PowerPlay Magazine

Majstrovstvá sveta tvoria neoddeliteľnú súčasť všetkých športov PPM. Každý rok sa manažéri reprezentácii v spolupráci s asistentmi snažia vyskladať najlepší tím a snažia sa pre svoju krajinu získať  ten najväčší úspech - byť majstrom sveta! Takmer pre každého manažéra je sen stať sa manažérom reprezentácie svojho štátu a priviesť ju k vytúženému úspechu. Medzi sebou máme však manažérov, ktorí  sa rozhodli viesť reprezentácie iných štátov. Medzi najznámejších manažérov, ktorí vedú zahraničnú futbalovú reprezentáciu je  Rubinus.  

Rubinus je spätý s manažovaním futbalového tímu skoro od samotného vzniku. Rubinus vedie reprezentáciu India U17 a súčasne je asistentom seniorskej reprezentácie Indie. Indickú reprezentáciu do 17 rokov vedie už siedmu sezónu a vo svojom futbalovom tíme vychováva množstvo talentovaných indických mladíkov. Rozhodli sme sa ho preto spýtať zopár otázok, aby sme vám priblíži jeho zaujímavú indickú misiu:

1. Najskôr by som ťa chcel predstaviť ostatným manažérom. Povedz niečo o sebe, pripadne o tvojich záujmoch v osobnom alebo hernom živote.

„Zájmy jsou jasné, šachy a pasivně fotbal s hokejem. Dále chůze, s koronavirem jsem se konečně dokopal k tomu, abych nějak snížil jeden rizikový faktor, takže nyní chůzí hubnu. Přibližně od půlky října a na náramku se v aplikaci blížím metě 3M kroků. Potom samozřejmě PPM a tady nyní hlavně výchova hráčů. A protože šachové soutěže nejedou, s krátkou přestávkou loni začátkem léta už více jak rok, tak jsem začal sbírat staré šachové počítače. A vlastně ještě tak trochu investování do akcií. Stát u mě nemá moc velkou důvěru, takže si nějakou tu zásobu na důchod raději zkusím vytvořit sám, těm různým penzijním a investičním fondům také moc nevěřím. Jinak bydlím v Praze, je mi už přes 50, na PPM jsem přišel koncem 1.hokejové sezóny, předtím jsem hrál třeba Hokejku, Hattrick a IFL. Zde nyní tak nějak střídám hlavní sporty, někdy se věnuji ví hokeji, jindy fotbalu, občas i házené. Jen ten basket mi moc nechytl, protože se hraje dvakrát denně a nenechá mi to někdy nastavovat sestavu, protože se má hrát přátelák. On mi ani v reálu moc nebaví a ani ty taktiky tam jsem moc nezkoumal. Navíc se tam hrají zápasy i jiné dny, než jen v sobotu, takže bych se bál tam kandidovat, abych pak třeba na nějaký zápas zapomněl nastavit.”

2. V súčasnosti pôsobíš ako manažér Indickej reprezentácie U17 vo futbale a si asistentom seniorskej reprezentácie Indie. Prečo si sa rozhodol manažovať práve indickú reprezentáciu?

„Tak s tou Indií to byla náhoda, hledal jsem jen nějakou reprezentaci, která byla nejslabší, aby tam ta práce byla co nejvíc vidět. Oni tehdy měli jediný tým a to s tréninkovým zázemím tak 12? U nás je o křeslo reprezentace příliš velký zájem a tak, když jsem si to jednou zkusil u seniorky, bez úspěchu na MS, hledal jsem jinou zemi.”

3. V Indickej reprezentácii U17 pôsobíš už siedmu sezónu. Cítiš rozdiel pred svojim príchodom do reprezentácie a teraz?

„Rozdíl je v tom, že se zvýšil počet týmů a s některými mám i docela dobrou spolupráci, z nich jeden už může i sám trénovat, ti další pak jsou ochotni případné talenty prodávat, to je v takové zemi asi nejdůležitější."

4. Čo považuješ za svoj najväčší úspech v reprezentácii?

„Tady bych asi oddělil seniorku od U17. V seniorce je to nyní taková ústupová válka. Kdysi dobří hráči pomalu odcházejí a není je kým nahradit, těch pár talentů, co prošlo juniorkami, nemá dobrý vývoj SV. S juniorkou je to o dost radostnější, ovšem jsme závislí na tom, zda ten který ročník má použitelné hráče na všechny pozice. Jednu sezónu jsme třeba hráli bez gólmana, jindy zase byla i přes sílu týmu nutností formace 3-4-3, nebo 4-3-3, protože nebyli obránci a přebývali útočníci. Největším úspěchem byla poslední kvalifikace, kde jsme o poločase byli dokonce 3., před Ruskem a Lotyšskem. Ovšem odvetná část již byla slabší, protože na některých pozicích jsme dost oslabili - takže historický postup na MS se nekonal, ale bojovali jsme o něj do posledního kola. Třeba se těm hráčům nyní bude dařit v U20, naše U17 je nyní asi zase trochu slabší. Pokud ses ptal na úspěch ve všech reprezentacích, pak mám především jedno zlato z hokejové u20, kdy jsem to jako asistent vedl prakticky celé. Dále zlato z fotbalové juniorky, ale tam jsem byl skutečně jen zaskakující asistent a svůj podíl na něm mám tak sotva 0,1%, patří Tandemovi. Stříbrná, bohužel jen, z házené, kdy se nepodařilo nastavit lépe finálový zápas. A nějaké další podobné útěchové medaile z hokeje, mám pocit, že tři bronzy a stříbro.”

5. Máš v súčasnosti nejaký cieľ, ktorý by si chcel v reprezentácii dosiahnuť, pripadne zvažuješ kandidatúru aj ďalšiu sezónu?

“Kandidovat určitě budu. Cíl? Vlastně nevím, v Indii je to takové klišé, jdeme od zápasu k zápasu a občas uděláme i pěkný výsledek. Za úspěch považuji, když se protlačíme koncem sezóny na 48.místo, abychom hráli pohár - tři zápasy navíc. Na MS se v současné chvíli asi nedá pomýšlet, ale rvát se samozřejmě budeme.”

 Rubinusovi ďakujeme za skvelý rozhovor. A prajeme veľa ďalších úspechov v osobnom a hernom živote. A čo vy? Chceli by ste byť sa stať manažérom svojej domovskej krajiny alebo by ste boli ochotný využiť svoje manažérske schopnosti k rozvoju inej reprezentácie?