POWERPLAY 雜誌

Arabskými zeměmi severní Afriky proběhlo za velmi krátkou dobu hned několik revolucí, které měly zemím jako Tunisko, Egypt a Libye přinést výraznou změnu, rozhodně nechci říct, že situace byla ve všech těchto zemích stejná a ani je nechci doslovně porovnávat, ale vždy šlo o to svrhnout dominantního vládce z „trůnu“ i s jeho syny, dosazenými do důležitých funkcí ve státě, který neprosperuje, a nic pro to, aby začal, se nedělá. Samozřejmě jde především o svobodu a všechny ostatní výhody „nediktátorského režimu“, po kterých lidé prahnou. Odpusťte mi tuto „analýzu“ od laika, ale celá tato katastrofa s tímto vším souvisí.

Poté, co Husní Mubárak rezignoval z funkce prezidenta Egypta po téměř 30 letech kvůli častým občanským nepokojům, sympatizanti těchto nepokojů si asi představovali, že bude vše dobré a jejich bývalého prezidenta, syna běžného úředníčka, který se vypracoval na téměř neohroženého vládce Egypta, pošlou na šibenici. Jak ale v poslední době slýcháme novinky z Egypta, protesty a nepokoje neustaly, nespokojenost je nyní především s vojenskou vládou, která příliš pomalu rozjíždí reformy, navíc se netěší ani velké důvěře, jelikož ji jmenoval právě onen odstupující prezident. V Egyptě už ale proběhly volby a vyhrálo je Muslimské bratrstvo, v podstatě jeden ze dvou soupeřů bývalého prezidenta, s kterým si neporadil. Situace v zemi je ale neustále napjatá. Důkazem budiž katastrofická událost z 1. února.

Tragédie na Stadionu

Tato událost pohnula nejen celým Egyptem, dokonce celým fotbalovým světem, někteří hráči, co tohle vše zažili, jsou do takové míry zdrcení, že jsou smířeni s tím, že už fotbal nikdy hrát nebudou. Už jsem psal o jednom soupeři bývalého prezidenta, delší dobu osamoceném, jenže v posledních letech vykrystalizoval soupeř zcela nový, a nakonec i ten je mu osudný. Tím byli "hooligans", lépe zvaní ULTRAS, tak i sami sebe nazývají. Tedy právě ti, co celou egyptskou revoluci rozjeli, protože fotbal je pro egyptskou společnost velmi zásadní, a zde je nejlepší možnost se shromažďovat. "Hooligans" káhirských klubů byli skutečně u všech zásadních událostí 18-denních protestů v době revoluce. Pakliže Vás to zajímá, přečtěte si blogy na "idnes.cz", tam jsou velmi zajímavé, až dechberoucí teorie.

Jak to probíhalo?  

Al Masrí hrálo doma s  Al Ahlí, což je jeden z nejlepších egyptských celků. Domácí tým vyhrál v poměru 3:1 a vzhledem k tomu, že právě domácí fanoušci zaútočili, spojitost s výsledkem fotbalového zápasu tahle "akce" nemá vůbec žádnou, byla to předem domluvená akce. Domácí fanoušci vběhli na hřiště a začali napadat hráče hostujícího týmu, organizátory a fanoušky. Nejvíce se jich udusilo a bylo ušlapáno. Mnoho podlehlo zraněním noži, mačetami, část byla ubita tyčemi.

"Opustili nás, nechránili nás. Jeden z fanoušků tu přede mnou v šatně právě zemřel," prohlásil Abútrika po telefonu, jeden z hráčů.

"Navrhnu zrušení národní ligy. Ocitli jsme se v hrozivé situaci, na dnešek nesmíme jen tak zapomenout," říká zase jiný hráč.

"Takovou spoušť umožnily bezpečnostní složky. Nechaly násilí zajít moc daleko. Svrhli jsme sice hlavu státu, ale Mubarakovi lidé jsou stále na svých místech,"rozčiloval se Albadry Farghali, člen  parlamentu.

Později se k tomu vyjádřili: 

Trenér Al Ahlí Manuel José: „Útočníci mě bili pěstmi a kopali do krku a do hlavy. V šatně jsme viděli umírat naše zraněné fanoušky, a nemohli jsme proti tomu dělat vůbec nic. Vracím se domů do Portugalska a budu přemýšlet o svém dalším životě. Tahle zkušenost ho zcela jistě změní.

Asistent trenéra Pedro Barny: „Domácí fanoušci od začátku odpalovali rakety a házeli kameny, a nikdo jim v tom nezabránil. To, co rozpoutali po zápase, bylo naprosté šílenství. Snažili jsme se pomoci, přesto několik fanoušků nám zemřelo před očima.“ 

Brankář Sharif Ikrami: „Viděli jsme umírat lidi, dělo se to přímo před námi. Jsme doma a přemýšlíme, co bude dál. Udělali jsme důležité rozhodnutí: Nebudeme už nikdy hrát fotbal. Jak bychom mohli, když na stadionu umřelo více než sedmdesát lidí?!“

Důsledky

Výčet je katastrofický, 73 mrtvých, přes tisíc zraněných a 47 zatčených, vyhlášení třídenního státního smutku a odvolání vedení fotbalového svazu. Egyptská fotbalová liga samozřejmě pozastavena a jen tak se nerozjede.