PowerPlay Magazín

Koukám, že v magazínu je dnes volné místo... Při courání na internetu sem narazil na zajímavou vzpomínku. Starou cca 52 let. Není to dlouhé čtení. Většina je převzatá jen sem malinko doplnil o informace ze zápasu. Třeba se Vám bude líbit.

V dnešní době je zcela běžné cestovat letadly na zápasy oblíbených fotbalových týmů. U těch hodně slavných jde někdy dokonce o desítky leteckých speciálů plných fotbalových fanoušků dychtících vidět své idoly při dalším vítězném zápase. Mnozí neváhají sáhnout i hlouběji do kapsy a letět třeba i pár hodin, jen aby byli při dalším zápase svého týmu a mohli jej povzbuzovat. Dovolil bych si ovšem vzpomenout na časy dávno zašlé, kdy letecké dopravě vládly ještě klasické vrtulové letouny a cestování „dopravákem“ rozhodně nebylo bráno jako o něco dražší (a rychlejší) autobus. Vrátíme se v čase pár desítek let na pražské mezinárodní letiště v Ruzyni, kde se slétla doslova flotila nádherných letadel s pístovými motory a jak jinak – s fotbalovými fandy na palubách. Celkově jich bylo v Praze dle dobových dokumentů pět tisíc!

Bylo jaro roku 1967. Počasí v Evropě pod psa, ale fotbaloví fandové nejen u nás zpozorněli. V tehdejším Poháru mistrů evropských zemí (nyní Liga mistrů) se chystal legendární tým Ajax Amsterdam změřit své síly s Duklou Praha ve čtvrtfinále. Pro mnoho holandských fandů Ajaxu bylo nemyslitelné, aby takovou vzdálenost „odseděli“ ve vlaku či autobusu. A tak byl různými leteckými společnostmi připraven „letecký most“ mezi Holandskem a Prahou. K tomu přibyly i speciální lety z Německa, Belgie i dalších zemí. Dne 8.3.1967 tak na staré ruzyňské letiště přilétaly letecké speciály z řady letišť s fotbalovými fanoušky Ajaxu. Pro letecké fandy to byl velký svátek, neboť mohli vidět „invazi“ letounů Douglas DC-4, DC-6, DC-7 i „šeptajícího obra“ – Bristol Britannii britské společnosti Lloyd International. Letiště se na tuto událost muselo pořádně připravit. Počínaje zajištěním plnění palivem pro letouny, přes odbavení velkého množství cestujících, ale také zdravotníků i bezpečnostního personálu včetně jiných, pro mimořádný provoz nezbytných složek letiště. Došlo i na řídící letového provozu, jejich směny byly posíleny včetně potřebných provozních rezerv pro případ nutnosti. Letiště čekalo více než padesát !!! leteckých speciálů, a to nebyla legrace.

Tenkrát ještě na Julisce nebyla obří tribuna pro dvanáct tisíc diváků jako nyní. Na jejím místě se tyčila travnatá a kamenitá stráň, kterou při zápasech hojně obsazovali fanoušci a při utkáních na evropské scéně to platilo dvojnásob. „Pro odvetu s Ajaxem ale za brankou směrem k bazénu armáda postavila z lešení improvizovanou tribunu, takže se kapacita stadionu zvýšila z osmnácti na dvacet tisíc. A bylo narváno. Lidi doufali, že Dukla může vyřadit jasného favorita, ale taky byli zvědaví na Cruyffa,“ připomíná sekretář Jícha. S Ajaxem přijely do Prahy stovky rozjařených, ale dobře naladěných fanoušků s vlajkami, klobouky a dalšími rekvizitami. Takový nájezd zažila metropole na Vltavě zřejmě poprvé, a ještě dlouho potom se na to vzpomínalo. Po zápase byl důvod k radosti. Po remíze na Ajaxu 1:1 Dukla doma vyhrála 2:1. Jenže v semifinále ji vyřadil Celtic Glasgow (1:3 a 0:0). I tak to byl slušný výsledek našeho týmu, i když Ajax jim nečekaně pomohl vlastním gólem v 87. minutě.

Ovšem myšlenka, že by si hráči Dukly vyřazením favorita přišli na tučné prémie, je mylná. „Tabulky tenkrát hovořily jasně: dvě stě korun za vítězství v lize, čtyři stovky za výhru na evropské scéně. My jsme ale byli rádi hlavně za postup do semifinále Poháru mistrů, to se povedlo poprvé v historii československého fotbalu. A když se Johan Cruyff brzy nato stal světovou hvězdou, my už jsme měli jeho skalp,“ usmívá se Ján Geleta. Pakliže se hovoří o sestavě Dukly, která v roce 1967 vyřadila v PMEZ tým Ajaxu, sekretář Jícha šokuje udivující pamětí. „Pište si: Viktor - Čmarada, Ivo Novák, Čadek, Táborský - Geleta, Masopust - Štrunc, Brumovský, Mráz, Nedorost. To byl mančaft, co?“ povídá se zalíbením.

Postupové oslavy? Fanoušci vběhli na hřiště s červenožlutými vlajkami Dukly a nikomu to nevadilo, potom šli průvodem do středu města. „Příznivci Sparty, Slavie nebo Bohemky nás nemuseli, ale při zápasech v evropských pohárech to neplatilo a fandili nám všichni bez rozdílu. To se mi líbilo,“ vzpomíná Táborský.

Podobně jako dnes, zápas měl svoji „alkoholovou“ dohru, která se projevila i na letišti. Chudáci uklízečky toalet…Díky slušné podnapilosti mnoha fotbalových fandů letiště dokonce neodbavovalo lety běžným způsobem. Celý proces sestával z prostého odpočítání počtu cestujících a jak se naplnila kapacita jednoho letadla, hned odletělo a …další se začalo plnit alkoholem zmoženými Holanďany. Vůbec se nekoukalo na město, kam letadlo letí, důležitý byl cílový stát. Mnoho fandů protestovalo, ale na to za dané situace nikdo nedbal a napřažený obušek bezpečnostních sil na letišti pochopil i alkoholem zmožený fanda velice rychle. To by bylo dnes nepředstavitelné! Což o to, tehdejší tisk by si rád smlsnul na „imperialistických opilcích zkažených západní společností“, ale to by zase znamenalo, že tehdejší Veřejná bezpečnost ( VB, dnes Policie ČR) nebyla schopna akci řádně zajistit a tak se v tuzemském tisku o nizozemské alkoholové eskapádě neobjevilo ani slovo. Dále ve stejný den bylo MDŽ (Mezinárodní den žen) a jak velela tradice, ne ženy, ale mužové si hojně dopřávali alkoholu, kdy dokonce některé podniky omezovaly provoz, aby se nestal malér…Ani pražská záchytka na tom nebyla lépe a například velvyslanectví země tulipánů muselo asistovat s tlumočením ve velmi choulostivých situacích, kdy prostě jejich občanům díky alkoholu a obtížně srozumitelnému mateřskému jazyku nikdo neměl šanci rozumět.

Na letišti bylo tehdy opravdu na co koukat. To není jako dnes – Airbusy, Boeingy a sem tam nějaký Embraer či Regional Jet. Tehdejší rozmanitost typů byla velká a už z dálky se dal letoun spolehlivě podle siluety poznat. Všechny stroje čekaly na cestující odstaveny na tehdy již nepoužívané vzletové a přistávací dráze 22/04. Kdo pracoval na letišti a měl fotoaparát, nenechal si takovou výjimečnou příležitost ujít. O řadu let později byly do Prahy směřovány i další speciály s fotbalovými fanoušky, ale to již šlo o moderní proudová letadla, u kterých se rozdíly mezi typy již ztrácely. Tenkrát ale vedle sebe stály klasické pístové mašiny společností Martinair, Transavia atd. K tomu letouny německého Südflugu, norské Braathens S.A.F.E., i společností Schreiner a Globe Air. Ty všechny do Prahy svážely cestující na otočku, jak to jen šlo. Pravidelné linky zahraničních společností navíc ve stejný den nasadily do Prahy větší typy letounů, např. holandské KLM. Originální článek přináší řadu fotografií, z nichž některé ještě nebyly zveřejněny a pochází z pozůstalosti mého kamaráda a velkého leteckého fandy Ivana Čerkese. On sám již tehdy pracoval na letišti nějaký ten rok, a tak si tuto velikou příležitost nenechal utéct. Po letech se smíchem vzpomínal: „Člověče, to sis připadal, jako u firmy Douglas anebo v jejich výrobním závodě. Takových décéček (DC = Douglas Commercial, pozn. autora) jsi za totáče u nás nemohl vidět ani náhodou. Hrome, jak jsme těm Holanďanům záviděli možnost cestovat takovými nádhernými mašinami“.

Ačkoliv je tato letecká událost stará více jak 50 let, mnoho z mých přátel prosilo o její připomínku. Někteří byli ještě v plenkách, ale od rodičů o ní slýchali a chtěli podobné fotografie vidět. A jak říkal kdysi legendární brněnský PAN PILOT Zdeněk Bedřich – pořádné éro má mít vrtuli! Takových tam bylo bezpočet a pokud je mi známo, stejně velká akce se s vrtuláky v Praze již neopakovala.
Mám svědectví z i druhé strany. Otec mého kamaráda, Holanďan Peter Duyn tehdy jako mladý fanoušek do Prahy přiletěl. Jenže po letech si kromě pár detailů zápasu a typu letadla ve kterém letěl už na nic nevzpomněl až… na hrozně bolavou hlavu druhý den ráno! Navíc se v místním tisku propírala událost jako mezinárodní ostuda, kdy domácí fandové posilnění alkoholem udělali „vizitku“ své zemi právě v Praze. Buď, jak buď, ale pro místní letecké fandy šlo o velký svátek. 

Převzato z - http://www.pilotinfo.cz/z-historie/klasicke-vrtule-s-fotbalovymi-fandy-na-ruzyni 
Autor: Lubor Obendrauf