PowerPlay Magazine

Milí manažeři, chtěl bych vás tímto přivítat do nového roku 2012 a zároveň nabídnout první novoroční rozhovor. Rozhovory patří v PP Magazínu mezi nejžádanější zboží, nebylo tedy lepší volby než pozvat pravého odborníka na rozhovory, manažera rbo, aby si i on zakusil rozhovor z té druhé strany.

Rbo, děkuji za přijetí pozvání k rozhovoru a zcela upřímně napíšu, že jsem se na náš rozhovor dost těšil. Bojíš se? Respektive, co od dnešního rozhovoru čekáš?

rbo: Já se na tomto místě musím přiznat, že tvůj nápad udělat se mnou rozhovor a posadit mě na stranu toho, který bude odpovídat, jsi mě dost překvapil. Jsem přesvědčen o tom, že nejsem tím správným člověkem, kdo by měl poskytovat „novoroční rozhovor". Od toho jsou tady povolanější. Já se přiznám, že tentokrát jsem žádný „novoroční rozhovor" nepřipravoval a to z toho důvodu, že by měl být vydán ve slovenské verzi magazínu (dotazovaným by měl být snad někdo z tvůrců) a já předpokládám, že nám ho poskytnou jako jsem to udělal já loňský rok. Ale když jsi si mě vybral, tak dobře. Je to pro mě samozřejmě čest. A jestli mám strach? Tak nemám, ale trochu obav tam je a to z toho důvodu, že tím, kdo se ptá, jsi ty (úsměv), protože od tebe nikdy nevím, co čekat. Myslím to samozřejmě v dobrém (úsměv). Jsi prostě Pubmaster (úsměv).

A co od rozhovoru očekávám? Asi mi položíš nějaké otázky a já se budu snažit na ně odpovědět, ne? (úsměv). Dále budu muset odkrýt částečně svou identitu, kterou skrývám za tím blbým nickem rbo (úsměv). To k tomu ale patří. Někteří manažeři mě již znají, a tak i ostatní se o mě něco dozvědí. Tak jdeme na to. Do mě, Pube (úsměv).

1. Nemůžu nezačít zcela klasicky a klišovitě. Pro mnoho nás pravidelných čtenářů je rbo velkým pojmem, ale kdo se skrývá za přezdívkou rbo doopravdy? Prozraď nám něco o sobě, zaměstnání, rodině (pubmasterovsky naladěné čtenáře budou určitě zajímat odrostlé dcerky a tak), koníčcích...

rbo : Já nejsem, alespoň si myslím, ničím zajímavý. Za mým nickem rbo se skrývá mé jméno Rosťa Bolek. Patřím na PPM k těm starším. Je mi 44 let. Žiju v Liberci, kde také pracuji jako voják z povolání (úsměv). Jsem potřetí ženatý a jsem šťastný. Opravdu. Mám dvě dcery a každé z nich jsem zajistil ten největší komfort a tím je to, že každá má svou vlastní matku (úsměv). Jedné je 20 a druhé 10 let. V domácnosti se mnou žije dcera mé ženy (21 let). Syn už bydlí sám.

Mým největším koníčkem je sport v podstatě jakýkoliv, ale nejoblíbenější je fotbal a hokej. Dále to je tenis, squash a cyklistika. samozřejmě rád lyžuju. Asi jsem nepřekvapil. Dále mám rád historii, hlavně českou, a co se knížek týče, tak rád čtu autobiografie. Nesmím ještě zapomenout na víno, které rád piju, čtu o něm a prodávám ho. Stačí? O PPM je zbytečné tady asi psát (úsměv).

2. Jak vnímá tvoje rodina PPM, vědí o tom, že taťka se stará o nějaké imaginární týmy? A co na to říkají?

Moje žena mě má za blázna (úsměv), ale v dobrém. Prý co na tom vidím, ale pokažde se mě ptá, jak jsem dopadl a prý mi fandí. Někdy ale říká, že jsem tady moc dlouho (úsměv). Děti se o to, čím se bavím na PC, vůbec nestarají. To je asi tím, že v domácnosti se mnou žijí již dospělí lidé.

3. A na PPM ses dostal jak?

rbo : To bylo jednoduché. Brouzdal jsem po netu a vím, že jsem hledal něco k managementu (kvůli práci) a vyskočila na mě stránka k této manažerské hře. Já jsem to chtěl už dávno někde zkusit, ale nějak jsem se k tomu nerozhoupal a tentokrát jsem si řekl, že to zkusím a bylo to. V době mé registrace běžela beta verze.

4. Jak jsem už psal, tvoje rozhovory v magazínu jsou dle mého názoru žádaným artiklem o vysoké kvalitě. Jaké byly tvoje „přijímačky" do PP Magazínu? Probíhaly také formou rozhovoru?

rbo: Já děkuji za tvé hodnocení (úsměv). Jestli to není tím, že ty už máš v redakci skoro svou židli (úsměv). Jestli se moje práce pro magazín opravdu líbí, tak to jsem fakt rád. Za to, že jsem v redakčním týmu, může Sali5, protože než jsem se stal redaktorem PP Magazínu, tak jsem se snažil sem tam něco napsat pro Master magazín, který se týkal kreditního turnaje IIHL Master (a stále týká). Nechal jsem se přesvědčit a napsal jsem opoxovi. Ten v té době zrovna hledal nové nicky, které by se zapojily do práce pro magazín. „Přijímačky" nebyly formou rozhovoru, ale úkolem bylo něco napsat. Já jsem psal myslím nějaký článek o vítězech hokejového NP a o tom, jak na tom byli právě v té době. Ten článek leží někde v opoxově stole. Potom jsem pár dní čekal a najednou PPM pošta a tam zpráva, že mě bere a že budu dělat rozhovory. Se mnou do redakce nastoupil odik. Já jsem do té doby žádný rozhovor, kromě Master magazínu, nedělal, a tak jsem byl nervózní, co se bude dít. Čekal jsem, že dostanu nějaký seznam, koho oslovit,..., ale nic a bylo to na mě. Tak takový byl můj začátek v redakci.

5. Musím se přiznat, že mě osobně dost překvapuje, že ses k rozhovorům dostal tak nějak „náhodou", protože jak už jsem psal, považuji tvoji práci za vůbec tu nejkvalitnější, kterou v současnosti v magazínu můžeme vidět. Chápu to tedy dobře, že když dostaneš za úkol článek na jiné téma, svoji vysokou úroveň si udrží? 

rbo: To já nevím, jaká by byla úroveň. Ale určitě bych se snažil, aby to vypadalo. O to mi jde vždy. Výsledek by museli posoudit čtenáři.

6. Kde se inspiruješ při tvorbě rozhovorů? Vymýšlet pořád nové a inovativní otázky asi není nic jednoduchého.

rbo: No tak to je problém. To mi věř. Někdy je období, že mám v zásobě třeba 3 nebo i více témat a je to celkem v pohodě, ale někdy nevím kam se obrátit. Zpočátku to bylo celkem „jednoduché" tedy vybrat manažera, požádat o rozhovor a potom poslat otázky a čekat na odpovědi. Ono se na tom v podstatě nic nezměnilo, ale po nějaké době jsem se sám sebe ptal, jestli to není pořád stejné a měl jsem obavy, aby se rozhovory nezvrtly v obrovskou nudu. Víš, já rád čtu všechny rozhovory v novinách a odtud občas čerpám nápady pro magazín. Je to samozřejmě složitější, protože se bavíme o virtuálním světě, a tématika je omezená (určitým způsobem). Jedním takovým nápadem z novin byla ta několikrát provedená Abeceda (snad víš a čtenáři také o čem mluvím). Vymyslet otázky však není nic jednoduchého. Myslím takové, které by byly zajímavé a mohlo na ně být zajímavě odpovězeno. Jestli se mi to daří, to musíte posoudit vy, kteří to čtete. Přiznám se, že jsem rád, že se chytila ta rubrika „Já ... a PPM", která bude pokračovat i v roce 2012. Vím, že zrovna tebe „prales" moc nezajímá, ale většina manažerů hraje právě ten „prales". Jsem taky moc rád, že jsem našel odborníky Robin Archer a AntonGorodecky, kteří právě těmto lidem v tomto seriálu ukazují cestu z toho pralesa. Neboj se, i pro tebe a pro ty, kteří jsou na výsluní (zatím) připravuji novou rubriku. Snad jsem ti takto velice stručně odpověděl (úsměv).

7. Jak vypadá tvoje příprava na jednotlivé rozhovory? A kolik času „sežere" takový průměrný rozhovor?

rbo: Já své rozhovory připravuji vždy od pondělí do soboty (většinou). V neděli většinou nedělám a v pondělí tomu dávám konečnou podobu, kterou si potom můžete v úterý od 00:30:00 přečíst. Co se časové náročnosti přípravy týká, tak to je různé. Někdy je to za 2 hodiny hotové a někdy to sežere času mnohem více. Hlavně když dělám takové ty hromadné diskuze a ještě se zahraničními manažery. Nejdelší příprava mi trvala asi 15 hodin čistého času. Hrůza, ale můžu si za to sám (úsměv). Kdybych neoslovoval zahraničí, tak to bude v klidu. Nejhorší je, když oslovíš manažera a on ti napíše, že neumí anglicky a že to chce třeba ve finštině (úsměv). To je pak masakr. V takových případech mi pomáhá stýček Google a Bing. A po nich tu angličtinu musíš ještě kontrolovat (úsměv). Naposledy se mi nechtělo překládat, a tak mi pomohl stýček Pubmaster a po něm jsem to teda nekontroloval (úsměv).

8. Na jaké rozhovory se můžeme těšit v roce 2012? Nehodláš se ve větší míře zaměřit třeba i na rozhovory se zahraničními manažery?

rbo: Jak jsem už naznačil, budu pokračovat v té rubrice „Já ... a PPM", připravuji tu novou rubriku a dále to budou klasické rozhovory z domova i zahraničí s vítězi NP, lig, evropských pohárů,.... Je toho hodně, a tak bych se rád všem omluvil, že rozhovor nevznikne hned po skončení nějaké soutěže, ale s určitým odstupem. Prostě to není v lidských silách. Rozhovory se zahraničními manažery by se měly stát tradičními v mém plánu. Moje představa je jeden takový za měsíc.

9. Míváš při vytváření rozhovorů trému? Jsou rozdíly mezi rozhovory se známými manažery a no-name manažery?

rbo: Trému asi nemívám. Určité obavy ale někdy jo. Je fakt, že ne vždy z toho mám dobrý pocit, a tak s obavami sleduji čtenost a hodnocení. Někdy jsem ale až překvapen, protože já mám třeba blbý pocit, ale hodnocení je fantastické a někdy naopak. To si pak říkám, proč se s tím tolik mažu, proč 20 otázek, když by stačily 3. Tady ale musím říct, že kvalitu rozhovoru z velké části (možná z většiny) ovlivňují i odpovědi a já tak za úspěch vděčím těm dotazovaným. Za to jím touto cestou moc děkuji.

10. Jak bys zhodnotil práci svých kolegů z redakce? Kterého z nich považuješ za nejlepšího a kterého naopak za nejhoršího? A je některá rubrika, která dle tvého do magazínu vyloženě nepatří?

rbo: Hodnotit práci kolegů nebudu. Já si jejich práce vážím a to opravdu hodně. Všichni to dělají ve svém volném čase a kvalita české verze magazínu je podle mě nejvyšší v celém PPM světě. S jejich prací je spokojen i šéfredaktor a to je dobře. Co se rubrik týká, tak každá si najde svého čtenáře. Ono vymýšlet stále nové a nové věci není nic jednoduchého. Navíc v redakci pracují hodně mladí kluci a jejich práce je o to víc cennější. Já osobně obdivuju ty lidi, kteří jsou schopni psát o jednotlivých aspektech hry a ty rozebírat. To je fantazie. Jsem moc rád, že se magazín věnuje pouze sportu, protože jsme sportovní magazín. A jestli se některé rubriky čtenářům nelíbí, stačí napsat opoxovi nebo na diskuzi a může se o tom diskutovat.

11. Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys svou tvorbou zabrousil i do jiných vod než rozhovorů?

rbo: Ano, přemýšlel. Ale to je věc, která musí být dobře promyšlená, aby to mělo hlavu a patu. Něco v hlavě mám, ale zatím jen v hlavě. Snad to ale dostanu i do magazínu.

12. Od tvojí práce pro PP Magazín se nyní pojďme podívat na Master IIHL a ISL turnaje. Ber to i jako možnost propagace těchto krediťáků. Co bys nám o nich řekl, do jaké míry se v těchto turnajích angažuješ, máte nějaký web a proč bychom se těchto turnajů měli chtít zúčastnit?

rbo: Pro mě jsou tyto turnaje srdeční záležitostí (úsměv). Sice v nich jsem v roli dárce kreditů (hlavně v hokeji) a podporuji tedy týmy jako je např. ten tvůj (úsměv), ale hraju tyto turnaje moc rád. Mám možnost utkat se s týmy z různých zemí a získat jejich puky a vlajky. Je tady super komunita a to počínaje zakladatelem wildone79, přes další ikonu turnajů Zdenalla a další manažery až třeba po samfishera. Nedovedeš si představit, jakou mám u PC radost, když se mi podaří porazit nějaké takové hvězdné monstrum v porovnání s mým týmem jako jsi ty. To je jako bych vyhrál Nagano (úsměv). Fakt to prožívám, až mi moje žena říká „Miláčku, to je nemoc". (úsměv).

Těchto turnajů se zúčastňuji pravidelně, a bude to tak, dokud budu PPM hrát a to bude ještě asi hodně dlouho. Těším se, až tyto turnaje jednou vyhraju (úsměv). Ve finále bych se rád utkal s týmem PV-Rebelové (úsměv). Jsem Zdenallovi slíbil, že ho v tom finále porazím. To ale bude ještě chvíli trvat. Turnaje IIHL Master (hokej) a ISL Master (fotbal) mají svůj web www.gfan.eu. Radi v turnaji přivítáme i nové týmy. Jsou to fantastické turnaje.

(Kromě hokejového Master IIHL a fotbalového Master ISL patří do rodiny turnajů série Master také ještě jeden fotbalový kreditní turnaj Master Wednesday's Cup - pozn. redakce)

13. Jak to máš s manažováním svých týmů? V hokeji ti o skóre uteklo PO, co bylo příčinou? Ve fotbale začíná nová sezona, co si od ní slibuješ?

rbo: V hokeji mám tým HC Black Eagles a již neuvěřitelně dlouho se plácám ve 4. lize. V této sezóně jsem myslel na postup, ale uprostřed sezóny přišlo pár zápasů, které jsem prohrál o jeden gól. Když už to tak bylo, tak jsem věřil v zázrak v závěru. Tam se mi celkem dařilo i proti papírově silnějším soupeřům, ale play-off jsem prohrál v předposledním kole, kdy jsem měl nasadit vysokou důležitost od začátku a byl pokoj. Bohužel dám si další sezónu ve „své" lize (když tedy ligovou příslušnost zachráním). Snad se odtud vyhrabu (úsměv).

Ve fotbale si hraju s týmem  FC Černí Orli Liberec a jsem celkem spokojen. Začínal jsem sice ve 3. lize, ale na tu nebyl kádr. V 5. sezóně jsem hrál celou sezónu na špici (1. a 2. místo), ale poslední 4 kola jsem podělal. Hráči asi byli nervózní, a tak neproměňovali penalty a já ztrácel body po remízách. Nakonec jsem zůstal ve 4. lize a musím dále pracovat. V 6. sezóně bych rád byl opět u toho, až se bude rozhodovat, kdo bude bojovat o postup. Liga je tedy moje priorita.

14. Co se týče řízení tvých týmů, kde bereš potřebné informace? A jak bys zhodnotil své dosavadní úspěchy jak v hokeji, tak ve fotbale?

rbo: Základní informace mám z Návodu. Dále čtu diskuze a magazín a ptám se zkušenějších a úspěšných. Budu se muset někdy na něco zeptat i tebe (úsměv). Co se hodnocení týče, tak to jsem uvedl už v odpovědi na předcházející otázku.

15. Jaké cíle si v obou sportech kladeš, čeho bys chtěl ještě dosáhnout?

rbo: V hokeji bych rád hrál jednou minimálně 2. ligu. Nyní to zní jako vtip, ale já nerad prohrávám. Řídím se heslem „I can do it" a kdyby to šlo napsat na stadion, tak tam něco takového bude a dále mám takový svůj slogan „Člověk, který si nevěří, nic nedokáže!". To vychází z mé životní zkušenosti. O tom si ale popovídáme až někdy na nějakém srazu u baru (úsměv). Mým nejbližším cílem v hokeji je zvládnout současné zápasy o umístění a v 10. sezóně se porvat o postup do 3. ligy.

Ve fotbale to je v podstatě podobné. 2.liga je minimální cíl.

16. Když už jsi nakousnul ty srazy, my dva jsme se bohužel ještě nepotkali. Na kterých srazech jsme tě potkat mohli a na které srazy se chystáš v roce 2012?

rbo: tak tady mám vůči komunitě „velký dluh", protože jsem ještě na žádném srazu nebyl. Když už to vypadalo, že by to mohlo klapnout,  zabránily mi v mé účasti služební povinnosti. Bohužel. Jak to bude v roce 2012, to nedokážu říct, ale rád bych se někde objevil. Snad kdyby to bylo v Liberci, tak by to snad klaplo (úsměv). Ale rád bych se s některými z vás setkal a seznámil.

17. A závěrem tradičně, co vzkážeš ostatním manažerům?

rbo: Nevěřil jsem, že je to tak těžké (úsměv). Berte tuto hru jako zábavu, která Vám může pomoci i v životě. Mám tím na mysli rozhodování se. Je to fantastický projekt, který se snaží co nejvíce přiblížit realitě a pobavit nás. Zkuste co nejméně navštěvovat Údolí slz. To je podle mě to nejhorší co na této hře je (úsměv). I v reálu nevyhrává vždy lepší. To by byla neuvěřitelná nuda. No a čtěte magazín a diskutujte pod články (úsměv). A když budete mít možnost snažte se porazit Pubmastera (úsměv).

Do roku 2012 Vám všem přeju hodně zdraví a štestí. Ať se Vám vyplní Vaše sny a přání a to jak v reálném životě tak tady na PPM.

Samozřejmě mi to nedalo a oslovil jsem další výrazné osobnosti z okolí rbo, aby nám o něm napsali něco hezkého 

opox: Rosťovi se u nás v magazínu daří skvěle. Již od začátku nasadil rozhovorům velmi vysokou úroveň. Poprvé jsem si ho všiml v Master Magazínu, tedy v magazínu ke kreditním turnajům série Master. Věděl jsem, že se v něm něco skrývá, už od začátku. Pak se mi jednou takhle přihlásil do výběrového řízení a také jím úspěšně prošel. On sám byl tenkrát velmi překvapený, že jsem ho přijal, a pamatuji si, že to pro něj byla velká čest a výzva stát se členem našeho redaktorského týmu. Podle mě se toho úkolu zhostil perfektně a nyní pravidelně sklízí úspěchy se svými rozhovory, které jsou především dost nápadité, co se týká hlavně otázek a výběru manažerů.

Zdenall: Tak znám ho od počátku co je tady a je to opravdový pohodář, který vždy rád pomůže. Je to pro mě chlapík, který kdykoliv, když po něm cokoliv potřebuji, tak bez keců pomůže. Začínal jako redaktor v našem turnajovém MM magazínu a obzvláště jeho rozhovory byly parádní a bylo otázkou času, kdy si ho vezme opox do PP Magazínu. Měl jsem ho možnost poznat i osobně, když jsme spolu zašli v Brně na Kometu a tam jsem se přesvědčil, že je to prima chlapík.

Pubmaster: Závěrem bych chtěl i já poděkovat panu rbo za pěkný rozhovor. Rád na sebe prásknu, že mi udělal velkou radost tím, když moje pozvání přijal, ještě větší radost mi pak udělaly „upovídané" odpovědi, které vždy dělají poctivý článek. Pana rbo si velice vážím jak lidsky, tak manažersky, zejména díky jeho pozitivnímu přístupu k celému dění na PPM, kterému sám svojí tvorbou parádně přispívá. Skoro se chce říci, že od dob excelentního ezziho PP Magazín neměl tak výraznou osobnost v pozitivním slova smyslu. Chtěl bych proto rbo popřát do Nového roku jen vše nej. A do magazínu, ať ti to píše furt stejně parádně, šéfe