PowerPlay Magazine

Dnes se zaměříme na dosavadní vystoupení Čechů na Euru. A nebude to jen o hráčích, ale také o fanoušscích českého národního týmu. Následující řádky berte prosím jako názor jednoho z fanoušků české reprezentace, a budu velmi rád, když do komentáře pod článek přidáte vlastní názor na situaci okolo našeho fotbalového "nároďáku".

Kvalifikace na Euro neprobíhala zdaleka podle představ, a proto národní tým čelil velké kritice nejen ze strany fanoušků ale i médií. Všichni dobře víme, jak skvěle umí tuzemská média kritizovat naše sportovce, když se nedaří. A hlavní pozornost vždy získává především hokej a fotbal, dva nejdůležitější sporty v naší zemi. Když se nedaří, média s chutí na naše národní týmy vrhají špínu, v případě úspěchu naopak nešetří slovy chvály a superlativy.

A nebudeme si nic nalhávat - média velkou měrou ovlivňují názory nás všech, dokáží nám mnohdy vnutit právě své názory. To se neděje jen u nás v České republice, ale po celém světě. Je třeba si na rovinu přiznat, že média velkou měrou působí na lidskou společnost. Je tomu tak správně? Podle mě v žádném případě. Lidé si názory, prezentované v televizi nebo v denním tisku, často berou za své, a negativismus pak prostupuje celým naším národem, bohužel. Na druhou stranu, když se zadaří, lidé mají radost a prožívají úspěchy našich sportovců i v takových odvětvích, která se třeba velké popularity v naší zemi netěší, ale i díky propagaci v médiích se dostanou do podvědomí lidí.

Přiznejme si na rovinu, kolik z nás by se zajímalo o rychlobruslení bez Martiny Sáblíkové, o tenis bez Petry Kvitové nebo Tomáše Berdycha? A takových příkladů bych mohl uvést spousty. V každé zemi ale jsou vždy nějaká ta sportovní odvětví, která se těší největší popularitě a také od sportovců se očekávají co možná nejlepší výkony. Dovolím si tvrdit, že u nás je na prvním místě hokej před fotbalem, a to i díky mnoha úspěchům, kterých naši hokejisté dosáhli. A  jak se správně říká, "s jídlem roste chuť", a tedy například co se týče našeho hokeje, málokdo se už spokojí třeba i s bronzovou medailí z Mistrovství světa, nedejbože když vypadneme už ve čtvrtfinále.

Ve fotbale se nám již delší dobu nedaří, poslední velký úspěch jsme zažili v roce  2004, kdy český tým v základní skupině na Euru v Portugalsku po pomalejším rozjezdu s Lotyšskem postupně porazil Nizozemce i Němce a s plným počtem bodů postoupil ze skupiny. Ve čtvrtfinále pak s přehledem naši fotbalisté vyprovodili z evropského šampionátu Dánsko a v cestě za vysněným titulem nás zastavilo v semifinále největší překvapení turnaje jménem Řecko, které nakonec ve finále pokořilo i domácí Portugalce. Je to už 8 let, a za tu dobu se mnoho událo...

Náš tým prošel mnoha změnami, však ono úspěšné Euro 2004, na kterém český tým bral bronzové medaile, pamatuje jen hrstka hráčů současného kádru, jmenovitě Petr Čech, Tomáš Hübschman Jaroslav Plašil, Tomáš Rosický a Milan Baroš. Naopak celkem 16 hráčů z nominace je na velkém turnaji vůbec poprvé! To vypovídá zcela jednoznačně o tom, že český národní tým prošel celkem výraznou generační výměnou. Mnoho hráčů na tomto Euru teprve sbírá první zkušenosti s velkým turnajem a novodobé hvězdy nám teprve budou dorůstat.

Přes kvalifikaci jsme nakonec ale i přes drobné komplikace prošli. Sice jsme měli problémy, ale v rozhodujících zápasech se tým vždy dokázal semknout a podat výkon potřebný k tomu, abychom se posunuli dále. A z mého pohledu ani ta baráž nebyla zdaleka tak tragická jako pro mnoho dalších českých fanoušků. I když je třeba si přiznat, že třeba v baráži byl soupeř z Černé Hory přece jen fotbalovější, ale na to se přece nehraje, ne? Pokud bychom nepostoupili, zřejmě by to byl velký neúspěch a trenér Bílek by musel složit funkci nebo by byl třeba i odvolán vedením. Jenže na Euro se postoupilo a cíl byl tedy splněn.

Právě trenér Bílek je již dlouhodobě hlavním terčem všech kritiků. Ale přiznejme si na rovinu - myslíte si, že by bylo vhodné odvolat trenéra po postupu na Euro, a to právě několik měsíců před tímto velkým turnajem? Samotný postup na evropský šampionát sice nebyl vůbec snadný, ale je třeba říct, že ani síla českého týmu nebyla taková jako v minulých letech, především třeba na zmiňovaném Euru 2004 v Portugalsku. Nastává otázka, jestli opravdu vinu na tom, že postup byl těžce vydřený, nese trenér. Však již od dob Karla Brücknera mnoho lidí volalo po tom, aby v reprezentaci nehráli pořád ti samí hráči a vytvořil se prostor i dalším nadějným reprezentantům. A v tomto si myslím, že jsme udělali velký krok kupředu. Generační obměna byla nevyhnutelná a právě postup na Euro, který se u nás již považuje za povinnost, by měl být důkazem toho, že to s naším fotbalem zase tak špatné nebude.

Příchází na řadu rozlosování skupin, po kterém se trenér Bílek v hledišti spokojeně usmívá, jako kdyby se už viděl ve čtvrtfinále. V řadách fanoušků vládne také spokojenost, ale na druhé straně stále nedůvěra v náš tým a v trenéra Bílka, mnozí se nad losem ušklíbnou s tím, že stejně nikam nepostoupíme a skončíme podle očekávání ve skupině. Přece jen ale Češi vidí nějaký potenciál v našem týmu, velká důvěra se vkládá do fotbalistů Plzně, kteří dokázali udělat na evropské klubové scéně skvělou reklamu našemu fotbalu a právě na reprezentanty z řad loňského mistra ČR se hodně spoléhá.

První zápas nám vůbec nevyšel, proti Rusům jsme začali výborně, ale soupeř byl velmi efektivní v proměňování šancí, naše obrana zcela selhala, mnoho špíny se hází také na brankáře Petra Čecha, který prý mohl alespoň dva góly chytit. Opět mezi českými fotbalovými fanoušky zavládne negativismus a absolutní nedůvěra v náš tým. Nutno říct, že to skutečně byl velmi nepěkný start turnaje, který si nemohl získat důvěru mezi fanoušky. Kádru trenéra Bílka se předpovídá brzký konec, pozápasová kritika nezná hranic.

Poté přichází druhý zápas, český tým na stadionu ve Vratislavi nastupuje za mohutné podpory českých fanoušků proti Řecku, tedy proti týmu, který nás v semifinále Eura 2004 vyřadil, zrovna když jsme byli v nejlepší formě. Na trenéra Bílka se už před zápasem z tribun snáší pískot českých fanoušků, ale po chvíli je již publikum v euforii poté, co naši fotbalisté během 6 minut vstřelí dvě branky. Poprvé skóruje Petr Jiráček, svou druhou trefu na turnaji zaznamenává Václav Pilař. První poločas je z naší strany úžasný. Přichází přestávka, ze hry odstupuje kvůli zranění mozek naší hry Tomáš Rosický, v 53. minutě navíc díky chybě brankáře Petra Čecha poprvé skórují také Řekové a následuje jejich velký tlak na bránu, který naštěstí nevyvrcholí v žádnou výraznější šanci a Češi nakonec vítězí těsně 2:1.

Během střídání Milana Baroše ve druhém poločase čeští fanoušsci na útočníka Galatasaraye Istanbul pískají. Je toto vůbec možné? Snad jen Češi jsou něčeho takového schopní, vypískat vlastního hráče, přestože navíc tým v utkání vede, nepochopitelné. Myslete si o tom co chcete, ale mě takové chování přijde hodně nefanouškovské. Čím si toto Milan Baroš zasloužil? Jisté je, že to není žádný andílek a svým místy arogantním chováním si asi moc příznivců nezíská, navíc se mu v reprezentaci v posledních zhruba dvou letech střelecky nedařilo, což bude právě tou klíčovou příčinou jeho neoblíbenosti, ale já se přesto ptám, co je důvodem toho, že právě fanoušci dokáží takto zkazit dojem z jinak povedeného utkání českého celku na evropském šampionátu.

Klobouk dolů nad těmi, kteří se vydali do Polska podporovat naš tým, ovšem tito lidé by si měli také uvědomit, že svým chováním v dějišti takto sledované významné akce reprezentují celý náš národ, a já bych se třeba pod takové chování rozhodně nepodepsal. Nebo vy snad ano? Toto nám rozhodně nedělá vůbec dobrou reklamu ve světě. Navíc i po vyhraném utkání všude kolem sebe slyším mnoho kritiky, dále se hází špína na trenéra Bílka, na Milana Baroše, na Petra Čecha...

K čemu pořád hledat všude negativa? Jistěže bych na hře našeho týmu našel mnoho chyb, hlavně v utkání s Ruskem, a přiznám se, že po tom úvodním debaklu jsem také příliš optimismem nesršel, ale na co pořád vše kritizovat i po vyhraném zápase, proč si raději neužít tu chvilku slávy a proč nebýt hrdý na náš tým? Já věřím tomu, že zítra naši fotbalisté vybojují postup do čtvrtfinále, a ukažou celé Evropě, že s českým fotbalem se stále musí počítat. Fanděte také, a prosím, kdyby to nevyšlo, buďte i vy ostatní více objektivní a snažte se hledat i pozitiva, nejen negativa. Já jsem přesvědčený o tom, že všichni na hřišti odevzdají maximum.