PowerPlay Ajakiri

Ano, svůj cíl jsme splnili. Hned po losu bylo jasné, že budeme útočit maximálně na druhé místo, které by nám minimálně zařídilo baráž. Ovšem nemohl jsem se ubránit dojmu, že nás políbila velká štěstěna. Ano, Španělé nejsou žádný med, ale my stejně nemáme na žádný tým z toho prvního koše, a alespoň jsme dostali atraktivního soupeře pro fanoušky a marketink celkově. A Skoti? To v současnosti pomalu není tým, hodně jsme se s nimi natrápili, ale skotský reprezentační i klubový fotbal prochází ohromnou krizí, které jsme také náležitě využili. Jen tak mimochodem, záchrany skotského fotbalu jsou v plném proudu. V tamních školách možná budou mít i dvě hodiny fotbalu týdně, tonoucí se stébla chytá. Dalšími soupeři v naší kvalifikační skupině byla nepříliš fotbalová země Litva a jako největší outsider bylo považováno Lichnštejnsko.

Asi každý z nás si pamatuje na první zápas v Olomouci proti Litvě. Celá země byla natěšená a plná očekávání, ale tenhle zápas jakoby nastavil zrcadlo celému průběhu kvalifikace. Baroš nedal penaltu a záhy jsme byli potrestaní. Střelec Baroš, s jehož góly musíme počítat, se protrápil celou kvalifikací, jediným jeho zářezem na pažbě jeho kopaček byla trefa v Českých Budějovicích proti Lichtenštejnsku, kde se mimo jiné naše reprezentace také řádně prodřela k výhře 2:0.

Dojem z celé kvalifikace

Bylo to poslední pátek, kdy jsem viděl rozhovor Petra Čecha s Janem Krausem. Tam brankář nešetřil s kritikou té české povahy, věčné nespokojenosti. Hrozně rychle zapomínáme a zároveň se lehce nadchneme, potom si po nějaké větší prohře připadáme jako spadlí z jabloně. Jaké bych uvedl příklady? Zchladila nás prohra s Litvou, nyní zase média oslavují reprezentaci za výhru v Litvě, ovšem proč? Výhra nadmíru důležitá, hrozně moc. Ale takové týmy jsme vždycky poráželi ještě, než jsme vystoupili z autobusu, a to byly v té nejsilnější sestavě, jen tak mimochodem. Vím, je teď úplně jiná generace, ale občas mě tahle česká vlastnost taky rozčiluje. Například chválit Baroše za jeho výkon, když opět nedal branku. Můj názor je, že hrál poměrně dobře, i když rychlost mu už pane neříká, je to hráč, který na rychlosti staví, a proto je to problém. Udělat kličku a frnknout "za roh", tak jsem ho vždy viděl. Ovšem nyní už si v souboji 1 na 1 tak dobře neporadí. Dobrý výběr místa mu zůstal, to v Litvě dokázal. Vedle něj nebo místo něj by se mi líbil Necid, ten si bohužel ještě pár měsíců promarodí. Klíčovým mužem byl určitě Michal Kadlec, který proměnil hodně důležitých penalt a i celkově patří k vysokému nadstandartu naší reprezentace. Bohužel ho dokáže podpořit velmi málo hráčů.

Jiráček a Pilař, aneb na budoucnosti se dá stavět.

Pro mě to jsou jednoznačně největší objevy tohoto kvalifikačního cyklu. Jiráček vůbec nekazí, je silný na balónu a ve svých 24-letech je velkým příslibem pro reprezentaci. Pilaře už zná také kde kdo, odchovanec nyní již "legendárního" divizního klubu, který vyřadil Slavii z národního poháru, někdy působí jako hráč z "playstationu", neskutečný dribling, nahrávky a moc dobře umí "vykroužit" ze strany do středu hřiště a dobře vystřelit, případně si vynutit faul. Jsou to určitě jedni z mála, co Michal Bílek do repre přivedl, a chytili se. Bohužel nejdeme směrem jiných reprezentací, nemáme asi dost kvalitní mladíky, co by třeba už od 20-ti hráli. Morávek, Hloušek, Pekhart a ostatní se příliš neprosadili.

Baráž

Jen tak tak jsme zapadli mezi nasazené a odvážím si napsat, že nám to zachránilo kůži, vyhli jsme se například Chorvatsku či Portugalsku, týmy, na které nyní nemáme. Postrachem pro nás mezi nenasazenými bylo Turecko, černá můra se značkou EURO 2008, nepřál jsem si ani Bosnu. Otevřeně jsme snili o Estonsku..nakonec z toho byla Černá Hora, na první pohled lehký soupeř, ale opak je pravdou. Vučinič, kanonýr Juventusu nám nadělá nemálo starostí, tím spíše naší oslabené defenzívě o Hubníka a Hübschmana. Neopomínaje Simona Vukčeviće z Blackburnu. První rozhovory s trenérem Černé Hory budí rozpaky, jsou hodně odvážné a pro nás mírně urážlivé, o to více se snad dokážeme motivovat. Ale já jsem spíše pesimista, budu moc fandit, český fotbal potřebuje prestiž a hlavně finance, které EURO obnáší, i když jsem si vědom, že naše případné šance na EURU nejsou velké.

Na grafu vidíte, co "vše" nám stačilo k baráži. Stačilo vyhrát jen čtyři zápasy, z toho dva proti trpaslíkovi z Lichnštejnska.

Zdroj tabulek: Eurofotbal.cz