PowerPlay Magazín

Mistrovství světa nám ve své historii nabídlo už nespočet napínavých a zajímavých zápasů, na které by fotbaloví nadšenci mohli koukat stále dokola. Setkávaní všech fotbalových kultur za 80 let přineslo mnoho vítězů a ještě více poražených. Některé státy získaly titul dokonce vícekrát, některé si stále na svoje premiérové vítězství musí počkat. Pojďme si společně zrekapitulovat, které země se už titulu mistrů světa dočkaly...

Brazílie (5x)

Samozřejmě, nemůžeme začít nikým jiným. Ano, právě tato jihoamerická země má nejvíce titulů. Poprvé o sobě dali Brazilci vědět v roce 1938 na MS ve Francii, kde skončili třetí. Další dva šampionáty se nekonaly kvůli válce, a tak se v roce 1950 očekávál velký triumf. Mistrovství světa bylo přímo v Brazílii, avšak tým trenéra Costy ve finálové skupině překvapivě podlehl sousedovi z Uruguaye 2:1. Obrovské zklamání zavládlo po celé zemi, a tak se historický zápis musel odložit.

Titul přišel až se zrodem fotbalového krále Pelého. V roce 1958 jako sedmnáctiletý neznámý mladík odcestoval do Švédska a novináři si dělali legraci, že je to snad maskot. Pelé se ale z nahrádníka stal hvězdou mistrovství, a vlastně hvězdou světovou. Po boku distributora Garrinchi a střelce Vavá se za čtyři roky představil v Chile a znovu to byl jeho turnaj. Ve finále se statečně hrajícím Čechoslovákům sice povedlo favorita zaskočit Masopustovou brankou, pak se ale naplno projevila vyspělost Brazilců, kteří zvrátili zápas a po výhře 3:1 se znovu radovali.

Jejich série se na moment zastavila, konkrétně v roce 1966, v Mexiku o čtyři roky později ovšem znovu celý svět ležel u nohou Pelému. A také Mariu Zagallovi, který jako první dokázal vyhrát MS jako hráč i jako trenér. Ve finále to odnesla Squadra Azzura a odvezla si debakl 1:4. Nezastavitelný útok Jairzinho, Tostao, Pelé, Rivelino dotáhl Brazílii ke třetímu titulu mistrů světa. Po tomto vítězství také natrvalo získali sošku Zlatou Niké. A od té doby Brazilci marně čekali, generace dalších vynikajících hráčů nedokázala napodobit úspěchy svých předchůdců.

Povedlo se to až po dlouhých 24 letech. V USA se hrálo dosud nejvyrovnanější finále s brazilskou účastí. Italové to dotáhli až na penalty, kde ovšem zklamal copatý kouzelník Roberto Baggio, a tak se radovala jiná hvězda, ta brazilská, kterou byl Romário. Střelec Barcelony nastřílel 5 branek a jedinou trefou rozhodl i semifinále proti Švédsku.

Psal se 12.červenec roku 1998 a stala se prapodivná věc. Brazílie poprvé v historii (pokud nepočítáme finálovou skupinu) prohrála ve finále MS. Ostudná porážka 0:3 od Francie musela být napravena. A tak se také stalo o 4 roky později. Nezapomenutelný gól Ronaldinha ve čtvrtfinálové bitvě proti Anglii, následná výhra nad překvapením z Turecka dostala Brazílii až do finále, kde se v celé své kráse zaskvěla další perla z brazilské líhně - Ronaldo popravil ve finále Němce dvěma góly. To je také dosud poslední titul Selelecaa. A fotbalová samba nepropukne ani letos, když Brazílie skončila již ve čtvrtfinále s Holandskem.

VIDEO z vítězného finále v roce 1970 proti Itálii (4:1)

Itálie (4x)

Naši druhou zastávkou bude tým z Apeninského poloostrova. Squadra azzura na premiérovém MS chyběla. To další už sami Italové pořádali a při svém prvním startu hned zabodovali naplno. Sestava s Meazzou a Combim v čele se dostala do finále, kde se ji postavily hvězdy československé reprezentace. Naši se dostali do vedení v 76.minutě zásluhou Antonína Puče, jenže Italové, podporováni rozhodčím, za 5 minut vyrovnali a v prodloužení rozhodl Schiavio. Za zmínku určitě stojí, že nejlepším střelcem se stal Oldřich Nejedlý.

S druhým triumfem Italové přispěchali hned o čtyři roky později ve Francii, kde byl hvězdou turnaje Silvio Piola. Kromě semifinále se trefil v každém zápase, rozhodl v prodloužení 1.kolo turnaje, ve čtvrtfinále se podílel na vyřazení domácího týmu dvěma góly (3:1) a stejnou porci nasázel i ve finále Maďarům (4:2). Trenér Vittorio Pozzo je také dosud jediným trenérem v historii, který vyhrál dva tituly mistra světa. Od té doby Italové vyklidili pozice, světlou výjimkou budiž již zmiňované finále proti Brazílii v roce 1970.

Až v roce 1982 znovu vystoupili na fotbalový trůn. Odepisovaný tým s Zoffem v bráně ve finále přehrál Západní Němce 3:1 a Paolo Rossi se stal národním hrdinou. Od té doby je Itálie vždy jednou za 12 let ve finále. V roce 1994 selhal v penaltách proti Brazílii Baggio, před čtyřmi lety v Německu naopak Squadra Azzura zdolala po penaltách Francii. Italská defenziva zde slavila svůj úspěch a Fabio Cannavaro za její vedení získal Zlatý míč. Letos do vitríny Italové další titul nepřidají, vypadli totiž už ve skupině.

VIDEO z vítězného finále v roce 1934 proti Československu (2:1)

Německo (3x)

Němci datují své první medailové umístění ještě před II.světovou válkou na MS v Itálii, kde skončili na třetím místě. Šokujícím se pak stal rok 1954, kdy Němci ve finále narazili na favorita favoritů. Puskas, Kocsis a další ve skupině Němce rozmetali 8:3, a tak se očekávala snadná záležitost. Průběh tomu také napovídal a už po 8 minutách vedli Maďaři 2:0. Jenže Němci nesložili zbraně a už v 18. minutě srovnali na 2:2. "Bernský zázrak", jak se obratu dodnes říká, dokončili Němci 6 minut před koncem a Maďaři už se nezmohli na odpověď.

Druhé a třetí místo v letech 1966, respektive ´70, byla předzvěst Německého tažení na domácím místrovství v roce 1974. Císař Franz po finálové výhře 2:1 nad Holanďany poprvé pozvedl pohár pro mistry světa. Roky 1982 a ´86 se nesly ve znamení stříbrné barvy, a tak Beckenbauer napodobil Zagala až v Itálii roku 1990. Jako trenér dovedl Německo k titulu proti Maradonově Argentině. Po semifinálové výhře nad Anglíí také Gary Lineker pronesl památnou větu "Fotbal je sport, který vynalezli Angličané, hraje ho na každé straně po jedenácti hráčích a pořád vyhrávají Němci!" Na posledních dvou MS Němci opět okupovali medailové pozice, konkrétně druhé a třetí místo. Letos stále mají šanci svou sbírku rozšířit.

VIDEO z vítězného finále v roce 1954 proti Maďarsku (3:2)

Argentina (2x)

Na prvním šampionátu podlehli Uruguayi. Poté dlouho nic, Argentina byla jak zakletá. Když už to nejde jinak, záchrana vždy přijde před domácími fanoušky. A opravdu. Rok 1978 byl konečně rokem zaslíbeným Argentině. V Buenos Aires propukla fotbalová radost. Kempes se stal nejlepším střelcem turnaje a byl strůjcem argentinského úspěchu. Ve finále to znovu odskákalo Holandsko, podruhé v řadě tak odešlo poraženo těsně pod vrcholem. Přitom zápas v normální hrací době skončil 1:1 a rozhodovat muselo až prodloužení. Konečný výsledek? 3:1 - Mario Kempes vstřelil 2 finálové branky.

Na tento skalp měl navázat kdo jiný, než božský Diego. Osm let uteklo a turnaj se konal v Mexiku, přestože původním pořadatelem měla být Kolumbie. Diego Armando Maradona se proslavil nejprve "boží" rukou a následně neuvěřitelným sólem přes půl hřiště. Obě branky se navždy zapsaly do fotbalové historie. Argentina zítězila 2:1, v semifinále 2:0 (oba góly dal Maradona) nad Belgií a ve finále čekalo Německo. Argentina vedla 2:0, jenže Němci znovu předvedli svou buldočí povahu a mezi 74. a 80. minutou se jim podařilo vyrovnat. Už už to vypadalo na další skvělý obrat, jenže Argentina se zlomit nenechala. V 83.minutě rozhodl Jorge Burruchaga a Argentina znovu oslavovala, její modlou se stal a do smrti jí už bude Diego Armando Maradona. Dokáže ho napodobit Lionel Messi?

VIDEO - Maradonovo sólo ve čtvrtfinále MS 1986 proti Anglii (2:1)

Uruguay (2x)

Uruguay se stala historicky prvním týmem, jenž vyhrál Mistrovství světa. Stalo se tak 30.července 1930 v Montevideu před 93 000 diváky na stadionu Centenario. Turnaje se účastnilo 13 mužstev a to především z amerického kontinentu. Evropa vyslala pouze 4 zástupce, konkrétně Francii, Rumunsko, Jugoslávii a Belgii. Domácí celek táhli tehdejší hvězdy José Leandro Andrade a José Nesazzi. To ovšem není poslední počin tohoto státečku. V Brazílii o 20 let později totiž Uruguay zaskočila domácí, kteří už se viděli jako mistři světa a na Maracaná je udolala 2:1. Strůjci tohoto překvapivého výsledku byli bezesporu Juan Schiaffino a Alcides Ghiggia. Uruguay pak byla ještě dvakrát čtvrtá. Dokáže již hodně letité úspěchy napodobit vyjímečná generace střelců Forlána, Suareze a Cavaniho, která včera večer prošla znovu po penaltách přes Ghanu už do semifinále?!

VIDEO z vítězného finále v roce 1950 proti Brazílii (2:1)

Anglie (1x)

Kolébka fotbalu. Hrdý Albion. Pouze jednou vystoupili hráči z Britských ostrovů až na vrchol. Pod vedením legendárního Alfa Ramseye se jim to povedlo, jak jinak než ve svatostánku anglické kopané, v londýnském Wembley. Sama královna předala trofej do rukou kapitána Bobbyho Charltona. Angličané konečně překonali sami sebe. Ve finále v roce 1966 proti Němcům to byla bitva. Po konečném hvizdu skončilo utkání 2:2 a začalo prodloužení. V něm rozhodl Geoff Hurst. O vítězné brance se dodnes vedou spory a nikdo s určitostí nedokáže říct, zda míč přešel či nepřešel brankovou čáru celým objemem. Každopádně Hurst zakončil svou exibici v poslední minutě v pořadí již třetí trefou do sítě soupeře a stal se tak prvním a jediným hráčem, který kdy vstřelil ve finálovém utkání MS hattrick. Pravda, potřeboval na to 120 minut.

VIDEO z vítězného finále v roce 1966 proti Německu (4:2p)

Francie (1x)

Francouzský národ čekal opravdu dlouho. Řada vynikajících hráčů, kteří by si tento primát určitě zasloužili, se ho nikdy nedočkala. Just Fontaine dodnes drží rekord v počtu branek na jednom mistrovství (13). Generace Michela Platiniho dvakrát vyhořela v semifinále s Němci. I když mezitím alespoň vyhrála ME. A mohli bychom jmenovat dalši, například Jean-Pierre Papin... byla jich opravdu spousta. V roce 1998 se MS po 60ti letech vrátilo právě do Francie a právě Francie to konečně dokázala. I když s hodně odřenýma ušima. V osmifinále si s Paraguayí dlouho ofenziva Les Blues nevěděla rady, až ji ve 115. minutě vysvobodil stoper Laurent Blanc. Ve čtvrtfinále se utkání s Itálií dostalo až k penaltám, a znovu to byl Blanc, který proměnil rozhodující penaltu a poslal svůj tým do zápasu o finále proti Chorvatsku. Stopeři Francie opravdu táhli svůj tým, když mu bylo nejhůře. Skóre totiž krátce po přestávce otevřel Davor Šuker, jenže hned o minutu později Lillian Thuram skóre srovnal a tentýž hráč v 70. minutě nasměroval Francii až do finále proti mistrům světa z Brazílie. Zidane versus Ronaldo, očekával se velký zápas. A v St. Denis se to konečně povedlo. Zidane vstřelil 2 góly a Francie zvítězila 3:0. Po osmi letech se mohla radovat znovu, jenže Zidane se v prodloužení finále nechal dětinsky vyloučit a Francie prohrála na penalty s Itálií. Ale i přesto to Zidane konečně dokázal, vyhrál pro Francii titul mistrů světa!

VIDEO z vítězného finále v roce 1998 proti Brazílii (3:0)