PowerPlay περιοδικό

Tak, jako každý čtvrtek a pátek, jsem si nechal po ranní kávě přinést od své asistentky složky budoucích hvězd. Sportovní akademie mi, jak už mají ve zvyku, zaslala hvězdy zcela vyhaslé. Občas pošlou červené trpaslíky, sem tam rozpadající se kometu, ale abych dostal pořádného veleobra, to by asi musely přestat fungovat fyzikální zákony. Většina hráčů tak nenávratně skončí v černá díře. Někteří mají to štěstí, že se v klubu objeví nějaké to volné místečko, takže u nás mohou ještě pár let brigádovat. Například minulý týden se tu objevil Julius Kuchař. Fotbalové kvality chabé, ale jeho kuchařské geny se nedaly popřít. Po průzkumu atributy flambování, grilování a pečení dosahovaly maximálních hodnot, ostatní k tomu neměly daleko.

Ovšem tento stav mládeže mě trápí už dlouho a jak by řekl pan Křetínský, tento tah byl poslední kapkou. Vydal jsem se svým vrtulníkem navštívit líheň mladíku. Ta fotbalová je ukryta hluboko v hustém lese, dostat se do ní lze jen podzemní dráhou, popřípadě letecky. Poloha uvnitř „džungle" má své odůvodnění - hráči se nemohou ulít uprostřed tréninku (při vícedenních po večerech nemůžou brouzdat po zábavách), neboť v okolním pralese se nachází mnoho mnou nastražených nebezpečí (každé má své vlastní ohraničené teritorium), mezi ně patří například medvědi, tygři, geneticky upravení divočáci, vlk od červené Karkulky, tlupa orangutanů a tchýně. Hokejová akademie je pro změnu v horách, mladíci zde prakticky bydlí (na víkendy jezdí lanovkou na zápasy a za rodinou). Kolem se pohybují hlídky ledních medvědů a sněžných mužů. Já se vydal do té fotbalové, kde je současný stav kritičtější.

Po přistání mě přivítal správce akademie. Měl mírně vykulené oči, trochu se třásl, patrně ho náhlá inspekce zaskočila. Ihned mě vzal na prohlídku. Hřiště, tělocvičny, posilovna, veškeré zázemí a vybavení bylo naprosto v pořádku a odpovídalo investovaným prostředkům na stavbu a údržbu. Jediné, co tomu chybělo, byly výsledky ve formě nadupaných hráčů. Proto jsem se vydal směrem do prostorů kanceláří navštívit oba sportovní ředitele zodpovídajících za výuku hráčů. Ihned jsem se zeptal: „Proč už dlouho odtud nepřišel žádný talent?"

Ondřej Stěnička se nadechl k dlouhé odpovědi. „To máte tak," začal. „K tomu, aby vyrostl opravdu supr hráč, jehož potenciál dosahuje slibných hodnot, se musí sejít vše. Základním stavebním kamenem jsou geny. Bez nich se ani největší dříč nemůže stát hvězdou světového formátu. Sice díky své snaze to může dotáhnout daleko, ale vše má své hranice. Genový faktor nemůžeme ovlivnit, někdy je období, kdy se rodí tzv. zlatá generace hráčů, kdy je kvalitnějších hráčů dostatek, na druhé straně jsou období sucha, kdy ani nejkvalitnější „hnojivo" nepomůže vypěstovat nic extra. Další věc, kterou nemůžeme ovlivnit, je to, kde se hráč narodí a do které akademie se zapíše. Když se hráč narodí například na druhé straně republiky, tak pravděpobnost, že se zapíše do naší akademie, se blíží k nule. Skauti nám v tomto případě nepomohou, protože je těžké objevit talent v tak mladém věku (pozn. redakce: hráči se nejčastěji zapisují ve věku 6-7 let). Když už máme to štěstí, že se budoucí hvězda narodí v našem městě, ještě nemáme vyhráno. V okolí existuje mnoho jiných klubů. Konkurence je obrovská. Dalším důležitým faktorem, za který zodpovídájí všechny akademie, je samotná výchova hráče. Hlavním atributem je trénink, to závisí od vybavení a nás, sportovních manažerů. Další složky, které můžeme ovlivnit jen částečně, jsou prostředí, ve kterém hráči vyrůstají, a motivace pro další rozvoj. Jestli mladý hráč bude vyrůstat ve špatném prostředí a neodolá různým pokušením jako jsou cigarety, alkohol apod., tak minimálně to odnese celková sportovní výdrž. V nejhorším případě je fotbal/hokej přestane bavit a skončí, byť jejich kariéra začínala mít růžové barvy. My děláme maximum proto, aby k tomu nedocházelo. Pracujeme s tím, co máme. Bohužel né vždy to odpovídá potřebám vedení klubu. Je třeba být trpělivější."

Po vyslechnutí proslovu hlavního sportovního ředitele jsem se nad celou věcí zamyslel a musím s jeho argumenty souhlasit. Cestou zpátky do svého sídla jsem obvolal pár desítek známých a zeptal jsem se jich na jejich akademie. Sem tam někomu dojde někdo kvalitnější párkrát po sobě, ale většinou to je bída. Aspoň mě to už tak moc nemrzí, když vím, že v tom nejsem zcela sám. Teď se těším na příchod nové zlaté generace. Kdy to bude? Možná za týden, za měsíc, v další sezóně...Vše je ve hvězdách a tak doufám, že brzy aspoň jedna hvězda spadne do mé akademie.