PowerPlay περιοδικό

Saně a skeleton jsou jedny z posledních olympijských sportů, které si v magazínu představíme. Pokusím se vám tedy tyto sporty popsat, nabídnu něco z historie, představím české sportovce, kteří nás budou zastupovat ve Vancouveru a přidám program sportů na olympiádě.

O sportu

Oba tyto sporty patří k vůbec nejrychlejším sportům na světě. Název „saně“ může napovědět, že se bude jednat o sporty, ve kterých půjde o to, aby závodník co nejrychleji sjel trať na jakémsi vozítku. Vozítko připomíná právě sáně, které známe z normálního zimního sáňkování. Závodí se v ledovém korytě, jak na saních tak i na skeletonu. Saně i skeleton jsou si velmi podobné, rozdíl je především v tom, že při jízdě na závodních saních leží závodník na zádech a hlava mu směřuje nahoru, kdežto na skeletonu jede hlavou dolů a leží na břiše. Skeleton je také o něco nižší a hůře se ovládá. Na saních ani na skeletonu není žádný řídící mechanismus, jako je tomu u podobného sportu – bobů. Závodníci tedy mohou svou jízdu ovlivnit jen minimálně, je třeba si zachovat co nejideálnější stopu, každé vyjetí z této stopy stojí závodníky drahocenný čas. Saně i skeleton můžou probíhat na stejné ledové dráze. Na saních se dá jezdit i ve dvojicích a tato disciplína je i na programu ZOH ve Vancouveru.

Oblečeni jsou závodníci do speciální kombinézy, která částečně snižuje odpor vzduchu. Helma na hlavě je velmi důležitá, při jízdě na saních nebo skeletonu může velmi lehce dojít k nehodě a ochrana hlavy je základem těchto sportů. Kromě helmy na sobě mají závodníci chrániče na různých částech těla. I zmíněná kombinéza je dělána speciálně tak, aby závodníka alespoň částečně chránila před zraněním. Dnešní ledová koryta jsou však tak bezpečná, že riziko většího zranění je minimální.

Kromě toho, že se saně a skeleton liší polohou závodníka při jízdě, jistá odlišnost je i ve způsobu startu. Při startu na saních závodník sedí na svém vozítku a odrazí se ze startovací rampy. Poté se ještě několik metrů odráží od ledu ve snaze nabrat co nejvyšší rychlost. Start skeletonu je obvykle o něco bolestivější, závodník se musí rozběhnout po ledě a svůj skeleton tlačit před sebou, asi po dvaceti metrech běhu se závodník vrhá po hlavě na skeleton. Dráhy pro tyto dva sporty mají ještě prodlouženou startovní rovinku, aby měli závodníci šanci nabrat potřebnou rychlost a poté se vrhnout do prudkých zatáček.

Historie

Saně

První mezinárodní závod v jízdě na saních se konal 2. února roku 1883. Účastnili se ho jak evropští závodníci, tak i jezdci z Austrálie a Ameriky. Ve stejném roku byl také založen první spolek vyznavačů závodního sáňkování – Tobogganing Club. První český závod se konal roku 1895 v Jizerských horách, kde se sešlo asi 30 sáňkařů, aby změřili své síly, závodilo se na silnici do Bílého Potoka. Slavnostní otevření první sáňkařské dráhy bylo 12. prosince 1909. Tato dráha byla postavena na Ještědu a navrhl ji Adolf Hoffman. Zde se konalo i první mistrovství Evropy. Od té doby se zdokonalovaly jak sáňkařské dráhy, tak i sáňky samotné. Na olympiádě se saně poprvé představily roku 1964.

Skeleton

Stejně jako saně, vznikl skeleton na konci 19. století ve Švýcarsku. Roku 1884 se jel první závod, za jehož výhru byla odměnou láhev šampaňského. Název „skeleton“ vznikl nejspíš díky tvaru skeletonu, který ideálně kopíruje tvar lidského těla (skeleton=kostra). Na olympijských hrách se skeleton objevil již v roku 1928 a 1948. Poté se na skeleton trošku zapomnělo a do programu ZOH byl zahrnut až v roce 2002 v Salt Lake City. Od té doby se skeleton stává stále populárnějším a dnes ho zná téměř každý, kdo se alespoň trošku zajímá o zimní sporty.

Česká účast

Z českých řad uvidíme ve Vancouveru 4 sáňkaře – Jakuba Hymana, Ondřeje Hymana (jednotlivci) a Luboše Jíru s Matějem Kvíčalou v závodu dvojic. Od našich sáňkařů toho lidé příliš moc nečekají, doufejme, že nás překvapí nějakým pěkným umístěním.

Ve skeletonu nás bohužel nikdo reprezentovat nebude, skeleton je jedním z mála sportů, ve kterých na letošních ZOH nemáme české zástupce.

Program na OH

Saně

Skeleton