PowerPlay Magazine

Nedávno sem v komentářích pod článkem v ppmagazinu zaregistroval zájem o systém juniorských lig v zámoří. Podíval sem se na internet. Moc se toho na toto téma najít nedá. Ale nakonec sem našel pěkně zpracovaný článek od Matěje Mayera, který sem malinko upravil a tady Vám ho předkládám k posouzení. Doufám, že se vám bude líbit. Mě docela pomohl tento systém alespoň malinko pochopit. Dnes se podíváme do Kanady. V závěru článku se podíváme i na zkušenosti Ondřeje Kachyňi, který v Kanadě působil jako obránce Hamiltonu Bulldogs.

Zatímco v Evropě fungují juniorské týmy většinou v rámci profesionálních klubů, za mořem mají systém mládežnického hokeje daleko složitější. Na dálku je pro mnoho rodičů a hráčů velmi obtížné se v tom spletitém systému zámořského juniorského hokeje vyznat. Mnozí se v něm ztrácejí, je poměrně složitý, hluboce propracovaný, jedná se o stovky týmů a tisíce hráčů. K tomu logicky přispívá neporovnatelná hráčská základna i finance. Vyznat se v severoamerickém juniorském hokeji je komplikované, podílí se na něm totiž celá řada organizací s vlastními systémy a pravidly. V češtině jsou informace o tomto tématu téměř nedostupné, proto vám nabízím přehled toho nejdůležitějšího, co sem našel na internetu. Na úvod se podíváme na systém juniorských lig v Kanadě. 

V kolébce hokeje mají tříúrovňový systém juniorského hokeje. První úroveň představují hlavní ligy (CHL), druhým stupněm jsou juniorské soutěže A (CJHL) a třetí stupeň zahrnuje zbylé juniorky B, C a D.

Canadian Hockey League (CHL) má tradici od roku 1975 a aktuálně v ní působí 60 týmů (22 ve WHL, 20 v OHL a 18 v QMJHL), z nichž 52 je z Kanady a osm z USA. Patří ke světové špičce juniorského hokeje ve výchově hráčů z celého světa pro profesionální kariéru a je klíčovým dodavatelem hokejistů pro nejlepší severoamerické soutěže NHL, AHL a ECHL. CHL je organizace, která zastřešuje tři nejprestižnější juniorské ligy v Kanadě pro hráče ve věku 16 až 20 let.

Western Hockey League (WHL) – obecně se považuje za nejtvrdší.

Ontario Hockey League (OHL) – považována za nejvšestrannější a spolu s WHL nejkvalitnější.

Québec Major Junior Hockey League (QMJHL) – nejméně se v ní brání a negeneruje kvalitní obránce.

Z toho OHL se jeví jako nejlepší juniorská liga na světě. Je to dáno několika důležitými okolnostmi, o kterých se moc nehovoří, ale které sehrávají zásadní roli. Především je pro každého hráče důležité, že v OHL se nejméně cestuje. Hustota kvalitních týmů na menší rozloze je ze všech soutěží nejvyšší. Je veliký rozdíl cestovat na zápas dvacet hodin jako v QMJHL nebo WHL, nebo být na místě za dvě tři hodinky cesty autobusem. To je veliké plus. Druhé pozitivum je v nejvyšší kvalitě OHL. Kanadská provincie Ontario sousedí s americkým státem Michigan, kde je zřejmě největší koncentrace špičkového mládežnického hokeje na světě. Z těchto věhlasných dorosteneckých týmů jsou napájeny blízké americké a kanadské juniorské kluby OHL, takže kvalita soutěže je z našeho pohledu až neskutečná. V ročníku 1997 bylo v první desítce draftu NHL hned 6 hráčů OHL v čele s McDavidem nebo Stromem. Je velice obtížné se v této konkurenci uplatnit a rychle se přizpůsobit zámořskému hokeji. Je neuvěřitelně rychlý a místy až brutálně tvrdý. Je to to nejlepší síto oddělující pověstné "zrno od plev", díky kterému dokážou scouti selektovat potenciální adepty pro NHL.

CHL se těší nesmírné popularitě. O propagaci se starají rozhlasové i televizní stanice – sledovanost zápasů je obrovská – třeba v Québecu navštěvovalo předloni každé utkání skoro 14 tisíc lidí! Hráči dostávají kapesné, chodí na zápasy v obleku, účastní se autogramiád či navštěvují školy. V ligách se víc hraje, než trénuje. Jen v základní části se stihne odehrát kolem 70 zápasů. Mladíci navíc nemusí nosit celoobličejový kryt. V ligách také probíhají trejdy, jedná se zkrátka o takovou „malou NHL“. Jako vstupenka do prestižních lig slouží – po vzoru NHL – draft. Ten má každá liga svůj a vybírá si v něm hráče ze své spádové oblasti ve věku většinou 15 až 17 let. Ke vstupu evropských hráčů do soutěže slouží „CHL Import Draft“, v němž je princip opět stejný jako v NHL. Rozdílem je, že má pouze dvě kola, a tak si týmy přes agenta nejdříve zjistí, zda hráč jeví zájem odejít do zámoří. Od roku 2014 je zakázáno draftovat evropské brankáře, aby měli dostatek prostoru Severoameričané. Kluby jsou rozdělené do divizí a konferencí a po základní části následuje play-off, ve kterém se každá série hraje klasicky na čtyři vítězná utkání. Vítězové WHL, OHL a QMJHL se účastní ostře sledovaných bojů o Memorial Cup, což je juniorská obdoba Stanley Cupu. Kromě třech vítězných mančaftů se o trofej popere vždy i hostitelské mužstvo. Pořadatelství si mezi sebou ligy pravidelně střídají. Čtyři týmy hrají turnajově každý s každým. První mužstvo jde automaticky do finále a o jeho soupeři následně rozhodne souboj druhého a třetího týmu. Vítěz finálového střetnutí získá Memorial Cup. Po konci ročníku jsou udělovány trofeje, opět podobně jako v NHL. Během sezony CHL každoročně pořádá „CHL Top Prospects Game“, kde se představí dva týmy plné největších talentů před draftem. Zajímavý je také projekt „Subway Super Series“, což je série šesti zápasů All-Star týmu CHL proti nejlepším ruským juniorům.
Týmy CHL jsou brány jako profesionální, takže jakmile hokejista nastoupí v jedné ze soutěží, byť k přípravnému utkání, nemůže následně přestoupit na univerzitu, protože ztrácí amatérský status. Za pozornost stojí také sponzorovaný stipendijní program, který CHL poskytuje hráčům, jimž se nepovede podepsat profesionální smlouvu. Ti pak mají možnost chodit do školy a hrát v CIS (Canadian Interuniversity Sport).

Juniorské ligy A

Druhou nejvyšší juniorskou úroveň v Kanadě řídí Canadian Junior Hockey League (CJHL), pod kterou spadá následujících 10 soutěží:
British Columbia Hockey League (BCHL), Alberta Junior Hockey League (AJHL), Saskatchewan Junior Hockey League (SJHL), Manitoba Junior Hockey League (MJHL), Superior International Junior Hockey League (SIJHL), Northern Ontario Junior Hockey League (NOJHL), Ontario Junior Hockey League (OJHL), Central Canada Hockey League (CCHL), Québec Junior Hockey League (QJHL), Maritime Hockey League (MHL)

Stále se jedná o kvalitní ligy, které vychovávají řadu špičkových hráčů i pro samotnou NHL. Pár hráčů z těchto soutěží se každoročně objevuje na draftu do NHL. Například BCHL – nejlepší z nich – měla v r. 2016 na dražbě talentů tři své zástupce rovnou v prvním kole (č.10 Tyson Jost, č.17 Dante Fabro, č.20 Dennis Cholowski). Ze stejné soutěže se v minulosti do NHL probojoval třeba Ivan Huml. Jinak se ale Češi v těchto ligách objevují jen velmi zřídka. V CJHL působí 131 týmů a skoro 3000 hráčů. Vrcholem sezony je turnaj o Royal Bank Cup, na nějž se kvalifikuje pět mančaftů – mezi nimi i pořádající mužstvo – a vítěz se stává národním šampionem. Na rozdíl od CHL mají hráči juniorských lig A výhodu v tom, že nejsou považováni za profesionály, a mohou tedy následně zamířit na nejprestižnější univerzity. Někteří špičkoví talenti tak s vidinou univerzitního hokeje v NCAA raději upřednostní juniorskou ligu A před kvalitnější CHL. Přesně to byl případ Tysona Josta, který zůstal v BCHL navzdory zájmu CHL. Významným projektem CJHL je „World Junior A Challenge“ (WJAC). Jde o turnaj, jehož se účastní šest reprezentačních týmů do 19 let. Posledního ročníku se účastnily špičkové výběry USA, Ruska, Švýcarska a nechyběli ani čeští zástupci. Domácí Kanada má na turnaji vždy dva výběry – Kanada Západ a Kanada Východ – složené právě z hráčů CJHL. Vše probíhá za pečlivého dohledu skautů NHL.

Juniorské ligy B, C a D

Tyto ligy nižší úrovně působí na lokální bázi a jsou méně konkurenceschopné. Jedná se o menší týmy a neexistuje žádná velká vedoucí instituce. Pokud nějaký hokejista vychovaný těmito ligami pronikne až do NHL, je to spíše náhoda. Nejvěhlasnější soutěží je Greater Ontario Junior Hockey League (GOJHL), kterou web thehockeywriters.com zařadil dokonce mezi 10 nejlepších rozvojových lig v Severní Americe!

Existují samozřejmě i další ligy, které se vyčlenily z kontroly institucí „Hockey Canada“ a „USA Hockey“, a fungují samostatně. Jsou plně zpoplatněné a omezení na počet „neseveroamerických“ hráčů buď nemají, nebo je hodně benevolentní. Nejznámější je kanadská Greater Metro Junior A Hockey League (GMJHL), v níž hraje velké množství českých hokejistů. Například r. 2016 jich bylo 32 a většina z nich naposledy působila v juniorské extralize.
Hodně podobně je na tom i americká Western States Hockey League (WSHL), která však není nezávislá, protože spadá pod Amateur Athletic Union (AAU). Její mužstva mohou mít až 14 hráčů pocházejících z míst mimo Severní Ameriku. Za tučný poplatek umožňuje hrát kvalitní soutěž mnoha evropským hráčům, kteří jsou v hlavních ligách v Kanadě a USA výrazně omezeni počtem (většinou čtyři na tým). Na soupiskách celků WSHL bylo v roce 2016 28 Čechů.

Jedním z těch, kteří se pokoušeli prorazit v Kanadské juniorce, byl Ondřej Kachyňa obránce Hamiltonu Bulldogs v OHL, který zde působil necelé 2 sezóny (2015-2017). O svém působení vypráví: „Kanadská juniorská liga je nejkvalitnější na světě. Je tu spousta výborných hráčů a každý chce být ten nejlepší,“ „I česká soutěž je kvalitní, nesrovnatelný rozdíl je ale třeba v trénincích. V Kanadě každý maká na 100 procent, protože je tu spousta kluků a nikdo nechce ztratit své místo,“ popisuje hráč Ontarijské hokejové ligy. A jaká je vůbec pro českého hráče cesta do tří prestižních soutěží? Skrze „CHL Import Draft“, ve kterém si všech 60 klubů Canadian Hockey League vybírá nejlepší evropské hráče, kteří mají o ligu zájem. To je velice důležité, protože draft má pouze dvě kola, a tak si týmy nejprve prostřednictvím agenta zjišťují, zda chce hráč odejít do Kanady. „Probíhají domluvy mezi týmy a agenturami,“ upřesňuje Kachyňa, jenž byl jedním z dvanácti Čechů na draftu 2015 a stejný počet našich zástupců si kluby vybraly i v posledním roce. Méně bylo například mladých Švédů, kteří dostávají více příležitostí v tamní seniorské soutěži.

Život našince po odchodu do zámoří v nízkém věku vlastně není vůbec jednoduchý. Šestnácti či sedmnáctiletí kluci vyjedou do neznáma, bez znalosti jazyka, bez zkušeností starání se sama o sebe. „Jsem stejně jako všichni spoluhráči ubytovaný v rodině. Měl jsem štěstí, že mám skvělou rodinu, která mi se vším pomáhá,“ oceňuje.

Na rozdíl od univerzitní ligy v NCAA však hráči CHL sází všechno na jednu kartu a jsou bráni v podstatě jako profesionálové, kteří se budou živit hokejem. „Střední školu v Českých Budějovicích jsem přerušil a tady se věnuju pouze hokeji. Někteří kluci z týmu chodí na místní střední školu a pár těch starších na kurzy na univerzitu,“ Že by se ale kluby nezajímaly o školní výsledky hráčů, popírá. „Náš tým spolupracuje s místní střední školou a společně dohlíží na docházku i prospěch,“ říká. Hráči dostávají dokonce kapesné („Allowance“), jehož výše se po každém odehraném roce stupňuje. „Tým nám také zajišťuje ubytování, kde máme k dispozici všechna denní jídla. Pokud ale jdeme s klukama na večeři, musíme si to platit ze svého, stejně tak si platíme benzín,“ vysvětluje nadaný obránce, který je se zázemím v Hamiltonu nadmíru spokojený. O nesmírné popularitě juniorského hokeje v Kanadě svědčí také návštěvnost zápasů. „Obyčejně na nás chodí kolem tří tisíc lidí. Naše nejvyšší návštěvnost ale byla 11 tisíc křičících dětí,“ usmívá se, „jinak jsou všechny naše zápasy vysílány v místní televizi,“ dodává. V Hamiltonu hráčům pomáhá také rozšířený realizační tým. „Máme jednoho hlavního kouče a dva asistenty. Jeden asistent trénuje obránce a druhý útočníky. Kouč útočníků ale zároveň trénuje i bruslení, takže dostáváme plno bruslařských lekcí. Máme také týmového doktora, který je s námi každý den. Na každém zápase je přítomný i další doktor a týmový zubař. Jednou ročně k nám chodí psycholog,“ zmiňuje zajímavosti. „Co se týče vybavenosti a starosti o hráče, máme tu parádní servis. Hrajeme v krásných arénách, které jsou většinou jen pro nás. Ta naše má kapacitu 18 tisíc lidí. Srovnal bych to se špičkovými extraligovými mužstvy,“ chválí Kachyňa. „Nemáme určitý počet hokejek na sezonu, jakmile jednu zlomíme, dostaneme novou. O výstroj se nám stará kustod, a když něco nesedí nebo je rozbité, tak nám to opraví nebo zašije,“ přidává poznatky ohledně výstroje. Je jasné, že skauty se to na zápasech Kanadské juniorské ligy jen hemží. „Na každém zápase je jich spousta. Občas si nás pozvou i na mítink,“
V mnoha ligových městech jsou hráči juniorských mužstev bráni téměř jako celebrity, což potvrzuje i Ondřej Kachyňa. „Často pořádáme akce pro různé školy a podobně. Jednou za sezonu máme zápas pro školy, kam dorazí kolem 11 tisíc dětí. Když se po zápasech chodíme protáhnout do posilovny, musíme projít přes spoustu lidí, kteří chtějí podpis nebo si popovídat,“ říká 191 centimetrů vysoký zadák. Není divu, že kluby chtějí, aby se hráči chovali i vypadali seriózně. „Na domácí zápas musíme všichni dorazit v obleku. To samé platí pro blízké venkovní zápasy. Když ale jedeme na dlouhý trip, tak stačí týmové šusťákové soupravy,“ hovoří o zvyklostech svého klubu. Nic ale není dokonalé, a i proslulá CHL má své mouchy. „Setkal jsem se s tím, že někteří kanadští trenéři preferují zámořské hráče před Evropany,“ přiznává český reprezentant. Známá je například aféra stará 4 roky, kdy majitel a zároveň otec jednoho z hráčů Flintu Firebirds v OHL vyhodil trenéra za to, že dával na ledě málo prostoru jeho synovi. Ještě o rok dříve vzbudila pozornost podobná kauza týkající se protekce v celku Sudbury Wolves. Protežovaný synáček majitele klubu Connor Burgess byl průměrným mladíkem, který se do OHL nikdy neměl dostat. Přesto v ní odehrál 99 zápasů s bilancí 0+3. Tlak otce už dále nevydržel, s hokejem skončil a začal studovat.