PowerPlay Magazine

Minulý týden vyšel v PP Magazínu článek, ve kterém se vámi podělil náš redaktor Vendetta2011 o své dojmy ze zajímavého fotbalového utkání 3. polské ligy. V závěru článku vás vyzýval k zaslání zajímavých zážitků ze zápasu jakéhokoliv fotbalového týmu. Nakonec se našel pouze jeden odvážlivec. Tím odvážlivcem je manažer TorresStinson. V následujícím článku se s vámi podělí o své zážitky z derby pražských „S“ – Slavie a Sparty. Ani dnes nebude chybět fotogalerie.

První výlet do Edenu

Vraťme se o pár let zpátky, když byla ještě Slavia na vrcholu ligy a slavila dva tituly v řadě. Jednoho dne, když mi bylo nějakých 13-14 let, jsme se s kamarádem rozhodli si jít ven zakopat. Přetáhl jsem přes sebe dres Lamparda a vyběhl před panelák za kamarádem Patrikem. Chvilku jsme si kopali, dělali panenky a podobně. Když jsem uslyšel, jak na nás křičí soused Tomáš, který byl o něco starší než my a bohužel byl na vozíčku - „Komu fandíte, kluci?“. Já měl ve své volbě jasno - Chelsea a Atléticu Madrid. V naší krajině mi to tenkrát bylo celkem jedno. Tomáš byl slávista a ptal se nás jen tak, jestli bychom nechtěli někdy zavítat do Edenu s ním.

Spousta „čutálistů“ v tomto věku věří, že to ve fotbale někam dotáhne, já však byl realista a věděl jsem, že mám „obě nohy levý“. Díky tomu jsem se o fotbal zajímal daleko víc z hlediska taktiky nebo historie. Sice jsem nepatřil mezi nejlepší fotbalisty na našem sídlišti, ale klukům jsem vždycky sděloval svoje poznatky o fotbalistech, klubech ale i trenérech. Svými fotbalovými vědomostmi jsem okouzlil i strejdu, bývalého kapitána (fotbalového) Chomutova. Táta mě přivedl do hospody za tím účelem, aby si mě strejda vyzkoušel. „Cañizares!“ Odpověď byla jasná. „Valencia, strejdo, něco těžšího tam nemáš?“ Zeptal se asi na 5 jmen a pro mě bylo jedno lehčí, než druhé. Pak jsem strejdovi řekl „Ronaldo de Assis Moreira“ a on na mě koukal „jak špatně vystřelenej puk“. Když jsem mu řekl, že je to Ronaldinho, tak samozřejmě věděl, ale uznal, že o fotbale asi vážně vím dost.

Vraťme se zpět ke Slávii. Kamarád Patrik nabídku odmítl, já samozřejmě přijal, protože to bylo poprvé, co jsem měl možnost vidět alespoň nějaké (lepší) utkání na živo, než jen divizi, ve které Chomutov tenkrát působil. Jednoho dne jsem přijel večer z florbalového zápasu v Ústí nad Labem, když akorát Tomáš nastupoval do auta s tím, že jede na mač se Žižkovem a že je štěstí, že jsem akorát přijel. Zamířili jsme do Vršovic a já se těšil ze svého prvního, pořádného fotbalového zápasu.

Zpátky na místě činu

Netrvalo dlouho a dostal jsem další nabídku na shlédnutí fotbalového zápasu. Tentokrát proti Mladé Boleslavi. Měl se mnou jet můj mladší brácha, ale jak už to tak u sourozenců bývá, „fandil“ Spartě a tak přece nepojede na Slávii. Bylo to tak spíš z trucu, jelikož týmy, které mám rád já, on samozřejmě nevystojí a často preferuje jejich největší rivaly. To platí dodnes a téměř při všem. Já mám rád Crosbyho, on zase Ovečkina. Místo něho jel tedy můj bratránek, který také inklinoval spíše ke Spartě. Nikdy nezapomenu jeho výraz, když Tomáš na půl cesty do Prahy zajel ke krajnici a řekl mu: „Vystup, sparťana ve svém autě mít rozhodně nebudu!“ Bratránek se roztřásl a téměř se rozbrečel. Ale abych to zkrátil, i jeho vtáhla skvělá atmosféra, která v Edenu panovala a od této doby se stal skutečným fanouškem a hlavně fanouškem toho správného klubu! Tímto bych chtěl Tomášovi také poděkovat!

Nejlepší z nejlepších

Teď se konečně dostáváme k hlavní myšlence tohoto článku. Psát budu o mé třetí a dodnes poslední návštěvě slávistického stánku. Od mé nejlepší kamarádky jsem dostal dárek v podobě dvou vstupenek na derby pražských „S“. Již nějakou dobu jsem měl tušení, že mi chce koupit lístky na fotbal a přemlouval jsem ji, ať to nedělá. Přiznejme si, není to levná záležitost, obzvlášť pro studenta. Cesta, lístky samotné a samozřejmě nějaké peníze na útratu. No, stejně to bylo marný a já vážně dostal obálku se vstupenkami. Ačkoliv byl druhý lístek určen pro bratránka, vzal jsem ji, už jenom ze slušnosti by mi to nedalo vzít někoho dalšího, když to byl lístek za její peníze.

28. září, pár dní před mými narozeninami, jsme vyjeli do Prahy. To, že to byl trošku předčasný dárek mi rozhodně nevadilo, přeci jen, derby je derby. Nikdy nepochopím lidi, kteří přejí Slávii sestup. Ať Spartu sebevíc nesnesu, sestup bych jim rozhodně nepřál, vždyť ať už Sparta, nebo Slavie jsou tradiční kluby, bez kterých by ta naše Gambrinus liga byla marná. Vyjeli jsme brzy dopoledne a podívali se na různé památky, ale já měl v hlavě stejně jen večerní derby. Prošli jsme půlku Prahy a samozřejmě jsme taky vymetli spoustu obchodů. Co jinýho od holek čekat (smích) ... Já však neměl nic proti, protože večer měl zase patřit mně.

K Edenu jsme dorazili už zhruba 3 hodinky před zápasem a tak jsme se opět vydali na průzkum obchodů. Koupil jsem si šálu „Ultras Slavia“ a nemohl jsem se dočkat výkopu. A to se ke všemu jednalo o 280. derby a oslavu Pepiho Bicana! Jak asi každý ví, „moje“ Slavia tehdy prohrála 0:2 - bohužel. To nic ale nemění na tom, že to byl úžasný a nezapomenutelný zážitek a opravdu jsem si to užil. Nejen fotbal, ale celý den stál opravdu za to. Díky za super dárek, K.!

* Článek doplním o několik mých „uměleckých“ fotografií *

Máš i ty nějaké zajímavé zážitky ze zápasu jakéhokoliv fotbalového týmu? Pokud ano, tak neváhej a pošli svůj článek na e-mail vendetta2011@seznam.cz

* * * Nejlepší články budou brzy zveřejněny zde v PP Magazínu * * *