Saat:

Takımlarınız:
İletişim
Public account
  PRO Bölgesi
1330 kredi
Kredi satın al
Genel bir hesaptasınız. Oyunu oynamak ister veya tartışmalara katılmak isterseniz giriş yapmak zorundasınız. Yeni bir kullanıcıysanız, öncelikle kayıt olmalısınız.

  PowerPlay Dergi

České hokejové legendy - Ivan Hlinka


České hokejové legendy - Ivan Hlinka

V sérii článků, které jsem si pro Vás připravil, bych vás rád „seznámil" s našimi nejvýznamnějšími osobnostmi, které mají co dočinění s ledním hokejem, a tak navázal na články předešlé, které se již touto tématikou zabývaly. Předpokládám, že určitě řada z vás o mnohých z osobností neuslyší poprvé, a tak snad články přispějí alespoň k připomenutí a ohlednutí se za životy těchto persón.

V tomto díle, dle mého názoru, nasadíme pomyslnou laťku hodně vysoko. Podíváme se do života a především kariéry rodáka z Mostu, odchovance a pozdějšího kapitána Litvínova, útočníka národního týmu a v pokročilejších letech reprezentačního trenéra, který stál v čele největších úspěchů českého národního týmu - Ivana Hlinky.

Něco o životě

Narodil se 26. ledna roku 1950 v Mostě. Během své kariéry, doslova s hokejkou v ruce vystudoval Vysokou školu ekonomickou, kde se mu podařilo získat titul inženýra.  Později studoval i trenérství na fakultě tělesné výchovy, ikdyž se dle učebnicových rad nikdy neřídil a vsázel především na svoji intuici. "Ivan byl vůdčí osobnost. Chtěl se prosadit ve všech směrech." vzpomíná na Ivana Hlinku Jiří Holeček a zároveň dodává : "Uměl se bavit. Rád si zazpíval, byl kamarádský, skvělý do party. Byl samá srandička.". I diky svému bujarému stylu života, kuřáckou vášní, prodělal během partie golfu v roce 2003 infarkt, po kterém byl donucen přestat s kouřením.

Kariéra hokejisty

Vůbec poprvé se co by šestiletý hráč představil v mládežnickém týmu Litvínova. Svůj debut v československé nejvyšší soutěži absolvoval roku 1966 a to konkrétně v zápase proti Pardubicím. Tehdy snad ještě nikdo neměl tušení, jaký talent se v mladém centrovi nachází, ikdyž kdejaké indicie již na tuto skutečnost poukazovaly. Až do svých dvaceti let, kdy se stal kapitánem litvínovského mužstva, předváděl, že opravdu umí a ve stejném roce tak poprvé nastoupil v barvách národního týmu. Skvělou technikou, velkým přehledem na ledě, ale i jeho nejcharaktičtější schopností tým vyburcovat, zužitkoval o dva roky později v Praze, kdy poprvé okusil, jaké to je potěžkat trofej mistrů světa. Tentýž rok získal ještě bronz z olympijských her konaných v japonském Sapporu a mezi mnohými hráči si získával čím dál větší respekt. Roku 1976, kdy světový šampionát hostilo Polsko, se československému týmu podařilo vybojovat opět kov nejcennější a k tomu přidat stříbro z OH v Innsbrucku. A aby toho nebylo málo, tak ani rok 1977 ve Vídni se nevyjímal z úspěchů let minulých a zapsal se zlatým písmem do historie. Po této sérii úspěchů následovalo nevyhnutelné ocenění v podobě Zlaté hokejky a možnost vést reprezentaci s kapitánským „céčkem" na hrudi.

Na počátku osmdesátých let Hlinka přijímá nabídku z Vancouver Canucks a odjíždí do zámořské soutěže, aby hned v první sezóně pomohl týmu až do finále Stanleyova poháru (společně s kamarádem a spoluhráčem Jiřím Bublou je vůbec prvním Čechem, kterému se to podařilo). Po dobu svého působení je jeden z nejúspěšnějších střelců týmu s téměř jednou brankou v průměru na zápas. I kvůli zdravotním problémům, konkrétně zad, se roku 1983 rozhoduje soutěž opustit a vrací se do Evropy, kde nastupuje do služeb švýcarského Zugu. Zde vydrží jen dva roky a vrací se zpět do Československa. To se už ale domácímu publiku představuje v jiné úloze, než byl doposud znám.

Kariéra trenéra

Po zkušenostech ze zámořské NHL, bohatými zkušenostmi a úspěchy z ligy i z reprezentace, se v roce 1985 Ivan Hlinka vrací na lavičku Litvínova. Nikoli však jako hráč, nýbrž jako asistent trenéra. Popularitu a obdiv si získává v sezónách 1986 / 1987, kdy se Litvínov zmítá až na samém dně tabulky a on jako třicetisedmiletý bere hokejku do ruky a naskakuje znovu na led - v roli hrajícího asistenta trenéra. Odehrál 19 zápasů a na své konto si připsal 23 bodů, čímž se litvínovskému celku podařilo odehrát osm zápasů bez porážky. V roce 1987 se již ale ujímá role hlavního trenéra a roku 1991 se mu podaří probojovat až do samotného finále nejvyšší soutěže, kde se setkává s Duklou Jihlava. Z vítězství se nakonec raduje Dukla.

 

Do funkce kouče československé reprezentace nastupuje roku 1991 a následující rok oslavuje s týmem hned první úspěch a to bronz jak na mistrovství světa pořádaného v Praze, tak na OH v Albertville. Méně úspěšný je pro něj rok 1994, kdy pod jeho vedením skončí „nároďák" až na 5. místě na olympijském turnaji v Lillehammeru a je podroben značné kritice. Když ani na mistrovství světa v Itálii neuspěje a obsadí až sedmé místo, rezignuje na svou pozici trenéra. Reprezentaci přebírá až rok před OH v Naganu a veřejnosti ukazuje, že je mužem na správném místě. Poprvé se taky setkává s asistentem reprezentačního výběru - Slavomírem Lenerem. Pro Českou republiku získávají bronz na MS v Helsinkách a o rok později v Basileji (Lenera nahrazuje Augusta).

Olympijské hry 1998

Na sklonku 20. století se chystá olympijský turnaj, jenž je přezdíván „turnaj století" a kvůli němuž je poprvé v historii pozastavena kanadsko-americká NHL, aby se v něm mohly objevit a reprezentovat své země ty největší světové hvězdy. Po boku Ivana Hlinky se na střídačce objevuje opět Slavomír Lener a národ očekává, zdali se podaří českému týmu na turnaji uspět a jestli se prolomí bronzové prokletí z předchozích let. Ke kritice některých se na soupisce týmu objevuje spousta hráčů z domácí soutěže. Šlégr se potýká se zraněním a dle mínění kritiků Růžička patří do „starého železa", avšak Hlinka si trvá na svém a bezmezně svým borcům věří. Po hladkém průběhu ve skupině, kde jediné zaváhání přineslo utkání s favorizovaným Ruskem, se českému týmu podařilo porazit i USA a Kanadu a ve finále jej opět čekala „sborná". Nad ní se podařilo jediným gólem zvítězit a v tolik podceňovaném týmu mohly vypuknout oslavy. Za zmínku stojí, že dvanáct z osmnácti branek vstřelili odchovanci Litvínova.

"Věděl jsem, kolik je doma kde lidí. Tak jim děkujem, že nám drželi palce, a snad někdy zase budeme hrdí na to, že jsme Češi a že to nebude jenom kvůli hokeji.", vzkázal všem příznivcům po finálovém vítězství Ivan Hlinka přezdívaný "Šef".

Na olympijský úspěch navázali Češi v německém Hannoveru a i z tohoto turnaje si Ivan Hlinka a jeho svěřenci odváželi zlato.

V roce 2000 přišla nabídka na koučování Pittsburghu Penguins, kde v té době působil Jaromír Jágr. Nabídku Hlinka přijal a stal se tak prvním Evropanem, který se ocitl na pozici hlavního trenéra v NHL. Avšak práci s týmem ztěžoval fakt, že i přes jeho předchozí působení v soutěži, se nedokázal dostatečně naučit jazyk.

V průběhu jeho působení to údajně začalo skřípat mezi ním a zmiňovaným Jaromírem Jágrem, který toto tvrzení popíral. Ivanova metoda hry s levým bránícím křídlem se neuchytila a všeobecně jeho styl koučování se v zámoří nepotkal s příznivým ohlasem. Po několika nepovedených zápasech nové sezóny byl tak odvolán.

V letech 2000-2001 byl jmenován do funkce generálního manažera české hokejové reprezentace a po nepovedených hrách v Salt Lake City přijal nabídku na místo trenéra v ruském Omsku.

Ovšem zdejší prostředí mu údajně nepříliš vyhovovalo, a tak po ročním angažmá se vrací zpět do své vlasti, kde v srpnu 2004 před Světovým pohárem opět přijal nabídku na místo hlavního trenéra české reprezentace. Startu se ovšem nedočkal. V polovině srpna 2004 při jeho cestě z Karlových Varů do Prahy, když se vracel z předávání Zlaté hokejky, Ivan Hlinka havaroval. Jeho vůz se střetl s Avií, která vjela nečekaně do protisměru (údajně když se řidič vyhýbal zvěři, která mu vběhla do cesty). "Šef" následkům této nehody krátce po poledni podlehl. Česká republika tak ztratila jednu z nejúspěšnějších a nejcharismatičtějších hokejových legend v naší historii.

 

Úspěchy a starty :

Hráč

-          256 reprezentačních startů, 132 gólů

-          11x účast na MS (1972, 1976, 1977 zlato)

-          2x účast na OH (1972 bronz, 1976 stříbro)

-          Kanadský pohár (1976 stříbro)

Trenér

-          OH 1992 - bronz

-          MS 1992 - bronz

-          MS 1997 - bronz

-          MS 1998 - bronz

-          OH 1998 - zlato

-          MS 1999 - zlato

-          Rok 2002 - uveden do Síně slávy IIHF

 





Makale değerlendirmesi: Zayıf - Normal - Mükemmel     eşsiz görüşler: 275

Facebookta paylaş   Twitter'da paylaş   MySpace'te paylaş