PowerPlay περιοδικό

Není to tak dlouho, co skončily olympijské hry ve Vancouveru, kde se českým hokejistům nepodařilo, jako nikdy předtím na severoamerické půdě, získat na OH medaili. V posledních letech celkově český hokej moc úspěchů nepobral. My si dnes ale připomeneme ten největší z největších - zlaté Nagano 1998.

"Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje!!! Jsme olympijští vítězové!!!!" Tak tuto dnes již notoricky známou větu vyřkl Robert Záruba dne 22. února roku 1998 a celý český hokejový národ se radoval s ním. Čeká Republika dokázala vyhrát hokejový turnaj století, olympijské hry v Japonském Naganu.

Jak bylo již v úvodu zmíněno tento turnaj byl označován jako „turnaj století", a to právem. Díky dohodě mezi IIHF a tehdejším ředitelem NHL Gerrym Bettmanaem, se do Japonska sjela naprostá špička tehdejšího hokejového světa, včetně hráčů z NHL. Tyto posily pasovaly do role jednoznačných favoritů Kandu, Rusko a Spojené Státy Americké. S nějakým Českem se tehdy vůbec nepočítalo.

A to možná partě pod koučem Ivanem Hlinkou pomohlo. Do základní skupiny byli nalosováni společně s Finskem, Ruskem a Kazachstánem. Do prvního zápasu proti Finům nastoupili uvolnění, s vědomím, že mohou pouze překvapit. A na naší hře to bylo znát. Soupeře téměř k ničemu nepustili a po gólech Patery, Reichla a Růžičky vyhráli 3:0, a získali tak první dva body.

Přišel druhý zápas s Kazachy. V případě výhry o 6 a více gólů jsme měli šanci poprat se s Rusy o první místo ve skupině. Tento plán se dařilo plnit, naši vedli v třetí třetině už 7:2, ale ta osmá branka ne a ne přijít. Až Roman Hamrlík svou trefou v 58. minutě rozhodl o naší výhře 8:2.

V duelu s prvním opravdu velkým soupeřem Ruskem nám tedy šlo o první místo a výhodnější postavení pro play-off. Češi s favoritem drželi krok, dokonce od 36. minuty vedli gólem Reichela, ale jediný výpadek nás stál vítězství. Ve 44. minutě vstřelil branku Valerij Bure, a hned po něm přidal druhou a zároveň vítěznou branku Rusů. Naši se tak museli spokojit s druhým místem, a jako soupeř jim byli určeni vítězové světového poháru, tým přímo přeplněn hvězdami NHL - Spojené Státy Americké.

Všichni si mysleli, že pro tohoto severoamerického obra bude naše země pouze předkrmem před semifinále s Kanadou. Jenom pár odborníků dávalo našim nějakou šanci. A zápas se tak ze začátku i vyvíjel, hráči v modrobílých dresech nás tlačili, ale výtečný Hašek odolával. Až v 17. minutě byl Mikem Modanem donucen kapitulovat. Téměř každý očekával, že se po tomto gólu Hlinkovi svěřenci sesypou a Amerika si dojde pro pohodlné vítězství. To se ale šeredně mýlili. Češi se semkli, předváděli skvělý týmový výkon, vyrovnali hru a nakonec i skóre. Ve 29. minutě zavelel k velkém obratu kapitán Vladimír Růžička. Američané tomu nemohli uvěřit a hned byli přinuceni sledovat, jak Jaromír Jágr přidává další branku. Když v 37. minutě ještě zvýšil Martin Ručínský bylo hotovo. Soupeř se už k ničemu nezmohl, útočníci si vylamovali zuby na dokonale chytajícím Haškovi. Velký český úspěch dokonal Jiří Dopita a hráči mohli slavit postup do bojů o medaile.

V semifinálovém duelu nás čekal další nesmírně těžký soupeř, možná nejtěžší na celém turnaji, Kanada. Znovu jsme byli podceňováni a znovu se nám to vyplatilo. Češi předvedli to, co je zdobilo celý olympijský turnaj, týmového ducha. Právě díky němu jsme dokázali s Kanadou hrát velmi vyrovnaný zápas. Oba dva gólmani se předváděli, ale přeci jen dokázal Jiří Šlégr prolomit 50. minutě kouzlo kanadského brankáře Roye. Dalších deset minut jsme náskok dokázali bránit, někteří fanoušci se už začínali radovat, když v tom... Trevor Linden se 1 minutu a 3 vteřiny před koncem po závaru před brankou dostal k puku a překonal dezorientovaného Haška, a poslal tím zápas do prodloužení. Když ani to nerozhodlo musely následovat samostatné nájezdy. Hned první nájezd za ČR Robert Reichel proměnil a poté již branka nepadla.  Lindros i Jágr sice překonali brankáře, ale puk skončil pouze na tyči. Poslední možnost ke srovnání stavu v nájezdech měl Brendan Shanahan. Shanahan se pokusil o blafák... a neuspěl. Na naší střídačce vybuchla vlna radosti, všichni se rozjeli směrem k brance pogratulovat hrdinovi zápasu Dominiku Haškovi. Tento zápas vešel do historie jako jeden z nejdelších olympijských zápasů. Trval dvě a půl hodiny.

A tak se malý hokejový trpaslík dostal až do finále, kde narazil znovu na výběr ruské sborné. Každý Čech tehdy věřil, že když už jsme se dostali tak daleko, že nemůžeme už prohrát. Porazili jsme Kanadu, Ameriku, tak proč ne Rusko? A hráči na ledě jako by cítili to samé. Vešli do zápasu skvěle, rozhodně byli Rusům dobrým soupeřem. Byl k vidění pěkný hokej se spoustou šancí, ale bez gólů, ty nějak nepřicházely. Dominátor i Štalenkov excelovali. Zápas rozhodla jediná střela. Střela vypálená ve 49. minutě. Střela, která se zapsala do historie jako zlatá. Jejím autorem byl Petr Svoboda. Obrovská radost, Rusové byli šokováni. Konečně jsme se dočkali. Toto skvěle vystihl Petr Vichnar slovy: „Tak přece jen existuje spravedlnost!" Po zbytek zápasu Rusové tlačili, snažili se ze všech sil, ale marně, Hašek byl nepřekonatelný. Po konečném hvizdu rozhodčího už veselí a radost neznala mezí. Hráči shazovali helmy, rukavice, objímali se. To co se nikomu před nimi nepodařilo, se podařilo jim, podceňovanému týmu z malé země uprostřed Evropy.

Na závěr ještě krátká video vzpomínka:
http://www.youtube.com/watch?v=xa0gvq9d054