PowerPlay 杂志

Když se řekne fotbal v Polsku, tak mnohým z nás se vybaví různé roztržky a další excesy tamějších chuligánů. Na druhou stranu jsou zde k vidění i pěkné choreografie, které jim mohou naše fanouškovské tábory jen závidět. Náš redaktor  Vendetta2011 odjel v polovině listopadu do polského Kolobřehu na třítýdenní studijní stáž. V sobotu 23. listopadu zavítal na tamější fotbalový zápas, ve kterém se střetla domácí Kotwica Kolobřeh s Pogońem II Štětín (jedná se o „béčko" ekstraklasového Štětína - pozn. red.) V následující reportáži se náš redaktor s vámi podělí o své dojmy a postřehy z tohoto fotbalového zápasu.

Už v době, kdy byla potvrzena má účast na třítýdenní studijní stáži v polském Kolobřehu jsem se zajímal o to, zda se tam hraje fotbal. Na internetu se mi podařilo zjistit, že se v tomto přímořském městě hraje fotbal a basketbal. Kromě toho je zde ještě populární plavání. Jiné sporty zde nejsou populární. Co se týče basketbalu, tak tamější klub hraje nejvyšší polskou ligu. Ve fotbale se zde hraje III. Baltická liga. Jak už z názvu vyplývá, v této lize hrají pobaltské kluby. Jakmile jsem zjistil, že se tam hraje fotbal, tak jsem měl už tehdy jasno, kde v sobotu 23. listopadu zavítám. Ono to nakonec nemuselo vyjít, kdybych musel jít v ten den do práce, nemohl bych být na zápase přítomen. Naštěstí jsme měli v den zápasu volno, takže mně už nic nebránilo v tom, abych se mohl na zápas vydat.

Zápas byl navíc atraktivní tím, že se jednalo o poslední utkání ligového podzimu. Místní fanoušci na tuto skutečnost upozorňovali prostřednictvím plakátů vyvěšených po celém městě už několik dní dopředu. Když se člověk prochází po městě, tak na mnoha místech může najít graffiti „Kotwica Kołobrzeg". Už tohle ve mně vzbuzovalo dojem, že má zde fotbal značnou popularitu. Ještě než jsem zavítal na zápas, shlédl jsem na internetu mnoho videí místních fanoušků. Jednalo se o velmi zajímavé choreografie. Tohle mě správně naladilo před zápasem, na který jsem se těšil doslova „jako malé dítě".

Sobota 23. listopadu - Na fotbal vyrážím společně s jedním kamarádem, se kterým jsem zde ubytován. Na zápas se také chtěl podívat náš učitel, který shodou okolností v současné době trénuje mladé fotbalisty, tak jsme ho vzali sebou. Zápas má začínat v 17:00 hodin. Před stadión jsme dorazili okolo 16:45. Stadión se dělí na dva sektory - A a B. My jsme si zvolili sektor A. Před pokladnou náležící sektoru B je plno domácích fanoušků, kteří dokonce v jednu chvíli odpalují dělobuch. Rána jako z děla. Fanoušci se očividně dobře baví. U pokladen do sektoru A je nějaký problém. V Polsku jsou totiž přísná bezpečnostní opatření. Každý fanoušek, který chce zavítat na fotbalový zápas, musí u pokladny ukázat občanský průkaz. Žádné výjimky zde neexistují. Pokladní si zaznamená do počítače takzvaný „PESEL" (česky rodné číslo - pozn. red), který se poté objeví na vytisknuté vstupence. Do databáze je pochopitelně zaznamenáno i jméno a příjmení fanouška. Pokud fanoušek na utkání něco provede, policie si v databázi snadno vyhledá vše potřebné a fanoušek bude trestně stíhán. Tohle se mi zde velmi líbilo.

Domácí fanoušci si cestou na zápas trochu "posvítili" - tyto manévry pochopitelně neušly pozornosti všudypřítomných policejních jednotek

Vraťme se zpět k problému u pokladen náležících sektoru A. Místní databáze nějak stávkuje. Pokladní je už z toho patřičně nervózní. Těžko říct, možná systém nebyl připraven na tři české fanoušky, kteří chtějí shlédnout utkání domácí Kotwicy. Ve frontě za námi bylo ještě hodně lidí. Říkám si, tihle se dostanou na stadión o trochu později... Nám se podařilo, po všech těch peripetiích s databází, dorazit na tribunu okolo 17:10 hodin. To pro nás znamenalo, že jsme se usadili v době, kdy se hrála 10. minuta utkání. Co to nevidím, domácí Kotwica prohrává 0:1. „Sakra, a já ten gól neviděl," říkám si v duchu. O první gól zápasu se postaral hostující Djousse, který skóroval už v první minutě zápasu. Naštěstí další průběh utkání byl už pro mě, co by fanouška domácí Kotwicy, velmi dobrý.

Ještě před tím, než se budu věnovat dalším průběhu utkání, se chci zmínit o jedné zajímavé věci. V celém Polsku totiž platí přísný zákaz překročení plotu oddělujícího hrací plochu a tribuny pro fanoušky. Pokud by fanoušek tento nízký plůtek přeskočil a vydal se na dobrodružnou „výpravu" napříč stadiónem, hrozí mu pokuta v minimální výši 8000 zlotých. Což je v přepočtu na naší měnu okolo 50 000 Kč. Doplním, že se jedná o minimální výši - pokud se soud rozhodne fanouškovi „zavařit", tak pokuta může být klidně o mnohem vyšší. Vše ale záleží na tom, čeho všeho se daný fanoušek dopustí. Ve mně to vzbuzovalo dojem, že do něčeho takového bych rozhodně nešel...

Domácí kotel fandil po celý zápas

V sektoru A je u plotu jeden místní fanoušek. Při každé příležitosti, když místní rozhodčí píská proti domácím, ho zavaluje množstvím polských nadávek. Nemusím snad ani zmiňovat, o jaké nadávky se jednalo. Fanoušek nepřestával ani ve chvíli, kdy byl jeden z hostujících hráčů ošetřován u pomezní čáry. Ještě že byl ten hráč cizinec a nerozuměl mu. Bylo jasně vidět, že mu nic nerozumí, jen se na něj asi dvakrát udiveně podíval a hleděl si svého.

Další průběh utkání byl ve znamení domácí Kotwicy. První poločas byl ukončen za stavu 3:1 pro domácí, ve druhém poločase padly ještě další dvě branky, které nakonec rozhodly o drtivé výhře domácích 5:1. Asi tři góly padly po velmi pohledných hlavičkách. Nutno poznamenat, že domácí útok dokázal téměř pokaždé potrestat chyby hostující obrany. Ta byla takzvaně „děravá". Tuto ligu nesleduji, tudíž nevím, zda se jednalo o ojedinělý jev. Rozhodčí vypadal, jako by zapomněl v šatně karty. K první žluté kartce se odvážil až ke konci zápasu, kdy se frustrovaný hostující hráč začal pošťuchovat z jedním z domácích hráčů. Tohle mě na zápase velmi překvapilo.

Ještě se zmíním o jedné věci, která mě velmi zaujala. Pokud se fanoušek dopustí nějakého velmi závažného činu, hrozí mu doživotní zákaz vstupu na stadión. Takovýchto fanoušků zde bylo několik. Těm nezbývalo nic jiného, než sledovat utkání „ve vyhnanství", za plotem stadiónu. V druhém poločase tam zapálili nějakou světlici. Okamžitě u nich byla bezpečnostní služba, která je rázně upozornila na to, že tohle nemají dělat. Takovéto nařízení se mi líbilo, byl bych jednoznačně pro to, aby se něco takového zavedlo i u nás. Doživotně odsouzený fanoušek nemá možnost se na zápas dostat, neboť by stejně neprošel turniketem. U pokladny by pokladní v databázi viděla, že takovýto fanoušek má zákaz, tudíž by mu nebyl prodán lístek.

Na závěr se ještě zmíním o domácích fanoušcích v kotli, chcete-li polsky w młynie. Ačkoliv nebyl stadión zcela vyprodaný, domácí kotel tento neduh vynahradil. Ze Štětína nedorazil nikdo. Domácí kotel podporoval své hráče 90 minutovým „dopingem". Nevzpomínám si na jediný moment, kdy bych slyšel z této strany stadiónu ticho. Za tohle si zaslouží domácí kotel palec nahoru. Pokřiky jsou melodicky podobné jako u nás, jen mají jiná slova. Domácí ultras také několikrát vykřikovali „druhá liga", „druhá liga" - tento pokřik mluvil za vše, domácí totiž usilují o postup do druhé ligy. Fanoušci mají do kotle slevu, lístek si mohou koupit za 5 zlotých, což je v přepočtu okolo 30 Kč. Vstupenky na tribuny jsou za 10 zlotých (okolo 60 Kč - pozn. red.) Na druhou stranu mě docela mrzí, že se domácí ultras neprezentovali nějakým zajímavým choreem. Já osobně bych na konec podzimní části připravil nějakou pořádnou rozlučku s mými oblíbenými hráči. Po skončení utkání byla k vidění děkovačka, během které se domácí ultras pořádně (ústně - pozn. red.) rozloučili s domácími hráči.

Doping domácích fanoušků

Z utkání mám velmi dobrý dojem. Utkání rozhodně naplnilo všechna má očekávání. Na zápase jsem se nenudil, pořád se něco dělo. Škoda jen, že se zde na fotbal už nikdy nepodívám, neboť na takovouto zahraniční stáž v rámci tohoto projektu můžeme jet jen jednou za život. Jedině že bych se sem přestěhoval (smích). Líbilo se mi, že na stadiónu nebyly k vidění nějaké potyčky a další nepříjemné věci. Později jsem se sice dozvěděl, že místní fanoušci patří mezi ty „agresivnější". Pokud například zavítají na stadión domácí Kotwicy fanoušci ze sousedního Koszalinu, bývá v Kolobřehu velmi horko. Co jsem se tak ptal kolegů v práci, většina z nich z tohoto důvodu na fotbal nechodí. Nelíbí se jim tam kibole (polsky chuligáni na sportovních utkáních - pozn. red.) Během zimní pauzy se kolobřeští ultras přesouvají do místní basketbalové haly, kde ženou kupředu kolobřežský basketbalový tým.

Samozřejmě, na utkání, které jsem navštívil fanoušci okolo mě neustále nadávali, ale tohle k vidění i u nás. Vůbec mi to nevadilo, tohle k fotbalu patří. Když se píská proti domácím, je tohle zcela pochopitelné. Na památku jsem si koupil místní šálu a tričko. V Česku nebude nikdo vědět o co se jedná, neboť takovéto třetiligové kluby polské ligy nejsou u nás známé. Takže se nemusím obávat, že bych třeba od nějakého českého radikálního fanouška dostal po čuni. Akorát na výlet do sousedního Koszalinu jsem si to rozmyslel. Zdravý rozum mi říkal, že nebude nejvhodnější jít na „nepřátelské" území s takovýmto provokativním tričkem. Prioritou pro mě bylo, vrátit se z Polska celý. To je asi tak, jako bych zavítal do Prahy s tričkem vyjadřující sympatie ostravskému Baníku :-)

Tričko, které mi bude navždy (pokud se to z něj nesmyje) připomínat můj třítýdenní pobyt v krásném přímořském městě Kolobřeh

* První tři fotografie jsou z oficiálních facebookových stránek Kotwicy Kolobrzeg *

Máš i ty nějaké zajímavé zážitky ze zápasu jakéhokoliv fotbalového týmu? Pokud ano, tak neváhej a pošli svůj článek na e-mail vendetta2011@seznam.cz

/ / / / / / Nejlepší články budou brzy zveřejněny v PP Magazínu / / / / / /