PowerPlay Magazín

Dnes bych chtěl v magazínu vzpomenout na léta probíhající spor, jak by to dopadlo, kdyby ženy i muži soutěžili společně...

Souboj pohlaví, nebo podvod? Tenisový duel probouzí emoce i po 45 letech. Billie Jean Kingová a Bobby Riggs se v září 1973 střetli v jedinečné exhibici. Historickou prohru muže se ženou ve sportovním ringu na stadionu Astrodome v Houstonu sledovala návštěva 30 472 diváků, která smazala tenisové rekordy. Dalších padesát milionů sedělo u amerických televizních obrazovek, k nimž se přidalo devadesát milionů diváků po celém světě. Média rozpumpovala publikum už týdny před zápasem a rivalitu podněcovali i samotní tenisté. Americká tenistka hladce zdolala 55letého veterána a dodnes je žhavým tématem, jestli Riggs slavný zápas vypustil, nebo ne.

Billie Jean Kingová vyhrála během své kariéry téměř vše, o čem může tenisová hráčka snít, ale zápas z 20. září 1973 byl výjimečný. Na druhé straně kurtu tentokrát nestála soupeřka, ale bývalá mužská světová jednička. Bobby Riggs byl výtečný hráč, který tenisu vládl po dvě desetiletí, proti Kingové si ale takříkajíc ani neškrtl. Kromě šovinistických fanoušků tím ale nikoho příliš nezarmoutil.

Pětapadesátiletý Riggs sice dlouhé roky válel s raketou v ruce. V roce 1939 byl hráčem č.1, několikanásobným wimbledonským šampionem a patřil mezi nejlepší hráče 30. a 40. let. Po ukončení profesionální dráhy se ale prosazoval spíše svými slovy. Terčem jeho egoistického tlachání byly ženy. Právě v památném roce 1973 prohlásil, že i když je mu pětapadesát, dokázal by porazit kteroukoli z top tenistek. Jeho snaha dehonestovat ženský tenis dala vzniknout dnes již legendární „bitvě pohlaví“. Nevadilo mu, když mu říkali šovinistické prase. Ona zase beze studu hlásala, že je lesba a muže k ničemu užitečnému nepotřebuje. Ti dva se nyní měli utkat v tenisové exhibici. Muž proti ženě, tradice proti emancipaci. Tady se hrálo o víc než nějakou zaprášenou trofej. Před 46 lety se uskutečnila veliká Bitva pohlaví.

Ve stejném roce rozdrtil Bobby Riggs jednu z nejslavnějších tenistek historie Margaret Courtovou. Neohroženou jedničku ženského žebříčku. Riggs ale původně vyzval k souboji nikoho menšího než Billie Jean Kingovou. Klání mělo nejen uspokojit jeho šovinistické ego, ale potvrdit i oblíbené tvrzení, že mezi mužským a ženským tenisem leží bezedná propast. Když tehdejší světová královna bílého sportu jeho nabídku odmítla, využila svou možnost Margaret Courtová. Ale 13. března 1973, podlehla v exhibičním zápase v kalifornské Ramoně rychle ve dvou setech 6:2, 6:1. Vítězství pomohlo Riggsovi nejen k dalšímu chvástání, ale i na titulní stranu časopisu Time. Slitování neměli ani novináři: Masakr na Den matek, psali tehdy. Riggsovi bylo 55 let, slavné Courtové 31. Úplně stejně měl skončit i zápas proti Kingové, vždyť to byla aktuálně až tenistka číslo 2! Courtová potom zápas označila za jednu z největších chyb, které se v kariéře dopustila.

Kingová nakonec se soubojem souhlasila. Zápas, který byl původně zamýšlen jen jako jedna z řady netradičních exhibic, se dostal do centra mediální pozornosti. Tenisový souboj bleskurychle získal nálepku rozhodující bitvy mezi ženami a muži. Nešlo jen o to, kdo je lepší na kurtu, ale i o celkové vyvrácení nebo obhájení teze, že ženy mužům ve sportu prostě nestačí. Riggs na tiskové konferenci přednesl jedno ze svých hesel: "Ženy patří do postele a kuchyně. Přesně v tomto pořadí. Ale určitě ne do arény, aby soupeřily spolu s muži." Taková výzva, sto tisíc dolarů pro vítěze a v neposlední řadě Riggsova bezbřehá arogance nakonec přesvědčily i samotnou Kingovou.

Nepřehlédnutelný byl i komerční charakter souboje. Promotéři, kteří se jinak specializovali na boxerské zápasy, slavili vydatné tržby. Každý chtěl být u toho, až dojde ke střetu Adama a Evy. Na výhru slabšího pohlaví si však vsadil málokdo. Možná až na Riggse. Riggs podepsal lukrativní smlouvu se společností na cukrovinky Sugar Daddy, kterou propagoval obléknutím jejich bundy po třech odehraných hrách. „Sladký taťka“ Riggs přivítal Kingovou obřím lízátkem. Ta mu na oplátku dala kvičící prasátko jako symbol mužského šovinismu. Jejich nástup připomínal spíš wrestligové šílenství než vznešený tenis. Billie Jean Kingovou přinesli tři polonazí svalnatci na dřevěném piedestalu. Jindy uměřená 29letá hnědovláska s brýlemi mávala burácejícímu 30tisícihlavému davu Američanů jako egyptská vládkyně Kleopatra. Její vyzyvatel se nechal přivézt do bitvy, na níž stála divácká vstupenka tehdy horentních sto dolarů, ve zlaté rikše tažené mladými děvčaty. Bobby Riggs vystoupil ve svítivě žluté bundě s nápisem Sugar Daddy, kterou odložil až při první pauze, a s brýlemi a patkou vypadal docela jako Woody Allen.

Zápas se vůbec nevyvíjel očekávaným směrem. Zřetelně vynervovaný Riggs kazil lehké returny, útočil slabě a neúčinně. Klíčové chvíle hry rychle zazdil. I když měl v prvním setu lehce navrch, Kingová ho dokázala svojí zarputilostí urvat pro sebe a ve zbytku utkání soupeře dorazila. Před nevěřícím obecenstvem prohrál 4:6, 3:6 a 3:6. Po zápase prohlásil: "Podcenil jsem ji. Zasloužila si vyhrát, bylo to fér." Po zcela zdrcujícím výsledku, navzdory sebevědomým pozápasovým prohlášením zmizel na čtyři hodiny v hotelovém pokoji, v němž po sobě zanechal hotovou spoušť. Podobně vypadal i jeho tenisový výkon. O tom, jak dalo klání Kingové zabrat, se mohli fanoušci a novináři přesvědčit hned druhý den. Vyhrála totiž svůj čtvrtfinálový duel na turnaji, ze kterého si na exhibici s Riggsem pouze odskočila.

Vítězství ženské hráčky si po utkání vysloužilo i pejorativní zlehčování. Výsledek budil podezření, ale veškerou nejistotu zastínila ta prvotřídní senzace. Nešlo jen o sportovní triumf slabé ženy nad fyzicky zdatnějším mužem, který v podobně sledovaném zápase už nikdo jiný nezopakoval. Znamenalo to víc v době, kdy ženy nesměly ani samy platit kreditkou. Byl to prostě další krok v cestě za rovnoprávnost. Ale obhájci mužské nadřazenosti například vznášeli námitky, že místo souboje pohlaví byli spíše svědky souboje generací. O dvacet šest let mladší Kingová na vrcholu svých sportovních sil prý pouze porazila jednoho užvaněného tenisového důchodce. Kingová pochybovače odpalovala slovy: "To rozpoutali lidé, co prohráli peníze. A lidé, zejména muži, kterým se nelíbilo, že vyhrála žena. Nelíbilo se jim to, tak si začali vymýšlet pohádky. Bylo to na ně příliš. Příliš na jejich ego." Riggs se z ostudy zhroutil, večer trávil sám v hotelové koupelně s hlavou ponořenou do ledové vody. Několikrát ještě škemral o odvetu, se kterou od začátku počítal. Kingová ho ovšem odmítla. "Byla to moje největší chyba v životě," přiznal se pak po letech svému synovi Larrymu. Těžko odhadovat, co přesně tou větou myslel…

Objevily se ale i spekulace, že Riggs sice vsadil hodně peněz, ale proti sobě. Na jeho prohru měla mít vliv údajně i sázkařská mafie. Nedávno totiž sportovní kanál ESPN odvysílal a také publikoval rozsáhlou reportáž, která popisuje, jak se známý gambler Riggs zapletl s mafií a potom kvůli svým dluhům schválně prohrál. Opírá se při tom především o svědectví jistého Hala Shawa, golfového instruktora, který po 40 letech promluvil o svém zážitku. Ze strachu o zdraví se až nyní odvážil prohlásit, že zápas ovládlo podsvětí. Shaw zaslechl ve svém golfovém klubu tajnou schůzku známých chicagských mafiánů Santa Trafficanteho a Carlose Marcella s jejich právníkem Frankem Raganem. Měli být domluvení s Riggsem, že vyhraje zápas proti Courtové, ale pak vybouchne právě s Kingovou. A oni díky tomu shrábnou velké peníze za sázky. Larry Riggs, syn tenisového veterána, tvrdí, že jeho otec měl kontakty na mafii a skutečně mohl zápas vypustit záměrně. Dny před utkání prý jen chodil na večírky, popíjel, sázel se o peníze a vůbec netrénoval, což se mu ani trochu nepodobalo. Podle dobových výpovědí se mohlo hrát o několik set tisíc dolarů. O příliš hladké porážce mluví nejistě i další pamětníci z Riggsova okolí včetně legendární Chris Evertové: "Věřím, že to bylo férové. Jenže když Bobbyho znáte, tak si nikdy nemůžete být jistí." Celou pravdu se pravděpodobně už nikdy nikdo nedozví. Bobby Riggs zemřel v 77 letech na rakovinu. Ještě před tím se však stihl s Kingovou, která dodnes trvá na své verzi, usmířit. Dokonce se z nich stal dobří přátele. V posledním telefonátu z října 1995, pouhý den před Riggsovou smrtí, Kingová zmínila, jak moc důležitý byl výsledek jejich zápasu pro všechny ženy na celém světě. "No, zvládli jsme to," pověděl ji. "Opravdu jsme způsobili změnu." 

Navzdory různým snahám zpochybnit vítězství Kingové měl tento výsledek zásadní význam pro zvýšení prestiže ženského tenisu. Zápas přispěl k tomu, aby byl ženský tenis brán stejně vážně jako mužský. „Říkala jsem si, že by nás to vrátilo o padesát let zpátky, kdybych ten zápas nevyhrála. Mohlo by to zruinovat ženskou profesionální soutěž a ovlivnit sebeúctu všech žen,“ prohlásila po zápase Kingová. „Porazit pětapadesátiletého chlapa pro mě nebylo vůbec vzrušující. Vzrušením bylo představit tenis spoustě nových lidí,“ dodala. Platové rozdíly v odměnách, proti nimž Kingová dlouhé roky bojovala, ale zmizely až nedávno díky iniciativě sester Williamsových.

Jsou i jiné známé bitvy pohlaví. Zatím poslední ostře sledovaný duel spolu sehráli Martina Navrátilová a Jimmy Connors v roce 1992 v Las Vegas. Hrálo se s hybridními pravidly které, zvýhodňovaly Navrátilovou, přesto 40letý Connors zvítězil proti o pět let mladší soupeřce 7:5, 6:2. Jejich klání bylo sice pro ženy neúspěšné, pokud jde o výsledek, ale ukázalo, že ženy mohou s muži odehrát zápas, který je skutečnou reklamou na to nejlepší z tenisu vůbec.

Známý je také příběh z Australian Open 1998. Teenagerky Williamsovy tehdy prohlásily, že by porazily každého muže, který je za hranicí dvoustovky. Němec Karsten Braasch, tehdy 203. hráč světa, je tedy vyzval na souboj. V Melbourne pak nejprve smetl 17letou Venus 6:2 a poté 16letou Serenu 6:1. Na závěr dodal, že hrál jako hráč kolem šesté stovky žebříčku, který se snaží, aby to ještě byla zábava.

Kdo by si chtěl vychutnat, jak žena vyprovodí šovinistu z kurtu debaklem, může se podívat na film Battle of the Sexes. Vítězství Kingové spolu s celým kolotočem okolo dramatické sportovní události se dočkalo adekvátního filmového zpracování, které koncem roku 2017 šlo do amerických kin. Film zachycuje skutečný příběh jednoho z nejznámějších tenisových zápasů všech dob. V takzvaném Battle of the Sexes, tedy souboji pohlaví, se 20. září 1973 na kurtu v americkém Houstonu střetli Billie Jean Kingová (Emma Stone) a Bobby Riggs (Steve Carell). Film asi nebude patřit do oblíbené kolekce všech tenisových fanoušků, ale je trefnou vzpomínkou a připomenutím toho, že ani po pěti dekádách ozvěny této šovinistické a netolerantní doby stále úplně neutichly. 

Především skrze životní eskapády Billie Jean Kingové se otevírají hlavní témata filmu. Vrací se téměř o pět desítek let zpátky, kdy Američanka obhájí titul na US Open a k zisku trofeje jí telefonicky gratuluje sám prezident Nixon. V pozadí těchto jejích úspěchů moc důvodů k úsměvu a radosti není. Když zjistí, že promotér amerických turnajů a bývalý tenista Jack Kramer vypisuje mužům dvanáctkrát vyšší prize money než ženám, bouchne do stolu a založí si vlastní Virginia Slims Circuit, seriál podniků po Spojených státech sponzorovaný slavnou značkou amerických cigaret. Kingová dá dohromady skupinu devíti hráček, které podepíší jednodolarové kontrakty a položí základy první ženské tour, tedy pozdější World Tennis Association, zkráceně WTA. Od té doby se peníze za vyhrané turnaje hráčů a hráček vyrovnaly. Vítěz i vítězka Wimbledonu 2017 dostali oba shodně 2,2 milionu liber, tedy asi 64 milionů korun.

Ale ani po 50 letech neustaly narážky na to, že muži si zaslouží víc. Před časem si takhle rýpl například Brit Andy Murray. "Není to o tom, že by ženský tenis byl horší. Ale přijde mi to jako dva různé sporty. Když trénujete na pět setů, je to trénink na delší vzdálenost. Podle mě by také ženy měly hrát na tři vítězné sety," nedělal si hlavu se slabší tělesnou schránkou něžnějšího pohlaví. Nebo zase rozvířil debatu rozdílnosti mužského a ženského tenisu legendární John McEnroe. Prohlásil, že kdyby se Serena Wiliamsová snažila hrát mužský okruhu, pohybovala by se na žebříčku kolem 700. příčky. „Kdyby hrála mužský okruh, byla by tak sedmistá na světě. To neznamená, že bych si myslel, že to není úžasná hráčka," řekl John McEnroe americkému rádiu NPR. „Možná by mohla některé muže porazit, protože je neskutečně mentálně silná, ale kdyby hrála mezi muži na okruhu, byl by to úplně jiný příběh," dodal v rozhovoru. Těhotná bývalá světová jednička to nenechala bez odezvy. „Milý Johne, obdivuji vás a respektuji, ale prosím, můžete mě vynechat ze svých komentářů? Nikdy jsem s nikým takovým nehrála, nemám na to čas. Respektujte mě a mé soukromí, snažím se mít dítě," napsala 35letá tenistka. Ale hrála, jak už bylo napsáno výše. McEnroe na Williamsovou reagoval ve vysílání CBS. „Mám řešení, vyřešme problém tak, že necháme muže a ženy hrát proti sobě. Jsem si jistý, že muži budou pro a nebudeme se muset hádat," řekl. Zároveň odhadl, že on sám by byl v 58 letech někde okolo 1200. místa v pořadí ATP. „Zrovna třeba Sereny jako šampionky, když někdo takový něco prohlásí, tak se to určitě musí dotknout. Myslím si, že je to zbytečné," říká tenistka Lucie Šafářová. Také třeba nejlepší Češka Karolína Plíšková, současná světová trojka tuší, že by se mezi 700 míst na žebříčku ATP nevešla. „Myslím, že tam by vůbec neměla šanci, na tři vítězné sety absolutně ne. I s nějakým juniorem by měla co dělat, aby vyhrála. Nejenom ona, myslím všichni. Jí bych ještě nějakou šanci dala, ale mně ne," uznává kvality Williams Plíšková. „Trénuju s kluky dost často. Jejich tenis je úplně jiný. Jak trochu zesílí nebo se z nich stanou chlapi, tak v 18, 19 je síla jiná. My do toho můžeme bušit, jak chceme, ale i myšlení na kurtu je jiné než naše. Myslím, že tam není šance. Tak jeden set z dvaceti bychom vyhrály. Jinak podle mě nás chytrostí přehrají úplně hravě," dodává nejlepší česká hráčka současnosti.

Rozdíly mezi mužským a ženským tenisem se řeší dlouhé roky. Porovnávala je i sama Williamsová. „Jsou to úplně jiné sporty. Kdybych hrála s Andym Murraym, prohraju 0:6, 0:6 za pět šest minut. Možná vydržím deset," smála se před lety v show Davida Lettermana. „Hraji jen s dívkami, protože nechci být v rozpacích," dodala tehdy. Dvojnásobná wimbledonská šampiónka Petra Kvitová se kdysi v tréninku porovnávala s bývalým přítelem Adamem Pavláskem. Ten byl ještě tenkrát v juniorském věku a bylo to prý vyrovnané jen, když hrál bez podání. „Servis i pohyb. Celá struktura toho tenisu je jiná. Ženské umí hrát výborně z ruky forhend, bekhend. 80 procent z nich hraje rychle z ruky. U chlapů je to o tom, že mají úplně jiný pohyb," „Myslím si, že v té třístovce je jejich svalový fond a všechno hrozně znát. Je to jiná hra, jiný tenis. Nedá se to porovnávat," uvědomuje si Šafářová. Přesto se občas stane, že oba neporovnatelné světy někdo zkusí srovnávat.

Často se během této porovnávající dlouholeté debaty objevují i narážky na stejnou výši odměn v obou odvětvích „bílého sportu". I britský Guardian ve svém článku o výrocích porovnal, že zatímco Williamsová si během kariéry vydělala 84,4 milionu dolarů, 700. hráč mužského žebříku jen 74 tisíc. Nedávno zase médii prolétla slova rozhořčení Martiny Navrátilové, která si veřejně stěžovala, že jiná bývalá tenisová star John McEnroe, dostává za stejnou práci při komentování v BBC desetkrát větší honorář než ona... Je to stále dokola.

Krátké, a ne moc kvalitní video ze souboje Kingové a Riggse - https://www.youtube.com/watch?v=d7vqSm4yIZc

Souboj Navrátilové s Connorsem - https://www.youtube.com/watch?v=jGRIf7e6fP0