PowerPlay 杂志

Včera jsme se v ppmagazínu zabývali systémem juniorských soutěží v Kanadě. Nyní nás čeká neméně zajímavý pohled do další země s propracovaným systémem mládežnického hokeje. Který opět velice pěkně zpracoval v článku Matěj Mayer. Tentokrát se podíváme do USA, které jsou v tomto ohledu v očích mnoha odborníků světovou jedničkou. V druhé polovině článku bude vyprávět svůj pohled na tyto juniorky hokejista Nicolas Werbik, který hrával v USA v letech 2016-2018. Na závěr se podíváme očima hokejisty Jáchyma Kondelíka na univerzitní hokej.

Mladí Američané patří na všech turnajích k favoritům a jejich nejprestižnější juniorská soutěž USHL je zhruba na stejné úrovni jako kanadská CHL. Americký výchovný systém má stejně jako kanadský tři úrovně a dá se říci, že kvalitativně jsou na tom v obou zemích přibližně stejně. Nejvyšším stupněm je USHL, z níž většina hráčů odchází do univerzitní NCAA. Druhou úrovní je znovu pouze jediná liga – NAHL a do třetího levelu patří zbývající soutěže, které jsou na rozdíl od předchozích dvou již zpoplatněné.

United States Hockey League (USHL). Číslo jedna, co se týče juniorských lig v USA, a podle některých odborníků dokonce nejlepší juniorská soutěž na světě. Jedná se o elitní ligu, která představuje pro špičkové talenty ve věku 16 až 20 let alternativu ke kanadské CHL, protože její hráči jsou stále považováni za amatéry, a mohou tedy následně zamířit do univerzitní NCAA. USHL si dokonce přímo dává za cíl připravit je pro budoucí přechod na prestižní „college“.

USHL hraje pouze 17 týmů ze středozápadu Spojených států amerických. Od roku 2008 je součástí ligy také tým amerického národního rozvojového programu (USNTDP). Kluby se nacházejí většinou ve středně velkých městech, kde kromě hokeje často nic jiného není, a tak jsou hráči považováni tamními fanoušky za ikony. Stejně jako v CHL tedy pořádají autogramiády, setkání s fanoušky či návštěvy škol. Mladíci chodí buď do školy, nebo mají brigády. I z důvodu kladení důrazu na školu, která by měla být jejich odrazovým můstkem pro budoucí přechod na univerzitu, se většina zápasů odehrává o víkendu. Samozřejmě pod bedlivým dohledem skautů z univerzit i NHL, kde se podíl hráčů, kteří prošli USHL, stále zvyšuje. Na samotné zápasy pak v průměru dorazí více než 2500 diváků. Cesta do USHL vede opět především skrze draft, jenž má přes 20 kol, a kluby si v něm vybírají především Severoameričany, které mají „naskautované“. Ale i zájem evropanů se rok od roku zvyšuje. Kdo se neprosadí přes draft, musí zaujmout na kempu, kterého se po zaplacení tučné částky může účastnit de facto kdokoliv, ale šance uspět je minimální.

Kluby jsou rozděleny na Východní (9 týmů) a Západní (8) konferenci a po sehrání 60 zápasů získává nejlepší tým Anderson Cup. První čtyři celky z každého bloku postupují do play-off, které se hraje klasickým systémem, ovšem jen na tři vítězná utkání. Nejlepší tým získá vysoce ceněný Clark Cup. Kromě tradičního udělování trofejí i USHL pořádá svůj „USHL/NHL Top Prospects Game“, kam zařazuje nejzářivější talenty před nadcházejícím draftem do NHL. Na rozdíl od CHL, jejíž hráči touží po přechodu do profesionálních lig dospělých, je ale americká juniorská soutěž zaměřena na následné univerzitní angažmá, a tak jejich hráčů na draftu logicky neuspěje tolik. Přesto počet mladíků z USHL draftovaných do NHL vzrůstá a v posledních letech jich bylo vždy kolem 50.

North American Hockey League (NAHL)
Představuje druhý stupeň amerického systému juniorského hokeje. Stejně jako USHL není zpoplatněná, ale hráči si sami musí hradit stravu a ubytování. Mladí hokejisté chodí do školy, kterou si někdy musí platit sami. Liga se zaměřuje na výchovu mladíků pro přechod na univerzity (NCAA divize I a III) a profesionálního hokeje. Drží si vysokou úroveň, i když kvalita hráčů je znatelně nižší než v hlavních juniorských ligách, kam však ti nejtalentovanější případně přecházejí.

Jedná se o soutěž založenou už v roce 1975, kterou hraje 24 týmů napříč 12 státy Severní Ameriky. Kluby jsou rozděleny do čtyř divizí a v základní části sehrají 60 utkání, do čehož se počítá i „NAHL Showcase“. Jde o pravidelnou akci konanou na konci září v Minnesotě, kam se sjedou všechny týmy a před zraky více než 300 skautů z NCAA i NHL hrají čtyři utkání ve čtyřech dnech. Na konci sezony následují vyřazovací boje hrané na tři vítězná klání a nejlepší tým vybojuje Robertsonův pohár. Kromě toho liga pořádá „NAHL Top Prospects Tournament“, kam nominuje své největší talenty. Cíl mladíků je jasný – touží zaujmout univerzity, což se třeba v roce 2016 povedlo 259 hráčům, z nichž 67 procent bylo přijato do týmů I. divize NCAA, zbytek do divize III s částečným stipendiem. Úspěch slavila NAHL také na draftu do NHL, kde si slavné kluby vybraly pět jejich mladíků. Od sezony 2017–18 přibyla k NAHL ještě jedna soutěž druhé úrovně ve USA - United States Premier Hockey League (USPHL), která do té doby patřila až do třetího levelu.

Třetí úroveň

Do třetího stupně juniorských lig v USA spadají ostatní soutěže. Fungují na regionální bázi a jsou plně zpoplatněné. Hráči kromě ubytování a stravy hradí poplatek za soutěž, který se pohybuje v rozmezí 4–10 tisíc dolarů. Soutěže jsou amatérské, snahou mladíků je zlepšit své dovednosti a dostat se do lig prvního či druhého stupně. Ačkoli některým se povede probojovat i do I. divize NCAA, většina z nich poté přechází do univerzitních NCAA (III. divize), ACHA a NCHA.

Univerzitní

Zmínku zaslouží také univerzitní National Collegiate Athletic Association (NCAA), která láká čím dál více zájemců (a dokonce i zájemkyň) z Evropy. Nejprestižnější univerzitní soutěž tvoří protipól ke kanadské CHL. Mladíci často vybírají mezi cestou jít přes profesionální juniorskou CHL, nebo tzv. „dvoucestný systém“ v NCAA, který klade důraz nejen na sport, ale i na vzdělání a školu. Národní vysokoškolská atletická organizace bere do ligy pouze amatéry, kteří nikdy neměli profesionální kontrakt a nebrali za hokej peníze. Dostat se do ní tedy nemůžou mladíci, kteří odehráli, byť jediný exhibiční zápas v CHL, nebo Evropané, kteří měli profesionální smlouvu. Probojovat se na univerzitu je pro Američany nesmírně populární záležitost. Snad každý sní o tom, že se na ni dostane a rodiče často pro tento cíl neváhají vynaložit velké finanční prostředky. Motivace je jednoduchá – možnost kvalitního vzdělání a hokeje na té nejvyšší úrovni. Školství je v USA velmi drahé a bez stipendia za hokej by si univerzitu řada hráčů nemohla dovolit. Navíc mají zajištěnou budoucnost v případě, že se hokejem živit nepůjde. Vše je podložené více než 100letou tradicí.

Cesta vede především přes USHL, o jejíž nejlepší hokejisty se v NCAA doslova přetahují a dávají jim ta nejvyšší stipendia. Pro hráče je však nutné uspět i po akademické stránce. Evropané musejí skládat těžké a drahé mezinárodní testy a také mít dobré známky na střední škole. Ti, co v testech uspějí, dostávají nabídky stipendií od univerzit s prestiží odvíjející se od dosaženého skóre. Je tedy nutné ovládat na vysoké úrovni angličtinu, což je také důvodem malého počtu českých studentů v lize. Zatímco Češi působící v I. divizi NCAA by se dali spočítat na prstech jedné ruky, popularita soutěže čím dál více roste ve Skandinávii. U mladých Švédů a Finů je stále častějším jevem, že odmítnou podepsat smlouvu ve vlasti s cílem udržet si amatérský status a jít hrát univerzitní ligu v USA. V současné sezoně najdeme na soupiskách týmů cca 50 švédských a finských hokejistů. O důrazu kladeném na školu svědčí nejvyšší procento úspěšného dokončení školy ze všech sportů provozovaných NCAA, které mají právě hokejisté – 88 procent.

Stejně jako CHL hraje nejvyšší univerzitní ligu 60 mužstev, která jsou rozdělena do šesti konferencí. Navzdory tomu, že základní část čítá kolem 40 zápasů a více se tedy trénuje, je NCAA považovaná za soutěž nejbližší NHL. Z velké míry je důvodem to, že v lize působí starší hráči (18–24 let) než v hlavních juniorských ligách (16–20 let), a mají tedy více času na rozvoj. Hokejisté tak přicházejí do NHL zralejší a fyzicky i psychicky připravenější. Všichni univerzitní hráči však musejí nosit celoobličejový kryt, byť jim je třeba už 24 let. Po základní části následuje play-off konference, z něhož vykrystalizuje 16 nejlepších týmů reprezentujících všech šest konferencí, které se účastní turnaje na konci sezony. Do závěrečného „Frozen Four“ se pak probojují čtyři nejúspěšnější celky, jež se utkají o titul národního šampiona. Hrají se dvě semifinále a jeden finálový zápas, který se vždy koná ve vyprodané aréně týmu NHL, samozřejmě před kamerami největších televizních stanic. „Frozen Four“ ale není jen o zápasech, jedná se o víkendovou slavnost univerzitního hokeje, která nemá obdoby.

Není divu, že bývalí hráči často považují univerzitu za nejlepší léta života a dobu, kdy se hokejem nejvíce bavili. Zázemí univerzit je vyhlášené a škola vytváří jedinečnou týmovou atmosféru, podpořenou zhruba 5000 fanoušky na každém zápase. NCAA produkuje hvězdy pro NHL a podíl univerzitou vychovaných hráčů v neslavnější lize stále roste – nyní je jich přes 30 procent. O popularitě univerzitního angažmá pro Američany svědčí také situace, kdy hráč upřednostní dokončení školy před NHL. Posledním takovým známým případem je Jimmy Vesey, který vytrvale odmítal nabídky z nejlepší hokejové ligy, a podepsal smlouvu až po dokončení Harvardu. V posledním roce navíc získal Hobey Baker Award, vůbec nejhodnotnější ocenění pro jednotlivce, které lze v NCAA obdržet.

NCAA má ještě další divize, ta s pořadovým číslem II ale kvůli nedostatku sponzoringu škol od roku 1999 nefunguje. Ve třetí divizi působí 74 týmů v devíti konferencích a je také velmi atraktivní. Avšak stipendia v ní jsou výrazně nižší a hráči po univerzitní kariéře většinou končí s hokejem. Od roku 2011 existuje i ženská soutěž, která má taktéž dvě divize, ale o něco méně mužstev. V roce 2016 hrálo ženskou univerzitní soutěž už sedm českých hokejistek.

USA junior ice hockey:

I. úroveň - United States Hockey League

II. úroveň - North American Hockey League

III. úroveň - Eastern Hockey League (EHL, EHL Premier) a North American 3 Hockey League (NA3HL)

Jak se žije českému hráči v United States Hockey League, která je podle některých odborníků nejlepší juniorskou soutěží na světě, vyprávěl Nicolas Werbik (21 let). Který hrával USHL v letech 2016-2018, v týmu Youngstown Phantoms. Talentovaný zlínský odchovanec si před USA vyzkoušel také Canadian Hockey League (konkrétně QMJHL), takže není pro náš článek povolanějšího člověka.

„Taťka měl od mého narození jasno, že musím odjet za oceán, proto mi záměrně dal americké jméno." I mladí Američané nesní o ničem jiném než probojovat se do USHL a zaujmout univerzity. „90 procent hráčů z USHL odchází na univerzity. U nás v Youngstownu byli jen dva kluci, kteří nebyli přijati na jednu z nich. Moc sem jim přál, aby se jim to do konce sezony povedlo,“ vypráví Nicolas Werbik. Zlínský šikula se přitom sám do univerzitní NCAA probojovat nemohl, navzdory svým výborným výkonům. V prvním roce v zámoří totiž zamířil do Canadian Hockey League, čímž ztratil amatérský status, a o angažmá v univerzitní lize se tedy nemohl ucházet. „Ano, je to jedno z pravidel,“ potvrzuje, „po sezoně v Kanadě jsem vše probral s rodinou a agentem a rozhodl jsem se pro změnu. Youngstown o mě měl velký zájem a budoval dobrý tým na sezonu. Taky jsem chtěl poznat něco nového – nové lidi a spoluhráče". V USHL se razí výrazně defenzivnější styl než v CHL, kde hráči sbírají klidně i dva body na utkání. Proto se říká, že vás americká soutěž lépe připraví na NHL. „Hokejově jsou obě ligy velmi podobné. Rozdíl je v tom, že v Americe jsou všechny zápasy hodně vyrovnané a většinou rozhoduje jeden gól. Tabulka je také vyrovnanější a každý může porazit každého,“ potvrzuje hokejista. Hodně trnitá je přitom pro Evropany samotná cesta do USHL. Nejdříve se koná draft, v němž si ale týmy vybírají v drtivé většině Američany, které znají. „Každý tým pořádá před sezonou try-out, kde je kolem 150 hráčů, kteří bojují o místo v týmu. Postupně se vyřazuje a zbyde 25 hráčů pro sezonu. Taková konkurence je hlavním důvodem toho, že jsou tréninky a zápasy na opravdu vysoké úrovni,“ vyzdvihuje Werbik. Uspět na takovém try-outu není snadné. Pokud vás nemá tým vyhlédnutého z dřívějška, šance je minimální. Jedna taková zkouška přitom stojí kolem 200 dolarů. Stejně jako Kachyňa v předchozím článku, i Werbik vidí rozdíly v přístupu zámořských hráčů. „Kluci v Americe jsou hrozně soutěživí, nevypustí jediné cvičení ani souboj,“ přidává svou zkušenost. „V Kanadě i Americe je mnohem víc juniorských a dorosteneckých soutěží než v Česku. Kluci tady v zámoří jsou zvyklí na obrovskou konkurenci. Jediná chyba v důležitém zápase je může stát místo v týmu,“ porovnává rozdíly v mládežnickém hokeji. S protekcí se přitom v zámoří nesetkal. „Nic takového jsem nezažil,“ říká, „každý hráč si musí svoji pozici v týmu zasloužit.“ Také v USHL bydlí všichni hráči v rodině. „Bydleli se mnou tři spoluhráči a v naší rodině byli ještě tři menší děti, jeden pes a dvě kočky, takže jsme se nenudili. Youngstown se mi líbil. Není to žádné velké město, ale vždycky jsme se tam s klukama zabavili,“. Na rozdíl od Canadian Hockey League se v USHL více dbá na školní povinnosti. „Klub dohlíží na to, aby všichni hráči studovali, než odejdou na univerzitu. Někteří kluci chodili ještě na střední školu, ostatní kluci studují online. Já chodil dvakrát týdně na kurzy angličtiny,“ povídá Werbik. Hráči z USHL jsou pro místní fanoušky ikonami, výjimkou nejsou ani hokejisté z 65tisícového městečka Youngstown. „V průběhu sezony se organizuje hodně akcí pro dětské i dospělé fanoušky. Všichni hráči se toho aktivně účastní. Například já a dva spoluhráči jsme jezdili na základní školu hrát s dětmi hokej a vysvětlovali jsme jim základní věci. Na většině takových akcí máme autogramiády,“ říká hokejista, který si zahrál za reprezentační šestnáctku i osmnáctku. „Američani jsou velmi přátelští lidé a vůbec se nestydí mluvit. Stalo se mi mnohokrát, že mě zastavili, podali ruku a popřáli štěstí. Vždycky mě to potěší,“ pochvaluje si. Líbí se mu také velká fanouškovská podpora přímo na zápasech. Ta je s českými podmínkami nesrovnatelná. „Chodilo na nás průměrně 3000 lidí, ale každý tým má jinou průměrnou návštěvnost. Ta naše nepatřila k top v lize, ale tým měl jeden z nejhezčích stadionů. Všechny zápasy se dají taky sledovat na oficiální stránce USHL.com, v televizi se vysílají jen občas,“ vysvětluje urostlý forvard. „Na každý zápas chodí skauti z NHL a různých univerzit. My hráči nevíme o tom, kdo a kdy se dívá. Snažíme se hrát všechny zápasy naplno a ukazovat, co umíme, v každém střídání.“ O mladé hokejisty je výborně postaráno, i když nedostávají „kapesné“, jako hráči CHL. „Všechny věci nám hradil klub. Jenom když jsme šli s klukama na dobrou večeři, platili jsme ze svého,“ říká. Hráči mají luxusní podmínky i co se týče hokejových záležitostí. „Největší rozdíl oproti Česku je v tom, že celý stadion byl jen pro nás a na led jsme mohli kdykoliv. Neomezený počet hokejek na sezonu. Náš sponzor byl CCM, takže od něj jsme měli celou výstroj, právě včetně hokejek. V týmu byli tři trenéři a každý měl jiné úkoly. Měli jsme taky týmového psychologa, který k nám chodil jednou týdně a povídal nám o věcech ze života,“ prozrazuje Nicolas Werbik. Na působení v zámoří ale našel i pár negativnějších věcí. „Rookies – tedy nováčci – to někdy nemají lehké. Musí sbírat puky, uklízet kabinu, vynášet odpadky, jídlo mají vždy až po starších hráčích… Další věci ani nemůžu prozrazovat. Upřímně jsem rád, že už to mám za sebou,“ oddychne si. Youngstown leží ve státě Ohio, což je na kraji USA. Cestování je tedy dlouhé a náročné. „Někdy jezdíme na venkovní zápasy i 15 hodin. Taky proto na ně nosíme týmové oblečení, na domácí zápasy musíme mít vždy oblek. Máme ale více pravidel a rituálů, které musíme dodržovat.“ Sledovanou akcí sezóny je také „USHL/NHL Top Prospects Game“, kam jsou každoročně nominováni nejtalentovanější hráči, kteří míří na draft. Právě Nicolas Werbik si v něm zahrál „Byl to ohromný zážitek a zkušenost. Hrát v jednom týmu s nejlepšími hráči v lize, proti kterým běžně nastupuju, a navíc před 8000 fanoušky. Moc jsem si to užil,“ uzavírá.

Na závěr bych se chtěl ještě zastavit u univerzitní NCAA, kde letos v první divizi působí pět Čechů, z toho dva - Kondelík a brankář Tomáš Vomáčka - prošli draftem NHL. Vysoká škola už přitahuje i Čechy s nejvyššími sportovními ambicemi, tedy i ty draftované NHL. Jáchym Kondelík (19 let) do Nashvillu, který ho draftoval, nespěchá. Prozatím zůstává na americké Connecticutské univerzitě, kde především díky asistencím sbírá zhruba bod na zápas a může jako první Čech od 50. let pokořit hranici bod na zápas. Kondelík se rozpovídal v rozhovoru pro Aktuálně.cz.:

"Na univerzitě jsem jen pár měsíců a strašně mě to tu baví. Není to o tom, že člověk jen dře a nedělá nic jiného. Každý den je hodně podobný. Ráno jdu do školy na hodinu nebo dvě a pak si jdu lehnout, potom nás čeká náročný trénink. Večery jsou vždy jiné. Buď něco děláme s klukama, nebo prostě jen hrajeme hry a odpočíváme." Na amerických univerzitách se oproti zbytku světa platí dost vysoké školné. Do jaké míry ho pokrývá stipendium? "Stipendium jsem dostal v plné výši. A myslím, že školné je jinak přes 50 tisíc dolarů (více jak 1,1 milionu korun, pozn. red.) na rok." Co musíte splňovat, abyste si stipendium udržel? "Je tu věc, které se říká GPA. Musím mít průměr známek větší než 2.0 (známka C), abych si udržel stipendium a abych mohl hrát zápasy a trénovat. Docházka už se tolik neřeší. Je na nás, jak často do školy chodíme, ale většinou jsme na všech předmětech. Hodina ve škole uteče jak nic." Je pravda, že výše stipendia se odvíjí od role v týmu? "Spíš je to tak, že stipendium vám dávají na základě toho, jaká od vás mají očekávání. Když jsou vyšší, dostanete větší stipendium. A ta výše je daná předtím, než nastoupíte do školy. Pak už se nemůže změnit." Mezi spoluhráči máte řadu Neameričanů. Je jejich počet nějak omezený pravidlem? "Není tu žádné omezení vůči Evropanům ani Kanaďanům, takže je tady spoustu hráčů z jiných zemí než jen z USA. Myslím, že i to je velký důvod, proč je liga tak kvalitní. Pro kluky, co chodí přímo z Evropy, je samozřejmě těžší, že musí splnit určité podmínky a testy, které nejsou jednoduché. Člověk musí mít opravdu dobrou angličtinu, aby to zvládl." Kolik nabídek z univerzit vám po povedené druhé sezoně přišlo? "Byl jsem celkem na pěti školách, to je maximum, víc návštěv se dělat nesmí. A Connecticut mi sedl se vším všudy od trenérů po kampus. Roli hrálo taky to, že jsem tam s Tomášem Vomáčkou a příští rok i s Matějem Blümelem." Jakou má NCAA kvalitu? "Když jsem byl prvním tréninku, samotného mě překvapilo, jak vysoká ta úroveň je. Myslím, že NCAA je v Evropě podceňovaná, přitom má momentálně nejvíc hráčů v NHL. Úplně chápu Američany, že hokejisty z univerzit berou na mistrovství světa. Člověk pak sám může vidět, že předvedou dobré výkony a nikdy neudělají ostudu. Spousta z nich pak většinou rovnou chodí do NHL." Nevadí vám, že v NCAA se nehraje tolik zápasů jako třeba v kanadských juniorkách? "Je to tak udělané schválně, aby bylo víc času na tréninky, což je účel univerzitního hokeje - připravit nás na NHL. Jsme prakticky každý den v posilovně a hodně dospíváme. Sám na sobě vidím, že jsem tu čtyři měsíce a v posilovně zvednu dvakrát tolik, než když jsem sem přijel, což je opravdu velký rozdíl. Na ledě se pak díky tomu cítím skvěle."