Revista PowerPlay

Augustin Bubník, také známý jako Gustav Bubník (* 21. listopadu 1928 Praha) je bývalý český hokejista, trenér a poslanec (1998-2002, za ODS, předseda podvýboru pro tělovýchovu).

"Čtrnáct let vězení za špionáž, velezradu a rozvracení socialistického státu," tak zní 7. října 1950 v Praze rozsudek pro 22letého Augustina Bubníka, držitele stříbrné medaile ze ZOH 1948 a mistra světa 1949! Avšak ještě před vynesením tohoto ortelu prokurátor pro Bubníka a jeho spoluhráče Modrého navrhuje trest smrti.

Na ledě „Gusta" vždy vynikal univerzálností, což prokazoval už od svých osmi let v LTC Praha. V osmačtyřicátém jako ještě ne dvacetiletý benjamínek je oporou týmu Československa, který ve Svatém Mořici získává stříbrnou olympijskou medaili, a to pouze horším brankovým poměrem za vítěznou Kanadou, s níž po vynikajícím výkonu uhrává bezgólovou remízu. A o rok později ve Stockholmu, kde náš hokej obhajuje zlato z Prahy 1947, je to ještě slavnější.

Klíčový duel na stockholmském šampionátu, který se koná od 12. do 20. února na otevřeném letním stadiónu Volkola Vágen, svádí Československo opět s Kanadou. Mantinely pod tvrdými osobními souboji praskají, stav je nerozhodný 1:1. „Vovka Kobranov vystřelil na branku a já z voleje, jako bych hrál tenis, odražený puk poslal do kanadské sítě. Ale Kanaďané se okamžitě shlukli kolem rozhodčího Hausera a reklamovali, že jsem hrál nedovoleně nad úrovní ramen. A mě pronásledovali až k naší střídačce a vynucovali si, abych sepřiznal, že branka byla neregulérní. Teprve po dlouhých tahanicích byla moje trefa uznána," líčí Bubník svůj nejslavnější gól.

l jeho zásluhou nakonec naši zlatí chlapci porážejí Kanadu 3:2 (vůbec poprvé v historii, protože předtím v sedmačtyřicátém v Praze Kanaďané nestartovali!) a celá Praha je jako své syny bouřlivě vítá na Wilsonově nádraží. Bubník však v těch chvílích ani ve snu netuší, jak rychle se osud otočí proti němu. Na MS 1950 do Londýna naši hokejisté z politických důvodů už neodlétají, a navíc jsou v pražské hospůdce U Herclíků, kde vzniklou situaci logicky kritizují (dodnes se vedou úvahy o tom, že je udal kapitán naší reprezentace z konce 40. let Vladimír Zábrodský), 13. března 1950 zatčeni.

Doba, v níž po komunistické revoluci 1948 republiku opouštějí slavní sportovci jako tenisté Drobný s Černíkem, hokejisté Maleček a bratr Vladimíra Zábrodského Oldřich či krasobruslařky Vrzáňová s Nekolnou, nutně potřebuje své oběti, které by byly výstrahou pro ostatní. Z dvanácti odsouzených dostává Bubník druhý nejtvrdší trest, ten nejvyšší, 15 let, patří brankáři ing. Bohumilu Modrému. Po pěti letech, z toho třech a půl strávených v jáchymovských uranových dolech, jsou odsouzení amnestováni. Modrý na následky věznění v roce 1963 umírá, Bubník pak ještě válí za Spartak Brno ZJŠ, Motorlet i Slovan Bratislava, kde jeho aktivní činnost na začátku 60. let ukončuje těžké zranění páteře.

Jako trenér slaví skvělé úspěchy hlavně s reprezentanty Finska, které na MS 1967 ve Vídni přivádí vůbec k prvnímu vítězství nad Československem 3:1. Po listopadové revoluci 1989 se politicky angažuje, v roce 1998 se stává za ODS poslancem Parlamentu ČR a z této pozice se znovu snaží osvětlit události staré půl století. A o už zmiňovaném Vladimíru Zábrodském, který žije ve Švédsku, tvrdí: „Dokud za námi nepřijde a některé věci neobjasní, budeme si myslet své..."

Největší úspěchy:

1948: ZOH, Sv. Mořic (Francie), 2. místo
1948: ME, 1. místo
1949: MS, Stockholm (Švédsko), 1. místo
1949: ME, 1. místo
2003: Uveden do finské síně slávy za trenérské působení u finské reprezentace
2008: Uveden do Síně slávy českého hokeje

Zdroj: sportovci.cz