PowerPlay περιοδικό

Dnes bychom vám chtěli představit velice populární zimní sport a tím je alpské lyžování. V článku nechybí podrobný popis sportu, něco z historie, představení českých zástupců ani program alpského lyžování na ZOH ve Vancouveru.

 O sportu

 Všichni to znají, spousta lidí si ráda zajede do hor jen tak rekreačně zalyžovat. Závodní lyžování se ale od klasického rekreačního lyžování liší dvěma věcmi. Tou první jsou branky, kterými musí každý závodník projet, pokud nějakou mine, může se vrátit a brankou projet zpětně, tím ovšem ztratí hromadu času, takže většinou to „vypustí“ a následuje diskvalifikace. Tou druhou je rychlost, závodní lyžování patří k nejrychlejším sportům na světě (jen pro zajímavost, nejvyšší dosažená rychlost ve sjezdovém lyžování je 251km/h, dosáhl jí Ital Simone Origone v roce 2006 ve francouzském středisku Les Arcs). V základní výbavě každého lyžaře nesmí chybět lyže, hůlky, kterými si pomáhá při startu a k udržování rovnováhy, dále by neměla chybět ani helma, která sportovce chrání před možným úrazem, na očích obvykle sedí lyžařské brýle, které zajišťují lyžařům ochranu především proti slunečním paprskům a větru. Alpské lyžování se dělí do pěti různých disciplín, všech pět disciplín se dále dělí na mužskou a ženskou část.

 První soutěžní disciplínou je slalom. Je to nejpomalejší ze všech pěti disciplín, ovšem velmi náročná na techniku. Brány jsou umístěny velmi blízko u sebe, což zajišťuje vysokou náročnost této disciplíny. Slalom se jezdí dvoukolovým systémem, každé kolo na různé trati. Výsledné časy jsou sečteny a vyhrává závodník s nejrychlejším celkovým časem.

 Další z disciplín je obří slalom. Od klasického slalomu se liší jen velmi málo. Na rozdíl od slalomu jsou v obřím slalomu umístěny brány dále od sebe, čímž je způsobena i vyšší rychlost. Stejně jako u klasického slalomu se obří slalom jezdí dvoukolovým systémem, tedy dvě kola na různých tratích a vítězem je závodník s nejrychlejším součtem obou časů.

 Následuje super obří slalom. Jak je z názvu zřejmé, podobá se obřímu slalomu, rozdíl je v tom, že brány jsou ještě dál od sebe, takže je to jakýsi přechod mezi skupinou slalomů a sjezdem. Rychlost už zde má větší váhu, závodníci dosahují v průměru rychlosti asi 90km/h. Někdy je nazývám termínem Super-G (Super Giant Slalom). Tato disciplína se jezdí pouze jednokolovým systémem, vyhrává samozřejmě závodník s nejrychlejším časem.

 Poslední základní disciplínou je sjezd. Jedná se o nejrychlejší disciplínu, ve které brány plní funkci spíše jakéhosi ohraničení trati. Při vysoké rychlosti asi 130km/h musejí závodníci zvládat náročné oblouky, rovinaté pasáže a dokonce i dlouhé skoky. Sjezd se jezdí opět jen na jedno kolo, vítězí opět závodník s nejrychlejším časem.

 Do programu olympijských her je kromě základních disciplín zařazena i takzvaná alpská kombinace. Jedná se o kombinaci jednoho kola sjezdu a dvou kol slalomu, závodníci se tedy nemůžou specializovat pouze na jednu z disciplín, ale musejí zvládat jak technické pasáže, tak i rychlostní tratě. Časy se sčítají a vyhrává závodník s nejnižším součtem všech tří časů.

 U všech disciplín je důležitý především start, kvalita lyží a technika zdolávání branek.

 Historie

 Počátky alpského lyžování sahají daleko do doby před naším letopočtem. Už asi dva a půl tisíce let př.n.l. používali lidé ve Skandinávii pohyb po sněhu, který se podobal dnešnímu alpskému lyžování. Alpské lyžování jako sport je však známo až od počátku 20. století. První sjezdový závod - Roberts of Kandahar Cup se konal ve Švýcarsku v roce 1911.

 Národní svaz, tedy Svaz lyžařů ČR byl založen v roce 1903, jako vůbec první národní svaz na světě. FIS (International Ski Federation), tedy Mezinárodní lyžařská federace vzniká v roce 1924, kdy se jejím prvním prezidentem stal Ivar Holmquist. Na olympiádě bylo alpské lyžování poprvé v roce 1936, Mistrovství světa se koná již od roku 1931 a závody Světového poháru se jezdí každoročně počínaje rokem 1966.

 Pojďme si nyní trošku více přiblížit historii českého Národního svazu. Jak jsem již zmínil, byl založen jako první národní svaz na světě v roce 1903. Zakladatelem Národního svazu byl Český Ski klub Praha, Český Krkonošský spolek Ski Jilemnice a Český Ski klub Vysoké nad Jizerou. Tou dobou byla naše země ještě součástí Rakouska-Uherska a oficiální název byl v roce 1906 Svaz lyžařů v Království českém. V roce 1918, po vzniku Československa byl svaz přejmenován na Svaz lyžařů republiky Československé. Za doby druhé světové války české lyžování převážně stagnovalo, nýbrž byly zabrány pohraniční oblasti, kde se nacházela většina lyžařských středisek. S datem 1.1.1993, tedy při rozdělení Česka a Slovenska byl svaz definitivně přejmenován na Svaz lyžařů ČR.

 Alpské lyžování na olympijských hrách bylo poprvé zařazeno v roce 1936, tehdy byla na programu pouze alpská kombinace. V roce 1948 se kromě kombinace na olympiádě objevily odděleně sjezd se slalomem. Čtyři roky na to se přidal i obří slalom. Lidem to ovšem nestačilo, a tak roku 1988 byla na olympiádu zařazena prozatím poslední disciplína, tedy super obří slalom.

 Česká účast

 Z českých řad v alpském lyžování uvidíme na ZOH ve Vancouveru Šárku Záhrobskou, Kláru Křížovou, Petru Zakouřilovou, Petra Záhrobského, Martina Vráblíka, Filipa Trejbala, Kryštofa Krýzla a Ondřeje Banka.

 Medailové naděje se vkládají především do české špičkové slalomářky Šárky Záhrobské, ale překvapit může prakticky kdokoli, například Ondřej Bank podává poslední dobou moc pěkné výkony ve Světovém poháru a jistě se na olympiádě neztratí.

 Program na ZOH