PowerPlay Magazín

Do redakce PP Magazínu jsem si dnes pozval manažera, který býval před několika sezónami mým ligovým soupeřem. V té době se ještě v manažera, který se od jiných tolik liší, nikterak neprofiloval. Dnes je to manažer, který se svým klubem působí v nejvyšší soutěži. Ptáte se, čím se liší? Takových je tam přeci dalších 19 a co si budeme povídat, v současnosti není ani pro začátečníky nijak složité vybudovat tým silný natolik, aby člověk do nejvyšší soutěže postoupil. Tomáš, alias Holibobik, působí v lize již několik sezón, přitom má zcela zbourané veškeré zázemí. A to mne zaujalo. Tím se od ostatních opravdu liší. 

Kalores: Ahoj Tome, vítej v naší redakci. Ty pocházíš z Karlových Varů. Vary jsou krásné město, několikrát jsme tam strávili víkendové volno a milujeme procházky po kolonádě. Jako soupeř v Extralize mi byly Vary vždycky děsně nesympatické a jsem rád, že jste spadli. (smích)

Holibobik: Ahoj Aleši, děkuji za pozvání. Vítám všechny naše čtenáře. Souhlasím s tebou, že Vary jsou nádherné město, na procházky v centru nebo do lesa ideální, jen by se tady toho mohlo víc dít. (úsměv) Kromě hokeje tady toho opravdu moc není, na slušné úrovni se zde hraje ještě volejbal, ale ten jde trochu mimo mě. Pro hodně soupeřů byly Vary nesympatické, nehráli jsme hezkej hokej pro oko diváka. Vždy to bylo upocený a vydřený. (smích) Ale i pád do první ligy má svá plus. Zlevnilo se vstupné, hrajeme pro oko diváka parádní hokej, padá hodně gólů, hrajeme na špici. Teď možná překvapím spoustu čtenářů, ale zastávám názor, že je lepší hrát v první lize špici než v extralize dno. Takhle člověk vidí hezkej hokej, vítězství a je spokojenej.

Kalores: Tak manažery na PPM tím překvapit nemůžeš. Pro nás všechny je z ekonomického hlediska lepší hrát špici nižší ligy. (smích) Jen si ji tam hrajte, v Extralize vás pár let vidět nechci. (velký smích) Proč přezdívka Holibobik?

Holibobik: Ta přezdívka vznikla dávno, asi 10 let nazpět. Už v tý době jsem měl k hokeji blízko. Je to kombinace. Určitě si vzpomeneš na hokejistu Roberta „Bobbyho“ Holíka, ukrojil jsem z něj Bobby a skloubil to s naším společným příjmením a vznikl z toho Holibobik, nezní to úplně zle, nebo ano? (úsměv)

Kalores: Nezní. Ani Bobby Holík mi nebyl symaptický, působil na mě arogantně. Tenhle rozhovor nezačíná dobře. (smích) Na PPM jsi už přes 2500 dní. Zažil jsi toho hodně. Dokonce jsi se svým klubem začínal ještě v 6. lize. Zavzpomínej na tehdejší dobu na PPM.

Holibobik: Tehdejší PPM bylo určitě jiné, teď nemyslím jen grafiku, ale celkově to tu žilo, články, diskuze, rozhovory. V té době ještě šesté ligy u nás, nebo u našich sousedů na Slovensku, byly narvaný týmama, to samý nižší ligy v jiných zemích. Když se teď podívám a vidím, že šesté a páté ligy zmizely nadobro, je mi z toho trochu smutno. Ale podle mě za to může z velké části ukončený vývoj PPM, člověk pak ztrácí motivaci kupovat si balík PRO a bez balíku PRO ztrácí motivaci na celou hru. Ale na co si vzpomínám úplně nejlépe, tak na diskuze, kde všichni manažeři z nižších lig brečeli, že je nemožné se dostat do první ligy. Ani já jsem tomu úplně nevěřil, že bych se tam jednou mohl podívat, ba co víc, setrvat. (smích)

Kalores: To máš pravdu. Taky jsem tehdy koukal s otevřenou pusou na Pubmastera a jeho tým. Ty ses v šesté ani v páté lize moc dlouho nezdržel. Jakou cestu jsi na začátku hry zvolil, že jsi tak rychle zamířil do vyšších lig?

Holibobik: Zvolil jsem taktiku, které se držím celou dobu hraní, koupím starší zkušené hráče a ono to šlape. Nedbal jsem všech těch rad, jako je stavět zázemí a trénovat své hráče, určitě to ovoce přinese, ale až za dlouho a mně se nechtělo čekat. (smích) Jen je teď komplikovaný, že když chci koupit nějakou posilu, tak musím hodně hledat, abych našel něco adekvátního.

Kalores: Ve čtvrté lize ses tehdy na čas ale zastavil, průlet třetí ligou byl nicméně opět raketový a tys na konci 13. sezony poprvé postoupil do 2. ligy

Holibobik: Čtvrtá liga byla oproti páté obrovskej skok, co se týká síly soupeřů, i když jsem se snažil posílit, tak jsem neměl takové finanční možnosti, abych poskládal tým na špičku. Sice to stačilo na pohodový PO, ale na postup to nebylo. Pak jsem se snažil chvilku šetřit a posílit tým, abych se do dvojky podíval, to se nakonec i povedlo. Do druhé ligy jsem vstupoval se skromným cílem udržet se, což se chvilku i dařilo, ale konkurence byla silná a po dvou sezonách jsem zase skončil ve třetí lize.

Kalores: Ve druhé lize ses dokázal udržet dvě sezóny.

Holibobik: Ve 14. sezóně jsem se zachránil, měl jsem ohromnou radost, i když jsem si věřil, že bych se udržet měl. Další sezonu už mi tolik štěstí nepřálo a zase jsem spadnul a diktoval ve trojce tempo hry. (smích)

Kalores: Po návratu zpět do druhé ligy jsi jako nováček skončil v play off druhý a ucházel se v baráži o postup do nejvyšší ligy. Kde se ve Varech taková síla najednou vzala?

Holibobik: Vzpomínám si na tu dobu. Na trojku už jsem měl raketově silnější tým od zbytku tabulky, ve dvojce jsem patřil mezi ty silnější, ale ne úplně ke špičce. V prvním kole PO jsem byl jasně silnější a lepší tým, poté už mi vždy v jednom zápase PO pomohl NF, kdy jsem byl o kotel horším týmem, přesto jsem dokázal zvítězit a dostat se až do baráže. V jednu chvilku jsem už pomýšlel na postup do jedničky, ale po dvouzápasové prohře s Pardubkama přišlo vystřízlivění. (úsměv)

Kalores: Po neúspěšné baráži ses na několik sezon usadil ve špičce 2. ligy a na konci 23. sezony jste poprvé v historii oslavili postup do nejvyšší soutěže.

Holibobik: Stále jsem se snažil posilovat kádr, abych se do jedničky probojoval a ve 23. sezoně se to povedlo. Euforie byla neskutečná, pamatuji si na jeden článek, myslím, že ho psal Temlis, ale nechci kecat, kde byl rozbor zastoupení týmů v první lize podle krajů, odkud pochází a z Varskýho tam nikdo nebyl, tak jsem si dal předsevzetí, že tam budu první. A snad se to i povedlo. (smích)

Kalores: Kromě jedné sezony jste v lize již tradičním týmem. Kam míříte letos?

Holibobik: Letos jsme oproti loňsku lehce změnili taktiku, neplýtváme energií, držíme se ve středu tabulky a jsme na dostřel PO, tak uvidíme, jestli se do něj podíváme. Snažíme se co možná nejdál dojít v NP, kvůli finančnímu přilepšení za účast v PVP a kvůli atraktivním soupeřům.

Kalores: Oproti jiným manažerům ses vydal zcela jinou cestou. Zaujalo mě tvoje zázemí. Kromě PEO 14, SÚ 8 a ZS 9 jsi nikde nic nevybudoval. Co tě k takové cestě vedlo? Pamatuji si tě jako druholigového soupeře a tehdy jsi ještě zázemí nějaké měl. Jaké výhody vidíš v takovém hraní?

Holibobik: Vedlo mě k tomu to, že v prvopočátku jsem chtěl rychle nějaký úspěch. Vidina, že tu budu 10, 15 sezon něco stavět, vychovávat mladíky a že pak možná něco dokáži, nebyla úplně hezká. Začínal jsem ještě v šestce, takže cesta až do jedničky byla dlouhá a s taktikou výchovy mladíků bych dneska byl tipuju při nejlepším ve trojce. Ještě před nějakou dobou jsem měl nějaké zázemí, ale přišly finanční těžkosti, tak jsem se ho zbavil, stejně jsem za něj akorát platil a užitek z něj neměl. Výhody jsou určitě v úspoře financí, jako hlavní nevýhodu vidím absolutní nemožnost vychovat svoje hráče. (úsměv)

Kalores: Věkový průměr tvého týmu je 33,4 let a to do něj počítám ty 4 zbytečné lamy, které tam živíš. Věkový průměr ligového týmu máš 36,3 let. (smích) Hrajete hokej o holích?

Holibobik: Ty se opovažuješ mé čtyři učitele českého jazyka označit za „lamy“? Jak sis možná všiml, mám takovou cizineckou legii, takže se musí ti staříci nějak domluvit. A mladíci jsou plný elánu, takže je učí a překládají. (smích) Už od sedmé sezony, co jsem s hrou začal jsem začal živit klub důchodců, preferuji zkušenosti nad mládím. (úsměv)

Kalores: Prozradíš nám, jak rychlý úbytek atributů mají 43letý Curt a 41letý Vauchkou?

Holibobik: Tyhle dva už tu živím spíš z lenosti je vyhodit. (smích) Frantík padá denně o 0,42 a Bělík též o 0,42 za den.

Kalores: Jak finančně náročné pro tebe je udržet takhle staré hráče?

Holibobik: To je silně individuální. Jednou na hráče dostanu nabídku za 100M, další sezonu jen 10M a ten hráč udělá za sezonu změnu jen nepatrnou. Je jasné, že někdy je to hodně náročné. Ale snažím se šetřit, abych mohl vždy hlavní opory udržet.

Kalores: Jak jsi na začátku sezony dopadl se sponzory? Kolik bere takový průměrný klub v nejvyšší lize?

Holibobik: Po účasti v PO jsem čekal, že se sponzoři trošku otrkají, nakonec se otrkali, ale o dost méně, než jsem čekal. Takže trochu nespokojenost a zklamání. Klub, jako jsou Vary, berou lehce přes 36M týdně, vyžít se z toho dá, ale nemůže se moc rozhazovat.

Kalores: V lize docela často střídáš různé taktiky. Máš je už dobře sehrané? Sleduješ soupeře a snažíš se je trefit nebo proč takové střídání taktik?

Holibobik: Úplně dokonale sehraný mám tři taktiky, zbylé tak z poloviny. Snažím se soupeře trochu studovat a předpovídat, s čím na nás půjde. Někdy se trefíme, jindy ne.

Kalores: Dáváš nějaký význam taktikám na speciálky? I je totiž docela pravidelně střídáš.

Holibobik: Speciálky střídám spíš z hecu a zvědavosti, jestli fungují nějaké protitaktiky i u speciálek. Letos se je snažím střídat a přesilovky lehce přes 20% a oslabení 90% asi říkají, že to funguje. Předloni, kdy jsem je moc nestřídal, jsem měl využití a ubránění kolem 15% a 87%.

Kalores: Pamatuju si tě v jedné sezoně jako manažere reprezentace Itálie. Proč jsi u toho nezůstal? Jaké jsi měl výsledky? Jak tě to s repre bavilo? Bude nějaký comeback?

Holibobik: Pamatuješ si to správně. Na post repre manažera jsem se hlásil čistě, abych si to zkusil, osahal a v tomto konkrétním případě, abych Itálii zkusil šoupnout o divizi výš. Výsledky v přípravě nebyly zlé, co si pamatuji. V ostrých zápasech na MS to ale bylo horší, přestože Italové měli takřka skoro nejsilnější tým, a věřil jsem v postup, tak se nepodařilo postoupit. Možná až budou volby a já opět najdu nějakou reprezentaci bez kandidátky, přihlásím se a třeba bude nějaký malý úspěch. (úsměv)

Kalores: Tome, díky, že sis na nás udělal čas. Užij si příjemné svátky a někdy zase na viděnou.

Holibobik: Ještě jednou ti Aleši děkuji za pozvání do redakce, rozhovor se mi velmi líbil. Snad se bude líbit i našim čtenářům a snad někomu i pomůže v hraní. I já přeji, nejen tobě, ale všem čtenářům PP Magazínu, hezké a klidné svátky.