マガジン

Hokej je krásná hra. Obyčejně se v ní utkají dva týmy po čtyřech pětkách hráčů, kteří se aktivně snaží dostat puk, gumu či kotouč chcete-li do brány soupeřova týmu. Fanoušci skandují a atmosféra na stadionu houstne vždy, když se puk dostane blízko brány. Potem zaplacený gól je potom odměněn velkým potleskem, řinčením a troubením.

Hra je to krásná, ale co se stane, pokud je hrací den dnem zapsaným na černé listině hokejového osudu?!?

V březnu roku 1989 přišel málem o život Clint Malarchuk, brankář týmu Bufalo. Steve Tuttle ze St. Louis mu nešťastnou náhodou prořízl bruslí tepnu na krku. Nastal velký humbuk, díky němuž brankář nehodu přežil. Cena za toto neštěstí byla ohodnocena 300 stehy na krku.

Video - není vhodné pro slabší povahy!

V říjnu 1995 se událost jakoby opakovala. Bohužel s koncem více než tragickým. Jen dvacet osm let starý švédský hokejista Bengt Akerböm hrající té doby v týmu Mora vykrvácel, když mu spoluhráč a kamarád v jedné osobě při nešťastném pádu prořízl tepnu. Klubový lékař se poté nechal slyšet, že by hráči nedokázal pomoci ani v případě, že by měl hráče v nemocnici a měl možnost použít všechny potřebné nástroje. Osud, nebo nedostatečná vybavenost hráčů?

V březnu roku 1998 utrpěl úraz i český bek Libor Procházka. V zápase AIK Stockholm s Färjestadem byl do krku zasažen bruslí. Rána minula tepnu jen o několik milimetrů. Hráč přežil.

V září roku 1999 měl štěstí v neštěstí hráč Vladimír Vůjtek. 120 vteřin před koncem zápasu Atlanta Thrashers s New York Rangers mu tvář rozřízla umělá brusle protihráče Valerije Kamenského. Zápas měl otevřít novou halu týmu Atlanta Thrashers. To se jim tedy moc nepovedlo. Naštěstí to schytala jen tvář, kterou hráči Vůjtkovi lékaři zašili pomocí 200 stehů.

Leden 2002 se stal zase téměř osudným hráči Vancouveru Janu Hlaváčovi. Ten v duelu s Montrealem ucítil prudkou bolest na krku. Pod ním se okamžitě objevila velká louže krve. Hlaváč dokázal zápas po návratu z nemocnice dohrát. Krk byl zastehován 12 stehy.

V únoru roku 2008 slovenský hokejista Richard Zedník prožil ve věku 31 let možná nejhorší okamžik svého života.  V zápase Buffalo versus Florida mu spoluhráč Jokinen přeťal bruslí krční tepnu. Jokinen bojuje o puk s MacArthurem a ztrácí balanc. Padá a jeho noha letí vzhůru. Stalo se to přímo před plexisklem u brány. Z rány okamžitě začala stříkat krev. Hráč je duchapřítomný a s obdivem všech okolo vstává z ledu, na který se zhroutil a ujíždí na střídačku. Život mu tam zachraňuje především masér Dave Zenobi. Ten bez prodlení strčí do rány prsty, aby zastavil krvácení. Lékaři obou týmů se snaží hráči poskytnout pomoc. Rivalství jde stranou, jde o holí život slovenského hráče. Nejlepší výhled na celou událost měl český obránce Jaroslav Špaček. „Viděl jsem, jak v Nashvillu podřízla brusle zápěstí  Robertu Schnabelovi, ale tohle bylo daleko horší. Tady šlo o holý život!" komentoval situaci. Jokinen chvíli vůbec netušil co se děje. Když Zedník odešel do kabiny, Jokinen rychle pospíchal k monitoru mezi střídačkami. „To byla moje brusle? Byl jsem to já? Panebože...," pokoušely se o něj mrákoty. Zedník ztratil dva litry krve. „Pamatuji se, že jsem myslel na to, jestli ji (dceru - poznámka autora) uvidím vyrůstat," řekl novinářům ve svém prvním rozhovoru po hrůzostrašném zranění. „Cítil jsem se jako by mě někdo probodl," citují Zedníka oficiální stránky klubu.

Tato krvavá zranění končí mnohdy i nešťastně. Přesto hráči, kteří je přežili, hokej stále milují. A i když si občas na zranění a hrůzné zážitky vzpomenou, hrají tak dobře, jak jen mohou i nadále. Ve Švédsku však byla pozměněna pravidla. Důvodem byla právě smrt vykrvácením. Hráči od té doby musejí nosit na krku chrániče, které zabraňují podobným zraněním. A tak si říkám, zda by to nemělo být povinné v celém hokejovém světě.