PowerPlay Magazine

Už ve svých 18 letech udivoval nejvyšší tuzemskou fotbalovou soutěž coby hvězdný odchovanec pražské Sparty, v jejíž dresu sbíral cenné zkušenosti v LM a zároveň na sebe poutal ohromnou pozornost celé fotbalové veřejnosti. Česká fotbalová reprezentace na sebe tedy nenechala dlouho čekat a Tomáš byl už v 21 letech připravený i na přestup do Německa, přesněji do Borussie Dortmund, tam i záhy získal svůj první zahraniční titul, ale poté už byla Borussie Tomášovi příliš malá, i když je nyní dvojnásobným Mistrem Německa, po zisku titulu v sezóně 2001-2002 klub upadl do finančních problémů a stal se z něj spíše průměrný německý klub. Tomáš Rosický byl tou dobou velmi nadějnou hvězdou a každý rok se spekulovalo o jeho přestupu. Drobný záložník nakonec přestoupil až v roce 2006, když před začátkem sezóny 2006-2007 podepsal čtyřletou smlouvu s londýnským Arsenalem.  Jeho kariéra byla na vzestupu a „Rosa“ byl oporou a posléze kapitánem české fotbalové reprezentace. Jenže to netušil, co ho čeká  na začátku roku 2008, kdy si v zápase proti Fulhamu způsobil zranění, přesněji podkolenní šlachy….a co dříve vypadalo pouze jako banální zranění, to se nakonec přeměnilo v několik protrápených let, kdy se zranění nabalovala jako cukrová vata na klacek, ale nyní je „malý Mozart“ zpět!

Ale než se dostanu k příběhu, jak se Tomáš Rosický dostal opět na vrchol a byl dvakrát po sobě zvolen hráčem měsíce Arsenalu, zrekapitulujme si, jak je vůbec možné toho dosáhnout? V Premier League mámě dva špičkové fotbalisty, Petra Čecha a Tomáše Rosického, a i když jsou to naprosto rozdílní hráči nejen co se týče postů, něco je přece jen spojuje měrou vrchovatou. Co je to? Podle mě loajálnost a naprostá profesionalita, kterou by sportovci měli vždy oplývat. Jejich kluby by pro ně měly být vždy na prvním místě a podle toho s nimi také jednat. Zbytečně nenabíjet na smeč mediím, a i když třeba zrovna nehrají, měli by chybu hledat na prvním místě u sebe. To je to, co oba tyto hráče spojuje a dělají tedy dobrou vizitku celému našemu státu nejen svými výkony.

Ale proč o tom vlastně píši? No to je naprosto jednoduché, jak dlouho Tomáš čekal na to, až se dostane opět na vrchol? Vždyť minulou sezónu už měl zranění spíše sporadicky, ale přesto do základní sestavy nepatřil, protože zkrátka nepodával dostatečně dobré výkony na to, aby mohl pomýšlet na základní sestavu. Jenže o to depresivnější to muselo být v létě, když odešel jak Fabregas tak Nasri, tedy jeho přímá konkurence. To se tehdy jasně ukázala pozice našeho reprezentačního kapitána v Arsenalu, kapitánskou pásku dostal Robin van Persie a "Rosa" nedosáhl ani na pozici asistenta kapitána, přestože vzhledem k jeho věku a služebnímu staří v Arsenalu by se to nabízelo. Jenže Tomáš ani pořádně nehrál, většinou hrál spíše ob zápas a naplno se diskutovalo o jeho odchodu z Arsenalu, protože v létě 2012 mu měla skončit smlouva.

A nebylo by to logické? Filozofie Arsenalu je postavená převážně na mladších hráčích a o Tomášovi se už nějakou dobu mluví jako o hráči s obrovským potenciálem, který bohužel nedokázal naplnit. A pak se zase spekuluje.

"Co kdyby šel raději z toho Německa do Španělska a ne do Anglie, to byla chyba! Ať už jde raději dohrát v Česku! Ať raději skončí kariéru, než si úplně zničí zdraví!"

Takové a další spekulace plnily diskuze sportovních serverů, jenže začínala druhá půlka sezóny a "Rosa" chytnul druhý dech. Tomáš Rosický už je delší dobu bez zranění a postupně se prodírá do sestavy, námluvy o prodloužení smlouvy se začínají zintenzivňovat. Arsenalu, který v létě opustil Fabregas, tento muž citelně chybí a Tomáš toho začne využívat, postupně se stává hlavou na hřišti a dvorním nahrávačem Robina van Persieho. Výsledkem je nový dvouletý kontrakt s Arsenalem a zvolení nejlepšího hráče Arsenalu pro měsíc březen a duben. Nicméně jak už jsem psal, Tomáš už mohl kopat do míče někde v Rusku nebo Řecku, kdyby si na tu šanci nepočkal, a přiznejme si, kdo z nás by tak dlouho čekal a nenechal by se zlákat na velký peníz?  

"Nechci jít někam, kde bych to měl jednodušší, kde bych měl jednodušší i běžný život. Chci ještě něco dokázat v Arsenalu.", Tomáš Rosický

A my už se na něj a jeho legendární šajtli moc těšíme, jedině s ním můžeme pomýšlet na úspěch na ME, protože takových hráčů u nás v republice mnoho nemáme. Takže drž se, "Roso", a hlavně ať drží zdraví!