PowerPlay περιοδικό

V dnešním článku se podíváme na českého fotbalového reprezentanta do dvaceti let  Václava Fürsta, který je odchovancem klubu Smrtící Iguanodonti. V tomto týmu působí dodnes.

	Jméno	Václav Fürst
	Země původu	Česká republika
	Věk	20
	Klub	Smrtící Iguanodonti
	Liga	II.1
	Pozice	SD

Václav Fürst pochází z německé knížecí rodiny von Fürstů. Jeho matka je však českého původu a jelikož se i Venca narodil u nás v Česku, tak má české občanství. Ale začněme pěkně od začátku.

Vencovi prarodiče Ernst von Fürst a Ulrike (za svobodna von Glückgöttin), stejně jako jejich předci,  žili v Německu ve svém panství nedaleko Freibergu. Ve třicátých letech minulého století ale z obavy před Adolfem Hitlerem Německo opustili ještě jako děti a přesídlili do oblasti bývalých Sudet, českého městečka Brüxu. Ale příliš si nepomohli, neboť nedlouho poté přišla Mnichovská dohoda. Po válce však přišlo vyhánění Němců z tehdejšího Československa, takže se museli opět vrátit do Německa, kde se jim o několik let později narodil mimo jiné také syn, Vencův otec, Franz von Fürst. V Německu se také podíleli na tvorbě a zavedení tzv. Donaudampfschifffahrtskapitänswitwenversicherungspolicenvermittlerprovisionsvorsteue- abzugsberechtigungsklausel.

Po Sametové revoluci se Franz vrátil do Česka, kde poznal svoji pozdější ženu Annu Němcovou, která má taktéž šlechtický původ. Jako omluvu za jednání svých předchůdců darovala česká vláda rodině von Fürstů pozemek na Makču Pikču. Tak se tedy Franz s Annou přestěhovali do Prahy, kde si vybudovali své nové sídlo. Nedlouho po svatbě se jim narodil v jejich novém sídle syn. Jméno mu dali podle patrona české země svatého Václava. Jelikož už v té době šlechtický původ moc nebyl v módě, rozhodli se, že mu z jména vynechají šlechtické "von", aby nebyl svými vrstevníky příliš odstrkován.

Již od malinka toužil po sportovní slávě. Ve školce hrával s ostatními dětmi kopanou s gumovým míčem. Vždycky se postavil do "branky". Jednou se mu povedlo při výkopu shodit a rozbít světlo. Ve školce se skamarádil také s Rostislavem Wünschem. Ten ho poté přemlouval, aby se s ním dal na hokej. Jenže Venca neuměl moc dobře bruslit, tak mu k srdci přirostl spíše fotbal. Když dorostl do školního věku, přemlouval své rodiče, aby ho přihlásili na fotbal. Jelikož to byl jejich prvorozený syn, tak mu vyhověli a připravili letáky, na kterých stálo, že kdo vezme Václava Fürsta do svého klubu, tak ten dostane štědrý finanční dar na rozvoj vybavení s případnou další spoluprací.

Jednoho dne si šel Venca se svými kamarády zakopat na nedaleký trávník a vzal si sebou také letáky na roznos. A jak jinak, Venca se opět postavil do branky. Bylo krásné slunečné odpoledne. Na svůj balkón si vyšel trenér mládežnického klubu Smrtících Iguanodontů na pravidelnou odpolední kávu. A tu najednou k němu přiletěl fotbalový míč. Krátce se rozhlédl a zpozoroval skupinku dětí před svým domkem, která se na něj smutně koukala a šla si pro míč. On se jen usmál, hodil jim zpátky míč a řekl, ať si příště dávají větší pozor. Chvilku pozoroval hrající si děti s míčem a zaujal ho mladík, chytající v brance. Po dopití kávy se pomalu skupinka dětí začala rozcházet. Rozhodl se tedy, že si půjde s tím mladíkem promluvit. Dal se s ním do řeči a dostal od Vaška leták. Rychle si jej prohlédl a zeptal se, jestli neví, kde by našel jeho rodiče. Venca ukázal směrem k nedalekému Makču Pikču. Pak se ho trenér zeptal na jeho jméno a Vašek se mu představil. Tak ho trenér doprovodil a mezitím se zajímal o jeho záliby. Když dorazili k sídlu von Fürstů, Vašek šel domů a trenér se zeptal jeho rodičů, jestli nemají chvilku čas na diskuzi o Vencově budoucnosti. Dali se tedy do řeči a nakonec se dohodli na spolupráci ke spokojenosti všech stran. Navíc se rodina von Fürstů rozhodla, že zkulturní své okolí a podílela se tak na výstavbě Central Parku, aby zpříjemnili cestu svému synovi na nedaleký stadión.

Tak Venca začal trénovat a hrát za juniorský tým Smrtících Iguanodontů. Ačkoliv začínal jako brankář, většinu zápasu strávil stejně mimo své pokutové území. Při každé standardní situaci se hnal do vápna soupeře, jelikož byl výborným hlavičkářem. Tak se ho trenéři rozhodli postavit do útoku. Jenže se příliš neprosazoval kvůli své nižší postavě. Proto Venca poté putoval do zálohy. Jenže jeho pasy spoluhráči nepochopili a příliš pozdě zaregistrovali jeho myšlenky, takže už balón nestihli. Tak nakonec skončil na pozici obránce. Díky své skvělé rychlosti a univerzálnosti zamířil na kraj hřiště. A to byla přesně pro něj dělaná pozice. Jeho útočné choutky mohou být ukojeny, navíc soupeř se přes něj jen těžko prosazuje. Z Vaška se tak postupně stal moderní typ ofenzivního obránce. Své vrstevníky začal rychle přerůstat a když dosáhl věku 15 let, tak byl přeřazen do hlavního týmu Smrtících Iguanodontů. Ihned si vybojoval své místo v základní sestavě klubu. Kádr Iguanodontů byl poměrně mladý, takže Venca neměl takové problémy s aklimatizací. Pochopitelně nechyběli ani zkušení borci, kteří tyto mladíky usměrňovali a radili jim. Nejvíce si Vašek rozuměl, jak herně tak i v civilu, se svým parťákem z obrany  Samuelem Kopem. Z jejich spolupráce těžil především klub a v budoucnu možná z toho vytěží také reprezentace.

Venca se tak vypracoval v nepostradatelného člena kádru Iguanodontů. Svými výkony si řekl také o pozvánku do juniorské reprezentace, kde se stal hlavní postavou. Bez něj je reprezentace především ve hře dopředu jalová. Bohužel ale nemůže v reprezentaci hrát takovým stylem, jakým hraje v klubu, neboť není vzadu žádná jistota, které by se dalo věřit a navíc jeho spoluhráči v reprezentaci ho příliš nezajišťují, takže nemůže podnikat tolik útočných výletů.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chcete aby se o Vašem hráči také vědělo? Neváhejte a posílejte proto svá díla na email PPM.odik@seznam.cz. Ve zprávě uveďte také svůj nick na PPM. Nejlepší díla poté budou vybrána a zveřejněna v PP Magazínu.

Jak bude daný příběh o hráči vypadat, záleží jen na Vaší fantazii. Může obsahovat hráčovu historii, jeho možnou budoucnost, různé rozhovory apod. Čili téměř cokoliv. Bylo by vhodné vyvarovat se vulgaritám. Příběh by měl čtenáře nějak zaujmout.

Nezáleží na věku, barvě pleti, národnosti, pozici, ani na lize, kde daný fotbalista hraje. Můžete tedy psát o libovolném fotbalovém hráči na PPM. Dokonce se může jednat i o hráče z cizího týmu nebo vlastního odchovance, který již ale v mateřském týmu nepůsobí.

Jediné, co musí dílo obsahovat, je, že se musí jednat o fotbalistu na PPM a příběh musí mít rozumný rozsah (min. cca 1 normovanou stránku A4).

Předchozí články: Olof Backman, Noah Graham.