PowerPlay Dergi

Do naší redakce jsem si dnes pozval zkušeného manažera, který moc dobře ví, jaké to je pracovat s mládeží. Co taková práce obnáší? Jaké v ní může člověk hledat potěšení a co je vlastně cílem manažera, který své klubové úspěchy vymění za dlouhotrvající výchovu mládežnických reprezentantů, z nichž někteří to vedle juniorských reprezentací možná nakonec dotáhnou i do seniorské reprezentace?

Dlouho se podělení o své dojmy ze hry vyhýbal a několik žádostí o rozhovor zdvořile odmítl. Konečně si na nás všechny našel chvilku času a já dostal možnost jej trochu vyzpovídat. Vítej v redakci, Temlisi.

Kalores: Temlisi, jak ses k PPM vůbec dostal?

Temlis: To je vlastně jednoduché a tak trochu složité zároveň. Asi jako většina lidí zde jsem hrával různé offline manažerské hry jako např. CSM, ale byl jsem zvědavý, co by mi dalo či vzalo online soupeření proti jiným reálným lidem, a tak jsem začal hledat. Shodou okolností jsem na PPM narazil pres Facebook, sleduji totiž naše české fotbalové soutěže a tak mám mezi sledovanými na FB všechny prvoligové i druholigové fotbalové týmy. V té době na PPM probíhala referalská akce a pamatuji si přesně, že přes referalský odkaz Dynama České Budějovice (admin FB stránky asi hrál nebo hraje PPM také) jsem klikl a už zůstal. Byl to červen 2011 a tím pádem už více než 5 let zpět, letí to rychle.

V té době mě to přiřadilo do hokejové ligy VI.50 a musím dodat, že jsem měl hodně velké štěstí, že jsem narazil na ligovou diskuzi, kde se něco dělo. Je ale možné, že tehdy to žilo všude, ta doba totiž byla doopravdy fenomenální. Doba nenapravitelného Pubmastera a dalších výborných manažerů kolem něj jako např. studenaka, JTB, Standy a spousty dalších.

V té době většinu lidí, jako jsem byl já, napadlo jen jedno: „Kéž bych se někdy dostal alespoň do III. ligy", ale on osud si to přál zřejmě jinak a i díky odlivu manažerů se člověk dokáže dostat i do I.1, jen musí chtít a alespoň trošku rozumně pracovat s týmem.

Kdo říká, že to nejde, bohužel nezná systém a fungování týmu natolik, aby pochopil, že ta cesta tam doopravdy je a není složitá. Abych se vrátil ke své ligové diskuzi, dokonce jsem tam narazil na manažera kubal18, který pochází z mého rodného města, kde už více než 15 let nejsem. Bylo to doopravdy hodně příjemné, ta atmosféra, dobrá nálada, byla to skvělá doba. Jen škoda, že hned po přiřazení mého týmu do rozjetého vlaku nás to na konci sezony roztrhalo a nová přátelství byla roztrhána systémem přeřazování týmů do jiných lig. To je věc, kde PPM dost ztrácí, protože to trhá ten adrenalin, který přináší hra hlavně proti osobě, kterou znáte, koho jste více poznali, kde to nasazení a touha vyhrát je daleko vyšší než proti někomu, o kom ani nevíte, že existuje.

Když se ještě vrátím k mým začátkům na PPM. Už nevím, jestli jsem se do hokejové diskuse 4-6 liga natlačil sám nebo mě někdo pozval, ale zpětně můžu říct, že to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Do dnešního dne se vždy zasměji tomu, když si vzpomenu na pro mě nepochopitelné chování určitých lidí na trhu. Nevěděl jsem ještě přesně, jak PPM funguje, ale pomaličku jsem jej poznával lépe a lépe, avšak pak jsem narazil na hráče Jiřího Bráchu a klikl si na jeho historii. Nechápal jsem, jak může takového hráče chtít manažer misula, tedy kluk, o kterém jsem všude četl, jaký je to obchodník a to byl vlastně první impulz, kdy jsem se odhodlal mu napsat. Tehdy měl ve svém profilu fotku se svou přítelkyní, na hlavě kšiltovku a já si říkal: „Mám psát tomu narcisovi?". Zpětně můžu napsat, že to byl dobrý krok a poznal jsem, že zdání doopravdy klame a tak všem radím: „Nebojte se oslovit nikdy ani ty zdánlivě nedostupné lidi, nikdy nevíte, zda jen představa v ně Vás neklame". Díky hokejovému tématu 4-6 liga jsem poznal doopravdy výborné lidi. Lidi, se kterými se dodnes vídávám, kterých si vážím a jsem moc rád, že je znám. Nebudu uvádět jmenovitě, oni všichni ví, kdo se tam chodíval bavit a tohle období patří ve světě PPM mezi ty mé doopravdy nejšťastnější. 

Kalores: Temlisi, v  době, kdy jsi ještě nepatřil mezi zkušené stálice mezi manažery, ses zhostil role GM. Proč? Co to pro tebe znamenalo?

Temlis: V době, kdy jsem se stal součástí PPM týmu, to byla ještě čest být členem týmu, který měl jméno. Hlavně se tam lidé nehlásili jen za účelem zisku PRO balíku do všech sportů zdarma. Byla to jiná doba, asi něco jako před pár dny, kdy jsem si četl rozhovor s Pavlem Nedvědem a ten prohlásil, že pro Juventus aktuálně v české lize neexistuje zajímavý hráč. Dost je toho dáno dobou. Hráči makali, na trénincích si přidávali a měli touhu být stále nejlepší. Co teď? Teď každého jen zajímá, aby při hlavičce měl neporušený nagelovaný účes a aby před tím či oním vypadal dobře. Éra Jágra, Nedvěda a podobných dříčů je pryč a vlastně toto jde napsat i o PPM týmu.

Byla to čest být členem, postupem času se však vytratilo to kouzlo. Jako GM jsem zažil chvíle pěkné, ale i ty méně pěkné. Měl jsem štěstí na výborného učitele luboska, s kterým dodnes udržuji velmi přátelský vztah a když je možnost, vidíme se. Spolu jsme dokázali rozkrýt nejedenu podvodnickou aféru a byla to dobrá spolupráce. No a jelikož člověk není tvor neomylný, staly se mi i situace, na které hrdý nejsem. Asi ta, na kterou dodnes vzpomínám a velmi mě mrzí, je má chyba, která vedla ke konci hraní jednoho nejmenovaného slovenského manažera. V té době hrál PPM se svým bratrem a já bohužel udělal chybu. Jakmile se na ni zpětnou kontrolou přišlo, už se vrátit do hry nechtěl a trval na tom, že zůstane mimo. Dodnes, když si na toto vzpomenu, tak mě to hodně mrzí, je to něco, na co doopravdy pyšný nejsem. Na druhou stranu je důležité, aby se člověk z jakékoliv své chyby poučil a neopakoval ji. To je fakt, který jsem si z tohoto odnesl.

Kalores: Čím tě ve srovnání s hokejem pohltil basket?

Temlis: Prvním sportem, který jsem na PPM zažil od jeho začátku, byla házená. Ta mě bohužel vůbec nechytla. Tím, že jsem hrál hokej, házená ve mně funkčně vyvolávala dojem hokeje v jiné barvě a nic mi nedala. Hodně jsem tedy uvítal start basketu, který sliboval propracovanější systém práce s týmem. Musím říct, že s basketem udělali lidé stojící za PPM doopravdy kus dobré práce. Co jde o hratelnost, tak je basketbal bezesporu nejlépe propracovaný a zvládnutý sport zde. Díky tomu, že se v basketu musí pracovat i s výškou hráče a hlavně taktická stránka obnáší více porozumění samotnému nastavení, tak basketbal patří mezi špičku PPM. Bohužel doplácí na menší oblibu sportu jako takového v zemích s největším zastoupením hráčů na PPM. Asi vždy bude nejvíce lidí na PPM z Česka, Slovenska a přilehlých zemí, v nichž je bohužel pro basketbal jasnou jedničkou v oblíbenosti hokej a fotbal. Můžeme spekulovat, zda by se majitelům PPM vyplatilo předělat a vylepšit tyto sporty nebo ne, to ani není otázka na nás. Vedení PPM má jistě vypracované analýzy návratnosti a ty nedopadly pro PPM dobře, to je zřejmě hlavní důvod, proč je PPM dokončeno a zakonzervováno.

Další věc, která mě na basketu baví, je fakt, že basketbal dokázal odkrýt opět další hokejem a fotbalem skryté talenty. Lidi, kteří v hokeji a fotbale nijak nevyčnívají a zároveň v basketu patří mezi špičku. Úmyslně nepíšu, že patří mezi TOP manažery, protože mě to slovo hodně irituje od dob 11. hokejové sezony a voleb k reprezentaci. Kdo chce, může si mou kandidátskou řeč připomenout přečtením, ale právě to byla doba, kdy jsem jako manažer z nižší hokejové ligy kandidoval k reprezentaci. Pro řadu ligistů a lidí točících se kolem reprezentace to bylo něco nepřekousnutelného a stále omílali, že u reprezentace musí být TOP manažer a ten já prostě nejsem, že si musím počkat. Teď už se tomu směji, ale tehdy mi toto škatulkování a hraní si na něco více hodně vadilo. Volby jsem nakonec nevyhrál a poměrem hlasů 359 vs. 271 vyhrál neohrožený vládce Pubmaster, ale byl jsem prvním průkopníkem z nižších lig, který to dotáhl takto vysoko. V následujících sezónách se už na kandidující manažery z nižších lig pohlíželo jinak a to mě těší. I to je pro mě velký úspěch, i když to s basketem nesouvisí a odbočil jsem :)

Kalores: Pro zajímavost uvádím odkaz na Temlisovu kandidátskou řeč z 11. sezony.

Kalores: Jak tě napadlo, že v hokeji obětuješ klubové úspěchy a budeš se věnovat mládeži?

Temlis: Dalo by se říct, že nikdy jsem nehrál PPM pro klubové úspěchy. Nejsem ten, co by se plácal po ramenou, že všechny poráží a je nejlepší. Hraji PPM cestou, která mě baví, a to jsou mladí hráči. Například v basketu máme neohroženého uhlobarona, ale mě těší fakt, že mám 20 hráčů a z toho 19 je v reprezentaci, prostě jiný přístup. Každý by si měl najít to, co ho zde bude bavit a ne vztekat se nad přepočty a chtít vše vyhrát, to není ani defakto možné - pokud nejste o parník silnější než všichni ostatní. A vlastně ani pak to stále není jisté, po spuštění Experta na PPM se mi stalo, že jsem už zápasy 99-1 nebo 98-2 prohrál a jak právě toto naštve, holt stává se :)

Kalores: Já si nedovedu představit, že člověk nakoupí desítky mladých kluků, nehraje o výsledky a jenom sleduje, jak mladí rostou. Proč? Co tě na tom baví? Co tě u toho drží?

Temlis: No prvně si musíme přiznat, proč tato situace vlastně nastala. Jak jsem už zmínil, basketbal je nejpropracovanější sport na PPM a hokej v tomto ohledu strašně moc ztrácí, i to je fakt, proč jsem hokej vlastně odepsal. Těch rádoby překvapivých výsledků bylo až tak moc, že to člověku často vezme i poslední chuť v tom pokračovat. Míra náhody je z mého pohledu na PPM nastavena až hodně vysoko a je mi jasné, že se dělá hodně proto, aby noví manažeři cítili šanci a hráli, ale bere to chuť těm stálým a často bohužel i platícím lidem. Ten úplně prvotní impulz byla pro mě baráž do I.1 týmů RR 35  a HC Uherske Hradiste v 11. sezóně. Oba týmy disponovaly přibližně stejnou silou a přestože RR 35  hrál Velmi nízkou a misulovo Uherské Hradiště Velmi vysokou, zápas skončil vítězstvím týmu RR 35 v poměru 8:1. Bylo to něco nepochopitelného. Následovalo ještě pár sezón, kdy jsem si dokončil zázemí a vybudoval finanční situaci týmu natolik, abych mohl práci s mladými talenty zrealizovat. Baví mě na tom doopravdy jen maličkosti, po taktické stránce pro vás ten tým nežije, takže se musíte radovat doopravdy jen z maličkostí. Z vysokého tréninku mladých hráčů, z rostoucího počtu zkušeností a na druhou stranu vás nesmí dokonale otrávit pád SV. To je asi to nejzásadnější mínus práce s mládeží, koupíte hráče za stovky miliónů a po sezóně vám v sezónním přepočtu spadne, stává se. Já říkám, že práce s mládeží má daleko větší přínos na psychiku manažera než neustálé stěžování si na systém a to, jak zápasový přepočet někoho zařezal či nikoliv, toto je prostě bez nervů. (smích)

Kalores: Sleduješ svoje mladé pušky i po přestupu do jiného klubu?

Temlis: Popravdě ani moc ne, ti co se dostanou do seniorské reprezentace, zůstanou v mém okruhu zájmu, zbytek bohužel upadne v zapomnění. Je třeba se dívat dopředu, nikoliv zpět.

Kalores: K přestupům z tvého klubu: U kterého hráče jsi byl s přestupovou částkou spokojený / nespokojený?

Temlis: Určitě mě potěšil Gabriel Klečanský, prodat takového hráče za 407M byl krásný počin. Naopak mírně zklamaný jsem byl z prodeje jednoznačně největší hvězdy Adriana Malého, který se prodal jen za 330M. Někoho možná zarazí slovo jen ve spojení s 330M, ale na to, jaký měl tento hráč potenciál v době prodeje, je to snad vhodné. Holt doplatil zřejmě na svou pozici, kdy centři patří mezi ty levnější hráče v týmu.

Kalores: Co bude dál s Temlisovými drtiči? Bude zase nová generace?

Temlis: Dobrá otázka :) za pár dnů prodám opět pár dalších hráčů a v začátku nové sezóny zkusím další totální omlazení pro reprezentaci, vrátím se tedy na začátek řetězce a začnu se opět radovat pouze a jen z maličkostí.

Kalores: Poslední otázka pro znalce českých juniorů. Na kterého hráče se mají manažeři české komunity mezi mladými těšit nejvíce?

Temlis: Určitě se vyplatí sledovat tým Invincible KLH Vajgar a hlavně hráče Richard Vachník, Radomil Mrákota a Eduard Landa, to by měla být nová budoucnost české reprezentace. Otázka je, co s nimi udělá vývoj SV. Velký talent by mohl být i Oliver Honsa z týmu Michals team hrajícího II.4, avšak tam bude v budoucnu asi problém se zkušenostma. Škoda, že majitel se rozhodl hráče neprodat, ale to je samozřejmě každého svobodná volba.

Temlisi, moc děkuji za rozhovor. Jako manažer české seniorky děkuju za to dlouhodobé piplání mladých hráčů nejen tobě, ale i dalším manažerům, jejichž jména tu dnes v redakci nezazněla. Ať se ti daří.