PowerPlay Dergi

Vážení čtenáři PP Magazínu, vítáme vás u dalšího článku. Dnes si opět vyzpovídáme jednoho váženého hosta, který na českém hokejovém PPM dokráčel téměř na vrchol.

Když před několika dny zdenyp odpovídal v rozhovoru pro PP Magazín, finále první české hokejové ligy bylo na samém startu. Tehdy ještě nemohl tušit, jak bude série s věčným vyzyvatelem Standou83 probíhat. Nakonec jsme díky oběma skvělým manažerům mohli sledovat napínavé zápolení, které rozhodly až nájezdy třetího utkání. Z titulu se radoval favorizovaný Standa. Zdenyp byl ale k mistrovskému poháru pořádně blízko. Dnes nám odtajní, jak mu chutná jeho druhé prvoligové stříbro.

Zdenype, vítám tě. Po nedlouhé době opět sedíš na pomyslné židli pro hosty našeho magazínu. Jsem moc rád, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. V nedávno minulém play-off první hokejové ligy jsi získal se svým týmem HC Slatina stříbrné medaile. Panuje radost nebo zklamání?

Asi něco mezi tím. Já už to po těch letech zas tak neprožívám, takže radost nebo zklamání u mě trvá tak minutu po zápase (smích). Být jeden nájezd od titulu už se sice nemusí podařit, ale buďme nohama na zemi. Kdyby Standa neudělal v prvním zápase stažením na normál školáckou chybu, bylo by hotovo už po dvou utkáních. Beru to tak, že jsem vlastně potvrdil pozici č. 2 u nás, a to taky není marné.

To sice opravdu není, ale přesně jak říkáš, zůstal jsi vlastně jeden nájezd od titulu, série byla dost vyrovnaná. Vlastně v každém zápase se jednalo o jednogólový rozdíl, dvakrát se prodlužovalo... Za svůj výkon ve finále se asi nemusíš stydět. Dokážeš najít něco, co nakonec rozhodlo?

Ve druhém zápase mně vychytal protitaktiku. Je to zkušený lišák. Když chceš uspět v play-off, musíš vyhrávat doma. Ve třetím zápase jsem měl na svůj vkus moc vyloučených. Pověstná nakloněná rovina pro domácí proběhla i tady. Můj gólman sice v oslabení nekapituloval, ale sedm vyloučených je moc. Na nájezdy už jsem nevěřil, v této disciplíně jsem slabý (úsměv). Rozhodlo domácí prostředí, vyhrát dvakrát u Standy je prakticky nemožné.

Před finálovou sérií jsi naznačoval, že hlavní problém by mohl být právě v tom - domácí prostředí. Standa hrál mezi svými dvakrát, zato ty pouze jednou. Po prvním vítězství venku jsi ho měl ale tak říkajíc „na lopatě". Trávil jsi u promýšlení taktiky na klíčový duel číslo dva více času než obvykle? Měl jsi více variant, mezi kterými ses rozhodoval? A proč jsi nakonec zápas odstartoval na normální a se začátkem druhé třetiny se přesunul k aktivnímu napadání?

U nastavování taktiky netrávím „mladí". To je záležitost několika sekund. Tam jde spíš o momentální pocit. Není co vymýšlet, známe se dobře. Já mám sehrané čtyři taktiky. Prostě jsem měl při prohře po 1. třetině nastavené aktivní napadání a on hrál ofenzívu... Smůla no (smích). Nikde ovšem není psáno, že by to dopadlo jinak, kdybych tam měl něco jiného. To už se nedozvíme.

Veledůležitý druhý zápas jsi rovněž odehrál na čtyři pětky, a právě tvá checking line zapsala v onom utkání -2 při pobytu na hřišti v době vstřelení či inkasování gólu. Nebylo dostatek energie, abys zahrál „na krev" a pustil do hry pouhé tři pětky? Nejsem žádný velký stratég, rád se od tebe nechám poučit... okem laika to ale vypadá, že ti čtvrtá formace prohrála zápas. Vnímáš to tak a byla to chyba?

Vítězná sestava se nemění. Když se podíváš na první zápas, 4. lajna měla +2. Já na tři pětky prakticky nehraji, věřím spíš ve vyrovnanost týmu. Ale samozřejmě, chyba to mohla být, neříkám že ne (úsměv). Po bitvě je každý generál, znáš to (smích).

Taky tě z ničeho neobviňuji, to ty tady hraješ první ligu a já se snažím vysekat z pralesa (smích). Ale třeba to příště zkus, přece bys nechtěl zažít třetí porážku ve finále!

Tak jo, zkusím. Já si nechám poradit, ne že ne (smích).

Dělám si samozřejmě legraci... Co tvoje touha? Stále si chceš „sáhnout" na pohár?

Tak touha tam může být, záleží, co na to Standa... Další sezónu to samozřejmě zase zkusím, to je jasné. Pozitivní na tom všem je, že mám pořád motivaci se zlepšit. Standa může už jen ztratit, nic jiného. Já ho stejně víc obdivuji, ne proto, že už tolikrát vyhrál, ale proto, že to pořád hraje. Můžu ti říct, že já už bych to položil (smích).

Přesně to měla být má další otázka (smích)! Takže po případném zisku titulu bys věšel brusle na hřebík a nepokoušel se dobýt svět?

Jestli myslíš po titulu tuto sezónu, tak to bych je nepověsil. Zatím ještě ne. Je jasné, že už toho mám na PPM víc za sebou než před sebou, ale ještě mám nějaký ten kredit na PRO balík, takže proč ho nevyužít. Vítězství v Národním poháru by taky nemuselo být špatné. Konec na PPM se nedá plánovat, prostě to přijde... V Lize mistrů je pro naše týmy těžké se prosadit.

Obecně mi připadá, že LM má v prioritách vysoko jen málo úspěšných manažerů. Proč si myslíš, že manažery neláká udělat díru do světa prostřednictvím konfrontace s jinými mistry na úkor ligové soutěže?

Lize mistrů vládnou spíš „banánové" země. V pohodě za ty roky nahrály velký týmový koeficient, tzn. vysoký příjem od sponzorů, v lize nemají konkurenci, můžou si dovolit hodně extra hráčů. Není moc reálné je dohnat. Když se budeš snažit hrát LM proti těm kolosům na sílu, vyplýtváš spousty energie, která ti pak bude chybět v lize. A hrát poháry je pro nabídky generálních sponzorů hodně zásadní. Nejsou poháry, nejsou peníze na udržení hráčů na nechráněném trhu atd. Pokud teda nejsi kšeftař na trhu. A to já nikdy nebyl a ani bych na to neměl čas (úsměv). Proto je LM pro hodně manažerů jen taková vedlejška.

Vraťme se alespoň na malou chvíli zpět k letošnímu finále, ba dokonce pojďme ještě dál. Ty jsi již jednou souboj o trůn České republiky absolvoval a ani tehdy to nevyšlo. Letos jsi byl ale minimálně výsledkově určitě blíž. Dokážeš obě období porovnat?

Už jsem to zmiňoval v rozhovoru před finále. Tehdy jsem neměl sílu. Soustředil jsem se na základní část, abych byl druhý a potkal Standu až ve finále, kde už nebyla síla a tým ještě nebyl tak „zralý". Tam byl hlavní cíl účast v LM, tzn. do třetího místa v play-off. To se podařilo.

Teď už jsem v základní části šetřil s důležitostí, druhé místo bylo v pohodě uhrané, nakonec vyšlo i čtvrtfinále a semifinále. Proto to potom mohlo být ve finále tak vyrovnané. Pokud nenašetříš do konce sezóny dost energie, je šance velice malá...

Teď trochu z jiného soudku. Sleduješ tady na PPM hokejová mistrovství?

Hokejová mistrovství jsem sledoval do okamžiku, kdy zrušili možnost posílání kreditů. Já jsem prostě hravý člověk a soutěže vypisované k MS byly super zpestření. S tím samozřejmě souvisela i potřeba sledovat průběh. Myslím, že takhle to mělo víc manažerů. Od té doby se přiznám, že vůbec nesleduji MS.

Neuvažoval jsi někdy nad kandidaturou?

Na kandidování jsem nepomýšlel. Na to potřebuješ dost času, který já nemám. Musíš spolupracovat a být v kontaktu s komunitou, analyzovat soupeře, sledovat hráče atd. Fakt nemám čas. PPM věnuji průměrně tak 15 minut denně. Někdy víc, někdy míň (úsměv).

Stačí to k takovému obrovskému úspěchu, jaký máš? To je až s podivem... Na druhou stranu, teď už jde asi spíš o udržovací činnost, pokud se nepletu. Při budování týmu sis asi na PPM musel prosedět víc, nebo ne?

Přesně jak říkáš. Při začátcích to bylo určitě víc času. Tehdy to prostě bylo něco nového a pořád tam bylo co zlepšovat, jak v kádru, stadionu nebo třeba v zázemí. Prostě „nová láska" (hlasitý smích). A potom, při postupném sestavování nynější soupisky, jsem taky strávil nějakou tu chvíli na trhu.

Teď už je to fakt víceméně udržování. Naštěstí je tu funkce automatického tréninku. Bez toho už bych to zabalil, tak jako před nějakou dobou fotbal. Ten jsem hrál bez PRO balíku.

Tak snad tu teď už starou lásku zas tak rychle neopustíš. Na příští rok si pro tebe rád připravím nějaké nečekané trumfy, aby ses při odpovědích trochu víc zapotil (smích). A třeba už tehdy budu mluvit s prvoligovým mistrem, co říkáš?

OK, budu se těšit. Jednou ten perník Standovi přece musí ztvrdnout... (hlasitý smích)

Děkuji ti za vyčerpávající odpovědi, gratuluji k druhému místu, a až perník ztvrdne, rád se ozvu. Nějaký závěrečný vzkaz komunitě?

Díky a měj se! Ať se daří.

A vzkaz komunitě? Tak chtěl bych hlavně poradit, aby si každý dával postupné cíle. Jen tak to pak může někam dotáhnout. Tato hra je běh na dlouhou trať, žádný sprint. Předčasně samozřejmě také všem přeji Šťastné a veselé!