POWERPLAY 雜誌

Vážení čtenáři a příznivci PP Magazínu, dnes jsem si pozval do redakce opravdovou celebritu PowerPlay Manageru, která by mohla o této hře napsat knihu. Vítám tě Martine. Nevím kdy jsi naposledy poskytl našemu občasníku nějaký rozhovor, ale velice rád si tě vyzpovídám zevrubně sám (úsměv).

Mazakis: Díky ti, už jsem myslel, že rozhovor do Magazinu nikdy nedám, naposledy jsem dělal rozhovor někdy před dvěma lety, pak jsem ho jednou odmítnul s tím, že už komunitě nemám co dát, co nabídnout. Během té doby se už ze mě stal pomalu „řadový“ člen komunity, který, dá se říci, pracuje v ilegalitě. Ale když jsi jinak nedal, tak mě tu máš. (smích)

Myslím, že našim věrným čtenářům by se na úvod líbilo, kdyby ses nám malinko představil. Jak se jmenuješ, odkud jsi, kolik je ti let, co děláš, a jak se ti v tom daří? Zadaný? Svobodný? Máš děti?

Mazakis: Je pravda, že na toto jsem už x-krát odpovídal, ale je také pravdou, že drtivá většina manažerů, se kterými jsem často komunikoval, už to mají tady na PPM za sebou, což je škoda. Takže pro ty, co mě neznají. Občanské jméno je Martin. Bydlím v sudetském kraji, konkrétně v Kadani, což je malé město mezi Chomutovem a Karlovými Vary. Ale pocházím z centra Vysočiny tedy Jihlavy, a jsem na to patřičně hrdý. Oslavil jsem už 48. narozeniny. Jsem promovaný pedagog ve výslužbě. Poté co jsem prošel "devatero řemesly", tak jsem nakonec zakotvil u Českých drah, které se mezitím nespočetněkrát transformovaly, takže nyní jsem ve složce SŽDC, přestože vykonávám stále stejnou profesi výpravčího. Jak se mi v tom daří? Řekl bych velmi dobře, postupovat nikam nechci, nadřízení to vědí a nikam výš mě necpou. Zkrátka není nad malou staničku, kde není takový frmol, ale i tyto zlaté časy skončí, počítám, že za tři, čtyři roky budu sloužit jinde, až se přejde na dálkově řízenou dopravu. Výpravčí jsou ohroženým druhem, jsou to takoví brontosauři před vyhynutím. Za pár desítek let ti dosud nenarození jedinci ani nebudou vědět, že někdy takové povolání vůbec existovalo. Jsem šťastně ženatý, se ženou se známe už třicátý rok a máme spolu dvě dospělé děti.

Od kdy existuješ na PPM manažeru a kde ses tu vzal? Rád bych, abys nám trochu vysvětlil, proč máš jméno na PPM Mazakis? Jak vznikl název tvých týmů Hirschkalb Sudety? Jmenují se tak všechny tvé týmy, tak co to znamená?

Mazakis: O PPM jsem se dověděl od frotmana projektu Ivana ještě předtím, než se začal vyvíjet. S ním jsem spolupracoval už na Aréně. Nabídl mi jistou spolupráci při vývoji tohoto projektu. Být u nějakého zrodu je pecka. Snažil se ho tedy nezklamat a myslím, že se mi to podařilo. (úsměv) Na PPM jsem vlastně od jeho začátku, tedy ještě v době, kdy byl pouze v hlavách zakladatelů. To znamená někdy od ledna 2007? Byly jsme taková malá rodina, v kolektivu nás bylo cca osm lidí, postupně kluci nabírali další „pracovní“ posily. Nick vznikl spontánně někdy kolem mého 30. roku, kdy se mi cosi podařilo (a to se nestává tak často), takže to znamená něco jako v tom smyslu mazák, king, borec atd. Koncovka "is" je pravý originál a moc se mi líbila. Takže Mazakis je originál každým coulem. Název týmu je jasný - místo bydliště, lépe řečeno oblast bydliště. Hirschkalb znamená Kolouch, což byla má přezdívka na gymplu. No, a když Sudety byly historickým německým územím, tak si německý název plně zaslouží. Samozřejmě žádný fašista nejsem, to je jasné (smích).

Máš krásně udělaná loga, puk, vlajky, dresy atd. Na logách tvých týmů máš nějaké paroží, na vlajkách, puku, dresech atd. máš nějaké srnky. Všechno mi to připadá jako nějaký lesní motiv, co to znamená? Nebo proč máš zrovna takové motivy? A kdo ti to vše vyráběl?

Mazakis: Těch log jsem měl tolik, že už jsi ani nepamatuju, kdo je dělal, a hlavně už je to strašně dávno. Tutově se na nich podílel i ThomasHK, který byl svého času hodně zaměstnán vytvářením klubových grafik. Základ byl hokej, ostatní loga sportů dotvářel mira, tím, že tam dodal jednotlivé hrací míče. Význam log je jasný nebo aspoň jsem si to myslel (úsměv), paroží, jako symbol vysoké zvěře (Koloušků), které je zavěšené na erbu sudetské župy. Původně jsem vyznával zelenohnědé barvy, ale když si Koloušci přidali i halové sporty, oficiální barvou v hale se stala červenočerná.

Vlastníš klub ve všech čtyřech sportech. Když se podívám do tvého fotbalového týmu Hirschkalb Sudety tak vidím, že jsi začínal ve IV. lize, pak jsi strávil hodně sezón ve III. lize. Dostal ses na jednu sezonu do II. ligy a pak už zas pád do III. ligy - kde jsi do dnes. Jak vidíš ten svůj fotbal?

Mazakis: Fotbal nijak neřeším, neměl jsem ho ve výběru sportů. Ani v reálu mě fotbal významně nebere. Naši ligu v televizi vůbec nevyhledávám, občas se kouknu na LM, EL nebo německou ligu. Samozřejmě když je ME nebo MS, tak to sleduji. Anglická liga je pro mě nedostupná, když ji vysílala Nova, tak jsem byl pravidelným divákem. Jediným důvodem založení fotbalové sekce bylo vytváření „přímých“ přenosů. Kdybych hrál pravidelně stabilně se základní sestavou, tak neustále pendluji mezi druhou a třetí ligou. To se mi moc nechce, a tak ve druhé polovině ligy už hrají mladší ročníky, aby nabraly nějaké zkušenosti. Na druhou ligu manažersky nemám. Cíle jsou konstantní – být do čtvrtého místa ve třetí lize.

A jak vidíš vůbec fotbal tady na PPM i z pohledu člověka, který se podílel na vývoji? Myslím, že nejen mně někdy přijde, že by ten live přenos mohl být zajímavější. Jako napsal třeba v jednom z posledních rozhovorů v magazínu GreenPower: "je to samá super šance, ale jednou to je ofsajd, jindy tam někdo, skoro vždy strčí nohu a je z toho roh, ze kterého pak nic není…" Pak mně třeba vadí, že skoro vždy přímý kop je centr a nic z toho (úsměv). I když v reálu se moc necentruje a hráči se spíš perou, aby mohli střílet přímo na bránu. Což se tady moc neděje. Co si prostě myslíš o "hotovém" fotbalu na PPM?

Mazakis: Jak jsem odpověděl na předešlou otázku, fotbal fakt neřeším. Co se týká přenosů, tam se výraznou měrou podílel na vytváření akcí ttopi. Stávalo se, že někdo měl zájem psát akce, pak jsem ho tedy „vyzkoušel". Pokud měl „talent" a výdrž, navíc splnil určité podmínky, rád jsem ho po konzultaci s Ivanem přibral k sobě. Toto splnil pouze ttopi, jehož nové akce byly určitě velkým oživením LIVE přenosů. Vytváření fotbalového přenosu bylo jednodušší než přenosu hokejového. Byl jsem poučen z „hokejových“ chyb a nebyl jsem na to sám. Šlo o to vymyslet akci tak, aby měla „hlavu a patu", a aby se z ní daly vytvořit další různé kombinace, které se pak musely „nahodit" do systému. Samozřejmě bylo nutné kontrolovat, zda jsou všechny akce přeložené do cizích jazyků, aby přenos fungoval tak, jak má. Aby se všechny akce objevily v přenosu např. ve švédštině. Pokud tomu tak nebylo, akce se pak neobjevila nebo by byla napsaná pouze v angličtině, pokud by už byla do angličtiny přeložena. V tom případě přenos ztrácel svou přitažlivost a atraktivitu. Čeští „diváci" byli ve výhodě, protože tyto problémy se v českém vysílání nemohly stát. S těmi super šancemi je to tak. Přenos „kopíruje“ výpočet, takže pokud se za celý zápas na branku vystřelí čtyřikrát, nemůže se v přenosu objevit více akcí s přímou střelou na branku. Proto se také při přímých kopech více centruje (úsměv). K hotovosti fotbalu? Proč ty uvozovky? Fotbal je hratelný, vše funguje, tak jak má. Z pozice obyčejného manažera jsem spokojen.

Teď tvoje házená a tým Hirschkalb Sudety. Tady střídáš II. a III. ligu. Takže zase jak vidíš, i třeba do budoucna svojí házenou? A jestli se ti házená jako sport - hra tady na PPM líbí?

Mazakis: Házenou jsem také neměl v plánu hrát, ale musel jsem ji překládat do českého prostředí a chtěl jsem mít nějakou zpětnou vazbu, proto Koloušci fungují i v házené. Chtěl jsem si vyzkoušet hru „odshora“, tak jsem si kredity zaplatil druhou ligu, sice jsem hned vyfičel, ale bylo to zajímavé a poučné. Za nějaký čas jsem se vrátil do dvojky, přestože jsem měl ve trojce nejslabší tým v lize. To bylo obrovské překvapení, následoval tradiční sestup. Trojka je pro mě tak akorát, na druhou ligu nemám. V poslední sezoně, poté co se hlavní favorit na postup do druhé ligy na semifinále vyflákl, jsem postoupil do finále, které jsem prohrál. Baráž jsme si s mirou střihli na férovku. Postoupil jsem. Holt si jednu sezonu střihnu ve dvojce (úsměv). Házená je jistě zajímavým sportem, nyní sleduji v televizi probíhající MS. Tady na PPM to zase až tolik neprožívám. K věčným kritikům hry (přestože ji stále hrají) bych jen dodal, že tým PPM reaguje na jejich podněty, důkazem budiž částečně předělaná ekonomika v házené.

Na řadě je basket a tvůj tým Hirschkalb Sudety. Tady jsi začal v V. lize, hned postup do IV. ligy, pár sezon ve čtyřce a další postup do III. ligy. Kde jsi teď již asi šestou sezonu. Takže zase, jak to vidíš se svým basketem a co v něm plánuješ do budoucna? A jak se ti tenhle sport tady na PPM líbí?

Mazakis: Tak basket jsem chtěl hrát. Vzhledem k mým nevýsledkům v ostatních sportech jsem se rozhodl hrát od nejnižších pater. Myslím, že je to fair k ostatním. Proč bych měl zaclánět někde ve dvojce? (smích) Basket mě zařízl, v první sezoně jsem prodal jasně nejlepšího hráče, dá se říci, že to byl jediný basketbalista v kádru. Neprodat ho, byl bych teď asi ve trojce výš, s tím, že bych se v pavouku playoff dostával dál. Bohužel pro mě z akademie nepřišla adekvátní náhrada. Akademie vycházela z jiných podmínek než v ostatních sportech, což jsem nevěděl. Basket je super, plány týmu – ve trojce na věčné časy a nikdy jinak, i když změna programu je vyhrazena (smích).

Poslední sport, ale tuším, že jsi mi říkal, tvoje srdcovka je hokej a tvůj tým Hirschkalb Sudety. Začal jsi ve IV. lize, pak chvilku III. liga. Ale pak již skoro celá kariéra tvého týmu souvisí s ligou II.4. Co bys nám k tomu svému hokeji chtěl povědět?

Mazakis: Hokej je můj život, v jakékoliv formě, ať už virtuální nebo reálný. Sleduju hokej, jezdím na hokej, čtu o hokeji (o historii, o současnosti, vlastním nějaké encyklopedie). Dokonce před 20 lety jsem hrál závodně i Stigu hokej. O tom, že ani na PPM nezahálím, svědčí i zápisy v historii Koloušků, které si asi ne každý manažer svého týmu pamatuje, nebo ne každý si je někam zapsal.

7.4.2009 - založení klubu Hirschkalb Sudety. 7.4.2009 - tým zařazen do ligy CZE IV. 52. 7.4.2009 - první příchod hráče ze sportovní akademie - Béla Skyva. 9.4.2009 - odehrán první přátelský zápas - soupeř Dubova Horda - výsledek 3:3. 9.4.2009 - angažován trenér Bruno Slavík - 51 let. 10.4.2009 - odehrán první přátelský zápas na domácím ledě - soupeř Dubova Horda - výsledek 2:3. 13.4.2009 - první výhra - soupeř Yukon Yaks - výsledek 6:1. 15.4.2009 - první prodaný hráč - Daniel Píša - přestupová částka 15 000. 20.4.2009 - odehrán první ligový zápas - první ligová výhra - soupeř veslo az hockey team.

Měl jsem kliku na ligu, začínal jsem opravdu ve čtyřce (schválně jsem se podíval na první sezonu – až na mě samá mrtvolka) s veslem, perfektní kluk. Oba jsme postoupili do ligy III.13, ve které se zformovala perfektní banda, komunikativní kluci, spousta srandy na diskuzi, vydávali jsme Střípky kola, kam jsem přispíval převážně já, opox a malach80 (pohodář a srandista). V tom období bylo zakořeněno, že repre má vést člověk maximálně z druhé ligy. Ostatní na to údajně neměli. To se nám příčilo. Dělali jsme primárky na repremanažera a toho pak liga masivně podporovala ve vlastních volbách. To se nám paradoxně podařilo až v sedmé sezoně, kdy ti nejaktivnější jedinci už hráli v lize II.4. K té mojí účasti, na trhu se téměř neobjevuji, tudíž nějaké posilování týmu nehrozilo. Cíl byl jasný – probít se do playoff, bohužel, za ty roky se mi to povedlo jen třikrát. Nutno podotknout, že jsem ale často bojoval do posledních kol, které rozhodly o mém neúspěchu (úsměv).

Povídal jsi mi, že dokonce i diskuze ligy II.4 byla luxusní. Že v době její největší slávy snad vycházel i nějaký občasník ligy II.4 "NF Dnes". Co to bylo, jak to vypadalo? Také jsi mi říkal, že diskuze žila, byla to bomba, pořádal se nekreditní turnaj Bomba Cup… povídej, zavzpomínej trochu, protože málokdo pamatuje na ty krásný časy.

Mazakis: Liga II.4 byla hodně ukecaná, jakýmsi guru nebo tátou ligy byl billy corgan, který tuto ligu hrál od první sezony. Všichni, co jsme tu ligu hráli, jsme si lidsky sedli, vymýšleli jsme různé kraviny, bylo tam vzájemné hecování, až to došlo do fáze, že jsme začali „vsázet“ na ligové zápasy, založili jsme „magazín“ NF Dnes, ve kterém jsme psali o zápasech, týmech, přestupech, objevovaly se tam grafy, analýzy, byla tam tipovačka, kterou měl na starost zdenyp. Prostě jsem na PPM trávil x hodin denně. Už jen ta jména manažerů jasně ukazují, co za „elitu národa“ v této lize. Kromě výše jmenovaných namátkou LoneWolf, rcDr (známější možná bude jeho tým Hulmiho Ukolen), jedinečná chita, sběratel reprezentačních kovů jilas13, HOCHE, který začínal v páté lize, (já ho stihnul ještě ve čtyřce), a který se svou pílí dostal až na vrchol ligové pyramidy, AWenger – také takový můj souputník, který měl častěji trochu více štěstíčka než já, dek, který znovu obnovil svou činnost. Alf, který čeřil prvoligové vody v úvodních sezónách. Sarth – první šéf gamemasterů, pokud se nepletu. kutis, to byl bourák, byla s ním neskutečná sranda. kleosh – ten měl nabouchaný mančaft, ale do první ligy se mu nechtělo. V lize se také mihl NoviK, kterého jsem poznal už na Aréně jako stoprocentního puberťáka (smích). Musím zmínit i manažera switch, který se mnou také začínal ve stejné čtvrté lize. S pm26 jsem často bojoval do posledního kola o playoff, bohužel pro mě, byl on vždy ten úspěšnější (úsměv). Ligou také proletěl gord007, šikovný kluk, bez jeho databází by to měli reprezentační manažeři v prvních sezónách hodně těžké. Výrazně mi pomohl při pořádání MS. Dá se říci, že tradičním účastníkem ligy je také Zbygarek, ten už tam taky kroutí cca 10. sezonu. Také mistr Shaav se objevil v naší lize. samsa odehrál nějaké sezony v této lize. Velice skromný a kamarádský člověk, na PPM byl tuším asistent národní podpory. Zapomenout nemohu ani na „ekonoma“ Robin Archer, organizátora brněnských srazů. Dalším známým je mira, který kromě toho, že mi utvářel loga, vedl také velmi oblíbenou sázkovku 4lístek ze začátku PPM. Samozřejmě ligu hrálo více manažerů, ale s těmi vyjmenovanými jsem byl v jakémsi bližším kontaktu. Když o tom tak přemýšlím, musím vzpomenout i na manažera Trosman, který odehrál v lize jen dvě sezony, ale kterého jsem poznal na hodně neoficiálním srazu v Liberci, když jsem tam byl se ženou na wellnessu a se Standou83 jsme udělali mini sraz, mimochodem velmi povedený. Historie Bomba Cupu zasahuje až do HockeyAreny. To už je prehistorie. Turnaj pořádal Lala, který mimochodem jeden čas pracoval jako redaktor zdejšího Magazinu. Měl jsem štěstí na to, že kamkoliv jsem vstoupil, tak to tam žilo. Na zápasy se vsázelo, psaly se týmové novinky, měli jsme tam bohaté statistiky. Raritou turnaje bylo losování základních skupin naživo. Zaregistrovali jsme se na stránkách líbímseti (nebo tak nějak), zapnula se webka, Lala nás uvítal a pak přešel k losování. Občas do naší virtuální místnosti nahlédla i nějaká zvídavá ženština, ale tu jsme tvrdě ignorovali (úsměv). Z těch známějších manažerů turnaj hráli orbital, odik a AntonGorodecky. Nevím, kolik kluků ještě pokračuje v samotném hraní. Nedávno jsem ale zahlédl tým HC Vadam, pravidelného účastníka turnaje.

Pamatuji, že ses kdysi angažoval i u reprezentace ČR tady na PPM. Vidím u tebe i nějaké medaile. Můžeš zase malinko zavzpomínat?

Mazakis: Reprezentaci jsem vedl ve druhé sezoně v rámci testování, získal jsem k ní tedy jakýsi bližší vztah. Vybral jsem hráče (aniž by existovala nějaká databáze), kteří pak z více než 90% fungovali v reprezentaci řadu sezon. Dobrý odhad, dobrý skauting. První volby byly masakr. Na diskuzi jsme se předháněli v příspěvcích. Aktivní byli především samsa, otrap, mira a moje maličkost. Osobně jsem favorizoval samsu. No volby nakonec vyhrál mlčící benon, díky tomu, že hrál první ligu a byl na kandidátce první v pořadí. Já dopadl jak sedláci u Chlumce, čtvrté místo – to byla drtivá porážka (úsměv). Další dvě sezony vyhráli primárky ligy veslo a opox. V šesté sezoně už jsem za ligu III.13 kandidoval já. Ve volbách mě předčil Shaav, poté co někteří manažeři před volbami své kandidátky změnili ve prospěch hlavního konkurenta. V sedmé sezoně, jak jsem psal výše, už liga III.13 uspěla a reprezentaci vedl opox. V deváté sezoně jsme šli do voleb jako dvojice s veslem, opět nás vyřadil Shaav, tentokrát čistě a poctivě (úsměv). Tolik volebních porážek mně jasně naznačilo, že si mám dát oraz. Dalších voleb jsem se již nezúčastňoval. Ve 14. sezoně mě oslovil jilas13, domluvili jsme se na asistentství v U20, a moje reprezentační kariéra začala. Stříbro mě nakoplo. V následující sezoně se situace opakovala, s tím rozdílem že volby vyhrál ezzi. Výhodou bylo, že jsem měl o mládežnících přehled, možná ke spolupráci přispělo i mé stříbro z předcházející sezony. Reprezentační sezonu jsme vyšperkovali pořadatelstvím MS. Odměnou byl zisk bronzu. Přesto jsem byl zklamán, zájem komunity byl hodně slabý. Myslel jsem si, že reprezentace už pro mě není. Nakonec mě přemluvil tradiční druh ve zbrani jilas13 a v 18. sezoně jsme si spolupráci zopakovali i v seniorech včetně stříbrného konce. V následující sezoně jsme si vyměnili role, poprvé jsem vedl reprezentaci jako hlavní kouč. Šli jsme do toho s jasným cílem – udržet medailové pozice. Horší načasování jsem si nemohl vybrat. Změna taktik během zápasu nám zlomila vaz, nějak jsme se s tím nemohli srovnat. Prohra v posledním zápase nás odsoudila až na 9. místo. O našem osudu rozhodl prohraný úvod s Chorvatskem, uhrát s ním bod, mohli jsme třeba slavit. Rozhodl jsem se napravit výsledek, komunita mi dala příležitost, a tak jsem u reprezentace pokračoval. Tentokrát mi pomáhal Rubinus. Scénář byl shodný, změna taktik byla opět vražedná, nevycházelo nám to. Bojovali jsme až do konce a poslední zápas s Ruskem rozhodl o obhajobě devátého místa. Prostě trapas. Shrnu-li tedy mé počínání u repre. Byl jsem vždy velmi aktivní. Jako asistent jsem se osvědčil, jako hlavní lodivod nikoliv. Jsem průměrný manažer. Nejlépe mi vyhovovala spolupráce s jilas13, často jsme si telefonovali, v průběhu MS i několikrát denně. Poučení pro mě? Už nikdy kandidovat do seniorek nebudu. Někdy v budoucnu bych možná zkusil U18. Když bude komunita otrlá a dá mi důvěru, zhostím se toho snad se ctí (úsměv).

Slyšel jsem, že i dnes občas pomáháš? Ale stojíš spíš stranou? A tak nechystáš se zas připojit k nějaké reprezentaci oficiálně a zkusit sebrat další medaili?

Mazakis: O nějaké výrazné pomoci bych nemluvil. Když byl Kalores u reprezentace, požádal mě o nějakou databázi hráčů kvůli případnému zařazení do kádru mladými hráči. Tak nějaké hráče jsem prozkoumané měl, tak co bych nevypomohl. Na začátku každé sezony jsem mu poslal aktualizaci hráčů U21 a starších. Jak šel čas, tak aktualizaci už ani snad nepotřeboval, měl vlastní data. Ale prý jsem to měl přehledné, tak to po mě „vyžadoval“ (úsměv). Jak jsem psal v předchozí otázce, u seniorů už mě nikdo neuvidí. Osmnáctka je lákavá, je tam nejvíc práce, člověk si kádr skládá sám. Je to, jako kdybys dostal nový tým, což je bomba. Je však k tomu zapotřebí trocha motivace, která mi v současné době chybí. Zkrátka mám prozatím jiné priority nesouvisející s hraním onlajn manažerů (úsměv).

Jméno Mazakis si pamatuji i z pořádání všelijakých MS v hokeji. Zmiňoval ses mi, že "se tenkrát makalo skoro 24 hodin denně, aby vše fungovalo, tak jak má. A že bez jakéhokoliv machrování můžeš s čistým štítem prohlásit, že to byla úplně nej mistrovství, co se na PPM odehrála". O tom nepochybuji. Ale můžeš našim čtenářům tedy o tom popovídat. A proč už to dnes podle tebe takhle krásně nejde dělat, nebo proč to nikdo už tolik neprožívá?

Mazakis: Nemyslel jsem si, že bych se někdy angažoval na těchto akcích. V první reprezentační sezoně jsem byl v klidu. Organizace se ujal Orko, kterého jsem vůbec neznal. Šlo to tak nějak mimo mě, ale jak se čas krátil k podání kandidátky, a já stále neviděl adekvátně odvedenou práci, oslovil jsem ho s tím, že bych měl nějaké nápady. Bylo to první MS. Nikdo nevěděl, jak připravit kandidátku, jak bude fungovat samotné MS. Vytvořil se nejužší organizační kruh, ve kterém se mnou byli Orko, wildone79 a Dannys. Komunikovali jsme mezi sebou, dle mého názoru nedostatečně a nekvalitně. Převzal jsem pomyslné vedení skupiny, nastavil mantinely. Tím se naše produktivita výrazně zvedla. Byl jsem spokojen, nerad bývám podepsán pod nějakým paskvilem, za který bych se mohl stydět. Pořadatelství jsme vyhráli, bylo to těsné. Jazýčkem na vahách náš prospěch bylo vytvoření reálného poháru, který po tom kluci z Bratislavy vozili na srazy. Velký dík za to patří Dannysovi (dej mu pánbůh lehké spočinutí), který do nás vandroval tak dlouho, až jsme s vytvořením poháru souhlasili. Složili jsme se na něj a on měl na starosti jeho výrobu, paradoxně nejvíc práce mu dal dřevěný podstavec. O našem pořadatelství se vedlo mnoho polemik - nezasloužená výhra, vykrádači nápadů, lháři, podvodníci, dokonce padala i vulgární slova. Došlo až do takového stadia, že jsem volal Ivanovi, že bychom se případného pořadatelství vzdali pro klid komunit. Samotný turnaj už byl v mojí plné režii, vymyslel jsem soutěže, tipovačky včetně toho, jak by se o MS mělo v jeho průběhu psát v jednotlivých kategoriích. Díky svým kontaktům jsem vytvořil redaktorský tým, který makal na plné obrátky. Byl stanoven death line, do kdy mi své články musí jednotlivci posílat, aby vše mělo časovou posloupnost. Například shrnutí zápasu muselo být hotové do dvou hodin od odehrání posledního zápasu. Rozhovory s trenéry do osmi do rána, tipovačka s Czendou do dvanácti hodin, preview zápasů do 16. hodin. Čím dříve to bylo hotové, tím lépe. Měli jsme překladatele do angličtiny a němčiny, tyto překlady musely vyjít v ten samý den. U angličtiny to fungovalo bezvadně, němčina trochu zaostávala. Samozřejmě bez perfektně fungujícího webu by to nebylo možné. gord007 nám vytrhnul trn z paty. Velký dík samozřejmě patřil i komunitě, která přispěla na pořádání přes 2700 kreditů.

V sedmé sezoně jsem šel do volebního marastu podruhé. Předcházející organizátoři byli dobří, ale připadalo mi, že úroveň MS klesá. Cíl byl jasný, překonat úspěch prvního mistrovství a také jako první země na PPM organizovat MS podruhé. Mottem MS bylo One community - One game - Language of PPM. Byla vytvořena (premiérově na PPM) dvojice maskotů, která vyjadřovala onu jednu komunitu. Vzhledem k tomu, že na PPM hrají i manažerky, vytvořila se dvojice - on a ona. Obrovskou výhodou bylo, že jsem věděl, do čeho jdu. Nárok na chyby byl nulový. ezzi (hlavní spolupracovník na kandidátce) vytvořil logo a polotovar maskotů, konečnou podobu dotvořil ThomasHK. Oproti premiérové kandidátce jsme tentokrát naši komunitu mediálně masírovali, pravidelně jsme ukazovali novinky. Do kandidátky jsme zařadili i video spot (naleznete zde). Web zajistil mnohokrát ověřený a velmi šikovný gord007. Vše bylo pod naprostou kontrolou a výhra byla naše, tentokrát bez jakéhokoliv osočování (úsměv). Vše, co se událo na webu MS, bylo, díky předešlým zkušenostem, vymyšleno už při nápadu jít do další kandidátky. Také kreditů se vybralo víc než při premiéře.

Vlastní průběh mistrovství byl redaktorsky velmi podobný jako při premiéře. Opravdu se makalo 24 hodin denně. Díky fantasticky zpracovanému seriálu o historii našeho hokeje z dílny manažera billy corgan se mohla naše komunita dozvědět o významných československých hokejových událostech. Představili jsme na webu i Českou republiku. Nechyběly další kategorie jako mix zóna, preview, souhrny, tabulky a grafy, velmi úspěšnou sekcí se stala elektronická tužka, do které jsem zapojil takové veličiny jako Pubmaster, Shaav, Standa83 a mate. Z mého pohledu toto mistrovství předčilo všechna předešlá. Bonusem bylo zlato mých přátel opoxe a vesla. Prostě to byl nejpovedenější turnaj v každém směru. Také musím zmínit jedno jméno, a to manažera kvasnice, který mi pokaždé dělal anglickou verzi webu. Velmi ochotný a velmi pracovitý člověk. V 15. sezoně jsem dělal asistenta ezzimu, napadlo ho, že bychom mohli pořádat závěrečný turnaj. Po chvilkovém váhání jsem souhlasil. Chtěl jsem vzdát hold jihomoravské komunitě, která zde bývala nejaktivnější. Proto ezzi na můj popud vytvořil „brněnské“ logo, proto byl maskotem dráček. Stadiony jsem vybíral pouze z jihomoravského regionu. Webové stránky připravil otrap. V soutěžní části se mohlo soutěžit v tipování střel a počtu branek v jednotlivých dnech. Hlavní soutěží bylo tipování výsledků, kde se kromě tipů na výsledek muselo určit, s jakými taktikami sehrají zápasy jednotlivé týmy. Nějaká inovace zkrátka musela přibýt. Informace z MS už nebyly v takovém rozsahu, jak byla komunita zvyklá z předchozích českých šampionátů, kterých jsem se zúčastnil jako organizátor. Na výpomoc se nikdo nepřihlásil a také reprezentace už nebyla tak sledovaná jako kdysi. Organizace turnaje měla jistý standard, oproti zahraniční „konkurenci“ však stále byla mnohem výše. Bylo to takové komornější. Vlastní sledovanost byla celkem nízká. Z toho jsem byl poměrně zklamán. Výsledkem toho všeho bylo přesvědčení, že do dalšího organizačního podniku nevstoupím. Čas strávený nad tím vším nebyl nijak „divácky“ ohodnocen. Dokonce mě v tu dobu napadlo rčení o perlách a sviních (úsměv).

Zažil si několik "generací" manažerů u ČR hokejových reprezentací. Co bys nám k té historii řekl? Jak se ti kdo líbil, nelíbil? Výsledky? Jsi spokojen?

Mazakis: Nejde říci, líbil – nelíbil. V současnosti reprezentace téměř nic neznamená. Zajímá se o ni minimum lidí. Žádná bouře se nestrhne, pokud repremanažer nevystupuje na diskuzi, nic se nestane, pokud vypadne ve čtvrtfinále nebo se dokonce do vyřazovacích bojů nedostane. Reprezentace v 26. sezoně a ve 3. sezoně – to je takový rozdíl, jako kdyby se vedle sebe postavil Trabant a Ferrari. Volby byly opravdu volbami, probíhala nekompromisní diskuze, byly vydávány články v Magazinu, psaly se tiskovky, teď nic takového není. Během první reprezentační sezony to benon řádně schytal, vypadnul ve čtvrtfinále a byl to veřejný nepřítel státu. Kdo tenkrát neznal protekčního hráče Stibora? (smích) Došlo to tak daleko, že se „zodpovídal“ v chatovacím „kotli“ spolu s asistentem. Bylo to celkem drsné, někdy až do osobní roviny. Vznikl pak z toho článek i zde v Magazinu. Nakonec jsme si to vyříkali na srazu u nějaké kořalky, poplácali se po zádech, vyfotili. Pohoda. Pubmaster a Standa83 pak získali zlato. Každý k tomu měl jiný přístup. Pub se s komunitou dvakrát nepáral, jak bylo jeho zvykem. Za to Shaav poté, co nepostoupil ani do čtvrtfinále, to následně slíznul parádně. I když tak ostré jako v první reprezentační sezoně to už nebylo. Na začátku další sezony došlo k velmi neobvyklé situaci, Pubmaster nechtěl, aby jeho (potažmo české) hvězdy byly v reprezentaci, tak je Shaav vyřadil. opoxovi tak náhle vypadlo útočné duo Slavík, Tomeš. Možná tam byl i někdo další, to už si nepamatuju. Jestli to bylo kvůli rivalitě, antipatii, nebo tím že reprezentace hráčům nic nedá, to už se nikdo nedozví. Takže i takovéto věci se děly kolem reprezentace. Když jsme později obsadili jedenácté a dvanácté místo, žádná opravdová mela se ani nestrhla. Reprezentaci tehdy vedli studenak a Pubmaster, tedy české extrahvězdy, neomylní manažeři, takže jakákoliv kritika by byla jaksi nepatřičná. Ale jak jsem znal Puba, ten by měl akorát z toho srandu (úsměv). No, a když já jsem udělal záseky, v podobě devátých míst, byl na diskuzi úplný klídek. Tak nevím, buď komunita nebývale vyspěla, nebo zájem o reprezentaci těžce klesl (úsměv).

Co bys řekl k dnešním manažerům u repre? Mně se třeba líbí u seniorů Kalores, když získá bronz, pak 3x po sobě zlato. Co říkáš? Co mladé repre a jejich vůdci?

Mazakis: Tak v seniorech máme obrovský náskok oproti konkurenci, mohou za to kluci, kteří se piplají s mládeží, sehrávají ji, takže v dospělosti mají takové zkušenosti, jako tomu bývalo na začátku reprezentací. Měli bychom tedy hrát pravidelně mistrovské zápasy i v neděli. Ve dvacítkách stačí nabrat hráče, kteří hráli již v osmnáctkách a k nim dodat nějaký „skrytý“ talent, který se přehlédl nebo se vyprofiloval až v pozdějším věku. Osmnáctky jsou nejtěžší, ale do voleb se hlásí kluci, kteří naštěstí mají hráče skautované. Samozřejmě, tam záleží hodně na kvalitě a také, zda se o daný ročník starají v klubu jedinci jako orbital, tomikuss, feri1947, Denial, studenak, Temlis, misula a možná i další.

Vidím u tvého jména ikonu "Developer Live přenosů". A jde se dočíst, že Developer Live přenosu má na starosti navrhování herních principů a textů v Live přenosech ze zápasů a losů. Říkal jsi mi, že jsi pracoval pro PPM od úplného začátku, tedy ještě dříve než vyjela první stránka na webu, než se dalo přihlásit a čekat v pořadníku. Myslím si, že dřív byla tedy práce spousta. Můžeš povyprávět na začátky a dobu kdy bylo nejvíc práce pro Developery? Měl jsi i jiné funkce nebo jsi byl vždy "jen" Developer?

Mazakis: Původně jsem měl ikonku developera, ale ta přesně nevystihovala činnost, kterou jsem vykonával či vykonávám. Proto jsem se s Ivanem dohodl, že vytvoříme novou funkci, ze které bude jasně patrné, co je mým úkolem. Aby byl člověk developerem musí mít důvěru „nadřízených", výborné programátorské schopnosti a čas. Ty schopnosti mi zoufale scházely. V pravém slova smyslu byly na začátku projektu developeři hlavně DebiK, Mike22, Galanin a samozřejmě zakládající členové. Na přenosech jsme začali dělat, uvažovat, přemýšlet od začátku projektu. První verze přenosu byla vytvořena v březnu, dubnu. První akce se objevily v létě téhož roku a nikdy nebyly použity (úsměv), protože s vývojem systému se nehodily do koncepce. Toto se opakovalo vícekrát, až jsem měl z toho „depky". Tato funkce byla pro mě šitá jak na míru. Nějaké zkušenosti se psaním mám. Dělal jsem šéfredaktora magazínu u konkurence, kdysi jsem byl externím novinářem okresního formátu. Když se chystal fotbal, začalo se dělat na toolu pro fotbalové přenosy, šlo tu zase o komunikaci hlavně s DebiKem a vladym. Takže se makalo na fotbalovém i hokejovém přenosu. Jak jsem psal výš, fotbal byl oproti hokeji jednodušší, byli jsme již poučeni z chyb, které byly v hokejové části a texty se mnou dělal ttopi. Než se přenosy vytvořily, než začaly šlapat podle našich představ, strávil jsem nad nimi minimálně 30 hodin týdně. Další funkce z časového hlediska nešly dělat.

Jak to s tvojí prací tady teď vypadá? Říkal jsi mi, že postupem doby, jak se PPM tým rozšiřoval a hokej s fotbalem byl hotov, live přenosy se už nevyvíjí, tak tvůj vliv na vývoj a chod PPM potupně upadal a nyní jsi už spíše jen řadový člen?

Mazakis: V současnosti jsem opravdu spíše řadovým členem. Sem tam mi někdo napíše do pošty o nějakém banu nebo jiné „nespravedlivosti“. Občas o nějaké chybě nebo domnělé chybě. Za poslední dva reálné roky jsem měl asi jen tři pošty ohledně přenosu. Samozřejmě se snažím najít odpověď, i když to není v mé „náplni práce“. Objeví-li se nějaká novinka z kanceláře PPM, tak ji přeložím, pokud mě NoviK nepředběhne (úsměv).

Mluvil jsi o tom, že nejvíc práce máš paradoxně na Duelech, které se stále zdokonalují a vyvíjejí, jsou tam neustále nějaké soutěže, takže i textu na překládání je tam někdy habaděj. Tak nám o tom trochu povídej.

Mazakis: Duelů už je celá řada, neustále přibývají, stále se vylepšují. Z toho plyne, že je na nich spousta textu, které je nutné přeložit, aby se vše korektně zobrazovalo v českém prostředí. Novinky z „dílny“ vycházejí mnohem častěji než na PPM. Samozřejmě, vyvíjí-li se nová Mánie, textu je požehnaně. To je pak celkem nářez, ale dá se to zvládnout celkem v pohodě.

Docela často i tady na PPM vidím pod přeloženým článkem tebe, jako toho kdo článek zpracoval do češtiny. Takže zde na PPM asi děláš i příležitostně překladatele i když v tvém kontě vidím, že mluvíš jen česky? Nebo jsi tam neudal ostatní řeči, které ovládáš? Co ta práce obnáší, co vše překládáš, a jen z angličtiny?

Mazakis: Ano, překládám, jak jsem psal výše. A opravdu mluvím jen česky. S tím překladem to není tak těžké. PPM sídlí v Bratislavě, takže hlavním jazykem je (možná byla) slovenština. První texty byly v adminu ve slovenštině, ze které se překládalo do ostatních jazyků. Slovenština mi nedělá problémy asi jako všem Čechům, kteří již dosáhli dospělosti. Navíc já pocházím z Česko-slovenské rodiny a nějaké příbuzné na Slovensku stále mám. Co se týká té angličtiny, tak byly časy, kdy jsem celkem plynně hovořil, ale jak ji člověk nepoužívá, zapomíná. Teď bych tu anglickou mluvu specifikoval jako indiánskou angličtinu. „já být dobrý angličtina“ (smích). Co se týká textu, tak to ještě není tak hrozné, na Biathlon Manii jsem párkrát překládal z angličtiny a kupodivu to mělo hlavu a patu. Nyní se učím španělsky, je zajímavé, že při učení španělských slovíček mi tak nějak automaticky vyskakují z paměti dávno zapomenutá anglická slovíčka (úsměv). 

Myslím, že ses celkem často objevoval i na srazech PPM. Dokonce jsem tě tam i já párkrát potkal. Na kolika srazech jsi byl? Jak na ty srazy vzpomínáš?

Mazakis: Srazy - to byla pecka, specifikum PPM. I díky nim komunita žila tak nějak víc. Zajímavé bylo sledovat, jak se postupně měnila témata rozhovorů mezi manažery v průběhu času. Ze začátku manažeři na srazech povídali o svých hráčích, taktikách a podobně, a později už témata rozhovorů byla úplně jiná, osobní a hovory o PPM tvořili pouze minoritní část. Já se srazu zúčastnil celkem osmkrát, přestože v profilu mám sedmkrát. Nějak se ze stránek srazů vytratilo Brno, které se konalo v srpnu 2009, tuším v Cihelně. Rád bych přítomen na více srazech, ale v době, kdy srazy byly in, měl jsem dvě plnohodnotná zaměstnání, tzn. minimálně 300 odpracovaných hodin za měsíc, k tomu je nutné připočítat nevhodnou polohu bydliště. Osm účastí je poměrně dobré číslo. Jediné co mě mrzí, je neúčast v Prostějově. Zdenall vybral jako termín polovinu března, což mi absolutně nevyhovovalo, žena má narozeniny, tchán svátek. Jak každý soudný člověk uzná, Josef se prostě zapít musí (úsměv). Každý sraz jsem si náramně užil. Z každého setkání mi něco utkvělo v hlavě, co si budu pamatovat až do smrti. Vůbec první sraz PPM byl v Bratislavě v době, kdy běžela hokejová beta verze (říjen 2008). Zúčastnili se ho pouze členové PPM týmu, se kterými jsem se viděl poprvé face to face. Z Česka tam byl kromě mě ještě samsa, tuším v té době byl asistent národní podpory, a byl tam tehdy se svou snoubenkou. Tenkrát jsem si dal nějaké pálivé jídlo na pánvičce, lilo ze mě jako z vola (smích).

Foto z Bratislavy, prvního srazu, když to vezmu zleva samsa, jeho přítelkyně, já (žluté triko), tuttle, vlady, Mike22, Gioel.

Mazakis: Následovalo Brno v srpnu 2009. Tenkrát tam byla se mnou i dcerka. Ivan byl z jejich bot úplně u vytržení (úsměv). Nejvíc ale budu vzpomínat na manažera Brmba, který je až z Aše, pravděpodobně byl nejstarším účastníkem srazu. Nadšení a alkohol ho trochu udolal, takže si ustlal na schodech před hospodou, zkrátka typický starobrněnský ležák (smích). Na těch schodech jsme se i fotili, bohužel fotky nemám. Praha byla dalším místem srazu, kde jsem se objevil (leden 2010), zároveň to bylo první konání pražského srazu. Poznal jsem tam osobně některé účastníky Bomba Cupu, poseděl s benonem (přestože na seznamu účastníků srazu nefiguruje), nakonec nás spolu vyfotil, tuším, jeho synek.

Foto: Důkaz, že benon (vlevo) byl skutečně přítomen.

Mazakis: Prahu jsem si střihnul tento rok ještě jednou, tentokrát v listopadu. Tenkrát se tam vytvořil rekord v účasti. Bylo tam spoustu srandy, co kutis vyváděl, jaký měl hlášky, to bylo fakt neskutečné. Také jsem se tam dal víc do kupy se Zdenallem, obrovský pohodář. Nějaký čas jsem strávil s repredvojicí Pubmaster, Shaav – oproti tomu, jak se prezentovali na diskuzích, to byli úplně jiní lidé. Respekt. Rok 2011 byl nejplodnější. V lednu jsme spolu se ženou navštívili Bratislavu, byla tam skvostná hruškovice, byla tak vynikající, až jim došla. Slavil jsem zde narozeniny. Ještě než jsme dorazili na místo setkání, udělali jsme takový mini průvod starou Bratislavou. Den předtím jsme s Ivanem a dalšími kluky z kanceláře ve Vídni za bratry Rodmanovými. EBEL liga, ale perfektní atmosféra a velmi dobrý hokej. Cesta do městské haly ale nebyla jednoduchá, byla hlášena bomba v metru, nebo co, lítali jsme z metra na autobus, pak zase zpátky do metra, mysleli jsme i na taxíky, no prostě chaos. Ale stálo to za to (úsměv).

Foto: Víděňská městská hala, zápas Vienna vs Salzburg, přihlížím spolu se ženou, Ivanem a Marcelem Rodmanem.

Levé Foto: U baru likvidujeme se Zdenallem fantastickou hruškovici za povzbuzování BlackRose. Pravé Foto: Místo dortu jsem dostal velmi chutné tiramisu.

Mazakis: V červnu jsem navštívil Brno, byl to zrovna ten sraz, který navštívilo nejvíc manažerů v historii srazů. V tuto dobu byly srazy na vrcholu. Už hodinu před oficiálním časem srazu byla hospoda narvaná. Zde mi nejvíc utkvěl v paměti opox, který zrovna vyhrál mistrovství světa, a kluci z Bratislavy přivezli pohár. Ten kluk s ním posiloval snad celý sraz, v dalším týdnu musel mít bicepsy jako Schwarzenegger (smích). Zdenall pak předvedl akci zlomený šíp, totálka, ale než usnul, tak s ním byla prča. Samozřejmě kutis znovu perlil, až mě druhý den břicho bolelo od smíchu.

Levé Foto: Nebýt manažera Robin Archer, brněnské srazy by zřejmě nikdy nedosáhnuly takové kvality. Pravé Foto: Pořadová cvičení s pohárem. Zleva neohrožený kutis, mistr světa opox a moje maličkost.

Mazakis: V listopadu se konal sraz v Jihlavě, sice méně lidí, ale bylo to spojeno s návštěvou hokejového utkání. Má oblíbená Dukla tehdy rozsekala Benátky 6:1, takže radost a spokojenost mi nesebral ani gumový steak. Za tři neděle jsem měl jet do Prahy, bohužel, když jsem se už chystal na nádraží, musel jsem k rodičům, mamině nebylo nějak dobře, volala se záchranka. Z nemocnice už se nevrátila (smutný obličej).

Levé Foto: Horácký zimní stadion, Ježek v kelímku a jasná výhra Dukly + všudypřítomný Zdenall. Pravé Foto: Sraz v Jihlavě bez ikony PPM fallouta? Nemožné. Vedle sedí paní Zdenallová (smích).

Mazakis: Posledního srazu jsem se zúčastnil v říjnu 2013. Chtěl jsem vidět hlavně Dannyse, jako kdybych tušil, že to bude naše poslední setkání. Jinak to byl další hodně veselý sraz. Také jsem konečně mohl trochu víc pokecat s orbitalem. Pít medového Jacka brčkem v kombinaci s pivem byla celkem vražedná kombinace. Nikde jsem se neztratil, ostudu jsem nedělal, takže vše dobře dopadlo. Když to shrnu, srazy byly obrovskou nadstavbou tohoto projektu.

Proč myslíš, že už ty srazy moc nefrčí a nikdo nechce asi pořádat? Stýkáš se třeba s některými lidmi z PPM?

Mazakis: Stará garda je virtuálně mrtvá, nadšení ze hry zřejmě opadlo. Ono také zařídit vhodnou nálevnu stojí fůru času, organizace není zase až tak jednoduchá, má-li se setkat třeba 20 lidí. Když se sejdou tři, čtyři lidi, tak to sraz jako takový není, ale i tak to udělá radost a dobrou náladu, jako to udělalo mě, když jsem se s kluky sešel v Liberci. S nikým se nesetkávám, jsem z regionu, kde nikdo nikdy aktivní nebyl. Občas si brnkneme s jilasem13, který už byl dvakrát v Mostě na soustředění s hokejbalem, ale zatím nikdy neměl čas dostat se do Kadaně. No v únoru by měl k nám dorazit Standa83, tak se vydám do haly, a podívám se, jak mu to půjde v brance. Snad stihneme i nějaké to plechovkové pivo.

Co reálný sport? Sleduješ jen hokej? Oblíbený týmy, sportovci? A proč?

Mazakis: Hokej je jasná jednička. Hokej pravidelně sleduji od dětství v televizi (mimochodem první zápas, který si opravdu pamatuji, byl z roku 1972, kdy jsme s hvězdnou Kanadou hráli v Praze a Savard vyrovnával až 4 vteřiny před koncem zápasu na 3:3). Kdysi jsem pravidelně sledoval v rádiu pořad S mikrofonem za hokejem. Mám spoustu hokejových knížek (mimochodem první knížkou, kterou jsem si koupil, byla Dukla mezi mantinely), deník Sport (dříve Československý sport) odebírám od deseti let. Nějakou dobu jsem byl i externím „sporťákem" v okresním deníku. První hokej naživo jsem viděl někdy v roce 1974, co si pamatuju, Kadaň hrála s Kláštercem a vyhrála 2:1. V rozmezí let 1984 – 2001 jsem v Kadani nevynechal ani jeden zápas. Pak už mi to zaměstnání nedovolilo. Ale posledních pět let už zase chodím pravidelně. Jsem fanouškem Dukly Jihlava. Když jsem chodil na gympl, jezdil jsem na ni do Litvínova. Dokonce jsem byl u jejího posledního titulu. Když jsem studoval v Plzni, automaticky jsem chodil i tam na její zápasy. Nyní se synem párkrát za sezonu vyrazíme do Jihlavy. Loni jsme s ní prošli playoff a také baráž. To jsem si měnil šichty, bral dovolenou, protože bůh ví, kdy taková událost znovu nastane. Nyní také chodím pravidelně na florbal, synek chytá za Áčko kadaňských Katů. Co bych to byl za fotra, kdybych synka morálně nepodpořil? (úsměv).

Levé Foto: Na loňské baráži v Litvínově. Pravé Foto: V listopadu konečně dorazila nová výstroj, HC Dukla olééé!!!

Mazakis: Ostatní sport samozřejmě také sleduju, jako všichni normální chlapi (úsměv). Vyloženě oblíbené sportovce nemám, dá se říci, že jsou to všichni naši reprezentanti v jakémkoliv sportu, i když krasobruslení a moderní gymnastiku tedy rozhodně nevyhledávám (smích). Stejně tak motorismus jde úplně mimo mě.

Psal jsi mi, že snad bys mohl v rozhovoru použít nějakou reklamní vsuvku ohledně jihlavského spolku? O co jde? Tady máš teda možnost to probrat, jak chceš.

Mazakis: Na začátku roku vznikl Spolek fanoušků HC Dukla Jihlava, jehož cílem je podpořit klub morálně, propagačně, finančně. Je nutné podat přihlášku, samozřejmostí jsou členské příspěvky, které samozřejmě nezůstanou ve spolku, ale bude se jimi podporovat samotná Dukla. Ideální by bylo, kdyby se Spolek v blízké budoucnosti stal jedním z nejvýznamnějších sponzorů Dukly. Členové se budou moci blíže seznámit s fungováním klubu, jeho vedením, realizačním týmem i hráči. Tato setkání by měla probíhat několikrát ročně. Mimo toho je v plánu mnoho dalších aktivit z oblasti sportovní i společenské. Členem se může stát každý, kterému není lhostejný osud hokejové Dukly. Nemusí být nutně z Jihlavy. Dukla je známá nejen po celé republice, ale i v hokejové Evropě. Je to zkrátka hokejový pojem. Důkazem je i podpora švýcarského fanklubu. Určitě se na PPM najde někdo, komu v hrudi bije duklácké srdce a třeba se i rád zapojí. Bližší informace naleznete zde. Když to může fungovat ve fotbalové Bohemce, proč by to nemělo fungovat v hokejové Dukle?

Co říkáš na hokejovou reprezentaci ČR v reálném hokeji? Myslíš, že jsou zlaté časy českého hokeje už pryč? Nebo jaký máš názor na mladé kluky, co tady vyrůstají a vůbec na český hokej?

Mazakis: Nejsem žádný trenér ani žádný metodik. Hokej je tam, kde je. Špička nám utekla, to ale neznamená, že na světových turnajích nemůžeme získat medaili. Playoff je o jednom zápase, ve kterém můžeme překvapit. Na mistrovství světa nejezdí nejsilnější týmy, šance je. Samozřejmě na olympiádě nebo Světovém poháru je to hodně nepravděpodobné. Když čtu noviny, všichni píší, jak je juniorská soutěž špatná, jak je tam hodně týmů, díky kterým pak jsou zápasy průměrné. Vědí to všichni, nikdo nezasáhne. Komu by se také chtělo o patro níž. Hovoří se o stylu trénování. Fakt nevím, ale když člověk kouká na výsledky mládeže, do osmnáctky to celkem jde, a pak se to nějak zvrhne. Junioři jsou asi odsouzeni k boji o playoff, ve kterém po prvním zápase skončí. Snad se někdy narodí nějaký silný ročník.

Máš nějaké jiné koníčky než hokej a PPM?

Mazakis: Jsem čtenář, čtu sportovní převážně hokejové knihy o historiích klubů, životopisy hráčů. Jsem takový statistik. Nepohrdnu ani literaturou faktu, historií. No a v současnosti je to ta španělština, moc pěkný jazyk. Až budu umět trochu víc mluvit, mohu si střihnout vedení španělské hokejové reprezentace (smích). Nejvíc ze všeho mě baví moje žena, pravý koníček to sice není, ale rčení je to více než pravdivé. Děláme vše společně, vzájemně se podporujeme, prostě v tomto směru mám náramnou kliku (úsměv).

Co to máš v profilu za plaketu "nej tipér"? O co šlo a jak to šlo?

Mazakis: Nejlepší tipér??? Něco takového mám jo? Tos mě udivil, to bude asi z nějakých tipovaček co máš na úvodní stránce PPM, co si vybavuju, tak mi šla hokejová etraliga a ženský basket tuším, ale už dlouho jsme na těch stránkách nebyl. (úsměv)

Čteš PowerPlay Magazín? Které články tě nejvíc zajímají?

Mazakis: Nejenže čtu, ale já do něj i přispíval, byť jsem nebyl v redaktorském týmu. Vím, jaká to časová dřina (dělal jsem šéfredaktora na HockeyAreně), takže upsat jsem se rozhodně nechtěl. Nejčtenější jsou rozhovory, ty si i já přečtu, co se týká hokejové problematiky, to si rozhodně nenechám ujít. Velmi dobrý nápad je fantasy draft ve slovenské sekci, možná by stálo za to oslovit Temlise, zda by před koncem sezony nedělal jakési pořadí českých patnáctiletých nadějí, z toho by pak klidně mohla profitovat i U18.

Je něco co tě tady na PPM trápí, co bys změnil, vylepšil nebo co ti vadí? A proč?

Mazakis: Bohužel, jak psal Ivan, nic výrazného se měnit nebo vylepšovat nebude. Projekt jako takový je v současnosti hotový. To ale neznamená, že se to nemůže v budoucnosti změnit. Vadili mi věční kverulanti, nespokojenci, kteří jsou ve virtuálním světě ti nejsilnější, nejchytřejší, mající za všech okolností pravdu, přestože z drtivé většiny do problému neviděli. Všude viděli komplot na svou osobu.

Chtěl bys něco na závěr ostatním manažerům ještě povědět nebo poradit?

Mazakis: Myslím, že jsem toho naplkal už přehršle. Pokud to čtenáři dočetli až sem, tak už je musí minimálně pálit oči, nebo na ně musí jít zlehounka migréna (úsměv).

Je pravda, že rozhovor by vydal zhruba na 3 normálně dlouhé články (smích).

Mazakis: Přesto jednu věc, dal bych ještě nějaký sraz. Praha, Brno, Bratislava, Prostějov, Ostrava – to jsou pro většinu manažerů dostupné destinace. Snad se někdo z místních uvolí toto setkání zorganizovat.

Děkuji, že sis našel čas a zavítal k nám do redakce. Za pěkné fotky i krásné odpovědi. Přeji hodně štěstí v životě, na hokeji v Jihlavě a i v tvém dalším účinkování na PPM.

Mazakis: Díky, tobě taky. Myslím, že už jsem o sobě toho navykládal tolik, že toto byl můj poslední rozhovor na těchto stránkách (smích).