Revista PowerPlay

Ano, v tomto týdnu proběhlo již roční výročí úmrtí německého brankáře Hannoveru 96 Roberta Enkeho. Neumřel přímo na hřišti, přesto to byl šok. O to větší, že svůj život ukončil sám. Robert Enke trpěl těžkými depresemi, ze kterých se nebyl schopen dostat, a proto 10.11. 2009 skočil pod vlak. Zanechal po sobě manželku Teresu a osmiměsíční adoptovanou dcerku.

Robert Enke se narodil 24. srpna 1977 v Jeně. Kariéru načal v místním klubu Carl Zeiss, kde nastupoval za mládežnické výběry a poté i za hlavní tým. První minuty v Bundeslize začal sbírat v dresu Borussie Mönchengladbach. Po přestupu strávil sice první dvě sezony v týmu do 23 let, ve třetí sezoně už ale odchytal 32 utkání a ihned se znovu stěhoval. Do portugalské Benficy si ho vytáhl jeho krajan Jupp Heynecks. Z Enkeho se stal kapitán, za 3 roky v Benfice zažil tři trenéry, aby tato mise nakonec skončila finančnímy problémy klubu a Enkeho odchodem do Barcelony.

Tam mu ale pšenka nekvetla, za dva roky nakoukl pouze jednou mezi tyče katalánského giganta, a tak se potuloval po hostováních ve Fenerbahce a na Tenerife. Po vypršení smlouvy se Enke rozhodl vrátit do vlasti a dobře udělal. Po brankáři sáhl Hannover 96 a Enke se stal hvězdou. Po paběrkování v Barceloně se znovu dostal na vrchol a pravidelně chytal. V Hannoveru si vybudoval neotřesitelnou pozici a po odchodu Kahna a Lehmanna se stal i jedničkou německé reprezentace. Za reprezentaci odchytal 8 zápasů, z čehož 5 bylo ještě kvalifikačních na letošní MS v JAR. Za Hannover nastoupil ve 164 zápasech Bundesligy. Stal se symbolem klubu. Hojně se spekulovalo o jeho přestupu do Bayernu Mnichov. Poslední zápas odchytal 8.11. 2009, dva dny před svou sebevraždou.

Robert Enke žil navenek poklidným životem. Měl rád zvířata, bydlel na farmě v Empede. Sám se angažoval i v projektech na ochranu zvířat a podobně. Měl manželku Teresu. Dokonce se stal v roce 2004 otcem, když mu jeho žena porodila dcerku Laru. Jenže ta měla vrozený syndrom a tím začalo Enkeho trápení. Začal trpět depresemi a vše vyvrcholilo v roce 2006, kdy jeho dvouletá dcerka tomuto syndromu podlehla a zemřela. Enke se s tím nedokázal smířit, jak později řekla jeho manželka. Střídala se dobrá a špatná období. Nikdo nic moc netušil, co se s Robertem zrovna děje. Nepomohla mu ani adopce malé Leily. Vše vyvrholilo ve chvíli, kdy si prý procházel jedním z lepších období. 10. listopadu 2009, kolem šesté hodiny večerní, Robert Enke skočil pod vlak. Ukončil tak svůj život v pouhých dvaatřiceti letech.

Zanechal za sebou spoustu úspěchů a také manželku Teresu a osmíměsíční adoptovanou dceru Leilu. Sezonu předtím byl vyhlášen nejlepším brankářem Bundesligy, na evropském šampionátu s Německem získal stříbrné medaile. Měl být jedničkou reprezentace pro MS 2010. Pro celé Německo a celý svět to byl šok. Poslední rozloučení proběhlo přímo na stadionu v Hannoveru. Rakev zesnulého ležela ve středovém kruhu. Ochozy byly zaplněné. Vněkolika projevech byly zmíněny Enkeho kvality, jak fotbalové, tak lidské. Fotbalový svaz společně s vdovou založili nadaci, jenž má pomoci léčbě deprese. Po Enkem má být také pojmenována ulice v Hannoveru nedaleko stadionu.