PowerPlay Magazine

A pojďme hezky od začátku, je 21.5.2011 a fanoušci Viktorie Plzeň už mohou po domácí výhře s Baníkem Ostrava nadšeně rozebírat stadion na oslavu velkého úspěchu, mají to od tamního předsedy dovoleno, protože velké jarní dostihy se Spartou plzeňští zvládli a získali tak první titul v historii klubu. Nyní Západočeši čekají na nový stadion a sní o LM. To byla definitivní tečka za ročníkem 2010/2011, který nám zanechal několik otázek. Jak se bude dařit našim mladým reprezentantům na ME U21 a ME U19, kam to naše ligové kluby dotáhnou v Evropě, jak to všechno dopadne se seniorskou reprezentací, kdo ovládne další ročník Gambrinus ligy a jaké komety si pro nás Gambrinus liga připraví tentokrát?

Rozpačité Euro naší „jednadvacítky“

Do naší U21 se vkládaly velké naděje, celá skupina vedena Jakubem Dovalilem prošla kvalifikací jako nůž máslem, a proto nebyl důvod, proč týmu na Euru v Dánsku nevěřit. Vždyť zde byly silné individuality jako druhý nejlepší ligový střelec Tomáš Pekhart, na stoperu na svůj věk zkušený Mazuch a Suchý, ve středu hřiště Morávek a také silné ex-slávistické trio z Liberce Dočkal-Vácha-Gecov. Nicméně na Euru se ukázalo, že forma může opustit kohokoliv a i když nás na první pohled může hřát bronz, je více bolestivý vzhledem k tomu, že ten „malý zápas o olympiádu“ jsme s Běloruskem prohráli. Nechci být přehnaně kritický, ale z mého pohledu se našim povedl jen první zápas s Ukrajinou, se Španělskem jsme vůbec nehráli, proti Anglii jsme se zmohli na senzační obrat a vida, ono nám to bohatě stačilo na semifinále. Proti národnostnímu mixu ze Švýcarska jsme ale neobstáli, i když penaltám jsme nebyli daleko, v 114. minutě se trefil Admir Mehmedi, Švýcar původem z Makedonie. Zápas proti Bělorusku jsem již zmiňoval, tam nám šlo pouze o OH a ani v něm jsme nehráli tak, jak jsme byli od U21 zvyklí, a i proto nás Bělorusové v 88.minutě vytrestali, jmenovitě to byl Jahor Filipenko. Češi jeli domů sice jako bronzoví, ale byl to bronz s hořkou pachutí. 

Z celého českého výběru scouty asi nejvíce zaujal Marcel Gecov, a taky na sebe dlouho nenechal čekat zájem o něj v zahraničí, po dlouhém sondování situace pražskou Spartou právě jedné nabídky ze zahraničí využil a nyní je hráčem anglického Fulhamu. Dále si ostatní hráči moc o lepší angažmá nahlas neřekli, jelikož jejich výkony nebyly zrovna přesvědčivé, ale v blízké době odešlo do zahraničí ještě několik hráčů, například kapitán Bořek Dočkal, Tomáš Pekhart nebo Jan Lecjaks, ale výše jejich odstupného pro jejich kmenové kluby nebyla nikterak závratná, jako by mohla být v případě většího úspěchu na Euru..

ME U19 aneb Hřebíkovo zmrtvýchvstání

Výsledkem skvělé práce s mládeží byla další účast našeho mládežnického výběru na vrcholové akci, tentokrát se to povedlo partě kolem Jaroslava Hřebíka a byl to jeden z nejvydařenějších turnajů naších mládežnických výběrů v historii. Hráči se pod vedením Jaroslava Hřebíka v každém zápase prezentovali skvělou taktikou, kdy velmi odvážně napadali a kvalitně kombinovali. Osu týmu tvořili sparťanští odchovanci, ke kterým se přidal talentovaný stoper Tomáš Kalas z Chelsea a velmi dobře hrající Tomáš Přikryl na hrotu. Naši na úvod bez problému porazili domácí Rumunsko, pak v rozmezí dvou minut otočili zápas s Irskem a se skupinou se  rozloučili výhrou 1:0 nad Řeckem. Semifinále bylo hodně divoké, naši vedli nad Srby už 3:0 po 19 minutách hry! Srbové jsou ale bojovníci a do 28. minuty už byli na dostřel jediné branky(3:2). Celý národ uklidnil až v 90.minutě Skalák, kdy pojistil náš postup do finále! Finále ale bylo tím jednoznačně největším zápasem turnaje, tak jak tomu správně má být! Češi v něm dvakrát sahali po zlatých medailích, ale Španělé vždy odvrátili apokalypsu. Byl to zápas překvapivě otevřený a náš tým si za něj vysloužil jen chválu, stejně tak i Jaroslav Hřebík, který o sobě po dlouhé době nechal slyšet. Prohra se Špěněly v poměru 2:3 po prodloužení byla po průběhu, kdy jsme dvakrát vedli a byli blízko zlatu, považována za velký úspěch. 

Na konci šampionátu se samozřejmě hodně mluvilo o našich talentovaných hráčích, ale ještě před turnajem se podle „porotců“ jeden ze dvou nejlepších stoperů na turnaji Jakub Brabec upsal opět Spartě, další  a zřejmě nejlepší mladík Ladislav Krajčí je sparťanem také a Skaláka, Kadeřábka, Jánoše s Polomem nevyjímaje. Stoper Kalas, jak už jsem řekl, je kmenovým hráčem Chelsea, a tak tam také nebyl moc prostor pro vyjednávání. Z toho důvodu byl největší zájem hlavně o Tomáše Přikryla, druhého nejlepšího střelce Eura, prý ho vábil dokonce i Manchester City, nakonec se ale nechal zlákat pražskou Spartou, i když až půl roku poté. Kam si ho mimojiné přivedl právě Jaroslav Hřebík.

S Plzní napříč Evropou 

No nebyl to krásný zážitek? Já jsem sice na tom kolotoči, kde se otočilo asi 300 milionů jen od UEFY, nejel, ale sám jsem si tu cestu za LM užíval, protože já pohádky rád. Dlouhodobá práce Pavla Vrby v Plzni se v tu chvíli bohatě vyplatila. Nejprve získala titul po dlouhém vytrvalostním běhu se Spartou a pak se klubová pokladnička začala plnit. Ještě před sezónou si z Hradce „vypůjčili“ Pilaře a vrhli se do proudu předkol. Kde jasně ukázali prostředníček už po několik let unavujícím výmluvám Slavie a Sparty o tom, že do LM je skoro nemožné se dostat. Cesta Plzně byla dlouhá, ale postupně se předkoly prokousávala až k velkému dvojzápasu s Kodaní. Proti klubu, který měl velké oči a poté, co už v LM něco dokázal, se Plzně nikterak nebál. Hned v prvním zápase ho ale Plzeň dokonale zaskočila a vezla si výhru 3:1 domů do Plzně, tedy vlastně do Edenu, že? V Edenu se s Kodaní moc nenatrápila a nakonec otočila zápas a postoupila do hlavní fáze LM. Obrovský úspěch a klubová pokladnice hlásí Jackpot. V tu chvíli se už ve skvělém světle ukazují největší hvězdy Viktorie, Václav Pilař a Petr Jiráček, kteří svým věkem a kvalitou přimějí několik scoutů k pravidelným návštěvám zápasů Plzně. Plzeň se ve skupině utkala postupně se slavnou Barcelonou, AC Milán a běloruským Borisovem. Nakonec na úkor právě Borisova postupuje do PO Evropské ligy jako 3.v pořadí ve skupině H. Tam po dramatickém dvojzápase vypadne se Schalke 04, ale vyslouží se velké renomé a poklonu (nejen) od Němců.   

Titul se stěhuje "pod Ještěd"

Asi jen málokdo před sezónou pochyboval o tom, že titul bude záležitostí pro někoho jiného než duo Plzeň-Sparta. Plzeň měla šanci nastolit novou éru kralování Plzně, ale přece jen její tým nebyl natolik široký, aby byl nepřetržitě na dostřel titulu vzhledem k její přijemným povinnostem v LM. Sparta naopak nutně potřebovala titul vrátit na Letnou a po podzimní části se o tom ani moc nepochybovalo. Na všechny měla pohodlný náskok a strašily ji pouze dva domácí „výklepy“ 0:3 od Liberce a Mladé Boleslavi. Management Sparty ale nehledí jen na domácí výsledky, má příliš velké oči a potřebuje penízky z Evropy, a tak se GSM Josef Chovanec v zimě pakuje ze Sparty, s ním i dvojice legend Řepka - Blažek. Přichází Jaroslav Hřebík s obměněným realizačním týmem. To se ze začátku zdálo jako logický krok a Sparta byla stále megafavoritem na titul, ale nakonec se celé její sny o titulu zhroutily. Celé jaro postupně ztrácela náskok, a když vyhrála v Liberci a dostala šanci jít opět do čela, opět ji promrhala. Po remíze v předposledním kole na Dukle pak už přišla i o zbytek naděje, co na titul měla a mohla začít smutnit. V posledním kole byl proto souboj o titul extrémně zajímavý, stalo se něco neuvěřitelného, v přímém souboji si to mezi sebou rozdaly dva týmy, co jako jediné hrají o titul, krásné vyústění situace. Liberec, který celou sezónu podával vyrovnané a kvalitní výkony, proti Plzni, která poztrácela zbytečně lacině hodně bodů, a tak ji nezbývalo než Liberec porazit. Reklama na fotbal se ale nekonala, zápas skončil bez gólů 0:0 a Liberec tak mohl slavit obrovský úspěch, a nejspíš zasloužený. Sparta nakonec druhá a Plzeň po mistrovské sezóně skončila třetí. Pohár České pošty vyhrává Sigma Olomouc, což je obrovské zadostiučinění pro trenéra Uličného, ale kvůli nedávné korupční aféře se Olomouc do Evropské ligy určitě nepodívá, UEFA ji tam nepustí. Místo ní to zkusí Mladá Boleslav.

Příjemné překvapení z Eura 

Euro mámě ještě všichni jistě v čerstvé paměti. Ze skupiny papírových týmů, jak bych ji popsal, se nám podařilo postoupit, což byl, řečeno s naprostou vážností, velký úspěch, který ukázal, že naše reprezentace má sílu a perspektivu, i když v čele národního týmu stojí podle mě nedostatečně kvalitní trenér, který z týmu nedokáže vymáčknout maximum. Za úspěch v podobě postupu ze skupiny vděčíme hlavně několika obrovským překvapením. Začnu tím největším - Tomáš Hübschmann, kterého jsem v takové fazóně ještě nikdy hrát neviděl, v zápase proti Polsku byl skvělý! Doplnilo ho několik dalších objevů v reprezentaci, ani od Pilaře s Jiráčkem jsem totiž nečekal takové výkony, ale zejména Pilař předváděl místy až neuvěřitelnou mrštnost, rychlost a obětavost pro tým, Jiráčkův sprint ve chvíli, kdy všichni ostatní jen zírali na balon samozřejmě neopomínaje, bez něj bychom ze skupiny vůbec nepostoupili, bez takových hráčů to nejde a já jsem rád, že opět nějakého buldoka a srdcaře máme.

Glosa na závěr

Před sezónou jsem na český fotbal koukal stejně jako na obtloustlého Američana z fast foodu s pořádnou pneumatikou kolem pasu, bez fyzické ani finanční kondice a krajně nezdravého. Tohle se v mých očích lehce spravilo, není vše ideální (a nikdy nebude), ale myslím, že tohle byla jedna z nejlepších sezón pro náš fotbal jakou pamatuji. Dokázali jsme nejen to, že máme dost mladých talentovaných fotbalistů, ale že s nimi také umíme pracovat, že i v našich skromných podmínkách lze hrát konkurenceschopný klubový fotbal a že i naše liga může mít šťávu. Na závěr ale i potěšila naše reprezentace, zejména obrana může takhle fungovat ještě několik let a já doufám, že bude! Hráči jako Pilař, Jiráček a třeba Theo Gebre Selassie jsou navíc velmi příjemným plamínkem naděje pro lepší zítřky naší kopané. 

.     .     .     .     .     .

Co je podle Vás největší český fotbalový úspěch sezóny?