PowerPlay περιοδικό

Hokejová encyklopedie by jej jako hráče charakterizovala slovy: výborný bruslař s vynikající technikou hole, tvořivý, nápaditý, schopný maximální improvizace, typický představitel české hokejové školy, který hrál na jedenácti světových šampionátech a třech olympijských hrách, za reprezentaci sehrál 289 zápasů, v nichž dal 155 gólů, v lize nastoupil k 539 zápasům, v nichž skóroval 343krát. A ještě jedno podstatné rozdával Vladimír Martinec během své bohaté kariéry divákům i spoluhráčům - radost ze hry.

„Mé první brusle byly samozřejmě ty na kličku, to mně bylo asi tak šest, v osmi jsem dostal "džeksny" - to nebyly ještě "kanady", ty jsem poprvé obul až tak za další tři roky."

Brusle ale nebyly zdaleka jediným sportovním lákadlem, parta lomnických kluků holdovala všemu. Přesto byl ale sport, který Vladimír jako kluk nedělal se zápalem.

„Byly to lyže, asi jsem byl od přírody trochu línější, takže jsem se do lyžování nehrnul. Raději jsme si s klukama udělali mantinely na rybníku. Dost slušně, na úrovni kraje, jsem hrál v rodné Lomnici nad Popelkou fotbal, toho jsem musel nechat až po příchodu do Pardubic."

Tam se kolem trenéra Sekery dala dohromady výborná parta talentovaných hokejistů. Vladimír v ní tíhl do útoku, pravé křídlo se mu stalo domovským postem v mládežnických pardubických týmech. V sezóně 1966/67 neprohráli s dorostem dokonce ani jediný zápas a právě z toho mužstva se postupně převážná část hráčů uplatnila později v lize dospělých.

„Tehdy v tom mužstvu se zrodila i naše útočná řada. Sezónu jsem začal s Bogasem (Šťastným) na levém křídle, centři se střídali, ale na přelomu roku 1967/68 s námi začal hrát Bochník (Jiří Novák) a v konci sezóny už na nás tři nikdo neměl. Zpočátku to samozřejmě nebylo ještě tak vyhraněné jak v době největší slávy, ale už tehdy bylo jasné, že Bogas to ujezdí hlavně dozadu a my s Bochníkem budeme bránit míň. Výhodou bylo, že jsme si dokázali na ledě výborně vyhovět, vzájemně jsme se během zápasu viděli a padaly z toho krásný góly!"

V osmašedesátém získal s reprezentační osmnáctkou titul evropského šampióna, ke kterému přidal o čtyři roky později titul mistra světa mezi seniory na šampionátu doma v Praze, který dokázal potvrdit dalšími dvěma zlaty v letech 1976 a 1977. „Vrcholem byl asi ten z roku 1976, kdy jsem měl asi vůbec nejlepší fazónu své kariéry. Formu jsme měli ale všichni tři, tedy Bogas i Bochník, protože jsme v Katovicích udělali každý téměř dvacet bodů v kanadském bodování v deseti zápasech, a to se hodnotila jen jedna přihrávka místo dnešních dvou."

Vladimír Martinec byl na zmíněném šampionátu vyhodnocen jako nejlepší útočník. O půl roku později byl střelcem naší reprezentace na l. ročníku Kanadského poháru, který vešel do paměti příznivců hokeje nejen naší konečnou stříbrnou příčkou. Stejnou získali naši hokejisté i na olympijských hrách v témže roce, ale už o půl roku dříve, v Innsbrucku. „Tam jsme byli hodně blízko zlatu, ale porazila nás místo soupeřů chřipka. Vlastně jen my s Bogasem jsme to přestáli bez úhony, protože jsme si na závěrečném soustředění v Nymburce nedali píchnout injekci."

Olympijských her se Vladimír zúčastnil už v roce 1972 v Sapporu, odkud si odvezl bronz a sérii tří zakončil v roce 1980 v Lake Placid -tentokrát bohužel bez medaile - naši skončili až pátí a náš útočník sehrál jen necelé dva zápasy - se zlomenou rukou tak ve své kariéře nedohrál jediný turnaj, který začal!

V jedenaosmdesátém skončil v Pardubicích, ale ještě čtyři sezóny hrál v německém Kaufbeurenu, než pověsil v šestatřiceti brusle definitivně na kladivo, aniž by okusil zámořskou NHL. „Měl jsem tu možnost v roce 1981, bylo to tak na 80 procent hotový, ale v poslední chvíli jsem si to rozmyslel. Jednak mi bylo dvaatřicet a pak jsem měl v té době daleko větší strach z lítání než dneska a NHL je kromě jiného právě o tom. Zkrátka jsem nešel do toho rizika. Asi jsem udělal chybu, ale kdo tenkrát mohl vědět, co bude za dvacet let!"

V éře Vladimíra Martince byly hokejovými velmocemi Sovětský svaz a Kanada. Československo bylo vždy třetím v řadě, přestože dokázalo mnohokrát obě velmoci řádně potrápit. „Rusáci měli hlavně neuvěřitelnou fyzickou přípravu, Kanaďané zase neuvěřitelně širokou hráčskou základnu. My jsme tomu čelili tou naší hrou, o které všichni tvrdili, že je vychytralá, ale právě hlava a improvizace byly zbraní na oba!"

Hodně otázek bylo kolem trenérské kariéry světového hokejisty. Mnozí tvrdili, že byl typem hráče, který to měl od boha, a že takový hokejista bude jen velmi těžko dobrým trenérem. Přesto i na tomto poli slavil Vladimír Martinec úspěchy. Byl jako asistent u tří titulů české reprezentace na mistrovství světa - 1999, 2000 a 2001 a především u zlaté olympijské medaile v Naganu 1998.

„To mužstvo bylo radost pozorovat. Jak tahají při tréninku i při zápase. Od třetího utkání šla výkonnost rapidně nahoru, zápas od zápasu. Skoro všichni se velký hokej naučili u nás, možná tři čtyři se dostali na vrchol až za mořem, ti přinesli tah na branku, ale celkově to bylo ideální složení evropských a zámořských hráčů!"

Když se zeptáte čtyřnásobného držitele Zlaté hokejky, trofeje pro nejlepšího hokejistu sezóny, na rodinu, usměje se pod fousy. „Je to stejné jako v devětašedesátém, kdy jsem se ženil. Manželka to se mnou vydržela, jen děti už jsou trochu starší!"

Tolik muž, který vešel do historie našeho hokeje sedmi zlaty - třemi jako hráč a čtyřmi jako trenér.

Reprezentační úspěchy:

Olympijské hry - zlato 1998 (trenér); stříbro 1976; bronz 1972

Mistrovství světa - zlato 1972, 1976, 1977, 1999 (trenér), 2000 (trenér), 2001 (trenér); stříbro 1971, 1974, 1975, 1978, 1979; bronz 1970, 1973, 1981, 1997 (trenér), 1998 (trenér)

Kanadský pohár - stříbro 1976

Článek si dovolím zpestřit o video ze zápasu ČSSR vs. SSSR z OH v roce 1976. Zápas skončil 3:4 (2:0, 0:2, 1:2) a ČSSR s Vladimírem Martincem tak získalo stříbro.

Někteří hokejisté a jejich čísla dresů: ČSSR: Nový - 6; Pospíšil - 7; Martinec - 10; Šťastný - 12; Hlinka - 21. SSSR: Maltsev - 10; Mikhailov - 13; Yakushev - 15; Kharlamov - 17. Brankáři Jiří Holeček a Vladislav Tretiak.

Branky: Nový, Hlinka, E. Novák – Shadrin, Petrov, Yakushev, Kharlamov.

_{Zdroj: Výňatek z knihy Hvězdy českého sportu I.}