PowerPlay 杂志

Kdo vstřelil ve svých 10 letech 378 branek v 69 zápasech a přidal k tomu 139 asistencí? Sportovním fanouškům známý i jako "The Great One"? Narodil se 26.1. 1961 ve městě Brantford? Nevyčníval konstitucí, silou ani rychlostí, stal se ale nedostižitelný zejména hokejovou inteligencí a čtením hry? Před 20 lety ukončil kariéru asi nejlepší hokejista historie - Wayne Gretzky.

Ve zvýšené míře na sebe poutal pozornost soupeřů, měl schopnost správného očekávání puku v příchozím okamžiku a ocital se tak v pravou chvíli na správném místě. Známou se stala jeho obliba pohybovat se za soupeřovou brankou, čímž byla tato část plochy přezdívána jako „Gretzkyho kancelář“. Přezdívka „The Great One“ odkazuje na jeho označení „nejlepšího hráče všech dob“, jak jej charakterizovala řada sportovních novinářů, hokejistů, trenérů a fanoušků. Od 4 let prakticky denně stál na bruslích a vyrostl v nejlepšího hokejistu všech dob.

Mezi roky 1979–1999 odehrál v National Hockey League (NHL) dvacet sezón, během nichž vystřídal čtyři kluby. V kanadsko-americké profesionální soutěži nasbíral nejvyšší počet bodů, asistencí a nastřílel nejvíce gólů. Zůstává jediným hráčem s více než 200 body celkově dosaženými v jediné sezóně, když tento výkon v kariéře zopakoval čtyřikrát (2012, 205,208, 215). Kromě toho si v šestnácti ročnících připsal více než 100 bodů, z toho ve čtrnácti za sebou. V roce 1999 kdy ukončil profesionální dráhu, mu patřilo 61 oficiálních rekordů NHL.

K tomu, abyste mohli hrát nějakou hokejovou soutěž v okolí Brantfordu, malého města mezi Buffalem a Torontem, potřebujete být starší alespoň deseti let. Přesto jste z ochozů brantfordského zimáku v roce 1968 mohli zahlédnout šestiletého caparta proplétajícího se mezi o hlavu vyššími spoluhráči. Ten chlapec se totiž jmenoval Wayne Gretzky a s jedenáctkou na dresu měl právo nastupovat ve třetím útoku brantfordských "Steelers" tak brzy proto, že se svým o čtyři roky starším spoluhráčům bez problémů vyrovnal. Ve své druhé sezóně vstřelil 27 branek, o rok později už 104 a pak 196! Když konečně oslavil své desáté narozeniny, vstřelil 130 cm vysoký Gretzky v sezóně 1971-72 za svůj tým 378 branek v 69 zápasech!!! A 139 asistencí k tomu. V této věkové skupině je to pochopitelně dodnes rekord. Ve svém prvním rozhovoru pro Toronto Telegram´s se tehdy vyznal: "Mým velkým vzorem je Gordie Howe. Chtěl bych být jako on." Malý Wayne se náhle stal malou hvězdou celého Ontaria. Objevila se dokonce spekulace, že New York Rangers koupí celý tým Brantfordu, jen aby měli na Gretzkého výsadní právo. Sám Wayne ale z celého poprasku kolem své osoby nebyl zrovna nadšený. Když tenkrát jezdil Brantford na turnaj mimo město, bylo možné vidět plakáty typu: "Přijďte se podívat na Wayna Gretzkého, desetileté střelecké eso". Ve třinácti měl na kontě 1000 přesných tref v soutěžních utkáních! Úspěchy však většinou doprovází také závist, v tomto případě paradoxně od rodičů Gretzkyho spoluhráčů, kteří tvrdili, že Wayne má až příliš často puk na úkor ostatních. Často na něj pokřikovali a jednou jej dokonce při představování na domácím ledě vypískali. Pro náctileté dítě to byla až příliš krutá zkušenost. Přestože pravidelně hrával před vyprodaným patnáctitisícovým stadionem. Ve čtrnácti letech už ten přehnaný tlak na svoji osobu přestal snášet a rozhodl se, že chce pryč z města... Když se v roce 1976 naskytla příležitost hrát v juniorském týmu Toronta, neváhal ani minutu. Původně měl v Torontu nastupovat za starší dorost, ale trenéři "šoupli" čtrnáctiletého Gretzkyho rovnou mezi dvacetileté juniory Toronta Seneca. Nervozita z něj spadla hned v prvním zápase, kdy vstřelil dva góly. Během dvou let v Torontu si udržoval průměr branky na zápas a byl oporou týmu. Svoji profesionální kariéru zahájil v ontarijské hokejové lize OHA za Petersborough na konci sezóny 1976-77 třemi zápasy. Další ročník v OHA už zahájil v Sault Ste. Marie. Ve smlouvě měl klauzuli, podle které mu v případě zranění klub zaplatí čtyři roky na jakékoliv univerzitě v Severní Americe. Právě v Sault Ste. Marie začal Gretzky nosit číslo 99. Chtěl sice devítku jako Gordie Howe, ale tu už měl spoluhráč, tak nosil devatenáctku a chvíli čtrnáctku. V době, kdy Phil Esposito zdvojil svoji sedmičku na 77, poradil Gretzkému trenér Muzz MacPherson, aby nosil číslo devadesát devět. Zrodil se nový sportovní mýtus. Za jeden rok v Sault Ste. Marie dokázal Gretzky zařídit více jak polovinu branek celého týmu, ale po odchodu trenéra MacPhersona zatoužil změnit působiště. NHL tehdy mladým juniorům příliš šancí nedávala, a tak mu jeho agent sehnal místo v rádobykonkurenční WHA. Zájem o něj nejprve projevil Birmingham, ale nakonec zamířil do Indianapolis. Ve městě automobilových závodů podepsal 12. června 1978 svoji první profesionální smlouvu na 1,75 miliónu - z původních sedmi let bylo nakonec pouze osm zápasů. V Indianapolis zažíval stejné pocity anonymity jako u torontských juniorů - nikdo si jej příliš nevšímal, možná že až příliš. Když šel Gretzky rozdávat autogramy do obchodního centra, zájem o podpis "největšího taháku klubu" projevili pouze čtyři kolemjdoucí. Šest bodů v osmi zápasech bylo zklamáním i pro majitele zadluženého týmu, a tak v listopadu 1978 poslal Gretzkyho za odstupné 850.000 dolarů do Edmontonu.

Do Edmontonu přišel Gretzky na podzim roku 1978 a sotva dosáhl v lednu 1979 plnoletosti, podepsal s ním majitel klubu Peter Pocklington smlouvu za tři milióny dolarů ročně po následujících deset let s možností držet si jej až do roku 1999!!! Gretzky během první sezóny ve WHA nasbíral 104 bodů, dalších dvacet získal v play off a byl vyhlášen nejlepším nováčkem soutěže. Předčil tak mnohem zkušenější borce v týmu. Úžasného zážitku se mu dostalo druhý lednový den roku 1979, kdy nastoupil v týmu hvězd WHA proti Dynamu Moskva. Vedl útok Gordie Howe, Gretzky, Mark Howe a oblékl stejný dres jako jeho největší idol. Ročníkem 1979-80 byl Edmonton společně s Quebecem, Winnipegem a Hartfordem přijat mezi smetánku NHL a ani tam se Gretzky neztratil. Nejmladší hráč ligy překonal svůj první rekord NHL už 15. února 1980 sedmi přihrávkami v jednom zápase. Až do konce základní části bojoval s Marcelem Dionnem z Los Angeles o vítězství v kanadském bodování. Oba měli na konci základní části 137 bodů, ale Art Ross Trophy nakonec získal Dionne, protože vstřelil o dvě branky více. Gretzkému utekla i Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, protože mu vedení NHL oznámilo, že jeho předchozí sezóna ve WHA byla započítána jako rok profesionálního hokeje. Čili nemůže být vyhlášen nejlepším nováčkem dvakrát po sobě. Ale výbornou sezónu potvrdil získáním ceny Hart Trophy jako nejlepší hráč soutěže. Nikomu v historii NHL se nikdy předtím ani potom nepovedlo získat tuto trofej hned v prvním roce v NHL. Do týmu se v tu dobu probojoval edmontonský rodák Mark Messier a společně s Gretzkým bydleli ve společném bytě.

Hart Trophy Gretzky v následujícím roce obhájil a byl jako nejlepší oceňován až do roku 1988, kdy se na scéně objevil nový idol – Mario Lemieux. Ve své druhé sezóně mu byla konečně přiznána Art Ross Trophy, když ziskem 164 bodů překonal rekord Phila Esposita z roku 1971 (152). Také cena pro nejproduktivnějšího hráče nenosila do roku 1988 jiný štítek než s jménem Gretzky. Naprostým zlomem historie kanadského bodování NHL byla sezóna 1981-82, kdy jednadvacetiletý Gretzky překonal zdánlivě nemožnou hranici 200 kanadských bodů za branky a přihrávky. Když mu k úžasným 92 brankám napočítali ještě sto dvacet přihrávek, vyšlo fenomenální číslo 212!!! To znamenalo, že na tehdejších 417 brankách Edmontonu se sám Gretzky podílel více jak z poloviny!!! I kdyby dnes některý hokejista střílel v průměru jeden gól na utkání (což je utopie), stále by mu na výkon legendární devětadevadesátky chybělo deset tref. Nejblíže se v tomto tisíciletí ke Gretzkymu přiblížil v ročníku 2007/08 Rus Alexandr Ovečkin, který nastřílel 65 branek, což bylo něco jako zázrak. Těžko by někdo zvládl přidat k tomuto výkonu ještě 28 gólů navrch…Gretzky ve stejném roce rovněž překonal další magické číslo – vstřelit padesát branek maximálně ve stejném počtu zápasů. Podařilo se mu to 30. prosince 1981 proti Philadelphii. V jediném zápase dokázal nastřílet pět branek, poslední tři sekundy před koncem a po 39 zápasech měl na kontě rovnou padesátku gólů.

Zatímco Gretzky sbíral jedno individuální ocenění za druhým a s neuvěřitelnou lehkostí bořil mýty a rekordy soutěže, samotný Edmonton na svůj výrazný úspěch teprve čekal. A to přestože už začátkem osmdesátých let měl ve svém středu řadu vynikajících hráčů: kromě Gretzkého a Messiera třeba Fina Jari Kurriho, Bobby Orra, Paula Coffeyho, Glenna Andersona, Kevina Lowea nebo brankáře Granta Fuhra. Největším úspěchem byla účast ve finále Stanley Cupu v sezóně 1982-83, ale famózní generace New York Islanders tehdy smetla Edmonton 4:0 na zápasy. O rok později se Edmonton s Islanders utkal znovu a tentokrát se radovala Kanada. Jako první zdvihl nad hlavu slavný „křapáč“ nový kapitán „Oilers“ Wayne Gretzky. Konečně umlčel všechny kritiky, kteří mu neustále předhazovali, že neumí vyhrávat klíčové zápasy a že bez Stanley Cupu se nikdy nestane velkým hráčem. V této sezoně 1983/84 neexistovala v NHL větší ofenzivní síla, než jakou disponoval Edmonton. Olejáři nasázeli soupeřům během základní části soutěže 446 branek. Nikdo se moc nedivil, když si pak v play-off došli pro svůj první Stanley Cup v historii klubu. Mužstvo táhli dva nejlepší útočníci tehdejší doby – Wayne Gretzky a Mark Messier. Spolu s nimi byla v týmu řada dalších elitních ofenzivních hráčů. Je velice nepravděpodobné, že by se podobná esa ještě někdy sešla v jednom mančaftu. Ale i kdyby se tak stalo, dnes by tito borci hráli proti daleko kvalitnějším obráncům. Jen pro představu – nejproduktivnějším týmem minulého ročníku byla v základní části soutěže Tampa Bay, která měla na kontě 316 branek…

Slavné vítězství oslavilo naftařské město i v roce 1985, tentokrát po výhře nad Philadelphií (4:1) a stejně jako před rokem se z vítězství radoval i čs. reprezentant Jaroslav Pouzar, jehož hru na pravém křídle svého útoku si Gretzky toho času velmi pochvaloval. Během osmdesáti zápasů základní části ročníku 1985-86 dokázal „Great One“ nasbírat 215 bodů a překonal svůj vlastní čtyři roky starý rekord o tři body. Vítězství v kanadském bodování by Gretzky dokonce dosáhl i pouhým počtem asistencí – k číslu 163 se dokázal nejvíce přiblížit jen Mario Lemieux (141 bodů)!!! V průběhu posledních sezon v NHL se vítězové kanadského bodování základní části soutěže pohybovali v průměru těsně nad stovkou kanadských bodů. Vítěz posledních 2 ročníků Connor McDavid skončil na číslech 100 a 108. Ke Gretzkého metě 215 bodů už budou jeho následovníci vždycky jen zbožně vzhlížet…Při pohledu na ohromující číslo 163 (nahrávek) je zřejmé, že se k němu může jen výjimečně dostat někdo s celkovým počtem kanadských bodů, tedy v součtu gólů a nahrávek, ale je nemyslitelné, aby kdokoli v budoucnosti zaznamenal tolik asistencí jako Gretzky. Jde možná o nejmonstróznější rekord v historii NHL a nejspíš i v rámci všech sportů.

Na konci sezóny 1986-87 byl Edmonton nejlepším týmem základní části a přes Los Angeles, Winnipeg a Detroit se probojoval do finále Stanley Cupu proti Philadelphii. „Oilers“ vedli už 3:1 na zápasy, ale Philadelphia se vzpamatovala a poprvé za posledních šestnáct let měl o vítězi NHL rozhodnout sedmý zápas. V hale Northland Coliseum v Edmontonu se z první branky radovali „Flyers“, ale byla to jejich poslední trefa v zápase a ze třetího zisku Stanley Cupu se radovali domácí. Gretzky pak předvedl sklizeň trofejí: poosmé v řadě (!) byl oceněn Hart Trophy, posedmé v řadě Art Ross Trophy a popáté Lester B. Pearson Award. Zařazení do All-Star soutěže už bylo samozřejmostí.

V Edmontonu začaly pomalu vyplouvat na povrch rozpory hráčů s trenérem a generálním manažerem Glenem Satherem. Kvůli jeho aroganci a přehlíživosti mužstvo před sezónou 1987-88 opustili Paul Coffey a Andy Moog a jeho neustálých kritik za výkony, kterými by se mohl každý hokejista pyšnit, už měl dost i Gretzky. Sather nemohl pochopit, proč jsou hokejisté narozdíl od jeho éry tak štědře placeni a neustále to Gretzkému předhazoval. Edmonton navíc začal být Gretzkému příliš těsný – neexistovalo pro něj soukromí a většinu času musel trávit doma. Šestnáctizápasovou přestávku vynucenou zraněním kolene proto alespoň využil k odpočinku od veškerého stresu. Do play off vstoupil zase s odhodláním, po vyřazení Winnipegu, těžkým zápasům s Calgary a přes Detroit, znovu se svými spoluhráči obhájit titul. Boston ve finále vyřídili 4:0 na zápasy a Edmonton ve svém devátém roce v NHL oslavoval čtvrtý Stanley Cup. Tehdy Gretzky jistě netušil, že je jeho poslední.

V červenci 1988 se Gretzky oženil s americkou herečkou Janet Jonesovou. Svatbu tehdy sledovala celá Kanada a všichni byli zvědavi, koho si ten „jejich“ chlapec vlastně bere. Sňatek s výlohami přes milion amerických dolarů kanadský tisk označil za „královskou svatbu“. Obřad z edmontonské baziliky sv. Josefa byl přenášen na kanadském území živě. Chvíle velkého štěstí trvaly necelý měsíc. Devátého srpna svolalo vedení Edmontonu tiskovou konferenci a majitel „Oilers“ Peter Pocklington novinářům oznámil, že právě prodal kapitána svého týmu do Los Angeles za 15 milionů dolarů! Pocklingtonovy obchody s prodejem nafty, balením masa nebo podílech na autech se ocitly ve vážných potížích a jejich šéf potřeboval hotovost… Hokejová Kanada cítila zradu a spousta fanoušků, stejně jako samotný Gretzky na tiskovce, neudržela slzy smutného loučení…

Gretzky v edmontonském dresu vytvořil řadu klubových rekordů a tým dovedl k zisku čtyř Stanley Cupů. Do klubu Los Angeles Kings přestoupil 9. srpna 1988 a postoupil s ním do finále v roce 1993. Jeho tamní působení bylo spojováno se zvýšením popularity hokeje v Kalifornii. Do St. Louis Blues přestoupil 27. února 1996. Nastoupil do 31 zápasů, v nichž nasbíral 37 bodů. Kariéru ukončil v New York Rangers, s nímž podepsal smlouvu 21. července 1996. Poslední zápas odehrál 18. dubna 1999 v Madison Square Garden proti Pittsburgh Penguins, vedených kapitánem Jaromírem Jágrem. 

Během profesionální dráhy získal 2 857 kanadských bodů. Takřka o tisíc bodů více, než dokázal nasbírat druhý v pořadí Mark Messier. Zajímavostí je, že pokud by Wayne Gretzky nedal za svou kariéru v NHL jediný gól, stále by byl nejproduktivnějším hráčem historie. Jeho počet asistencí (1 963) by mu na prvenství pořád stačil. Obdržel devětkrát Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče, desetkrát získal Trofej Arta Rosse pro vítěze kanadského bodování, dvakrát vyhrál Trofej Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče vyřazovací fáze a pětkrát dosáhl na Cenu Lestera B. Pearsona (přejmenovanou na Cenu Teda Lindsaye) i Trofej lady Byngové pro nejslušnějšího hráče ligy. 

Po završení profesionální dráhy v roce 1999 byl okamžitě přijat do Hokejové síně slávy sídlící v Torontu. Po Mariovi Lemieux se tak stal dosud posledním desátým hokejistou, který nemusel absolvovat čekací období. NHL vyřadila jeho číslo dresu „99“ pro další používání ve všech klubech, čímž se stal jediným takto oceněným hokejistou v historii soutěže. Gretzky třikrát zvítězil v Kanadském poháru, zlato z olympijských her i mistrovství světa mu však chybí. Je to snad jediná kaňka na kariéře tohoto velkolepého hráče. Těžko říct, jak by na mezinárodních akcích končila Kanada, kdyby v minulém století mohli jezdit na turnaje nejlepší hráči z NHL. Gretzky se účastnil jediné olympiády. Na "Turnaji století" v japonském Naganu mu šanci na olympijské zlato sebrali v semifinále čeští hokejisté. Manažerem kanadské reprezentace se stal na Zimních olympijských hrách 2002, na nichž tým vybojoval zlaté medaile, poprvé po padesáti letech. V roce 2000 se stal spoluvlastníkem arizonského klubu Phoenix Coyotes a po výluce NHL 2004–2005 převzal také úlohu hlavního trenéra. Na tuto funkci rezignoval v září 2009 a odprodal menšinový vlastnický podíl zbankrotovaného klubu.

Když se po sezóně dvaatřicetiletý Alexandr Ovečkin vrátil ze zámoří domů do Moskvy, zajímalo ruské novináře, jestli nepomýšlí na překonání rekordmana v počtu vstřelených branek Waynea Gretzkého, který jich v NHL nasázel 894. „Proč ne, ale myslím, že tento rekord již není k překonání. Museli byste hrát do šedesáti, aby se vám to povedlo. Jágr se o to pokoušel, ale stejně to nedokázal," usmál se Ovečkin v rozhovoru pro ruský Sport-Express a zmínil kladenského odchovance, jenž v poslední sezóně nastupoval za Calgary v pětačtyřiceti letech. „Hokej už je úplně jiný, než dřív býval. Změnil se a všechno je v něm dnes mnohem těžší. Abych rekord překonal, musel bych dávat 50 gólů za sezónu. Do svých osmatřiceti. A to je sakra těžký úkol. Ale proč se o to nepokusit. Uvidíme," dodal Ovečkin.