Revista PowerPlay

Další ze sportů, který uvidíte na ZOH 2010 ve Vancouveru jsou skoky na lyžích. V článku se dozvíte o co vůbec ve skocích jde, něco o historii skoků na lyžích, jména sportovců, kteří budou reprezentovat ČR na ZOH a program skoků na olympiádě.

 O sportu

 Začneme tím, o co vůbec ve skocích jde. Cílem skokana je získat co nejvyšší rychlost na nájezdovém můstku a doletět co nejdál. Jedná se o převážně zimní sport provozovaný na sněhu, ale existuje i Letní Grand Prix, takže sníh není podmínkou. Každý můstek má svůj bod K (konstrukční bod) a bod HS (hill size). Bod K určuje vzdálenost, od které se skokanovi počítají bonusové body, pokud tedy skokan na můstku K110 skočí 135 metrů, bonusové body se mu počítají za 25 metrů. Čím větší je bod K, tím méně se přičítá bodů za každý metr. Hill size je bod poslední bezpečné hranice dopadu a bývá u většiny můstků větší než bod K.

 Skokani nesmí mít strach z výšek, nýbrž většina můstků měří hrubě přes sto metrů. Odrazová rychlost činí asi 90km/h, na mamutích můstcích dokonce přes 100km/h. Při takovýchto rychlostech samozřejmě nechybí na hlavě helma a brýle pro ochranu před větrem. Na nohách jsou připnuty dvě lyže, které jsou při letu rozevřeny do tvaru písmene „v“. Kromě dálky skoku se hodnotí také stylové provedení, toto hodnocení má na starost pět rozhodčích. Nejvyšší a nejnižší známka se škrtne (pokud jsou například dvě nejnižší známky, škrtá se jen jedna) a součet tří zbylých známek se přičte k bodům za skok. Maximální známka, kterou může rozhodčí udělit je 20 bodů. Světový rekord v délce skoku drží prozatím norský skokan Bjørn Einar Romøren, který dosáhl ve ve slovinské Planici na mamutím můstku Letalnica vzdálenosti 239 metrů.

 Na ZOH ve Vancouveru jsou v plánu skoky jednotlivců na středním můstku (K90) a na můstku velkém (K120). Závody družstev se rovněž konají na velkém můstku. Družstva jsou složena ze čtyř členů z jednoho státu, vítězí družstvo s nejvyšším celkovým součtem všech bodů. O účast na olympiádě poprvé bojovaly i ženské skokanky, ale olympijský výbor jejich návrh zamítl z důvodu zatím velmi malé konkurence v ženské části, kvůli které by nebyl zajištěn dostatečně kvalitní průběh závodu.

 Historie

 Skoky na lyžích jsou původním norským sportem, vznikly v norském Morgedalu. První soutěž ve skocích se konala roku 1862 v Trysilu. První rekord ve skocích vytvořil norský skokan Sondre Norheim, který v roce 1860 dosáhl vzdálenost 30m. Překonat ho dokázal až o 40 let později další Nor a to Nils Gjestvang. Přes sto metrů se skáče od roku 1936, kdy rakouský skokan Sepp Bradl doskočil do vzdálenosti 101 metrů. Na překonání dvousetmetrové hranice si lidé museli počkat déle, ale dočkali se, když Fin Toni Nieminen v roce 1994 doletěl na hranici 203 metrů.

 Popularita skoků začala růst počátkem dvacátých let 20. století, na závody v Harrachově dorazilo dokonce 20 000 nadšených diváků, což byl obrovský úspěch.

 Česko zažilo tři slavná skokanská období, kdy patřilo k absolutní světové špičce. První období byly již zmíněná dvacátá léta. Roku 1925 si naše země odvezla zlato a bronz z mistrovství světa, o dva roky později jsme vybojovali stříbro na dalším MS. Obrovský úspěch byl také bronz Rudolfa Burkerta z olympiády v roce 1928.

 Další období počalo rokem 1968, kdy Jiří Raška získal zlato a stříbro na ZOH. Z mistrovství světa v roce 1970 si odvezl další stříbrnou medaili a na MS roku 1972 vybojoval bronz.O dva roky vybojoval Rudolf Höhnl taktéž bronzovou medaili.

 Třetí a prozatím poslední velké období započalo rokem 1983. Nejprve Pavel Ploc skončil druhý v letech na lyžích, v roce 1985 získal bronz. O dva roky později se dokonce Jiřímu Parmovi podařilo vyhrát mistrovství světa. Z olympiády si zlato nedovezli, ale úspěchem byla i bronzová a stříbrná medaile Pavla Ploce z roku 1984 a 1988 a bronz Jiřího Malece z roku 1988.

 Na počátku 21. století jsme zažili také jedno z úspěšnějších období, ale bylo to především zásluhou jediného skokana – Jakuba Jandy, který v letech 2005 a 2006 dominoval na světové scéně.

 Česká účast

 Na ZOH 2010 ve Vancouveru pojede pět českých skokanů. První z nich je Roman Koudelka, tomuto mladému sportovci se daří ve Světovém poháru, a měl by zahraničním skokanův zajistit slušnou konkurenci.

 Martin Cikl patří též k mladším českým skokanů, kteří jsou nominovaní na ZOH. Před olympiádou zřejmě dostává formu, důkazem je nedávný závod Kontinentálního poháru v Rakousku, kde si vydobyl třetí místo.

 Asi nejznámějším skokanem na ZOH bude Jakub Janda, který patřil před pár lety ke skokanské elitě a vyhrával co se dalo. Nyní šel ale s výkonností mírně dolů, doufejme, že na OH podá nejlepší možný výkon.

 Lukáš Hlava sice nepodává až tak optimální výkony jako zbylí skokané, ale na olympiádě může překvapit prakticky kdokoli a Lukáš se jistě statečně porve se zahraniční konkurencí.

Posledním skokanem, který jede na ZOH je Antonín Hájek. V posledních závodech byl viděn mezi prvními deseti, a tak věříme, že mu to vydrží i na olympiádu.

 Program na OH