PowerPlay Dergi

V uplynulé sezóně úspěšně budoval své renomé na extraligových stadionech. Brankář Roman Will je přitom proslulým hokejovým cestovatelem, který se ve svých 24 letech pyšní četnými zkušenostmi. A dokonce je i na seznamu českých brankářů, kteří na vlastní kůži vyzkoušeli věhlasnou NHL. Paradoxem je, že to stihl mnohem dříve, než první utkání v naší nejvyšší soutěži. Co vše prozradil o průběhu své kariéry, zázemí nejlepší ligy světa nebo letošním finále jeho Liberce s Kometou Brno? Dozvíte se řadu exkluzivních informací. Roman dokonce uvedl, že jeho týmový kolega Ján Lašák dochytával letošní finále zraněný, což je zpráva, která se během vysílání nepodařila vydolovat ani reportérům ČT Sport. Přeji vám příjemné a zajímavé čtení.

1. Romane cením si, že jsi přijal pozvání k našemu rozhovoru. Letos jsi s Bílými Tygry zakotvil až ve finále Extraligy, ale pojďme pěkně od začátku. Prvním týmem, který tě pořádně dostal do profesionálního hokeje, byla BK Mladá Boleslav. Jak vzpomínáš na své výkony v juniorských soutěžích?

Někdy v 16 letech jsem přestoupil do Mladé Boleslavi, kde jsem dostal velkou šanci, za což jsem hrozně vděčný. Vedl mě tam pan Arnošt, na kterého moc rád vzpomínám. Navíc jsme měli dobrou partu a se spoustou kluků jsem stále v kontaktu.

2. V posledním roce mezi juniory v Česku jsi dosáhl na úžasnou úspěšnost 93,5 %. Proč ses tehdy rozhodl odejít do QMJHL? Nebyla cesta do "Áčka" Boleslavi dostatečně otevřená, nebo za tím stálo něco jiného?

Já jsem vždy chtěl hrozně moc zkusit kanadskou juniorku. Podle mě je to nejlepší juniorská liga a navíc je tam člověk více na očích. Takže toho rozhodnutí nelituji.

3. Můžeš nám něco prozradit o adaptaci tak mladého hráče na tamější podmínky? Jak to u tebe bylo s angličtinou? Zámořské juniorské soutěže a hráči v nich přece jen nejsou u nás médii tak sledovaní, takže málokdo si umí představit, jak to asi chodí.

Velkou výhodou je, že každý hráč má svoji náhradní rodinu, která mu pomůže v začátcích. To bylo pro mě nejdůležitější. Dostal jsem se do výborné rodiny, která mě navštívila i v Česku. Základy angličtiny jsem měl ze školy, ale brzy jsem zjistil, že mi to bylo téměř k ničemu. Je tam jiná angličtina, než se učí u nás ve školách. Člověk se ji ale rychle naučí, jelikož mu vlastně ani nic jiného nezbývá.

4. Po tvé zámořské štaci následovaly dvě sezóny znovu v Čechách, tentokrát už ale v rámci mužské soutěže. Ve druhém roce se vám dokonce s Boleslaví podařilo postoupit do Extraligy. Co takový úspěch pro klub a hlavně pro tebe osobně znamenal?

Pro mě to byl v tu dobu největší úspěch a myslím si, že i pro celé město to byl skvělý zážitek. Navíc teď patří Boleslav k nejlepším týmům v Česku, takže jsme rád, že jsem u postupu mezi elitu mohl být a podařil se nám takový úspěch.

5. Oslavy byly divoké?

Každé oslavy jsou vždy divoké, ale já se snažím to nikdy moc nepřehánět (úsměv).

6. Ze druhé české soutěže se ale rázem objevila vyhlídka na NHL a ozvalo se Colorado Avalanche. Jak jednání probíhala a věděl jsi o zájmu Lavin?

Všechno většinou řeší agent. Mě pak jenom volal, že Avalanche nabídli smlouvu, a já měl neskutečnou radost. Myslím, že mi právě ten jeden rok v Kanadě pomohl v tom, že o mě věděli.

7. Takže tě ani nelákala myšlenka na právě vychytanou Extraligu s Boleslaví? Klub se tě nijak nesnažil přemluvit?

Ne. Myslím, že by mi ani nechtěli bránit. Je to také dobrá vizitka pro boleslavský hokej. Opravdu jsem ani já nic jiného neřešil, protože dostat se do NHL byl můj velký sen. 

8. Co tě toto angažmá nejvíce naučilo?

Úplně všechno. Viděl jsem, jak se pracuje s hráči individuálně. Navíc každý se připravuje v létě sám, což mě taky velmi posunulo. Je tam vidět i to, jak je každý tým hrdý na svou minulost a tak dále.

9. Jak se třeba prolíná hlavní tým s farmou? Hovoří se o možnosti povolání do NHL otevřeně mezi hráči v kabině? Ty sis prožil momenty v první farmě v rámci AHL i té druhé jako hráč ECHL, máš tak určitě co srovnávat...

Samozřejmě každý se chce dostat do NHL, takže se to řeší. Četl jsem nějaké články s hráči, kteří hovořili o velké rivalitě na farmě, ale já jsem to nikdy nezažil. Měli jsme vždy dobrou partu a všichni chtěli uspět jako tým. Pro mě bylo super, že první sezónu jsem mohl strávit i v ECHL, protože jsem chytal a to je pro gólmana nejdůležitější.

10. Nakonec sis NHL mohl užít na 18 minut a zapsat se na listinu českých brankářů, kteří okusili nejlepší hokejovou soutěž světa. Co se ti honilo hlavou, když si naskočil? Jaké pocity tě provázely?

Já jsem si to snažil užít. Splnil jsem si sen. Byly to neskutečné pocity, na které nikdy nezapomenu.

11. Vzal sis puk? A kde ho máš případně schovaný?

Puk samozřejmě mám doma, vystavený v poličce. V budoucnu bych chtěl mít vlastní síň slávy, kde si určitě zaslouží speciální místo.

12. Myslíš, že se třeba ještě jednou do kanadsko-americké ligy vrátíš, nebo to bude poslední suvenýr, který sis z ledu NHL odvezl?

Já doufám a věřím v to, že se tam ještě podívám.

13. Ještě prosím sděl důvod, proč jsi z USA nakonec odcestoval zpátky domů?

Rozhodli jsem se s agentem, že v Česku jsem pořádně nic neodehrál a nijak se neukázal. Zkusil jsem cestu přes farmy. A teď bych to chtěl zkusit přes Evropu. Nikdy jsem to v zámoří nechtěl zabalit, ale když přišla možnost jít do Liberce, tak jsem neváhal, protože je to nejlepší organizace u nás. Nyní se hodlám přes Evropu dostat zpátky do Ameriky. 

14. Hned v první sezóně po návratu jsi ukázal patřičné kvality a v základní části jsi jednoznačně patřil k nejúspěšnějším brankářům, stal ses libereckou jedničkou... Jak bys zhodnotil letošní ročník?

Měli jsme výborný tým, který tahal za jeden provaz. Spoluhráči blokovali spoustu střel. Navíc trenéři nás skvěle připravili a udělali spoustu práce, takže jsme byli výborně nachystaní. Také kouč brankářů nám s Jankem (Ján Lašák, pozn. red.) velmi pomohl. Takže já jsem byl se sezónou celkově spokojený, ale mrzí mě, že jsme to nedotáhli do vítězného konce.

15. Přesně jak říkáš, zlatá tečka tomu chyběla. Přitom jsi do série s Brnem naskakoval v pozici prvního brankáře. Liberec v úvodním utkání záhy vedl, jenže Kometa dorovnala a nakonec tvůj smolný zápas skončil až střídáním. Od něj se jakoby celá série odvíjela a Liberec už poté, zdálo se, tahal za kratší konec provazu. Rozhodlo podle tebe skutečně první střetnutí?

To mě na tom mrzí nejvíc, že jsem to nedokázal lépe zvládnout. Samozřejmě nám nepomohlo, že jsme hned v prvním zápase doma prohráli.

16. Nalomily tě ty nešťastné odrazy? První gól Komety padl po teči vlastního obránce, těsně před koncem první třetiny ti pak do branky zapadla nepovedená střela Tomáše Malce, která se padáčkem snesla do sítě. To člověku na sebevědomí asi zrovna moc nepřidá, viď?

Byl to celkově zápas blbec. Já se snažil na ty góly nemyslet, ale prostě se to tak stalo a s tím nic neudělám. Neměl bych každopádně inkasovat v první třetině 3 góly a je jedno, jakým to bylo způsobem.

17. Do série ses vrátil za stavu 0:3 na zápasy, poté co se ani čtvrtý duel nevyvíjel zrovna nejlépe. To asi nebyla snadná situace?

Tak za stavu 0:3 a ještě v Brnu se to těžko otáčí. My jsme se snažili udělat vše, ale nestačilo to. Kometa byla velmi silným soupeřem.

18. Úvodní zklamání už asi opadlo, a tak se musím zeptat - panuje alespoň nějaká spokojenost s druhým místem ve tvé první extraligové sezóně?

To je jasné. Myslím, že je to úspěch, že Liberec se drží poslední dvě sezóny na vrcholu Extraligy a věřím, že v tom budeme pokračovat.

19. Takže Liberec je teď tvá trvalejší stanice? Jak vůbec plánuješ nejbližší budoucnost?

Já doufám, že ano. Mám smlouvu ještě na dva roky. Zatím nic dál neplánuji, chci být úspěšný s Libercem a pak se uvidí. 

20. Jak to vidíš s Jánem Lašákem? Po finále Extraligy nebyl pevně rozhodnutý, zdali bude pokračovat, ale jaký je tvůj osobní tip? V semifinále navíc musel střídat po rutinním zákroku... stálo za tím zranění?

Já vůbec nevím, jak to s Jankem bude. To je jeho rozhodnutí. Já jsem mu hrozně vděčný za to, co pro mě udělal, za celou sezónu, kdy mi dával rady. A budu jedině rád, když s ním budu i další rok v Liberci. Moc mi se vším pomáhal a já jsem si ten rok s ním užil. Tak třeba bude ještě další. Myslím, že zranění ho trápilo už delší dobu. A on se s tím snažil bojovat, aby mě v tom nenechal samotného.

21. Já ti moc děkuji za náš rozhovor. Jistě jsi našim čtenářům objasnil některé jejich otázky, které si u sledování hokeje pokládají. Nějaký vzkaz na závěr?

Já také děkuji. Jen bych chtěl poděkovat všem fanouškům, kteří nás podporovali a přáli nám úspěch celou sezónu.