PowerPlay περιοδικό

Od začátku sezóny uběhlo již několik dní. Manažer FrenSleepers, můj dlouholetý rival na bitevním poli, poprvé válčí ve II. fotbalové lize. Jeho cesta byla dlouhá, začínal ve IV.lize, ale pečlivou a systematickou prací se prodral vysoko. Napadlo mě, že bych zkusil poodhalit klíč k úspěchu jeho klubu. Proto jsem požádal vedení týmu, jestli bych mohl s jejich týmem strávit jeden obyčejný den. Obratem přišla rychlá kladná odpověď...

V den odjezdu jsem si zabalil malé zavazadlo a večer jsem se vydal směr FrenArena. Správce stadionu Libor Grygar mě přivítal s otevřenou náručí. Poté jsme se vydali za stadion, kde má klub takové satelitní městečko. Jak poznamenal správce, tak je to jeden nekončící kemp. Z venku to vypadá hrůzostrašně, celé městečko je obehnáno asi 3 metry vysokou tlustou betonovou zdí, která je zakončená ostnatým drátem. Ihned jsem se zeptal, proč tomu tak je. Správce se jen pousmál a pravil: "V našich začátcích jsme měli několik problémů. Novináři a fanoušci nám sem chodili jako do holubníku, hráče a trenéry to už začalo štvát. Tak velký boss klubu, pan FrenSleepers, uvolnil finance pro vybudování této zdi. Náramná práce." U hlavního vchodu přišla na řadu prohlídka. Do areálu je totiž přísně zakázánou nosit audio a video nahrávače. Nejvíc trapně mi bylo, když asi dva metry vysoká gorila vytáhla z mého zavadla mé trenýrky. Vše proběhlo v pořádku a já tak mohl nahlédnout dovnitř.

Ihned se přede mnou vyrojily malé nádherné přízemní domky. Připadal jsem si skoro jako v ráji. Z toho zasnění mě probudilo prásknutí biče. Ihned jsem se zeptal, co se děje. Správce se opět pousmál a pravil: "Tohle je tu celkem běžné. Máme tady asi dva zaháněče, kteří mají směnu před spánkem. Jsou vycvičení v práci s bičem, jejich úkolem je zahnat opozdilce do jejich domků. Na takovou práci nebereme jenom tak někoho. Jedná se většinou o hráče ze sportovní akademie, kteří neprojevili při testech dostanečnou kvalitu. Klub se jim chce aspoň nějak odměnit za jejich píli v akademii, tak jim dává tuto dobře placenou práci. Ovšem nic není napořád, podle kritérií zde takto mohou pracovat maximálně dva roky. Během nich si našetří dostatečný obnos peněz, aby poté byli schopni zaplatit různé vzdělávací kurzy, díky kterým se mohou dostat do normálního života. Přecejenom své mládí obětovali fotbalu." Při těchto slovech jsme zastavili před domkem pro hosty. Správce mi vysvětlil a následně ukázal všechny místnosti. Byla tu velká poměrně luxusní koupelna, WC, malá kuchyně, bohatě zařízená posilovna, obývací pokoj, ve kterém byla plazmová televize (asi 150 cm dlouhá úhlopříčka), perský koberec, gauč a křesla z jednoho z nejkvalitnějších materiálů a další velice komfortní vybavení. Jako poslední místnost byla ložnice, která se musí vidět, je nepopsatelná. Ještě se vrátím k TV. Daly se na ní přehrát pouze fotbalové zápasy. TV je napojená na centrální databázi, která obsahuje tisíce zápasů z nejprestižnějších lig a pohárů a také z různých otevřených tréninků nejslavnějších fotbalistů. Správce ještě poznamenal, že takto podobně jsou vybaveny všechny domy v areálu. Poté mě pozval na večeři do místní jídelny, ale já už večeřel před příjezdem, tak jsem odmítl. Dozvěděl jsem se, že hráči nemají pevně nařízený budíček, ale nejpozději do 10:00 musí být na tréninku, jinak je stihne trest.

Ráno jsem se probudil a po drobné přípravě jsem se vydal směrem do jídelny. Ta byla rozdělena do sekcí podle příslušnosti hráčů (A-tým, B-tým, 14-15 let, 11-13 let, 8-10 let, do 7 let), protože tělo v různém věku potřebuje zaměření na jiné potraviny, hlavně v mládí. Připojil jsem se k A-týmu, který měl k dispozici velký švédský stůl, na kterém se nacházely lahůdky z různých částí světa. Ke stolu jsem si přisedl k Samuelovi Serbouskovi a povyprávěli jsme si o stravě. Je to velký milovník jídla a ujistil mě, že snídaně nic není, že si mám počkat na oběd. A-týmu vaří paní Grygarová - manželka pana správce, která to s jídlem umí fantasticky. Pomalu jsem začal litovat toho, že jsem se zde nenavečeřel. Samuel odešel a přisedl si ke mně asistent trenéra Jakub Merhaut. Ten mi prozradil, že zde se stravují pouze nezadaní hráči, zadaní si musí hledat potravu jinde, nejčastěji u přítelkyň a manželek. Většina hráčů je nezadaných právě kvůli dobré stravě, takže nepoletují ve večerním volnu za holkama a věnují se naplno fotbalu. Paní Grygarová je jedním z nejdůležitějších lidí v klubu. Je dokonce tak hodná, že při domácích zápasech něco navaří i rozhodčím. Každý rozhodčí se modlí, aby jel pískat právě sem, protože legendy o jejím kulinářském umění se prohání i v zahraničí. Poté jsme se přesunuli na tréninkové hřiště.

Většina hráčů už byla připravena na hlavní dopolední trénink, který trvá přibližně dvě hodiny a je zaměřený na kondici. Trenér s asistenty dělají přesně v 10:00 nástup a počítají, kdo chybí. U jedné malé bodovy bez oken, která má patrně jednu místnost, stál další muž s bičem. Podobných borců, jak jsem se později dozvěděl, tak se jim říká poháněči, je jich tu víc, všichni jsou rozmístění v pravidelných intervalech po obvodu hřiště. Při nástupu trenéři zjistili, že chybí Zbyněk Trojan. Ten už přibíhá, má zpoždění asi 2 minuty. Je to jeden z těch zadaných hráčů, kteří musí dojíždět. Trenér vytáhl velkou digitální tabuli, která po nastavení ukázala dvacítku. Ukázal to tomu muži, který stál u již zmiňované malé budovy. Pan Trojan k němu zamířil, poté se ozvaly rány biče. Asi jich bylo skutečně 20. Trojan vyšel ven s tváří hráče pokeru, evidentně byl už zvyklý. Následně si každý z hráčů vzal batoh, který měl stěny i dno vyztužené. Trenér mi vysvětlil, že si každý hráč náhodně vybere jeden, se kterým bude běhat. Minimální váha obsahu batohu je 30kg, maximální 70kg. Hráči si nasadili batohy, jak jim to vyhovovalo nejvíc a pustili se do běhání kolem hřiště. Mezitím si asistent trenéra vytáhl velký buben. Jedno bouchnutí do bubnu znamenal pro každého "bičaře" jeden úder bičem do blízkosti běhajících hráčů. Měl jsem to štěstí, že jsem si mohl také párkrát bouchnost do bubnu, ale asi jsem zvolil rychlejší tempo a hráči se na mě otáčeli s velkým odporem ve tváři. Bičaři - poháněči mají za úkol udržovat morálku a tempo tréninku. Nejhorších 5 hráčů tréninku je poté večer zbaveno osobního volna a musí jít do jedné místnosti, která je podobná mučírně. Do té jsem se ale nedostal. Možná to bylo štěstí. Ve 12:00 se ozval celým areálem gong a hráči měli čas na sprchu a oběd.

Samuel měl pravdu. Oběd byl výborný. Jako host jsem si mohl vybrat jeden z 10 nabízených pokrmů. Hráči si mohou dokonce naplánovat dopředu vlastní jídelníček. Paní Grygarová vše zvládá a ani rozmanitost jídel jí při vaření nedělá problémy. Oběd vám nebudu popisovat, kdo nezažije, nepochopí. V 15:00 mají hráči další dvouhodinový trénink zaměřený na techniku a práci s míčem. Hráči nominovaní na zápas mají tento trénink poloviční, druhá půlka je věnována taktické přípravě na zápas. Během odpoledních tréninků jsou přítomní trestači, kteří trestají různými nástroji hráče neplnící své povinnosti. Pro mou podívanou bohužel jsem žádný z rozpodivných nástrojů neviděl v akci.

Po hodině jsem byl vyzván k odchodu z tréninku kvůli přípravě na zápas. Pochopil jsem a v doprovodu trestače jsem si odešel pro věci. Než jsem odešel z areálu úplně, tak jsem si skočil do jídelny na sváču. Potkal jsem tam rozhodčí, kteří byli nasazeni na dnešní zápas, pozdravil je a popřál jim dobrou chuť. Nakonec jsem po další prohlídce mohl odejít a přemýšlet o tom, co jsem za ten necelý den zažil. Možná to jsou velmi neobvyklé metody a celý přístup k věci. Na druhou stranu každý má svou strategii, jak dosáhnout úspěchu. Na hráčích bylo vidět, že ví, že za úspěchem stojí léta dřiny. Tímto se s Vámi loučím a závěrem bych chtěl poděkovat manažerovi FrenSleepers za to, že mi přiblížil tréninkové metody jeho A-mužstva.