POWERPLAY 雜誌

Moc mě baví sledovat jejich vývoj - z původně neforemných „pancéřovaných" kopaček předminulého století až do dnešní exkluzivně připravené obuvi, hned se potom hráčům dá více vyčítat, že s takovým vybavením hrají tak, jak hrají. (smích)

Nakouknutí do historie

Ale ještě dříve, než se výroba a následný prodej fotbalové obuvi přelil v obrovský byznys a vzniklo velké konkurenční prostředí, měli to hráči v 80. letech devatenáctého století opravdu těžké, fotbal byl samozřejmě někde na začátku. Kopalo se do tvrdého balonu špičkou nohy, tudíž měli hráči na špičce kopačky nějaký kov, většinou ocel nebo chrom, proto tedy "pancéřované" kopačky v úvodu článku.

  Dobová kopačka

Postupným zpopularizováním fotbalu přicházely i různé vymoženosti a zlepšováky výbavy fotbalistů, logicky se to nevyhlo ani kopačkám. Největší pokrok byl ve hmotnosti, v roce 1930 vážila jedna kopačka zhruba 500g, nyní je to zhruba poloviční. Řekl bych, že na tom hodně záleží, nikdo nechce na nohou nosit zbytečně moc velkou váhu.

Na konci minulého století už byly právě již na poloviční váze (oproti původní hmotnosti). Rozvojem fotbalu se od obuvi žádala větší kvalita, hráči byli mnohem lépe technicky a rychlostně vybavení, chtěli toho tedy maximálně využít. 

Současnost

V současné době se už na hmotnost nijak nedbá, kopačky zůstávají na stejné váze už několik let, vývoj jde jiným směrem. Maximální účelnost a důraz na technologie, které se na jejich výrobu používají. Postupem doby se také obuv pro fotbalisty začala dělit do několika základních kategorií podle využitelnosti. V dnešní době se kopačky dělí na lisovky (na přírodní i umělou trávu), sálovky (do tělocvičny nebo haly), turfy (na umělou trávu a tvrdý povrch) a kolíky (na měkkou trávu v dešti). Další členění je pak podle role hráče na hřišťi, například "špílmachr" a obránce mají obvykle rozdílné obutí, ačkoliv já, normální smrtelník, bych rozdíl mezi nimi nepocítil.

Jak je to nyní - podrobněji. Neuvěřitelný je boj značek o to, aby mohli dodávat kopačky a většinou s tím pak i celé vybavení. Je o to obrovský zájem, ačkoliv za to ten klub samozřejmě neplatí. Tedy alespoň ne ty prvoligové, profesionální. Ono se to nezdá, ale ze zkušenosti vím, že i malí kluci (12-16 let), co hrají ve kvalitní mládežnické lize a mají manažera, dostávají kopačky zdarma, a to nemluvím o nějaké výjimce. Třeba v Mladé Boleslavi je to běžné, ti lepší už jsou "zavázáni" smlouvami s manažery. Berme tedy i obutí fotbalisty jako reklamní nosič, proto se na designu kopaček vždycky podílí designeři, a to nejen okrajově. Vzhled je velmi důležitý i v této oblasti. Když si jdu koupit boty, tak mě regál s kopačkama vždy uchvátí, že bych začal hned hrát fotbal. (smích) Koukejme, ono jim to vyšlo! Jsem pod vlivem reklamy...