PowerPlay περιοδικό

Více než půl století, v letošním sezóně se hraje již 58.ročník, se přední evropské kluby střetávají ve vzájemných soubojích o trofej nejatraktivnější fotbalové soutěže Evropy. Celá soutěž prošla od svého prvního ročníku několika změnami a ve svém vývoji se dostala do takové podoby, jakou známe dnes.

Úplně první ročník se odehrál v sezóně 1955/1956. Tehdy se tato soutěž označovala jako Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ). Do bojů 1.kola (=osmifinále) zasáhlo 16 týmů ze stejného počtu zemí. Hrálo se vyřazovacím způsobem na 2 zápasy. Do prvního finále, které se hrálo (a hraje dodnes) na 1 zápas, se probojoval  Real Madrid společně se  Stade de Reims. Tehdy nejúspěšnější francouzský klub (v sezóně 2012/2013 tento klub hraje po 33 letech 1.franc. ligu) v napínavém finále hraném v Paříži vedl už po 10.minutách 2:0, Real do konce poločasu ale stihl srovnat. Byť šli francouzští do vedení znovu, hráči  Realu Madrid zápas otočili na 4:3 a mohli tak slavit historický první titul.

V následujících letech se soutěž postupně rozšiřovala o čím dál větší počet účastníků, čistý vyřazovací systém zůstával nezměněn, přibývali pouze kola a předkola. Systém se skupinami se objevil poprvé až v sezóně 1991/92. Z vyřazovací části (předkola, ty jsou každou sezónu) se 8 postupujících dostalo do dvou skupin, které nahradily čtvrtfinále a semifinále. V těchto skupinách každý tým odehrál 6 zápasů se svými protivníky. Vítězové skupin, konkrétně  FC Barcelona a  UC Sampdoria,  si to pak rozdali ve finále na stadionu ve Wembley.  FC Barcelona zvítězila 1:0 v prodloužení.

Další sezónu 1992/93 došlo k prvnímu a zatím poslednímu přejmenování. Pohár mistrů evropských zemí se odteď jmenoval Liga mistrů UEFA. V devadesátých letech prošel systém soutěže největšími změnami. O sezónu později (1993/94) ze dvou skupin postupovali první dva do semifinále, ovšem další sezónu tomu bylo zase jinak – tentokrát se rozšířil počet skupin ze 2 na 4, první 2 týmy z každé skupiny postoupili do vyřazovacího čtvrtfinále. Toto rozdělení vydrželo jen pár let, sezóna 1997/98 znamenala další změnu – 6 skupin po 4 týmech, do čtvrtfinále postoupili vítězové skupiny a 2 nejlepší týmy ze druhých míst. Poprvé se počet skupin zvedl na 8 v sezóně 1999/2000. Nejlepší 2 týmy postoupily do osmifinálových skupin, kde se znovu každý tým utkal se třemi novými soupeři. Opět postupovali první dva, tentokrát do vyřazovacího čtvrtfinále. Dnešní systém předkola – 8 čtyřčlenných skupin – 2 nejlepší z každé skupiny do osmifinále funguje od sezóny 2003/2004. V posledních měsících se začalo mluvit o zdvojnásobení počtu účastníků a počtu skupin v hlavní části Ligy mistrů (64 týmů v 16 skupinách), tak se možná brzy dočkáme další změny.

57 finále LM

Zatím bylo odehráno 57 velkých finále, což už je slušná porce, která zaujme nejen milovníky statistik. V základní hrací době skončilo 42 zápasů, další 4 se rozhodly v prodloužení. Největších nervů - penaltové rozstřely - bylo viděno v 10 případech. Kdo dává pozor, všiml si, že 42+4+10=56 a jedno finále chybí. Jedná se o finále sezóny 1973/74, ve kterém hráli  Bayern Mnichov a  Atlético Madrid. Finále v základní hrací době skončilo 0:0, v prodloužení šlo Atlético do vedení ve 114.minutě, ale Bayern ve 119.minutě srovnal. Výsledek 1:1 po prodloužení by v dnešní době znamenal penaltový rozstřel, ale tehdy ve finálovém zápase nemohl být (něco jako dnes, když se hraje v naší hokejové extralize poslední rozhodující zápas v play off (stav série 3:3), tak po prodloužení nejsou nájezdy, ale další prodloužení, dokud se nerozhodne). Zápas se proto opakoval o 2 dny znovu a v něm  Bayern Mnichov vyhrál přesvědčivě 4:0.

O nejdelší sérii držení titulu se zasloužil  Real Madrid, který titul držel 5 let po sobě. Pod třemi různými trenéry vyhrál prvních 5 ročníků v řadě - 1956-1960. O druhé místo se v této disciplíně podělil  Ajax Amsterdam 1971-1973 a 
 Bayern Mnichov 1974-1976. Titul dokázala jednou obhájit jen pětice týmů:  Benfica Lisabon 1961-1962,
 Inter Milán 1964-1965,  Liverpool 1977-1978,  Nottigham Forest 1979-1980 a poslední obhájce  AC Milán 1989-1990. V letošní sezóně se obhajoby také nedočkáme, protože poslední vítěz  Chelsea z Ligy Mistrů vypadl.

Pokud se na dobu držení titulu podíváme z hlediska států, tak nejdéle této soutěži panovala  Anglie 1977-1982, následována  Španělskem 1956-1960,  Nizozemím 1970-1973 a  Německem 1974-1976. Další země, která dokázala držet titul alespoň 2 roky po sobě, byla  Itálie, té se povedlo hned dvakrát: 1963-1965 a 1989-1990. Nakonec tu máme  Portugalsko 1961-1962.

A který klub patří historisticky mezi ty nejlepší? To nám prozradí následující tabulka!

Název týmu	Počet účastí ve finále	Počet získaných titulů
Real Madrid	12	9
AC Milán	11	7
Liverpool	7	5
Bayern Mnichov	9	4
Barcelona	7	4
Ajax Amsterdam	6	4
Manchester United	5	3
Inter Milán	5	3
Benfica Lisabon	7	2
Juventus Turín	7	2

Následující týmy se do finále probojovali dvakrát:
Obě účasti zužitkovali k zisku titulu:  Nottingham Forest a  Porto
Po jednom neúspěchu a titulu si připsali:  Chelsea,  Celtic Glasgow,  Hamburger,  Steaua Bucuresti, 
 Olympique de Marseille
Dvakrát neuspěli:  Stade de Reims,   Valencia

Do finále se pouze jedinkrát probojovali:
Vyhráli:   Feyenoord Rotterdam,  PSV Eidhoven,  Borussia Dortmund,  Aston Villa,  Crvena Zvezda
Neuspěli:  Fiorentina,  Eintracht Frankfurt,  Partizan Bělehrad,  Panathinaikos,  Atlético Madrid, 
 Leeds United,  Saint-Étienne,  Borussia Monchengladbach,  Club Brugge,  Malmo FF,  AS Řím,  UC Sampdoria,  Bayer Leverkusen,  Monaco,  Arsenal

Mezi historicky největší finálové "smolaře" patří s 5 neúspěchy:  Juventus Turín,  Benfica Lisabon,  Bayern Mnichov

A jak jsou na tom s počtem účastí a tituly jednotlivé země?

Název země	Počet účastí ve finále	Počet získaných titulů
Španělsko	22	13
Anglie	19	12
Itálie	26	12
Nizozemí	8	6
Německo	15	6
Portugalsko	9	4
Skotsko	2	1
Rumunsko	2	1
Srbsko	2	1
Francie	6	1
Belgie	1	0
Řecko	1	0
Švédsko	1	0

Z 57 odehraných ročníků Ligy mistrů pouze 2x nastala situace, kdy se ve finále střetly 2 kluby ze stejné země. Čistě španělské finále se sehrálo v sezóně 1999/2000, kdy zvítězil  Real Madrid 3:0 nad  Valencií. Ryze anglické finále se odehrálo v sezóně 2007/2008, mnozí z nás si ho určitě pamatují, tenkrát vyhrál  Manchester United s  Chelsea po napínavém penaltovém rozstřel 6:5.

Liga mistrů přinášela a stále přináší množství emocí, vzrušení a napínavých soubojů. Avšak historie LM pamatuje pár tragédií. Mezi nejznámější patří pád letadla  Manchesteru United  z 6.února 1958 při návratu ze čtvrtfinále, při kterém zahynulo 8 hráčů, 8 novinářů a 7 dalších lidí. Černým písmem se zapsalo finále z roku 1985, které se hrálo v Bruselu mezi  Juventusem Turín a  Liverpoolem. Důsledkem několika faktorům - špatný stav stadionu, nepřipravenost organizátora apod. - došlo k pádu zdi mezi sektory, v jehož troskách nalezlo smrt 39 fanoušků a kolem 400 jich bylo zraněno. Spouštěčem byli fanoušci Liverpoolu, kteří mnozí v podnapilém stavu zaútočili na sektor fandů Juventusu. Ti začali prchat ke zmiňované zdi. Zápas se přesto odehrál. Následkem této tragédie bylo zavedení hodnocení stadiónů, aby k podobné situaci nedošlo znova. Dalších 5 let nesměl žádný anglický klub zasáhnout do soutěží UEFA.

Nezbývá než doufat, že se nic podobného nebude opakovat a že nám Liga mistrů bude přinášet jen radost.