POWERPLAY 雜誌

Dnes se podrobně podíváme na historii dalšího ze slezských klubů, na třinecké Oceláře. Tento klub není extraligový bůhvíjakou dobu, pouze 15 let. Ale na to, přes jaké nesnáze se musel třinecký hokej přenést, je i samotná účast v extralize velkým úspěchem. Ostatně, přesvědčte se sami.

Třinecký hokejový klub vznikl roku 1929, kdy se skupina místních nadšenců rozhodla, že rozšíří kanadský hokej do slezských končin. Sice se to zpočátku nedařilo, ale obliba vzrůstala, a to i díky tomu, že třinečtí v jednom ze svých prvních zápasů doslova rodrtili slavnou Spartu Praha 7:2.

Po nucené přestávce způsobené 2. světovou válkou se hokej v Třinci jen těžko vracel do původních kolejí. Chyběli hráči, výstroj, stadion, hrálo se pouze na přírodním ledě. Klub se i přesto účastnil lokálních hokejových soutěží a čekal na lepší časy.

Podmínky proto, aby ty lepší časy mohly nastat byly vytvořeny až roku 1967. Tohoto roku, konkrétně 17. února, byl totiž otevřena nová umělá ledová plocha. Sice to vypadalo, že stadion bude stát co nevidět, ale opak byl pravdou. Střecha byla dokončena teprve roku 1976 (udávaná životnost byla 500 let) a na celý stadion si museli třinečtí počkat ještě dlouhých 13 let. I přes tyto podmínky a to že se v Třinci hrála pouze druhá (v hierarchii však až třetí) liga byly tribuny okolo kluziště vždy solidně zaplněny.

Ale na postup do 1. ligy se tak dlouho čekat nemuselo, pouhé tři roky do sezony 1978/79. Třinečtí se stále pohybovali na předních příčkách, ale postoupit se jim nedařilo. Nová éra Třineckého hokeje začala nenápadně v roce 1984/85, kdy se v Třinci objevil nenápadný student telovýchovné fakulty Alois Hadamczik, který dělal asistenta Miloši Holáňovi a od sezony 1985/86 vedl mužstvo jako první trenér. Již tehdy vetknul mužstvu útočný styl, který je pro jeho vedení dodnes typický.

Do sezony 1994/95, která byla pro historii třineckého hokeje zlomová však nastoupili hokejisté už bez Hadamczika. Ale to jim vůbec nevadilo. Vyhráli celou soutěž a vv baráži si hladce poradili s Jindřichovým Hradcem. A tak tedy hrají oceláři extraligu od podzimu 1995 až dodnes a podávají velice vyrovnané a dobré výkony.

A to je konec. V dalším díle zavítáme na sever Čech, do Litvínova.