PowerPlay περιοδικό

V dnešním vydání vás zasvětíme do dalšího zimního sportu, který je v programu ZOH ve Vancouveru. Jedná se o oblíbenou disciplínu a to snowboarding. V článku najdete jak popis tohoto sportu, tak i něco z historie, představení českých snowboardistů na ZOH a program na olympiádě ve Vancouveru ’10.

 O sportu

 Snowboarding jako záliba by se dal popsat jako vzdálený příbuzný alpského lyžování. Závodní snowboarding ale zahrnuje i disciplíny, které s lyžováním příliš společného nemají. My si dnes přiblížíme tři z těchto disciplín, které jsou zahrnuty v programu ZOH ve Vancouveru.

 První z disciplín je snowboardcross. Je to asi nejnebezpečnější z těchto tří disciplín, nýbrž při něm dochází k přímému kontaktu mezi závodníky. Z těchto disciplín se také nejvíce podobá alpskému lyžování, podél tratě jsou rozmístěny branky a na trati je spousta nebezpečných skoků podobně jako u sjezdu. Na startu se obvykle seřadí 4 nebo 6 závodníků, kteří v přímém souboji bojují o první místo. Kvůli tomu dochází často k pádům, a proto je třeba mít při této disciplíně na hlavě helmu, lyžařské brýle slouží jako ochrana očí, a na nohách samozřejmě nesmí chybět snowboardové prkno s vázáním.

 U-rampa je další disciplínou snowboardingu, která na ZOH 2010 bude. Pokud byste hledali nějakou souvislost s alpským lyžováním, nejspíš byste jich moc nenašli. Snowboardová u-rampa vypadá na první pohled jako dlouhý příkop, který má tvar širokého písmene „u“, tento příkop musí mít určitý sklon, aby závodníci mohli získat potřebnou rychlost k provedení svých triků. Závodník se během jízdy na u-rampě „rozhoupe“ mezi oběma stěnami rampy, vyskakuje nad stěny a provádí triky, hodnotí se především obtížnost a technické provedení triků. Stěny u-rampy bývají asi 5 metrů vysoké a délka rampy je přes 100 metrů. Stejně jako u předchozí disciplíny by ve výbavě každého snowboardisty neměla chybět především helma s brýlemi a samozřejmě ani snowboard.

 Poslední disciplínou, která se na olympiádě objeví je paralelní obří slalom. Jak je z názvu jasné, jedná se o další disciplínu podobnou alpskému lyžování, konkrétně slalomu. Trať se liší tím, že jsou na ní místo branek vytyčeny body, které musí závodníci objet z určité strany. Stejně jako u slalomu na lyžích musí závodníci projet trať v co nejrychlejším možném čase. I v paralelním obřím slalomu dochází někdy k pádům, takže je důležité mít především ochrannou helmu, brýle zajistí snowboardistovi parádní výhled, nechybí ani základ každé snowboardové disciplíny a to snowboard samotný.

 Každá z disciplín je samozřejmě rozdělena podle pohlaví na mužskou a ženskou část.

 Historie

 Snowboarding je jedno z novějších sportovních odvětví. Za hlavní zlom ve snowboardingu se považuje rok 1965, kdy Shermen Poppen vyrobil hračku pro své děti – sešrouboval dvě lyže k sobě, na špičku svého vynálezu přivázal provázek, kterým se jeho výtvor ovládal. Teprve později si všimnul jisté souvislosti se surfingem, a tak svůj vynález pojmenoval „snurfer“. To už jsme ale ve druhé polovině 20. století, pojďme se nyní vrátit pěkně na začátek. Podle jistých pramenů se někteří lidé domnívají, že náznaky snowboardingu se objevily už několik tisíc let před naším letopočtem. Důkazem má být nalezená krátká a široká lyže ve Švédsku, jejíž stáří bylo odhadnuto na 5000 let. Od té doby ale uplynulo mnoho let a pravděpodobně nikdy se se 100% jistotou nedovíme, kdy přesně lidé začali používat předmět, který by se podobal snowboardu. Tak tedy zpět do nedávné minulosti.

 První „surfařské“ pokusy na sněhu byly zaznamenány v roce 1920. Nedávno byl objeven film z roku 1939, kde Vern Wicklund používá pohyb po sněhu na speciálních saních podobných snowboardu. Jeho potomci dokonce zveřejnili patent z roku 1939. V roce 1963 zkonstruoval tehdejší mistr světa v jízdě na skateboardu Tom Sims sněžné prkno, které ovšem lidé považovali spíš za kuriozitu než předmět vhodný k provozování sportu. Nejčastěji tedy bývá jako zlomový uváděn již zmíněný Poppenův „snurfer“ z roku 1965. Od té doby se vzhled prkna neustále měnil. Osobnosti jako zmíněný Tom Sims, Jake Buton Carpenter nebo třeba Dimitrij Milovich zakládali své vlastní firmy, kde každý z nich vyráběl trošku jiný typ snowboardu. Název „snowboard“ pochází právě z dílny těchto firem.

 Snowboarding ovšem ve své historii narazil i na problémy. Jedním z nich byl v osmdesátých letech zákaz snowboardingu ve většině lyžařských středisek v USA kvůli určité nebezpečnosti tohoto sportu, tuto skutečnost potvrzoval i negativní přístup pojišťoven ke snowboardingu. Sportovní nadšenci si ovšem našli jinou cestu, začali snowboarding provozovat ve volné přírodě na neupravených sjezdovkách, tak vzniklo jedno z dnešních odvětví tohoto sportu – hiking, což je oblíbená extrémní disciplína. Negativní přístup ke snowboardingu se začal ztrácet okolo roku 1985, bylo to způsobeno především velkým vývojem vázání, což výrazně přispělo ke snížení nebezpečnosti snowboardingu.

 Vůbec první závody ve snowboardingu se konaly v roce 1981 v Coloradu, kde vyhrál Tom Sims. Neoficiální mistrovství světa bylo uspořádáno již v roce 1987 v Livignu v Itálii a v St. Moritz ve Švýcarsku, první oficiální MS se konalo v sezóně 1992/1993 v Ischglu v Rakousku. Na olympijských hrách se snowboarding poprvé objevil v roce 1998 na ZOH v Naganu.

 Česká účast

 Z českých snowboardových řad uvidíme ve Vancouveru 5 zástupců. Je to Šárka Pančochová (u-rampa), David Bakeš (snowboardcross), Michal Novotný (snowboardcross), Petr Šindelář (paralelní obří slalom) a Zuzana Doležalová (paralelní obří slalom).

 Šárka Pančochová se kvalifikovala na ZOH díky svému vítězství ve Světovém poháru v závodu na u-rampě, když v rakouském Kreischbergu porazila o 1,5 bodu Číňanku Sun Č'-feng, byl to její první triumf ve Světovém poháru, tato česká naděje má šanci ve Vancouveru uspět.

David Bakeš zářil ve Světovém poháru ke konci roku 2009, kdy skončil čtvrtý v závodě Světového poháru v Telluride ve snowboardcrossu, což svědčí o jeho aktuální formě a neměl by se na ZOH ztratit.

Michal Novotný podává poslední dobou také skvělé výkony, na svých stránkách ovšem zveřejnil zprávu o natažených vazech a poškozeném kloubním pouzdru v kotníku, připsal ale, že do Vancouveru by měl být fit, budeme držet palce.

Petr Šindelář jede do Vancouveru především díky svým vyrovnaným výkonům v uplynulé sezóně, na závodech Evropského poháru předvedl parádní výkon v paralelním slalomu a obsadil sedmé místo, nejlepší český slalomář se bude snažit, aby na olympiádě zopakoval podobný úspěch.

Zuzana Doležalová je další velká česká naděje, na olympiádu jede s cílem dostat se mezi nejlepších šestnáct, v závodě FIS v Mariánských Lázních vybojovala třetí místo, když porazila svou soupeřku v boji o třetí místo o více než pět vteřin. Držíme pěsti a věříme, že si svůj cíl splní.

 Program na OH