PowerPlay Magazine

Tak tohle byl krutopřísný zápas! Hned na úvod mi odpusťte tento nespisovný výraz, který je v základní slovní zásobě všech náctiletých. Češi opět slaví úspěch na sportovním poli, tentokrát ještě k tomu mimořádně cenný. Poláky uvedli do národního smutku, protože jejich miláčci na domácím ME končí a to po těžkém direktu přímo do hlavy z kopaček ještě před dvěma lety bývalého hráče Sokolova, jak neuvěřitelně to zní, ale Petr Jiráček jasně ukazuje, čeho lze (nejen) ve fotbale dosáhnout, když makáte naplno,  a že on skutečně maká, jako jediný šel do toho náběhu, a proto Česká republika slaví!

První muka před zápasem aneb čekání na sebereflexi trenéra Bílka 

Míra těšení na zápas byla u mě a věřím, že i u ostatních nemalá, už od rána jsem na zápas myslel a nemohl jsem se soustředit na nic jiného, strávil jsem tedy den prohlížením veškerého internetového obsahu, tedy včetně té napjaté situace ohledně zdravotního stavu Tomáše Rosického, protože tam se pro mě lámalo to, zda-li budeme hrát na Poláky aktivně či zaďoura. V okamžiku, kdy bylo jasné, že nás "malý mozart" nám podle svých not nic nezahraje, jsem upadl do dlouhého dloumání o tom, kdo asi nastoupí. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem si myslel, že k Bílkově sebereflexi dojde, že místo Tomáše Rosického nasadí někoho jiného než Daniela Koláře, že zaexperimentuje třeba s Rajtoralem na křídle nebo využije podle mě mnohem kreativnějšího Daridu.....Koukám na sestavu a vidím Kolář, no škoda, pane trenére.

Nástup polské mašiny

Že to byl ale vítr, jakoby do našich lesů a hájů vlétl Král větru, a ten vítr se prováněl celou naší obranou, úvod do zápase byl opravdu nešťastný, byť bez gólového vyjádření, nestíhali jsme se uklidnit na balónu a jakoby se čekalo na to, kdo dokáže balón alespoń chvíli podržet. Často nakopáváme vysoké a nepřesné balóny a Poláci je pohodově  sbírají (jen si to ještě těch pár minut dopřejte). Trochu jsem byl zklamaný z Jaroslava Plašila, ostříleného hráče, který má ke "špílmarství" Tomáše Rosického nejblíže, ale tohle zkrátka není moc jeho turnaj. Zhruba do 25. minuty pokračuje temné období našeho týmu v zápase, kdy ztrácíme jeden balón za druhým. 

Konec poločasu v rytmu počínajícího polského black outu 

Jak ale poločas plyne, Polsko pomalu ustupuje, zato co naše pravá strana v té době velmi často drží míč a v tu chvíli začíná čas naší územní převahy, který držíme celý zápas. Po poločasovém hvizdu jdou hráči do kabin s tím, že vše je otevřené, ale studenou sprchou pro nás byl poločasový výsledek z druhého zápasu. Řekové vedou nad Ruskem 1:0,  neuvěřitelné, nad tím Ruskem, které nás vykleplo v prvním zápase, vede tým, který jsme předčili v zápase minulém zase my? No, postupovou matematiku to dost mění, pakliže nevyhrajeme, za předpokladu, že Řecko zápas udrží na ME končíme!

Druhý poločas aneb zažehnutí plzeňských turbín

Druhý poločas probíhal tak, jak jen málokdo očekával. Už před zápasem jsem věděl, že na turnaji máme několik hráčů v takové formě, že dokážou podat výkon světové extratřídy, to mluvím o objevu kvalifikace Theo Gebre Selassie, Václavu Pilařovi, Petru Jiráčkovi a překvapivě Tomáši Hübschmanovi, který zde hraje životní turnaj v životní formě. Ve druhém poločase se k nim ale přidali i ostatní, především Limberský, který s neuvěřitelným Pilařem dokazovali, jak důležité je zdravé sebevědomí, obávanou pravou stranu Polska vymazali jako stěrač na jejich luxusních autech nežádoucí hmyz a naopak oni dováděli Poláky k zoufalství, Na Pilaře se už ve Wolfsburgu asi těší! Gól jako by visel ve vzduchu, máme dost příležitostí ze standardních situací, často jsme na míči a polské aktivitě ve směru dopředu skoro nevíme. Zanedlouho Sivok pálí obrovskou šanci po standardce a já si říkám, aby nás to nemrzelo! Není tomu ale dlouho, co se dočkáme obrovské radosti, Poláci na ojedinělé útočné akci a náš nejlepší zloděj balónů a staronový objev turnaje Tomáš Hübschman zachycuje Polanskiho přihrávku, žene se s balónem na útočnou polovinu, klíčový je v tu chvíli náběh Petra Jiráčka, který jako jediný ze zbytku záložní řady váží sprint přes půlku hřiště, Tomáš Hübschman nahrává Milanu Barošovi a ten skvělým pohybem udělá místo pro Petra Jiráčka, kterému poté naservíruje balón, Petr si zpracuje a pravačkou zakončuje, neskutečné! Vedeme 1:0 a já jsem od této chvíle krajně neklidný, brambůrky a pivo už v tu chvíli konzumuji výhradně ve stoje. Naštěstí mi naši fotbalisté šetří nervy, hrají stále skvěle a nebýt vymyšleného postavení mimo hru(offside), Baroš by si dal tu pro něj nesmírně důležitou branku. A jak to bylo dále? Ve stejném rytmu probíha zbytek zápasu a až na posledních pár minut jsme zvládli skvěle i konec zápasu. My postupujeme dále! Zato co Poláci a překvapivě hráči Ruska končí už ve skupině, ano ti Rusové, co nás porazili 4:1.

Slavme tedy tak, jak uznáme za vhodné, jsme ve čtvrfinále  Eura 2012 a počítejme úmrtnost skeptiků a nepřejícím lidem, kteří našemu národnímu týmu nefandili. Samozřejmě nechci vše idealizovat, ale neřešmě teď drobnosti, dnes se náš výkon zkrátka musí považovat za kvalitní. Jen koho si teď přát do čtvrfinále, že? Jak tak přemýšlím, repete z ME 2004 by nebylo špatné, takže vzýváme k Dánsku?