PowerPlay περιοδικό

Trojnásobný mistr světa, majitel třinácti medailí ze světových šampionátů a účastník čtyř zimních olympiád. To je sportovní bilance Jiřího Holíka, znamenitého bruslaře, elegantního a pohodového útočníka, který se stal jedním ze symbolů slavné jihlavské Dukly a hokejové reprezentace ČSSR.  

Na rozdíl od staršího bratra Jaroslava, nedávného trenéra juniorské reprezentace, se Jiří stáhl z velkého hokejového dění. V devadesátých letech sice šéfoval Dukle, pak ještě vedl Havlíčkův Brod, ale poté zaskočil už jen u Velkého Meziříčí v krajském přeboru. 

"Už tam nejsem, hokej dělat nechci. To je jako s hraním. Přijde čas, kdy to musejí zvládat mladší. Chybí mi elán. Být trenér, to je neustálé handrkování, přicházíte do konfliktů s hráči, vedením. Člověka to potom trápí a na to nemám. Chci žít poklidněji. Mladí si koupili usedlost a tam se vyblbnu," řekl Holík, který se ženou Marií vychoval dceru a syna, hokejového útočníka, jenž hrál chvíli i za ligovou Duklu.

Jiří Holík senior se narodil 9. července 1944 v Havlíčkově Brodě v rodině soukromého řezníka. "Silnou vůli v nás vypěstoval on. Po tátovi je spíš Jarda, já jsem klidnější po mámě. Ta se taky starala, aby z nás nevyrostli pakíni," vzpomínal na dětství. "S bráchou jsme se furt prali. Byl starší, silnější. Vždycky mě zmydlil. Jednou jsem po něm u babičky hodil kudlu," prozradil Jiří, jemuž se přezdívalo "Malej". Jarda byl "Šéfíčkem". 

V národním celku debutoval při výjezdu do zámoří. "Jezdili jsme pořád po těch dírách tady. Třebíč, Jihlava, Havlbrod a cesta do Kolína, to už byl zájezd. No a za vodou jsem viděl Kanadýra bez zubů - Sly se jmenoval. A já valil oči. To je vono, nemá zuby. Byl jsem mladej kluk, patnáct, šestnáct let," vzpomínal. 

Se seniorskou reprezentací spojil svůj život na dlouhých čtrnáct sezon (1964-77). V dresu se lvíčkem na prsou odehrál porci 319 zápasů, což byl československý i světový rekord, který zlomil až Němec Udo Kiessling před 15 lety. Za ČSSR vstřelil 132 branek. 

Podobně jako Sven "Tumba" Johansson ze Švédska absolvoval Holík rekordních čtrnáct MS, v letech 1972, 1976 a 1977 byl mistrem světa a jen z Vídně 1967 odjížděl zbez medaile ("To byl průšvih"). Dosud je se 123 odehranými duely na MS přeborníkem historie. Hráč s charakteristickou dvacítkou na zádech nechyběl ani při úspěšném vystoupení na Canada Cupu v roce 1976. 

Jiří Holík, vynikající "levaso", tedy bránící levé křídlo z dílny profesora Kostky, byl nepostradatelný. I v armádní Jihlavě, kde získal sedm titulů a v 553 zápasech dal 283 branek. "Vždycky mi stoupne tep na 220, když mi dvacetiletej kluk vykládá, jak je unavenej. Mně bylo třicet čtyři, když mě Himl milostivě pustil do Rosenheimu. To jsem měl za sebou už stovky úmorných soustředění a zápasů," říkal muž, o něhož stál svého času i slavný Detroit. Po německém angažmá hrál Holík ještě v Stadlau a za EV Vídeň. 

"Člověka to mrzí, že se nemohl finančně zabezpečit. Ale když se podívám na hráče, jako je třeba Standa Konopásek, který byl nevinně pět let ve vězení, tak si říkám, že jsem si nežil tak špatně," zamyslel se Holík, který se v roce 1977 vzdal kvůli rodině a dětem reprezentace. "Říkal jsem: V nejlepším odejít. A to jsem dodržel. Nebyl jsem jako Dominik Hašek, který se vracel už pětkrát. Prostě přijde čas a konec," uvedl. 

Poté se vystudovaný pedagog věnoval na jihlavské základní škole své aprobaci zeměpis-tělocvik, koučoval mladé hokejisty a volna trávil s knihou, cigaretou, konzolí PSP či u televize. O bratrech Holíkových, jejichž fotka ve vzájemném "zlatém" objetí z Prahy 1972 obletěla celý svět, byla napsána knížka "Bráchové".

Reprezentační úspěchy:

Olympijské hry - stříbro 1968, 1976; bronz 1964, 1972

Mistrovství světa - zlato 1972, 1976, 1977; stříbro 1965, 1966, 1971, 1974, 1975; bronz 1969, 1970, 1973

_{Zdroj: hokej.cz, redakčně upraveno}