PowerPlay Magazine

Již milionkrát mnou zmiňovaný článek, kde jsem navrhoval různé rubriky, které měly jednoznačný cíl – zapojit komunitu do mé tvroby – nabízel také možnost pro aktivní sportovce, kteří hrají PPM, zviditelnit se v PP magazínu a sdělit nám, jakému sportu se věnují. Samozřejmě nejen to bude oním pomyslným cílem, dotyčného manažera poznáme i po více stránkách než pouze té ryze sportovní, ale to už záleží jen na něm/ni, co vše nám ze svého soukromí odkryje. V našem prvním vydání dostal prostor můj kolega z redakce  Vendetta2011, aktivní redaktor, který Vám podává články především z reálného hokeje, já si vážím toho, že se ozval a vyjádřil zájem, protože spolupráce s ním byla velmi přínosná, ostatně to sami uvidíte.  

Lukáš alias  Vendetta2011 zde na PPM, je Havířovský rodák, kde se také celý život zdržuje, i když to ještě není tak dlouho, stejně jako já si i Lukáš nyní užívá první rok právní zletilosti. V Havířově studuje obor Obchodní akademie a právě je ve čtvrtém ročníku, v nejbližších měsících ho tak čeká zkouška dospělosti respektive maturita. Svou nejbližší budoucnost jako student plánuje spojit s Univerzitou Palackého v Olomouci, konkrétní obor Žurnalistika, a Trenérství a sport. Navenek to tedy může vypadat, že PP magazín je pro něj přínosnou praxí pro budoucí práci žurnalisty, kterou zvažuje, stejně tak ale i uvažuje o práci sportovního trenéra. Žurnalistika byla pro něj jasnou volbou vzhledem k tomu, že ho baví psát již od dětství, a proč obor Trenérství s sport? No, nevystřílejme si všechnu munici hned na začátku, i o tom ten dnešní článek bude. 

Cyklistika, turistika, běh do vrchu, příroda, psaní různých článků, sledování sportovních přenosů, spánek(smích) a samozřejmě PPM, to vše v současnosti Lukáše naplňuje. Na PPM celkově vyzdvihuje to, že je zde stále co dělat, protože klíčem k úspěchu je tu do jisté míry hlavně aktivita. Nicméně PPM stejně jako pro nás, tak ani pro Lukáše, není jen hrou, dá se tu i pokecat s různými manažery o různých tématech. V televize nebo různě na internetu nejraději sleduje závody Formule1 a MotoGP. V zimě pak skoky na lyžích a další zimní sporty. Sleduje ale také fotbal a hokej.

Není tomu tak dávno, co se Vendetta zvedl z gauče, protože se závody horských kol začal teprve v roce 2011, jinak do té doby moc nesportoval. Cesta k závodění ale nebyla tak jednoduchá, nebyl totiž sportovní typ a ani  sport nevyhledával, navíc jak on sám píše „měl jsem docela velkou nadváhu“, ale někdy se to v člověku zlomí a změní výrazně svůj život jedním rozhodnutím, a tak tomu bylo i u něj. Hned, co začala sezóna, a sníh se ztratil z povrchu zemského, začal pilně trénovat. Trpěl každý trénink, ale začátky nejsou nikdy jednoduché. Hlavně, že se nejen kilogramy ztrácely, a to člověku jen přidá na příjemném pocitu.  

Květen 2011 a první Lukášův závod, který se konal v Olomouci. Nebyl pro něj moc šťastný, potkal ho nešťastný defekt zadního kola, a tak ho nedokončil. Další šance přišla v červnu, tam už poprvé dorazil až do cíle.

 „Výsledek samozřejmě nebyl nijak oslnivý, neboť jsem v průběhu závodu v jednom sjezdu dokonce přepadl přes řídítka (smích).“

 Nicméně vždy je nejdůležitější si na všem najít něco pozitivního, a tady to byly jednoznačně první zkušenosti, které sbíral postupně celou sezónu. Celkem se zúčastnil v roce 2011 8 závodů, a v průběhu celé sezóny získával na jistotě. V premiérově sezóně to ale na pódium samozřejmě ještě nebylo. Bylo po sezóně, a tak bylo potřeba se připravovat na tu další. Přípravu tvořilO hlavně běhaní, v té době ještě ne do vrchu, ale spíše různě po okolí. Nicméně z jeho nezkušenosti vyplynula jedna zásadní chyba v přípravě neměl naježděny žádné objemové kilometry a vrhl se tak přímo do kopců.

 „Před tím, než se závodník přesune do kopců, měl by najezdit přibližně 1500 – 2000 kilometrů po rovinách. Samozřejmě není možné najet takovou porci kilometrů jen na rovině, protože nějaký ten kopeček se vždy na cestách objeví. Avšak doporučuje se, nepřesunovat se někde do horských oblastí, pokud závodník nenajede tento počet kilometrů“

 Na svoji chybu ale přišel až pozdě, a tak se nestíhal divit, když první výsledky v nové sezóně nebyly podle jeho představ, časem ale manko dohnal, a začal zajíždět své nejlepší výsledky, které mu daly velkou naději, že vše to, co dělá, má nějaký smysl, navíc snil o prvním pódiovém umístění. S prvními výsledky jak se říká „těsně pod bednou“, přišly v krátkém časovém sledu už první pódiová umístění. Těžil z výhod, že tratě už z minulé sezóny dobře znal a hlavně už byl mnohem zkušenější závodník. První medailové umístění Lukáš získal v srpnu 2012 v Životských horách, kde z toho třetí místo. V závodě Lukášovi prý vyšlo, vše co mohlo, především na tomto závodě chyběla ta absolutní špička, ale na to se historie neptá. Na dalších závodech už ale byli i ti nejlepší, a Lukáš se jim díky poctivému tréninku velmi přibližoval. V září ho Vendettu čekal další závod, tentokrát na 50km v Jeseníkách, a i zde z toho byla překvapivá medaile, tentokrát dokonce ta druhá nejcennější v jeho kategorii, to byl pro něj další senzační zážitek. Série medailových umístění byla už na číslsle dvě, jenže ještě neplánovala skončit. Na vysoce obsazeném závodě ve Valticích Lukáš třetím místem zkompletoval hattrick a úžasná sezóna tak řádně gradovala. Tentokrát z toho byl ceremoniál, během kterého mu byla předána medaile na pódiu, před kterým stálo asi 1500 lidí, to je slušné na to, že ještě před dvěma roky Vendetta měl kolo zavřené v kočárkárně a nevěnoval mu žádnou pozornost. V dalším závodě pak skončil pátý a „pódiová série“ tak skončila, ale v posledním závodě sezóny si spravil chuť, skončil třetí a skvělou sezónu 2012 tak i neméně zdrařile zakončil. Po sezóně si tedy mohl hrdě vystavit čtyři medaile, před sezónou by tomu zřejmě nikdy neuvěřil, že takového výsledku dosáhne..

Sezóna skončila a bylo potřeba se připravit na tu další, přihlásil se tedy Lukáš do zimního seriálu v běhu do vrchu – Lysacupu. Z čehož vypramenil další koníček. Zúčastnil se celkem 10/17 etap a jeho nejlepší umístění bylo 81.místo v jedné z etap. Není to vůbec špatný výsledek vzhledem k tomu, že primárním cílem bylo udržet se v kondici a zpestřit si přípravu.

Nicméně práve cyklistická sezóna 2013 bude v jednom směru pro Lukaše zásadně jiná, i výsledky z minulé sezóny pomohly k tomu, aby se Lukáš domluvil s jedním cyklistickým týmem z Olomouce, jehož barvy bude příští sezónu hájit. Již nebude jezdit jen sám za sebe, ale bude jeho motivací se zavděčit také svému novému týmu. I proto Vendetta nic nepodcenil a využil každé šance proto, aby tentokrát žádné manko v „objemových kilometrech“ neměl.

"Tímto mým příběhem jsem také odpověděl na to, proč se hlásím také na obor Trenérství a sport. Sportu jsem  za tu dobu přišel na chuť a jsem rád, že sport můj život změnil doslova od základů (v pozitivním slova smyslu)."

 PavelUngr: Hrál jsi někdy jinou online manažerskou hru, než jakou je PPM?

 Vendetta2011: "Jinou manažerskou hru jsem nikdy nehrál, ale není tomu tak dlouho, co jsem hrál online hry typu Travian nebo Divoké kmeny. Avšak jak šel čas, tak jsem již neměl časový prostor na to, abych mohl tyto hry nadále hrát. Na PPM se mi líbí, že zde není nutné vysedávat celý den, a přesto mé kluby normálně nadále fungují."

 PavelUngr: Co tě nejvíce baví na práci redaktora? Zkus být více konkrétní.

 Vendetta2011: "Na práci redaktora mě baví, že se nejedná o monotónní práci. I když si někdo může myslet, že redaktor pořád jen píše. Ano, pokud chci být redaktorem, tak musím psát, avšak na této práci mě baví, že píšu pokaždé o něčem jiném a dozvídám se tak mnoho zajímavých informací, o kterých bych se za normálních okolností nikdy nedozvěděl. Například jsem psal článek o hokeji na Novém Zélandě. Kdyby mi někdo před psaním tohoto článku řekl, že se v této tropické zemi, která se nachází v Tichém oceánu, hraje hokej, myslel bych si o něm, že si ze mě dělá legraci. Navíc redaktor PP magazínu nemusí nutně sedět při psaní svých článků u svého počítače. Například nedávno jsem zveřejnil článek, ve kterém jsem zavítal na druholigový hokejový zápas AZ Havířov proti Karviné a čtenářům PP magazínu jsem popsal své dojmy z tohoto zápasu. Zašel jsem si na hokej, vzal jsem si sebou poznámkový blok, a poté jsem vše doma zpracoval. Následně z toho vznikl článek, ve kterém jsem se podělil o své dojmy s čtenáři a to se mi na tom líbí."

 PavelUngr: Co ty a pasivní sport? V článku zaznělo, že často sleduješ přenosy sportovních utkání a závodů, ale na jaké největší akci ses kdy byl podívat?

 Vendetta2011: "Co se mě a pasivního sportu týče, tak občas si zahraji šachy. Dalo by se říct, že když zavítám na některé závody horských kol, tak jsem součástí velké sportovní akce, neboť závody horských kol jsou v posledních letech v České republice čím dál tím více populární. Třeba takový závod ve Valticích, kterého se v září zúčastnilo 2400 závodníků, je toho jednoznačným důkazem. Co se týče toho, na jaké největší sportovní akci jsem kdy byl a nesportoval jsem tam, tak se jednalo o závody silničních motocyklů na přírodních okruzích známé také jako Road racing, které se každoročně konají v Těrlicku, které se nachází nedaleko Havířova. Tento závod se zde začal opět konat po delší odmlce a jmenuje se Havířovský zlatý kahanec. Čtenářům mohu tyto závody jednoznačně doporučit, neboť se jedná o velmi atraktivní podívanou, obzvláště když motocykly projíždějí kousek od vás."

 PavelUngr: Jaké máš v reálném sportu oblíbené sportovce a týmy?

 Vendetta2011: "Ve skocích na lyžích fandím našim skokanům, tedy Jakubu Jandovi, Romanu Koudelkovi, Janu Maturovi a Lukáši Hlavovi. Ve fotbale fandím ostravskému Baníku, v hokeji našemu AZ Havířov a extraligovému Třinci. Jinak ve fotbale fandím také Plzni, neboť se mi líbí, jaké výkony předvádějí na mezinárodní scéně. Nejvíce obdivuji plzeňského záložníka Pavla Horvátha, který je bezesporu jedním z hlavních strůjců plzeňského úspěchu. V oblasti horských kol je mým životním vzorem biker Jaroslav Kulhavý a bikerka Tereza Huříková. Ve formuli 1 fandím Kimimu Räikkönenovi a v Motogp španělskému závodníkovi Jorgemu Lorenzovi. Jen pro doplnění, když si na někoho nebo na něco vsadím, tak se může mým chvilkovým oblíbencem stát prakticky kdokoliv (smích)."

 PavelUngr V článku zaznělo, že jsi před tím sport moc nevyhledával, byl teda tvůj první závod na horském kole vůbec první sportovní akcí, do které ses kdy aktivně zapojil? 

 Vendetta2011: "Ano, je to tak. S odstupem času toho docela lituji, že jsem začal se sportem až tak pozdě. Kdybych začal s horskými koly v útlém dětství, tak bych dnes mohl být třeba na jiné úrovni. Avšak musím brát v potaz, že v tomto sportu panuje mohutná konkurence a do světa se dostane nakonec jen zlomek tuzemských cyklistů. Bohužel, minulost se nedá změnit, avšak budoucnost zůstává otevřená a záleží na každém, jak si ji zařídí."

 PavelUngr: Jak dlouho se tomu chceš věnovat a jakých úspěchů chceš na horském kole dosáhnout? 

 Vendetta2011: "Tak dlouho, jak jen zdraví dovolí. Není žádným tajemstvím, že závodění na horských kolech je určitou zátěží na organismus a to jak po fyzické, tak i psychické stránce. Musím být realistou. Se závoděním jsem začal pozdě, a tak nemohu počítat s tím, že by ze mě jednoho dne mohl být třeba nástupce Jaroslava Kulhavého. Avšak nevylučuji, že bych to třeba výhledově mohl dotáhnout do nějakého poloprofesionálního týmu, ve kterém bych se mohl zúčastnit třeba i několika zahraničních závodů. Cyklistika, stejně jako jiné sporty, je o penězích, což je také další faktor, který ovlivňuje případné úspěchy do budoucna. Ale jak jsem již uvedl výše, vše je v mých rukou."

 PavelUngr:Můžeš nám popsat, jaké vybavení pro závodění na horských kolech potřebuješ? Kolik závodění na horských kolech stojí atd?

 Vendetta2011:"K závodění potřebuji samozřejmě horské kolo (smích), které je osazeno speciálními plášti. Na závodě (obvykle) dostane každý závodník startovní číslo, které mu zůstává na památku (mám jich doma docela dost), a také čip, který zaznamenává jeho čas. Dále potřebujeme ochrannou helmu a není od věci mít také sluneční brýle a cyklistické rukavice. Nesmíme zapomenout na cyklistické tretry, které jsou doplněny nášlapnými pedály. Co se týče oblečení, tak potřebujeme cyklistické kalhoty a dres. V chladnějších podmínkách používám speciální termo dres a termo kalhoty, a také speciální softshellovou bundu.

 PavelUngr: Běhaní tě baví nebo je to spíše povinnost, pro udržení kondice, když počasí nepřeje?

 Vendetta2011:"Ano, běhání mě baví, ale jen v zimě. V létě běh nevyhledávám, neboť jezdím na kole a příliš mě neláká běhat v tropických teplotách. Kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělal. Veškeré tréninky a běžecké závody jsem absolvoval dobrovolně, nikdy mě nikdo do toho nenutil (smích). Jelikož nemám žádného sportovního trenéra, tak jsem zcela odkázán na literaturu a sebe, takže si vždy sám naplánuji, kdy a kde poběžím."

 PavelUngr: Na novou sezónu jsi tedy asi už pořádně natěšený, že?

 Vendetta2011: "Tak určitě (smích). Je to jako droga. Netrpělivě odpočítávám zbylé dny do prvního závodu sezóny. Něco málo jsem již natrénoval, avšak trénink nikdy nedokáže navodit atmosféru závodu. Především se těším na tu atmosféru a byl bych rád, kdyby se mi letos podařilo vyhrát alespoň jeden závod v mé kategorii."

 PavelUngr:  Do jaké míry ti závodění změnilo život, kdybys to měl vyjádřit populární metodou od 1 do 10?

 Vendetta2011: "Závodění změnilo můj život zcela od základů. Navíc jsem nikdy předtím netušil, jak krásná místa se v naší republice nacházejí. Díky závodění jsem mnohé místa objevil a věřím, že ještě objevím. Dávám 10."

 PavelUngr: Co bys poradil lidem, co jsou v podobné situaci jako ty před rokem 2011, nevědí, do čeho se pustit a jsou zlenivělí? 

 Vendetta2011: "Tak nebudu zde lidem vnucovat horské kola, ale poradil bych jediné, stojí to za to, začít se sportem. Je jedno, jestli začnete hrát fotbal, basketball, tenis nebo cokoliv jiného, důležité je, že začnete něco dělat. Další výhodou je, že sport působí blahodárně na vaše zdraví. Je rozhodně lepší sportovat, než se doma válet s pivem na gauči nebo vysedávat v hospodě. Ano, s pivem na gauči se válet můžete, ale až po tréninku (smích). Avšak co se sportu týče, je důležité, abyste to dělali ze svého přesvědčení a nikdo Vás k tomu nenutil, protože pak se ze sportu stává nutné zlo."

.      .     .      .

Tím se, vážení čtenáři, dostáváme na konec článku, chci poděkovat  Vendetta2011 za spolupráci na tomto článku, protože podle mě je jeho příběh opravdu zajímavý a nejeden z nás by z něj mohl čerpat příklad a inspiraci, jak svůj život změnit. Přeji  Vendetta2011hodně štěstí v letošní sezóně!