PowerPlay περιοδικό

V sérii článků, které jsem si pro Vás připravil, bych vás rád „seznámil" s našimi nejvýznamnějšími osobnostmi, které mají co dočinění s ledním hokejem, a tak navázal na články předešlé, které se již touto tématikou zabývaly. Předpokládám, že určitě řada z vás o mnohých z osobností neuslyší poprvé, a tak snad články přispějí alespoň k připomenutí a ohlednutí se za životy těchto persón.

V tomto díle, dle mého názoru, nasadíme pomyslnou laťku hodně vysoko. Podíváme se do života a především kariéry rodáka z Mostu, odchovance a pozdějšího kapitána Litvínova, útočníka národního týmu a v pokročilejších letech reprezentačního trenéra, který stál v čele největších úspěchů českého národního týmu - Ivana Hlinky.

Něco o životě

Narodil se 26. ledna roku 1950 v Mostě. Během své kariéry, doslova s hokejkou v ruce vystudoval Vysokou školu ekonomickou, kde se mu podařilo získat titul inženýra.  Později studoval i trenérství na fakultě tělesné výchovy, ikdyž se dle učebnicových rad nikdy neřídil a vsázel především na svoji intuici. "Ivan byl vůdčí osobnost. Chtěl se prosadit ve všech směrech." vzpomíná na Ivana Hlinku Jiří Holeček a zároveň dodává : "Uměl se bavit. Rád si zazpíval, byl kamarádský, skvělý do party. Byl samá srandička.". I diky svému bujarému stylu života, kuřáckou vášní, prodělal během partie golfu v roce 2003 infarkt, po kterém byl donucen přestat s kouřením.

Kariéra hokejisty

Vůbec poprvé se co by šestiletý hráč představil v mládežnickém týmu Litvínova. Svůj debut v československé nejvyšší soutěži absolvoval roku 1966 a to konkrétně v zápase proti Pardubicím. Tehdy snad ještě nikdo neměl tušení, jaký talent se v mladém centrovi nachází, ikdyž kdejaké indicie již na tuto skutečnost poukazovaly. Až do svých dvaceti let, kdy se stal kapitánem litvínovského mužstva, předváděl, že opravdu umí a ve stejném roce tak poprvé nastoupil v barvách národního týmu. Skvělou technikou, velkým přehledem na ledě, ale i jeho nejcharaktičtější schopností tým vyburcovat, zužitkoval o dva roky později v Praze, kdy poprvé okusil, jaké to je potěžkat trofej mistrů světa. Tentýž rok získal ještě bronz z olympijských her konaných v japonském Sapporu a mezi mnohými hráči si získával čím dál větší respekt. Roku 1976, kdy světový šampionát hostilo Polsko, se československému týmu podařilo vybojovat opět kov nejcennější a k tomu přidat stříbro z OH v Innsbrucku. A aby toho nebylo málo, tak ani rok 1977 ve Vídni se nevyjímal z úspěchů let minulých a zapsal se zlatým písmem do historie. Po této sérii úspěchů následovalo nevyhnutelné ocenění v podobě Zlaté hokejky a možnost vést reprezentaci s kapitánským „céčkem" na hrudi.

Na počátku osmdesátých let Hlinka přijímá nabídku z Vancouver Canucks a odjíždí do zámořské soutěže, aby hned v první sezóně pomohl týmu až do finále Stanleyova poháru (společně s kamarádem a spoluhráčem Jiřím Bublou je vůbec prvním Čechem, kterému se to podařilo). Po dobu svého působení je jeden z nejúspěšnějších střelců týmu s téměř jednou brankou v průměru na zápas. I kvůli zdravotním problémům, konkrétně zad, se roku 1983 rozhoduje soutěž opustit a vrací se do Evropy, kde nastupuje do služeb švýcarského Zugu. Zde vydrží jen dva roky a vrací se zpět do Československa. To se už ale domácímu publiku představuje v jiné úloze, než byl doposud znám.

Kariéra trenéra

Po zkušenostech ze zámořské NHL, bohatými zkušenostmi a úspěchy z ligy i z reprezentace, se v roce 1985 Ivan Hlinka vrací na lavičku Litvínova. Nikoli však jako hráč, nýbrž jako asistent trenéra. Popularitu a obdiv si získává v sezónách 1986 / 1987, kdy se Litvínov zmítá až na samém dně tabulky a on jako třicetisedmiletý bere hokejku do ruky a naskakuje znovu na led - v roli hrajícího asistenta trenéra. Odehrál 19 zápasů a na své konto si připsal 23 bodů, čímž se litvínovskému celku podařilo odehrát osm zápasů bez porážky. V roce 1987 se již ale ujímá role hlavního trenéra a roku 1991 se mu podaří probojovat až do samotného finále nejvyšší soutěže, kde se setkává s Duklou Jihlava. Z vítězství se nakonec raduje Dukla.

Do funkce kouče československé reprezentace nastupuje roku 1991 a následující rok oslavuje s týmem hned první úspěch a to bronz jak na mistrovství světa pořádaného v Praze, tak na OH v Albertville. Méně úspěšný je pro něj rok 1994, kdy pod jeho vedením skončí „nároďák" až na 5. místě na olympijském turnaji v Lillehammeru a je podroben značné kritice. Když ani na mistrovství světa v Itálii neuspěje a obsadí až sedmé místo, rezignuje na svou pozici trenéra. Reprezentaci přebírá až rok před OH v Naganu a veřejnosti ukazuje, že je mužem na správném místě. Poprvé se taky setkává s asistentem reprezentačního výběru - Slavomírem Lenerem. Pro Českou republiku získávají bronz na MS v Helsinkách a o rok později v Basileji (Lenera nahrazuje Augusta).

Olympijské hry 1998

Na sklonku 20. století se chystá olympijský turnaj, jenž je přezdíván „turnaj století" a kvůli němuž je poprvé v historii pozastavena kanadsko-americká NHL, aby se v něm mohly objevit a reprezentovat své země ty největší světové hvězdy. Po boku Ivana Hlinky se na střídačce objevuje opět Slavomír Lener a národ očekává, zdali se podaří českému týmu na turnaji uspět a jestli se prolomí bronzové prokletí z předchozích let. Ke kritice některých se na soupisce týmu objevuje spousta hráčů z domácí soutěže. Šlégr se potýká se zraněním a dle mínění kritiků Růžička patří do „starého železa", avšak Hlinka si trvá na svém a bezmezně svým borcům věří. Po hladkém průběhu ve skupině, kde jediné zaváhání přineslo utkání s favorizovaným Ruskem, se českému týmu podařilo porazit i USA a Kanadu a ve finále jej opět čekala „sborná". Nad ní se podařilo jediným gólem zvítězit a v tolik podceňovaném týmu mohly vypuknout oslavy. Za zmínku stojí, že dvanáct z osmnácti branek vstřelili odchovanci Litvínova.

"Věděl jsem, kolik je doma kde lidí. Tak jim děkujem, že nám drželi palce, a snad někdy zase budeme hrdí na to, že jsme Češi a že to nebude jenom kvůli hokeji.", vzkázal všem příznivcům po finálovém vítězství Ivan Hlinka přezdívaný "Šef".

Na olympijský úspěch navázali Češi v německém Hannoveru a i z tohoto turnaje si Ivan Hlinka a jeho svěřenci odváželi zlato.

V roce 2000 přišla nabídka na koučování Pittsburghu Penguins, kde v té době působil Jaromír Jágr. Nabídku Hlinka přijal a stal se tak prvním Evropanem, který se ocitl na pozici hlavního trenéra v NHL. Avšak práci s týmem ztěžoval fakt, že i přes jeho předchozí působení v soutěži, se nedokázal dostatečně naučit jazyk.

V průběhu jeho působení to údajně začalo skřípat mezi ním a zmiňovaným Jaromírem Jágrem, který toto tvrzení popíral. Ivanova metoda hry s levým bránícím křídlem se neuchytila a všeobecně jeho styl koučování se v zámoří nepotkal s příznivým ohlasem. Po několika nepovedených zápasech nové sezóny byl tak odvolán.

V letech 2000-2001 byl jmenován do funkce generálního manažera české hokejové reprezentace a po nepovedených hrách v Salt Lake City přijal nabídku na místo trenéra v ruském Omsku.

Ovšem zdejší prostředí mu údajně nepříliš vyhovovalo, a tak po ročním angažmá se vrací zpět do své vlasti, kde v srpnu 2004 před Světovým pohárem opět přijal nabídku na místo hlavního trenéra české reprezentace. Startu se ovšem nedočkal. V polovině srpna 2004 při jeho cestě z Karlových Varů do Prahy, když se vracel z předávání Zlaté hokejky, Ivan Hlinka havaroval. Jeho vůz se střetl s Avií, která vjela nečekaně do protisměru (údajně když se řidič vyhýbal zvěři, která mu vběhla do cesty). "Šef" následkům této nehody krátce po poledni podlehl. Česká republika tak ztratila jednu z nejúspěšnějších a nejcharismatičtějších hokejových legend v naší historii.

Úspěchy a starty :

Hráč

-          256 reprezentačních startů, 132 gólů

-          11x účast na MS (1972, 1976, 1977 zlato)

-          2x účast na OH (1972 bronz, 1976 stříbro)

-          Kanadský pohár (1976 stříbro)

Trenér

-          OH 1992 - bronz

-          MS 1992 - bronz

-          MS 1997 - bronz

-          MS 1998 - bronz

-          OH 1998 - zlato

-          MS 1999 - zlato

-          Rok 2002 - uveden do Síně slávy IIHF