PowerPlay Magazine

Vážení čitatelia, 

londýnska olympiáda sa nezadržateľne blíži ku koncu a tak som nesmierne hrdá, že Vám dnes môžem priniesť rozhovor priamo s manažérom, ktorý žije v Londýne.  TomCermo je český manažér, ktorý ochotne odpovedal na všetky moje otázky.

Tom alebo ak chcete Tomáš Čermák je 26 ročný Čech žijúci v Londýne. Rozhodla som sa, že jeho odpovede prekladať nebudem, keďže v dnešnej dobe rozumie češtine takmer každý Slovák. Dámy a páni, prejdime k samotnému rozhovoru. 

Priblíž našim čitateľom, za akých okolností si sa odsťahoval do Británie.

Do Velké Británie mě bohužel vyhnaly okolnosti nezaměstnanosti v Česku, takže jsem přemýšlel, co dál. Měl jsem na výběr mezi Prahou nebo Velkou Británií, ale jelikož jsem člověk, co má rád dobrodružství, vydal jsem se zkusit štěstí na britské ostrovy a jsem rád, že jsem to udělal a mohl jsem být svědkem tak úžasné podívané jako jsou Olympijské hry.

Ako vnímali domáci olympiádu v čase, keď sa rozhodlo, že ju v roku 2012 budú hostiť práve oni? Vypukli v krajine oslavy alebo si to obyvatelia ani neuvedomovali?

Myslím si, že mnozí měli z OH obavy, protože to není jen tak ledajaká akce, ale velice nákladná a někteří byli pro a někteří naopak proti. Taky ty přípravy stály hodně úsilí a někdy i změn narychlo, což není nikdy dobře.

Ale myslím si, že mnozí byli rádi, že můžou ukázat světu svou zemi. A že i malá Británie může uspořádat akci světového formátu a ve sledovanosti jednu z největších akcí na světě.

A ako si ty z pohľadu bežného obyvateľa vnímal niekoľkoročné prípravy?

Nevím přesně, kdy se o tom rozhodovalo, ani jsem to moc nesledoval, protože jsem v Británii skoro 3 roky, ale mnozí asi poznali na vlastní kůži, co je to uspořádat takovou akci. Organizátoři vybrali místo, které bylo, dalo by se říct, nejhorší částí Londýna. A myslím si, že udělali dobře, protože Stratford (místo, kde se hry konají a kde se nachází Olympijská vesnice) teď bude jednou z nejznámějších.

A čo tá záverečná časť (pár mesiacov dozadu), keď začali prípravy doslova vrcholiť? Bolo stres cítiť bežne na uliciach?

Trošku to bylo cítit, protože stadiony a přípravy všeho nejdou přehlédnout, ale vše se to zvládlo. Řekl  bych, že na jedničku. Občas byly nějaké mouchy, ale co je nemá? Myslím, že OH se blíží ke konci, ale je vidět, že lidé tím žijí od samého začátku. Na každém kroku potkáte plno cizinců, co si to doslova užívají a nejen tam. Britové jsou velice hrdí na svou olympiádu a je to znát.

Už pri ceremonialu ríkali to je ten nejkrásnejší otevrení olympiady jaké jsme kdy videli...

Lidé po celém světě vidí třeba jen u obrazovek, jak si to lidé užívají. Jen za prvních 11 dní navštívilo Olympijskou vesnici okolo milionu lidí a celou olympiádu kolem 5 milionů, což jsou krásná čísla.

Ako reagovali obyvatelia na obmedzenia spojené s organizáciou takéhoto obrovského podujatia?

Obyvatelé se obávali, že Londýn bude strašně rušný, ale opak byl pravdou. Asi tahle akce odradila spoustu turistů, co by jinak v létě přijeli na dovolenou do Londýna a tím pádem nárůst dopravy byl jen o 4% k normálu, což jsem zažil i na vlastni kůži, že když člověk zrovna nejel v čase konce sportovní události, dalo se normálně využít hromadné dopravy.

Prejdime k samotným hrám. Tie oficiálne začali veľkolepým ceremoniálom. Pri spomienke naň mi ešte teraz naskakujú zimomriavky. Čo sa dialo v Londýne a okolí počas neho?

Ceremoniál byl velice očekávaný a bohužel se dostalo jen na málo lidí, kteří byli, dalo by se říct, vyvolení a mohli vidět tu krásu na vlastní oči.

A čo médiá? Celosvetové reakcie boli neskutočné, ako opisovali ceremoniál domáci novinári?

Ve všech novinách na titulních stranách se o tom psalo a lidé tím žili a nemohli se dočkat dne, kdy se ceremoniálem hry zahájí. Všechny noviny každý den přinášejí něco nového, ať už o sportovnich výkonech nebo něčeho ze zákulisí. Abych to řekl jednoduše, Londýn prostě žije sportem.

Jsou i obyčejní Angličané, co nějak neřeší tuto událost, ale myslím, že takových není moc. Na každém rohu vidíte něco spojené s OH a koho by to nevtáhlo do dění takové akce. Většina zemí udělala i základny pro fanoušky a některé stály za to.

A o deň neskôr sa to všetko začalo. Do Londýna prišli za tisícami športovcov aj milióny ich priaznivcov a fanúšikov. Zvládli organizátori tento nápor? Neboli na uliciach problémy?

Zvládli to dobre, což se až divím. Určitě se našlo pár problémů, ale na ty se nikdo po čase nebude ptát. Jen na to, jaké byly londýnské hry krásné a barevné... Sice neměl jsem tu čest vidět Olympijskou vesnici na vlastní oči, ale těším se, až si to vynahradím na paralympijských hrách.

Ako sa správali fanúšikovia zo zahraničia? Robili problémy alebo iba civilizovane fandili?

Řekl bych, že akce typu OH lidi sbližuje, což jsem měl možnost vidět na vlastní oči. Všichni rádi pomohli nebo se fotili, poklábosili spolu, prostě přátelská atmosféra na každém kroku.

Po lístkoch na takú športovú udalosť sa zrejme len tak zaprášilo...

Ano, máš pravdu, v předprodeji lístky byly hned pryč. Já jsem se dostal jen k lístku na semifinále žen a nelituji toho. Viděl jsem něco úžasného na nejkrásnějším stadioně Wembley.

Ako by si opísal futbalový zápas, ktorého si sa zúčastnil?

Utkalo se Japonsko a Francie o postup do finále a musím říct, že při příchodu na stadion mě až mrazilo v zádech. Všude příznivci, hlavně v japonských barvách, kterých bylo na stadionu spousta, ale atmosféra byla úžasná. Přes 60 000 diváků na ženský fotbal nechodí každý den a lidi fandili celý zápas a dobře se bavili.

Viem, že si navštívil aj český olympijský dom. Ako to tam vyzeralo? Aké máš z toho pocity?

Abych řekl pravdu, při zahájení her jsem neměl ani tušení, že nějaký Český dům je v Londýně jako základna fanoušků, ale postupně se to rozkřiklo a musel jsem ho navštívit a bylo to super organizované místo. Kultury, zábavy, relaxace a volného času, ale hlavně základna všech fanoušků. Taky u všech médií Český dům sklidil největší ohlasy a dostal pomyslnou zlatou medaili.

Atmosféra byla skvělá, vždy byl nějaký program a hlavně setkání medailistů a dalších sportovců, ať už českých nebo zahraničních.

Odnesl jsem si úžasné pocity. Vidět na vlastní oči Zuzku Hejnovou, která zařídila bronz pro naše barvy nebo Romana Šebrleho, českou atletickou legendu.

Čas neúprosne beží a aj londýnska olympiáda sa končí. Cítiť to v krajine?

Myslim, že ani ne, je to škoda, že olympiáda nemůže být večně, ale co nevidět začne paralympiáda a Londýn bude žít lidmi, kteří mají můj a nejen můj obdiv za to, co je v životě potkalo a ještě reprezentují svou zem na světové úrovni. Před takovými lidmi smekám.

Takže Londýn bude žít další, sice ne tak mediálně omýlanou akcí jako jsou OH, ale určitě to bude taky úžasná podívaná..

Ako dlho podľa teba potrvá Londýnu, kým sa vráti do „normálneho neolympijského režimu?“

Težko říct, ale jak už jsem slyšel, olympijská vesnice bude sloužit veřejnosti a některá sportoviště budou srovnána se zemí, což je moc velká škoda, ale myslím, že Londýn jako velkoměsto to ani moc nepozná. Staví se zde stále něco nového a není to ani znát. Je to živé město a kdo ho neviděl, doporučuji navštívit.

A na záver, ako by si ty zo svojho pohľadu zhodnotil celé olympijské hry od momentu rozhodnutia, že budú v Londýne, cez priebeh, až po dnešný deň?

Ohodnotil bych to jedním slovem: úžasné. Jsem rád, že jsem mohl být svědkem takové události, což se mi v mém životě už asi nepodaří vidět. Kdo neviděl a bude mít možnost shlédnout, neváhejte, je to akce s velkým A.

A už sme na konci... Pevne verím, že sa Vám tento rozhovor páčil. Ostáva mi ešte vysloviť obrovské ďakujem  TomCermo za ochotu takto skvele odpovedať a manažérom  opox a  odik za opravu českej gramatiky.

Boli ste aj Vy na olympijských hrách v Londýne? Neváhajte a okamžite ma kontaktujte!