PowerPlay περιοδικό

Olympijské hry ve Vancouveru se blíží a informací není nikdy dost. Proto Vám nyní představím další dva olympijské sporty. Klasické rychlobruslení a rychlobruslení na krátké dráze.

O sportu

Rychlobruslení je individuální sport, ve kterém, jak už název napovídá, jde především o čas. Bruslí se na 400 m dlouhém oválu, který má poloměr zatáčky 25 m. Jednotlivé dráhy závodníků jsou široké 4 m. Z bezpečnostních důvodů jsou okolo dráhy nízké molitanové bloky, nebo nafukovací vaky trojúhelníkového profilu. Většina drah je uměle chlazena a část z nich částečně, nebo úplně zakryta. Závodí se vždy ve dvojicích, ale rozhodujícím parametrem vítězství je především čas.  Po každém zajetém kole si závodníci vymění dráhy, aby byly podmínky závodu pro oba zúčastněné stejné. Závodí se i na přírodních ledových plochách, zamrzlých jezerech, tzv. na dlouhé či velmi dlouhé vzdálenosti (100 až 200 km). Rychlobruslařské brusle nejsou klasickými kanadami. Liší se především upnutím břitu, který drží pouze na špici boty a pata je volná. Podobají se tedy vázání při běžkařských závodech. I břit je daleko delší, než u běžných bruslí. Říká se jim klapačky. Závodníci jsou oblečeni v kombinézách s kapucí. V rychlobruslení existují různé druhy závodních disciplín:

1. Víceboj muži (délka tratě: 500 m, 1 500 m, 5 000 m, 10 000 m)
2. Víceboj ženy (délka tratě: 500 m, 1 500 m, 3 000 m, 5 000 m)
3. Sprint 2 * 500 m
4. Sprint 1 000 m

Rychlobruslení na krátkou trať je sport zařazený mezi sporty sdružené v mezinárodní bruslařské unii ISU (stejně tak i klasické rychlobruslení). Jde o bruslení na klasickém zimním stadionu, kde se na ploše 30 * 60 m nakreslí oválná dráha o délce 111,12 m. Poloměr zatáček je oproti klasickému rychlobruslení daleko menší, pouhých 8 m. Protože je rychlobruslení na krátké trati daleko nebezpečnější, než klasické rychlobruslení, jsou kromě bezpečnostních matrací připevněných na vnitřní straně mantinelů důležitá i jiná bezpečnostní pravidla. Závodníci již nejezdí pouze v kombinézách s kapucí, jak je tomu v klasickém rychlobruslení, ale jsou povinni mít na hlavě helmu, na rukou rukavice a na nohou chrániče kolen a holení. Při tomto druhu rychlobruslení dosahují závodníci rychlosti až 40 km/h a aby si v zatáčkách zajistili bezpečnost, jsou silně nakloněni a opírají se rukou o led. Aby bylo naklonění pro závodníky jednodušší, mají břit na bruslích připevněn mírně vlevo. Daleko více v tomto sportu kromě fyzické kondice rozhoduje i psychika, předvídavost a taktika. V hromadném startu startuje počet 4 až 8 závodníků najednou. Dělí se na muže a ženy. Existuje opět několik druhů závodních disciplín:

1. Trať dlouhá 500 m
2. Trať dlouhá 1 000 m
3. Trať dlouhá 1 500 m
4. Trať dlouhá 3 000 m 
   V těchto druzích závodů probíhají rozjížďky, čtvrtfinále, semifinále a finále, přičemž z každého kola postupují do dalšího obvykle dva závodníci.
5. Štafety čtyř členů ženského pohlaví na délce trati 3 000 m
6. Štafety čtyř členů mužského pohlaví na délce trati 5 000 m

Historie

Rychlobruslení je sportem starším, než rychlobruslení na krátkou trať. Pochází již z devatenáctého století. Tzv. dlouhé trati bylo tenkrát označováno jako „bruslení venku". V těchto dobách byl zoufalý nedostatek oválů o délce 400 m.

Rychlobruslení na krátkou trať začalo vznikat v Severní Americe na přelomu 19. a 20. století.  V této době byl tento sport nazýván „halovým bruslením". Právě kvůli nedostatku 400 m dlouhých oválů neměli kde závodníci klasického rychlobruslení trénovat. Proto část z nich přešla trénovat na klasické stadiony a začali se zajímat o rychlobruslení na menší ploše a tedy i kratších oválech s ostřejší zatáčkou. Později se stal tento sport natolik zajímavým, že se sledování závodníků na krátké trati učili sprinteři klasického rychlobruslení zkracovat své časy a lépe ovládat své tělo v zatáčkách. První závod v rychlobruslení na krátkou trať pořádalo USA a Kanada v roce 1906. V 20. a 30. letech 20. století se stal tento sport velmi moderním. První světové závody se konali až v letech 1976 a 1977. V roce 1978 byl přijat ISU. Jako exhibiční sport byl předveden na ZOH v Calgary v roce 1988. Při OH v Albertville v roce 1992, byl již považován za plnohodnotný olympijský sport a rozdávaly se medaile.

Česká účast

Na ZOH 2010 ve Vancouveru jedou v těchto disciplinách tito závodníci: Martina Sáblíková, Karolína Erbanová (dlouhá dráha), Kateřina Novotná (short track). Jak to vypadá, mezi muži nemáme žádné nominované.

Přesto tu máme velkou naději na medaile. Trenér Martiny Sáblíkové se nechal slyšet, že dovezou dvě zlaté. Martina se jistě bude snažit, ale nebere svou nominaci smrtelně vážně. Ví, že jde jen o sport. O tom svědčí i to, že když na rozlučkovém večírku (před čtvrtečním odletem do Kanady) pronášel trenér této výborné sportovkyně svou dlouhou řeč, Sáblíková vyrušovala. Upozorňovala na to, že jí za pět minut dopere pračka s barevným prádlem a že ještě musí koupit tablety do myčky nádobí. Na letiště pak dorazila s předstihem, protože při posledním odletu na olympijské hry do Turína, jí letadlo málem uletělo. Tenkrát měla na batohu přidělané čtyři myši, jako maskoty. Jenže pak skončila na olympiádě čtvrtá. Tentokráte brala s sebou myšku jen jednu. Je pověrčivá a tak „pro jistotu". Jaké to asi musí být, letět reprezentovat svou zem na olympiádu? Je jí devatenáct let, mladší než mnoho manažerů v PPM a přesto tak zkušená.

Další velkou nadějí je Karolína Erbanová. Zkušenosti s ledem jí jistojistě nechybí. Vždyť dříve než se dala na rychlobruslení, holdovala tato mladá sportovkyně hokeji. A rozhodně jí nechybí ani kuráž. Sama přiznává, že se několikrát poprala. „V hokeji si nesmíte nechat nic líbit. Když nám šťouchali do brankáře, taky jsem se porvala. Často vítězně. Měla jsem výhodu. Kluci rostou pomaleji, byla jsem nejvyšší." řekla pro server iDNES.cz. Není to ještě ani tři a půl roku, kdy stála tato sportovkyně na rychlobruslařské trati poprvé. V lednu 2010 vyhrála závod na 500 m ve víceboji na Mistrovství Evropy. Jediným štěstím je, že hokej v chlapeckém družstvu ve Vrchlabí mohla hrát jen do kategorie starších žáků. Jinak by se její talent na rychlobruslení možná nikdy neuplatnil. Tak moc milovala hokej. Dokonce dostala nabídku od ženského týmu Slávie. Jenže v té době už okusila rychlobruslení a přesto, že po trénincích byla polomrtvá únavou, vydržela. Kouč Novák ale nehodlal ustupovat jinému sportu a tak si musela vybrat. Hokej šel stranou, což ještě dlouho poté špatně nesla. Pomohla jí právě Martina Sáblíková, se kterou se hned skamarádila. Ve Vancouveru prý může jet o první šestku míst.

Ani Kateřina Novotná ale nejede na ZOH 2010 jen tak. Je jí 22 let, jezdí do Kanady a trápí i skvělé Asiatky, které mají možná výhodu v zatáčkách, díky nižšímu těžišti. Ve Světovém poháru už byla třetí.

Nakonec rychlobruslení není sportem, který je jen o fyzické kondici. I kdyby se náhodou našim reprezentantkám nedařilo dosáhnout pro ně uspokojivou rychlost, nemusí ještě smutnit. Vždyť si vzpomeňme na rok 2002 a Salt Lake City. Tehdy Australský závodník Bradbury v závěru zápasu ztrácel na ostatní závodníky 20 m. Byl to totální propadák. V poslední zatáčce se ale stala velká kolize a všichni čtyři zbylí závodníci bojující o zlato spadli. Bradbury byl náhle vítězem a to jen shodou náhod a vlastně i díky své špatné kondici. Měl tenkrát velké štěstí. I do semifinále se totiž dostal díky tomu, že před ním jeden hráč spadl a další byl diskvalifikován. V semifinále jel opět jako poslední a spadli rovnou tři závodníci. Tehdy, po finálovém fiasku s obřím pádem a nezaslouženým vítězstvím, se hájil: „Ano, měl jsem štěstí, jenže já si svou porci smůly už vybral." V Salt Lake City si totiž tento závodník spadl natolik nešťastně, že mu soupeř rozřízl bruslí stehenní sval. Ztratil čtyři litry krve a život mu zachránilo 111 stehů. 

Program na ZOH

Rychlobruslení

Rychlobruslení na krátké dráze