PowerPlay Magazine

Vítejte u druhého pokračování našeho seriálu „Představujeme…“, ve kterém se tentokrát podíváme na sport, který má sice stejné kořeny jako fotbal, ale v dnešní době jsou již oba sporty natolik odlišnými, že se tomu ani nechce věřit. Ano, tím sportem je ragby. Podíváme se nejen na jeho historii, ale pokusím se vám také nastínit alespoň základní pravidla nejhranější varianty, tzv. Rugby Union. 

Na začátek je třeba uvést, že ragby patří mezi mé nejoblíbnější sporty, v posledních dvou letech je na mém osobním žebříčku popularity možná i nejvýše ze všech. Zejména zpočátku, když se úplně neorientujete v pravidlech a nevíte tak úplně přesně, co že se to na hřišti děje, tak v podstatě vidíte jen chaos, ale jak jednou této nádherné hře propadnete, není cesty zpět. Ragby je v mnoha ohledech napřed před ostatními sporty, protože na rozdíl od dalších sportů, které se postupem času zprofesionizovaly, tak v ragby je i nadále velký důraz kladen na čest, fair play a další hodnoty, které byly dříve ve sportu běžné, ale postupem času vymizely. Na závěr si ještě neodpustím jeden citát, který porovnává právě fotbal a ragby, a který říká: „Fotbal je hra gentlemanů, kterou hrají barbaři a ragby je hra barbarů, kterou hrají gentlemani.“

Kořeny tohoto sportu sahají do 19. století, přesněji do roku 1823. V Anglii byla tou dobou velmi populární hra s názvem football, ale rozhodně se nejednalo o fotbal, který známe dnes. Cílem sice bylo dostat míč do soupeřovy branky za pomoci nohou, tedy kopáním do míče, ale jeho zpracování bylo povolené i rukama. Těch rozdílů bylo více a v každé části Anglie navíc byla pravidla v podstatě úplně jiná, ale základ byl tento. Nicméně se traduje, že právě roku 1823 William Webb Ellis, který studoval ve městě Rugby, poprvé bere navzdory pravidlům míč do rukou a utíká k soupeřově bráně, a tak se poprvé v této souvislosti hovoří o variantě hry s názvem „rugby football“, který je mimochodem stále oficiálním názvem až do dnes. Tehdy se stále ještě hrálo s obyčejným kulatým míčem. Šiška, kterou známe dnes se objevuje až od roku 1851.

Pokud se podíváme na historii Mistrovství světa v nejranější variantě Rugby Union, neboli patnáctkovém ragby (dočtete se níže), tak vůbec první se uskutečnilo až v roce 1987 na Novém Zélandu, tedy více než 150 let po vzniku tohoto sportu, což je něco neskutečného. Z triumfu se tehdy radovala právě domácí reprezentace, která ve finále porazila Francii poměrem 29 – 6. Od té doby se hraje každé čtyři roky stejně jako ve fotbale. To poslední se uskutečnilo také na Novém Zélandu a znovu triumfovali domácí, kteří v replice úplně prvního mistrovství světa porazili opět Francii, tentokrát v poměru 8-7. Odměnou pro vítěze je Pohár Williama Webba Ellise, který tak nese jméno po oficiálním zakladateli této hry.

Tolik by myslím k historii stačilo a nyní si představíme zřejmě nejhranější typ této hry, kterým je Rugby Union, ale u nás se říká také patnáctkové ragby. Pokud jste někdy ragby viděli, s největší pravděpodobností se jednalo právě o tuhle variantu. Tato pravidla jsou v mnoha ohledech natolik odlišná a specifická, že se je rozhodně nebudu snažit vysvětlovat dopodrobna, ale spíše se pokusím nastínit hlavní smysl hry s některými herními situacemi, které nastávají nejčastěji a třeba to někoho nabudí k tomu, že se na nějaký zápas sám podívá a třeba to i někoho nakopne k přihlášení se do některého z českých týmů. V ragby totiž není důležité, jakou máte postavu, protože v podstatě s jakoukoli postavou jste v ragby na nějaké pozici využitelní.

Ragby se hraje na hřišti, které má v podstatě totožné rozměry jako klasické fotbalové hřiště, jen je jinak nalajnované a místo branek jsou na koncích hřiště umístěná tzv. "háčka", což jsou v podstatě také branky, ale ve tvaru písmene H. Herní doba je rozdělena na dva poločasy po 40-ti minutách polohrubého času. To znamená, že čas běží pořád dál, i když míč skončí například v autu, ale pokud je nějaké delší ošeřování hráče či něco podobného, čas se zastavuje. Nyní se dostáváme k tomu, proč se vlastně říká patnáctkové ragby. Inu je to proto, že za každý tým nastupuje celkem 15 hráčů. Hráči s čísly 1-8 se nazývají tzv. rojníky a tvoří jakousi obrannou řadu. Jejich úkolem jsou zejména skládky protivníků, či silová podpora útoku v rucku. Oba pojmy si vysvětlíme později. Naopak háči s čísly 10-15 tvoří útočnou řadu a jejich úkolem je položit míč do koncové zóny, což je pás, který se nachází na obou koncích hřiště ještě za háčky. Hráč s číslem 9 se nazývá mlýnovou spojkou a slouží, jak už je z názvu odvozeno, jako spojka mezi útočnou a obrannou řadou. 

Ragbyové hřiště

Zápas začíná výkopem jednoho z týmů ze středu hřiště. Míč musí doletět alespoň na hranici 10 metrů na polovinu soupeře, která je naznačena na hřišti. Výkop musí být proveden tzv. dropem, kdy se míč nejprve dotkne země, a až teprve potom přijde do styku s kopačkou hráče. Po výkopu míč většinou získává soupeř. Tým který drží míč, jenž se přenáší v rukou, se jej snaží donést až do koncové zóny na polovině protivníka. Ten se mu v tom samozřejmě snaží zabránit zejména skládkami. Skládkou nazýváme složení protivníka k zemi. Skládku je možné vést pouze od krku po pas a nebo od země po kolena. Pokud je skládka vedena do jiné, než takto vymezené oblasti, tak se jedná o faul a je nařízen trestný kop, ale o něm si povíme až později. V ragby je možné skládat pouze hráče s míčem. Atakovat hráče bez míče je zakázáno. Skládka probíhá tak, že po složení protivníka k zemi by jej měl skládající hráč uvolnit, aby hráč, jenž byl složen mohl uvolnit míč. I když by tyto situace měli nastat v podstatě okamžitě, neděje se tak a rozhodčí jsou často několik vteřin benevolentní. Pokud už ale doba neuvolnění přesáhne únosnou mez, je nařízen trestný kop. Tato situace se nazývá ruck a nyní se dostávají do hry rojníci, kteří se snaží přetlačit roj soupeře a získat tak míč. Ten z rucku může sebrat pouze hráč, který stojí oběma nohama na zemi. Poté co je míč rozehrán se znovu pokračuje dále ve hře. 

Ukázka rucku

Často jsem zmiňoval trestný kop, a tak si jej nyní popíšeme blíže. V každém týmu je určen kopáč, který tyto trestné kopy zahrává. Na výběr má hned několik možností. Nejčastější jsou kop na háčko, kdy se míč umístí na podstavec a hráč kope z místa přestupku tak, aby míč proletěl mezi dvěma svislými tyčemi a zároveň nad břevnem. Jestliže je kop úspěšný, tým si připíše 3 body. Druhou možností je kop do autu, kdy ale tým neztrácí míč, ale sám hází aut v místě, kde míč překročil autovou čáru. Samotné zahrávání autu vypadá tak, že se utvoří dva jakoby zástupy hráčů, každý z jednoho týmu o různém počtu hráčů. Ten volí tým, který zahrává aut a protivník se musí přizpůsobit. Nyní hráč, který vhazuje musí hodit míč rovně a pokud možno, také přesně mezi oba tyto zástupy. Po získání míče znovu hra pokračuje normálně dále.

Hráči si mezi sebou samozřejmě také přihrávají, ale tyto přihrávky rukama mohou být pouze do strany a dozadu, nikdy ne dopředu. Jestliže jde přihrávka dopředu, jedná se o předhoz a následuje mlýn, což je situace, kdy se proti sobě postaví oba roje složené ve speciální formaci a přetlačují se o míč, který do něj vhodil hráč s číslem 9, což jak už jsme si řekli dříve, je mlýnová spojka. Hráči prvních řad jsou na tyto situace speciálně trénováni, protože v takovém mlýnu je tlak o velikosti až několika tun, který tito hráči nesou na ramenou. Není proto divu, že se mlýn občas zbortí a pokud se tak děje často a rozhodčí určí viníka, nařizuje malý trestný kop, kdy si hráč většinou jen sám pro sebe pokopne míč a ihned s ním pokračuje ve hře. Pokud je ale prohřešek větší, tedy opravdu úmyslné borcení mlýnu apod., je možné nařídit i trestný kop. 

Ukázka mlýna

Už na začátku jsme si řekli, že cílem hry je položit míč do koncové zóny na straně protivníka. Tým, kterému se to podaří získává 5 bodů a navíc možnost konverze, která je v podstatě totéž jako trestný kop na háčko, tedy že se kope ze speciálního podstavce rvněž na háčko, což je v případě úspěšného provedení ohodnoceno za 2 body. Za položení, kterému se říká "položit pětku" tak může tým získat až 7 bodů. Poslední možností jak skórovat je tzv. dropgol, což je kop přímo ze hry na háčko, ale musí být proveden znovu dropem, tedy odrazem od země stejně jako při výkopu. Pokud je drop úspěšný, tým získává 3 body. 

Tohle by bylo asi k pravidlům vše. Jsou samozřejmě mnohem podrobnější, ale to už se vše dá pochytit samovolně při sledování. To co jsem zde zmínil by vám již mělo stačit, aby jste se dokázali zorientovat a věděli, co že se to na tom hřišti děje a hlavně proč se to děje.

Další variantou je Rugby League, neboli třináctkové ragby. Rozdíl není jen v počtu hráčů, který je už z názvu tentokrát roven 13, ale zejména ve stylu hry. V třináctkovém ragby nejsou vůbec rucky. Jakmile je hráč složen, skládající hráč jej uvolní a skládaný hráč vstane a znovu rozehrává. Pokud se ale podaří jednomu týmu ten druhý složit 6x v řadě, získává míč. V praxi to tedy vypadá tak, že pokud je tým 5x složen, provede odkop co nejdále na soupeřovu polovinu. Rozdíl je i v bodování, kdy za položení jsou 4 body, za trestný kop a konverzi jsou body 2 a za dropgol je bod 1.

A na závěr zde mám dvě videa. První je sestřih z posledního mistrovství světa, ale nejen pětky a skládky, jak je v těchto videích obvykle zvykem, ale i celková atmosféra kolem zápasu a myslím, že to video je velmi podařené a byla by škoda se o něj nepodělit. No a to druhé už je klasičtějšího střihu a obsahuje sestřih několika povedených skládek a pětek a na konci i populární Haku, což je válečný tanec, který předvádí All Blacks (reprezentace Nového Zélandu) před každým svým zápasem.