PowerPlay Magazín

V naší redakci jsem se dnes potkal s manažerem, který patří mezi nejzkušenější zde na PPM. Jak nám i on sám řekne, hraje PPM již od dob PreBeta verze. A přesto nám právě on může hodně povyprávět o tom, jaké to je, když člověk začíná stavět tým od nuly s vědomím, že na nejužší špičku již ztrácí strašně moc. Svět PPM totiž na čas opustil a když se po čase ke hře vrátil, zprvu ani nevěděl, že si mohl požádat o svůj původní klub. Vítej v naší redakci, Radku.

samsa: Ahoj Aleši, díky za pozvání. Tak tohle je ta slavná redakce PP Magazínu...tady jsem ještě nebyl. (úsměv)

Kalores: Colligo Břeclav. Klub, který si z dob svého počátku na PPM pamatuju jako jeden z nejlépe vybavených. Od PPM sis v rozmezí 22. - 25. sezony zhruba na rok odpočinul. Chyběla ti hra?

samsa: Tak jestli si ho pamatuješ "jenom" jako jeden z nejlépe vybavených, tak jsem asi udělal někde chybu. (smích) Myslel jsem si, že jsem tu zanechal "větší stopu", ale čas letí a téměř každý upadne v zapomnění. Na druhou část otázky ti můžu říct, že ani nevím. Spíše jsem si na hru vzpomněl a říkal jsem si, že bych to mohl znovu zkusit. Táhla mě sem spíše zvědavost, jestli to ještě funguje, jestli se něco změnilo, kdo všechno to ještě hraje a tak.

Kalores: Víš, že sis po návratu mohl zažádat o svůj starý klub? Místo toho začínáš vlastně úplně od začátku s budováním všeho.

samsa: Vidíš to. Tak na toto jsem úplně zapomněl. Začít od nuly není zase tak špatné. Můžeš si oživit pár vzpomínek a bojovat s budováním zázemí a stadionu je část hry, která mě vždycky bavila. Dostat něco zadarmo není ono, člověk si toho pak tolik neváží. Taky znovu zažít ten pocit radosti, když se dostaví nová tribuna nebo kousek zázemí. (smích) Taky jsem chtěl začít dole bez toho, aby si vůbec někdo všiml, že to znovu hraju. (smích) Nechtěl jsem dojít o "dobrou pověst manažera", kdyby se mi nepodařil začátek a nedařilo se mi. (smích)

Kalores: Jak moc tě hra baví po návratu mezi aktivní manažery?

samsa: Teď podruhé už tu hru beru jinak než před tím. Poprvé jsem chtěl něco dosáhnout a ukázat, že jsem dobrý manažer, byl jsem do hry úplně vtažen, přece jenom jsem tu byl téměř od úplného začátku a pomáhal jsem (i když to asi není úplně to správné slovo) s hrou a podílel se na některých drobnostech při vymýšlení hry a zavádění některých věcí do praxe. Prošel jsem si tehdy i několika funkcemi na PPM. Teď si připadám spíše jako nějaký divák, který to všechno sleduje z druhé řady a tak k tomu i přistupuji. Nikam nespěchám a buduji a hraji. Jenom, když jsem se nechal přemluvit a pomáhal jsem jako asistent u estonské 18, tak jsem zase cítil ten zápal do hry. (smích)

Kalores: Jsi jedním z nejzkušenějších manažerů. Máš s PPM spoustu zkušeností. Spousta méně zkušených manažerů od tebe může nyní čerpat nápady, jak se postarat o svůj klub v době začátku hry. Zkus jim poradit, čemu se mají věnovat nejvíce. Jaké mají budovat zázemí, kdy a jak se pustit do stavby stadionu?

samsa: Tak tady nevím, jestli budu ten správný, určitě by se našlo více manažerů, kteří by poradili ten nejlepší start do hry. Já si jdu svou vlastní cestou, která je někdy více složitá než ostatní, ale zase mě to tak baví. Podle mě neexistuje jenom jedna správná cesta, jak se dostat na vrchol. Každého baví něco jiného a jiná část hry. Někdo buduje tým, jiný zázemí a stadion. Někdo nakoupí "dědky" a jde přímo nahoru, jiný zase trénuje mladíky a snaží se vychovávat hráče. Nahoru existuje několik cest, ale udržet se tam a hrát na vrcholu se dá jenom tak, že se některé prvky hry musí potlačit anebo úplně vypustit, chyby se tam neodpouští. (smích)

Kalores: U stavby stadionu se krátce zastavme. Spousta manažerů buduje MF3 tribuny tak, že nejprve zbuduje tribunu pro 1000 lidí, kterou později dostavějí. Co bys jim poradil ty?

samsa: Tak obě varianty nejsou špatné. První varianta, o které píšeš, ti umožní postavit rychleji více tribun a na ty postavit případně příslušenství, které ti tam zůstane a máš z něj profit pořád, i když se přestavují tribuny. Je to cesta, jak rychle dosáhnout kapacity stadionu a tím zvýšit zisk ze vstupného. Druhá varianta - stavba tribuny na max. - ti přinese určitou úsporu v penězích a času, ale zase tolik tribun nepostavíš a nemůžeš na ně hned hodit to využitelné zázemí, je to na zvážení každého, taky záleží na tvých finančních možnostech, podle mě nejde říct, co je vyloženě správně. Já osobně bych spíše řešil to, jestli má cenu vůbec stavět tribuny nižších úrovní. (úsměv)

Kalores: A má?

samsa: To není tak jednoduché, odpověď nebo spíše zamyšlení by bylo na samostatný článek, za určitých okolností a zvolené cestě určitě, ale určitě bych nestavěl každý typ tribuny, pokud stavět i nižší varianty tribun, tak skokově, např. hned na začátku zvednout kapacitu na 100 lidí na tribunu nebo jak to tam je, to je za pár peněz a kapacita je dvojnásobná, poté něco našetřit a pokud volit mezistupně, tak stavět aspoň velké na sezení, dá se na to vydělat hraním přáteláků na větších stadionech, (úsměv) poté volit cestu již na MF3, ale to je na zvážení každého manažera.

Kalores: Kdy bys doporučil ostatním shánět do svého klubu také zaměstnance?

samsa: To je jednoduché, podle mého se zaměstnanci do zázemí pod 10. úroveň vůbec nevyplatí. Jejich platy jsou neúměrné přínosu do hry. Zaměstnanci jako takoví se vyplatí dle mě až od 10. úrovně zázemí.

Kalores: Jaké jsou vůbec cíle nově vzniklého klubu z Břeclavi?

samsa: Časem I. liga, buď dosažená sportovně (kvalitou klubu a manažera), nebo trpělivostí (až všichni skončí a zbude tam místo). (výbuch smíchu)

Kalores: Vraťme se do historie a k tvému původnímu klubu z Břeclavi. Na PPM jsi vtrhl jako velká voda. Začal jsi v první sezoně ve IV. lize, kterou jsi o sezonu později vyhrál. Následoval i rychlý postup z trojky do druhé ligy. Co jste dělali v Břeclavi lépe než ostatní? (úsměv)

samsa: Nic, byly to zkušenosti získané z hraní PreBeta verze, Beta verze a dále z toho, že jsme s několika velmi dobrými manažery z klubu Srandistů spolupracovali a předávali si naše poznatky a díky nim jsme mohli mít náskok v informacích a ověřených věcech. (úsměv) Teď je na PPM vše již všeobecně známo, ale v začátcích byla spousta věcí jenom něčí dohad nebo domněnka.

Kalores: Kdo patřil do klubu Srandistů?

samsa: To je dobrá otázka, (smích) nevím, jestli si vzpomenu na všechny, bylo jich za tu dobu více než dost, ale byly tam i persóny jako fallout, Robin Archer, mike007, georginu, tagomago, Svaca, chita, radula35, Tomigo, KemaBV, Standa83, Calvera, The-black, SpeedyBV, cyborg, krkavec, WING43krat, Emperor, mira, Alby™, jokele, depkoman, tuzinek, Brmba, Honza88, tommi007, kutis, chihuahua, Fredcz, a další, na které jsem určitě nechtěně zapomněl, ale čas běží. Byla to prostě otevřená komunita přátelských manažerů, kteří měli svůj turnaj, své srazy a sdělovali si své postřehy a dojmy. (úsměv)

Kalores: Kdo ze Srandistů byl tvým největším soupeřem?

samsa: To nejde takto přímo říct, rivalita mezi námi byla velká, ale zase jsme byli kamarádi a přátelé, tudíž zápasy měly jiný náboj než normálně. Oblíbeným soupeřem byl fallout, toho jsem dost často porážel (smích). Velmi těžkým soupeřem byl Robin Archer, toho bylo těžké porazit, natož porážet (smích). Pokud je tak mohu nazvat, tak jsem měl mezi srandisty přátel dost a věřím tomu, že kdybychom se teď po dlouhé době někde potkali, tak bychom si měli co říct a určitě bychom strávili rozhovory dlouhé hodiny.

Kalores: Co jste v kruhu Srandistů řešili?

samsa: Řešili jsme snad všechno, teď když přijde nový manažer a zeptá se na něco v otázkách a odpovědích, tak dostane odpověď snad na všechny záležitosti ohledně hry, ale dřív to tak nebylo. Hra byla jak nová kniha, která má krásný obal a napsaný obsah, ale stránky jsou prázdné. Text jsme tam museli dopisovat, vše zjišťovat a ověřovat, ať už vliv důležitosti zápasů na průběh sezóny a vliv na energii týmu (srandisti hráli zásadně všechny zápasy na VN a díky tomu jsme měli taky dost úspěchů (úsměv)). Dále jsme řešili ekonomickou stránku hry, a to až do nejmenších detailů, vliv stadionu a zázemí a zaměstnanců na tým z krátkodobého i dlouhodobého hlediska, taktiky a protitaktiky, vytváření sestavy a nejideálnější poměr tréninku, a to i střel a dalších (nepotřebných atributů) u hráčů (střelba, útok u obránců, brána u obránců, obrana u útočníků atd., atd.). Některé věci s postupem času přijdou možná někomu úsměvné, ale jak říkám, na začátku bylo informací strašně málo a majitelé manažera pouštěli informace pouze sporadicky a to ještě tak, že spíše nepotvrdili ani nevyvrátili to, co se zjistilo (úsměv).

Kalores: Co nám prozradíš o srazech Srandistů?

samsa: Ke srazům mohu uvést asi pouze to, že jsme měli opravdovou reálnou trofej, kterou jsme zakoupili a na ni se lepily štítky vítězů turnaje. První tři týmy dostávaly trofeje na památku a dále jsme měli trofej útěchy. Srazy se konaly ve vinném sklepě a byl tam často i VIP host. Na srazech se řešil uplynulý ročník, rozdaly trofeje a vylosoval nový ročník turnaje. Pikantnosti bohužel nesdělím, jelikož jsme si slíbili, že co se stane na srazu, na srazu i zůstane, ostatní mají smůlu, ale byly to nezapomenutelné akce (smích).

Kalores: Opusťme nyní Srandisty a vraťme se k tvému původnímu břeclavskému klubu. Do nejvyšší ligy ses dostal až v 18. sezoně. Po dobu tří sezon ses pravidelně v umístění zlepšoval, přesto jsi hru na PPM ukončil. Co bylo důvodem?

samsa: Tehdy jsem do I. ligy nijak nespěchal, budoval jsem si tým a zázemí, hrál jsem tak, že mě bavilo vychovávat hráče. Až jsem se domníval, že můžu v I. lize vydržet a hrát tam aspoň o play off, tak jsem postoupil. Před tím to nemělo cenu se tam hnát a pak to hrát systémem postup, sestup, postup. To je ekonomicky nevýhodné pro klub.

Můj konec na PPM bylo souhrou více okolností a to jak na PPM, tak v osobním životě. Na PPM mě v tu dobu štvalo několik neuvěřitelných výsledků proti mému týmu, dostal jsem sérii nečekaných porážek, které mě stály lepší umístění a cítil jsem se být vyčerpaný bojem proti systému PPM. Co si vzpomínám, tak jsem v tom období i šéfoval U18 a v boji o 3. místo nás porazilo myslím Chorvatsko po takovém průběhu, že mi psal i jejich manažer a omlouval se mi, že jej taková výhra vůbec netěší, ale to byl jenom jeden střípek. ((Bylo to Srbsko, Radku (smích) a ten zápas jsme tehdy prohráli opravdu odporně 1:2 - pozn. red.)  Prostě se ke mně dostavil syndrom vyhoření, a tak jsem to ukončil. (smích) Chvilku mi PPM chybělo, ale pak jsem si na něj ani nevzpomněl. Až do doby, než jsem se znovu přihlásil a zkusil to znovu.

Kalores: Jaké je to začínat úplně od nuly?

samsa: V pohodě. (smích) Nevím, co ti mám na to říct. Je to zase nový začátek, jinak to neberu, teď jsem ve fázi budování zázemí a stadionu, poté přijde budování kádru a pak mě začne záležet na výsledcích, teď je neřeším. Chci zabezpečit klub po finanční stránce, pak může přijít sportovní stránka. Nechci jít cestou staříků, to mě nebaví, raději budu vychovávat mladé a půjdu nahoru delší dobu, než tam rychle vyskočit a tam se dívat kolem sebe a stagnovat.

Kalores: Radku, děkuji ti za velmi příjemný pokec. Ať se ti nejen v cestě vzhůru se svým klubem daří, do nového roku ti přeji jen vše dobré. Někdy v budoucnu třeba zase na viděnou zde v naší redakci.