PowerPlay Журнал

V pátek se uskutečnil historicky 9. tradiční brněnský PPM sraz a já vám nyní přináším své postřehy a dojmy z tohoto setkání, na kterém ani tentokrát nechyběli zástupci bratislavké kanceláře.

Je celkem běžné, že na sraz dorazí spíše menší množství lidí v porovnání se seznamem přihlášených. Tentokrát tomu ale bylo naopak a počet účastníků se rozšířil. Pro potřeby PPM byl opět vyhrazen uzavřený salonek, s ohledem na vyšší počet manažerů se jen muselo dodat několik židlí. K dispozici byla Wi-Fi i velkoplošná projekce pro účely například tiskovky, která také proběhla.

Na místo srazu dorazilo mnoho známých manažerů, například hokejoví prvoligisté JTB, studenak a Shaav, hlavní organizátor srazu Robin Archer,  asistent trenéra hokejové reprezentace do 20 let samsa, moderátor Zdenall, můj bývalý slovenský kolega z magazínu ViktorSlovan, bývalý redaktor či gamemaster ezzi, bývalý kapitán národní podpory vdpckad , helpeři kolsa, hary04 a mnoho dalších...

Já jsem dorazil na místo konání krátce před pátou hodinou odpolední, tedy ještě před oficiálním startem srazu. Především organizátoři byli samozřejmě na místě již dříve, aby stačili připravit vše potřebné, naopak někteří manažeři dorazili až později. První zhruba dvě hodinky probíhala de facto volná zábava, bohužel se ale tentokrát muselo sedět výhraně uvnitř, jelikož venkovní terasa byla dočasně vybourána kvůli jakýmsi stavebním pracím. Zhruba okolo sedmé hodiny přišlo na řadu oficiální zahájení srazu, kterého se ujal Robin Archer a následně již přišla na řadu tiskovka.

Z Bratislavy se dostavila trojice maxo, maTTko a lubosko. Vetšina tiskovky byla věnována aktuální novince týkající se změn v ekonomice hry. Bude se jednat o vstkutku výrazné změny, které byly právě na srazu hodně diskutovány a setkaly se i s negativními názory. Manažeři viděli problém například v tom, že týmy hrající trvale jednu a tu samou soutěž budou tímto trpět.

Diskutovaná byla také problematika trestů za vypouštění zápasů, přičemž by se zde měl trestat každý jeden vypuštěný zápas určitým procentem srážky ze sponzorských nabídek. Trestat se budou zápasy, ve kterých manažer nastaví výrazně slabší tým. Žádné detailnější informace například k výši povoleného úbytku síly či k procentuální srážce sponzorských nabídek nebyly sděleny, zatím o těchto číslech není rozhodnuto. Hovořilo se předběžně o trestu za úbytek 20% síly týmu a trestu 5% srážky ze sponzorských nabídek za každý jeden vypuštěný zápas. Tresty budou udělovány i v případech, kdy bude probíhat tréninkový kemp. Problém pro tým může nastat i ve chvíli, kde se zraní brankář a výrazně slabší náhradník způsobí onen nepovolený pokles síly týmu.

Manažeři mohli dále i po tiskovce se zástupci vedení PPM diskutovat o tomto balíčku velkých novinek v ekonomice sportů zde na PPM. Celkově se po tiskovce účastníci srazu rozdělili, velká část se postupně přesunula k baru, kde také nakonec oficiální část srazu skončila. Již je v podstatě tradicí, že na baru vždy dojde nějaký druh alkoholu. Po třetí hodině nám pak bylo oznámeno, že Valhalla bude zavírat. Bohužel drtivá většina všech manažerů opustila sraz již dříve. Přitom ta nejzajímavější a nejzábavnější část střetnutí měla teprve přijít a já osobně jsem ji také absolvoval, i proto abych mohl podat o dění na srazu co možná nejzajímavější info.

Při odchodu jsme ještě obsluhu požádali o nějaké tipy na dobré diskotéky a vyrazili jsme do víru moravské metropole. A misula nakonec odešel i se svou sparťanskou mikinou, kterou předtím Robcus prodal barmance za 50 Kč. Již během cesty se ale stala misulovi nepříjemná nehoda, když mu Robcus zničil jeho žabky, a tak se musel uprostřed cesty ještě přezouvat. Štěstí v neštěstí, že měl s sebou náhradní plnohodnotnou obuv.

Dorazili jsme před jakousi diskotéku s názvem Bastilla a po chvilce váhání jsme vstoupili dovnitř, přičemž nás ale opustil Robcus, který zároveň se srazem byl účastníkem ještě jiné akce, a tak jsme se s ním prozatím rozloučili. Pokračovalo se tedy v sestavě opox, misula, marso, BrianClough, vdpckad a zdestr. Mou zásluhou se nám podařilo najít také volný stůl, většina z nás se odebrala na bar zakoupit pití, s výjimkou posledních dvou  jmenovaných. Nutno však na obhajobu říct, že posezení na baru ve Valhalle bylo v tomto směru dosti náročné, a tak se nebylo čemu divit.

Po chvíli jsme se s Brianem rozhodli vyhledat také nějakou dámskou společnost, což se nám během pár minut i podařilo, ovšem bohužel to znamenalo naše úplné odpojení od zbylých účastníků srazu, u našeho stolu jsem se pak zastavil jen asi třikrát - když jsem si šel pro pití, pro peněženku a nakonec pro bundu. Ani jednou jsem už ale nepotkal misulu s marsem, kteří prý poté strávili nějakou dobu i venku před diskotékou, jak jsem se později dozvěděl. No a jen sedmipísmenko se zdestrem drželi náš stůl. I poslední skupinka srazistů se nám tedy takto rozpadla, přičemž misula nás posléze nemohl již ani najít (doteď nevíme, jak se mu to v tak stísněném prostoru diskotéky nemohlo podařit), a tak jsme již jeho ani marsa už nespatřili, a poté jsme zjisitli, že i bývalý kapitán národní podpory společně se zdestrem vypařil jak pára nad hrncem. 

Poté, co jsme s Brianem byli definitivně vyhoštěni z diskotéky, kterou jsme nakonec de facto zavírali jako snad úplně poslední hosté, následovalo zjištění, že jsme nejspíš úplně posledními učastníky srazu. Venku před vchodem jsme ale nečekaně potkali Robcuse, který nám následně vyprávěl o tom, jak nás misula nemohl najít, a tak se vydal na cestu směrem k vlakovému nádraží. Stavili jsme se tedy ještě s Brianem a s Robcusem na snídani. Brian se již po příjezdu do Brna vyptával Shaava na fastfood, ve kterém by si mohl dát i v brzkých ranních hodinách kebab, a asi by bez něj ani neodjel z Brna, přestože ho již měl předtím i k večeři, tudíž bylo neodmyslitelné, abychom se vydali již rovnou k nádraží a vyrazili domů.

Tato zastávka nás pak každého stála dalších asi 40 Kč navíc, které jsme museli zaplatit za zakoupení jízdenky ve vlaku, jelikož vystání fronty na vlakovém nádraží by nás naopak stálo další hodinu strávenou v Brně, které jsme tak ale přece jen nakonec opustili podle plánu krátce před šestou hodinou ranní. I když nutno říct, že mé plány byly jiné, ovšem vlak o půl páté jsem jaksi nestihl, resp. jsem se o to nakonec ani nepokusil, když mi Brian neustále vyprávěl o tom, jak je plný energie a vůbec se mu nechce spát.

To mu vydrželo i ve vlaku, dokud nepřišlo ono osudové rozhodnutí. Při revizi jízdenek nám bylo doporučeno odebrat se na pivo do jídelního vozu a nám to překvapivě i po tom všem, co se dělo v Brně, přišlo jako super nápad. Cestu do Pardubic jsme tak strávili u točeného plzeňského piva, které nakonec neúnavného Briana uspalo. Rok stará příhoda z brněnského srazu, kdy jsme společně s Brianem ve vlaku zaspali a vystupovali omylem až v Praze, se už naštěstí neopakovala, alespoň já jsem tentokrát vydržel, i když pro jistotu jsme měli slíbeno od servírky, že nás v krajním případě v Pardubicích vzbudí.

A tímto brněnský sraz z mého pohledu definitivně skončil. K ránu už byla cítit velká únava a byl jsem rád, když jsem dorazil domů a mohl se konečně vyspat, ale přesto mohu říci, že to za to stálo. Jako již tradičně byl i tentokrát brněnský sraz skutečně nadmíru povedený a já jsem si téměř jistý tím, že nebyl zdaleka mým posledním a vám všem, kteří jste se dosud žádného PPM střetnutí nezúčastnili, mohu tuto zkušenost vřele doporučit.