PowerPlay Magazín

Vážení přátelé,

je to rok, co v PP Magazínu vyšel článek o prvním čtyřdenním srazu konaném na mé chatě v Těrlicku. Můžete si jej přečíst ZDE. A jelikož se chata povedla, rozhodli jsme se, že ji budeme pravidelně opakovat. Tentokrát jsme oslovili více manažerů, kteří by mohli rozšířit naše „tvrdé jádro" a přijet se pobavit, případně se seznámit a prožít spoustu nezapomenutelných zážitků, kterých bylo opět kvantum. Sraz byl oznámen i oficiálně, aby se o něm mohlo dozvědět více lidí, kteří by měli zájem přijet.

Loňská sestava „Mafiánů", samozvaných rebelů PPM, ve složení misula, Robcus, detox3, PavelUngr a já (Kubajss - pozn. red.) se rozšířila o mišulovu přítelkyni Lucku, RaDeK94, mého dobrého kamaráda a samozřejmě bývalého hráče PPM. Nesmím zapomenout na opoxe, kterého vyslala nejmenovaná tajná organizace, aby podal zprávu o dění na akci, protože minulý rok jsme zde jako správná parta manažerů domlouvali obchody a výsledky zápasů, založili sektu, mravně ohrožovali mládež a místní psy jsme naučili hrát automaty. Proto jsme opoxe ožrali a pak přešel na naši stranu: „Vláda mi platí v kuřatech, v Magazínu cibetkovou kávou. Raději se stanu rebelem. Vy mi dáváte teplé jídlo a místo na spaní."

Dorazit mohlo více lidí, několik manažerů se omluvilo v průběhu organizace nebo těsně před konáním srazu. V osmi lidech jsme si to ale parádně užili. Nyní nastal čas, abych podal, již tradičně, jakýsi report. Vždy mě zajímalo, jak by taková akce vypadala, kdybych jako zdroj informací použil deníček, do kterého bych si každý večer zapisoval zážitky a nově nabyté zkušenosti. Tak do toho!

Pátek

Milý deníčku!

Už zítra, už zítra! Ráno jsem se byl podívat, jak vypadá chata. Nový sporák, nová lednička, vyklizený sklep. Všude čisto. Jenom venku je trochu nepořádek, ale to se uklidí zítra dopoledne. Mišulka říkal, že kluci dorazí kolem druhé, tak to mám do čtyř čas. Babička se činila, dokonce vyměnila povlečení. Mám takový pocit, že zbytečně, mišula bude přeci jen vařit a toho alkoholu nebude málo, ale co už. Hlavně ať se kluci cítí jako doma. Tak, a já mizím na dvacetiny od kamaráda. Domů se dostanu kolem šesté a budu mít asi tři hodiny na to, abych se prospal.

Sobota

Milý deníčku.

Dvacetiny byly tvrdé, mé spaní taktéž, ale neúprosný zvuk budíku mě donutil vstát, vzít si nachystanou tašku a vyrazit vstříc velkému letnímu dobrodružství. Na chatu jsem dorazil s Radkem a dali jsme se do práce. Uvnitř bylo vše připraveno. Jenom jsme přesunuli rozkládací křeslo z pokoje od mišuly a Lucky ke mně, tu se vyspí tři lidi. Míša sice říkal, že u nich může ještě někdo spát, ale po mých středoškolských zkušenostech bych si raději lehl na postel od Kutila Tima, než abych sdílel místnost s párem. A myslím, že to tak nemám jenom já. I když... Kdo ví.

Venku jsme umyli a nachystali houpačku. Vytáhli jsme lehátka, připravili altán. Radek naštípal dřevo a nachystal krb. A čekali jsme. Čekali jsme... A čekali jsme. Mám takový pocit, že jsem slyšel i trávu růst, ale nakonec jsme se s Radkem dočkali. Můj odhad byl naprosto přesný. Dvě hodiny zpoždění. Přesně na minutu!

Po menším dejavu vjely na zahradu dvě auta. Z Robčova auta vystoupili mišula a Lucka, z detoxova... Detox a kupa chlastu. Pája s opoxem dorazí zítra kolem poledne... Kluci vypadali, jako by tady byli poprvé, asi potřebovali aklimatizaci. Lucka vypadala spokojeně. Ještě aby ne. Mají pokoj s jedinou televizí a balkónem. Mimochodem, nic se tam neděje... že bych se šel potají dívat? NE! NE! Nebudu riskovat zbytek mé nádherné puberty.

Mišula nás všechny mile překvapil, když vytáhnul palačinky a marmeládu, profesionálně naservíroval a baštili jsme. Kluci začali plnit denní limity a hráli jsme šipky. Ano, mišula přivezl i šipky! Jen by mě zajímalo, jestli je normální, abych kromě terče minul i strom, na který je přibitý, aby šipka proletěla plotem a zabodla se před sousedovu zahradu. To těch pět piv. Večer jsme měli sekanou v křupavých houskách, mňamka. Robčus na sekanou asi nebude vzpomínat v dobrém. Potulná kočka totiž u krbu olízala, co ji přišlo pod jazyk a pár krát si hryzla do housky, kterou dal mišula sníst Robčusovi. No, asi se na něj půjdu podívat. Jestli nemá třeba vzteklinu. Nebo jestli mu nenarostly kočičí vousky. Radek už chrní v posteli, já se tady vypisuju asi hodinu a všude je ticho. I dole, kde sdílí postele Lordík s Robčou. Tak se, milý deníčku, měj!

Neděle

Milý deníčku...

Ráno jsem byl překvapený, že osazenstvo chaty vstalo dřív než já. Co se to děje? Kluci omládli? Nebo snad já stárnu? Ne, kluci omládli... Ráno bylo příjemné. Mišula nám připravil tousty. Spokojeně jsem si po snídani lebedil na sluníčku, zatímco Robčus s Lordíkem odjeli pro Páju a opoxe. Cestou to vzali přes makro a po příjezdu z auta krom čtyř manažerů vypadly i další dvě basy piv. Naše sestava byla konečně kompletní! Mišula s Luckou se pustili do přípravy gulášovky, která byla výborná. Poté jsme dojedli palačinky a hrály se karty. Od nedělního odpoledne se mi hlavou honí věta „Tvrdá hra!", na kterou má patent Lord Vítek. Taky jsem přišel na to, jak je důležité správně sedět u stolu. O tom ví své i opox. Ten hrál většinou žolíky než prší. Aspoň podle počtu karet v jeho rukou. Největší problém byl ten, že jsme se nemohli shodnout na pojmenování karet. Třeba karty kárové vystřídaly spoustu názvů - kosočtverce, pipinky... Do paměti se zapsala také detoxova hláška: "Robčus, ty bys nemohl hrát poker. Vždycky, když ti přijdou dobré karty, tak se tlemíš jako malá holka." K večeři se servírovaly výborné kuřecí steaky! Ten gril je prostě boží. Jo, a kuchařské duo Lucka a Míša taky, samozřejmě. K steakům jsme měli mojito, které nám připravil opox. Prostě profesionální příprava skvělého večera. A tak to má být!

Pája byl unavený a šel spát celkem brzo. Radek odjel do Těšína plnit klubové povinnosti, coby hráč ledního hokeje. Mišula s Luckou si šli užívat volného patra (aby rychle usnuli, proč by jinak šli spát tak brzo) a já zůstal dole s opoxem, Robčou a Lordíkem. Vedly se velmi zajímavé debaty! Vítek s Robčou se do sebe pustili jako dva manželé po dvacetiletém výročí svatby. Já a opox jsme se dost dobře bavili. Únava nás nakonec dostihla taky a už ležíme. Z venku se ale pořád ozývá: „Běž do ******", „Drž hubu, ty špekoune"... a další krátké a výstižné hlášky. Prostě kamarádi na tripu. A tím tripem myslím výlet!

No nic, opox je tuhý, dole se něco hýbe, vedle chvála Bohu nic, tak si nechám zdát něco pěkně perverzního. Zatím, deníčku!

Pondělí:

Milý deníčku!

Je velmi náročné udržovat si díky poctivé konzumaci piva kolem jedné promile v krvi. Třetí den a jsem celkem vyřízený. Jestli to není tím, že to občas řízneme i tvrdým alkoholem. Ale jak se říká, žijeme jen jednou.

Snídaně byla opět velmi chutná. Jitrnice a tlačenka se zeleninou a pečivem. Poctivá snídaně vás nakopne do krásného dne jako nic. Ehm, jenom kdyby nepršelo. A tak jsme chlastali. Kluci byli v místním krámku pro dvě flašky borovičky. Opox v tričku Slavie Praha a mišula v tričku Sparty Praha. Flašky jim prodala slečna, která na sobě měla tričko Baníku Ostrava. Na tuhle trojku musel být krásný pohled! Ehm. Zajímavé bylo zjistit, že Robča je Slávistou jen na 25%! Lucka mu pouštěla hymnu Sparty a procenta začala stoupat, ovšem ne ta sešívaná, ale rudá. Přijel jako Slávista a odjede jako Sparťan. Robča si dokonce spočítal na kalkulačce, že je Slávistou už jen na 6,25%. Zajímavé číslo.

Po tom, co jsme dojedli gulášovku, se začaly dít zajímavé věci. Včera jsem v prší neprohrával. Ale pojem „tvrdá hra" jsem zakusil na vlastní kůži dnes! Ani jsem se nestačil rozehrát a měl jsem v sobě dva panáky key rumu a dva panáky borovičky. K tomu těch několik piv a bylo veselo... Naštěstí jsem se pak zlepšil a odnesl to kdo jiný, než chudák opox. Ostatní měli dávky panáků rovnoměrně rozložené, jakoby se snad domluvili! Jestli to nebylo tím, že Robčus znal karty všech líp, než ty svoje a že Lordíka nemohl opox se svou poctivou hromádkou dvaceti karet v ruce ohrozit. To byl důsledek spolupráce Sparty na ose Lucka - mišula.

Večer se na grilu připravily bramboráky a kotletky, zajímavě se konverzovalo a dál se hrálo. Opox připravil tentokrát cuba libre a večer byl opět výborný.

Až na jednu drobnost! Že jsou dvě ráno a opoxova ústa se proměnila ve zbraň hromadného ničení. Chudák Radek, který se snaží usnout vedle něj. Dole opoxovi sekunduje Pája, který asi podvědomě napodobuje motorovou pilu. Kvůli němu zase nespí Vítek a Robča. Příště chrní opox s Pájou a fertig. Jenom doufám, že má chata silnou statiku, tohle určitě přesahuje šestý stupeň na Richterově stupnici.

Úterý:

Milý deníčku!

Pája má narozeniny a já jsem hrdý na to, že obětoval takový den, aby mohl být s námi na chatě. Stejně tak na to, že si kluci vzali dovolené a tráví tu svůj volný čas! Přepadla mě taková pochmurná nálada, protože mám asi dvě promile. Jo, dneska to tu žilo!

Nejdřív nám mišula připravil vajíčka. Což se dalo později definovat jako pokus o otravu. Jako první to odnesl Pája... ale k tomu se ještě dostanu. Tvrdý alkohol došel, ale zbyly dvě basy piv. Hráli jsme prší, ale po obědě ve stylu italské kuchyně Pája přišel na skvělý nápad, jak se zabavit na celé odpoledne a jak vychlemtat zbývající zásoby. Panákovali jsme pivo! Co minutu jeden panák. Cíl bylo 100 panáků za 100 minut. Tohoto cíle dosáhli pouze Pája a Robča, ale ztráty byly citelné. Za plotem to vypadalo, jako by tady bydlel šílený Ital a všude rozhazoval špagety. Fuuuj. Lordík s opoxem vzdali hru brzo, po dvaceti panácích. Já s Radkem jsme došli na číslo 80, i když s delšími pauzami. Lucka skončila dřív, než začala. Mišula vylíval kýbl už před začátkem hry. Suma sumárum, Pája se na dvacetiny zrušil naprosto famózním způsobem. Robčus, já a Radek s ním. Mišula s Luckou poctivě nahrávali a fotili. Detox s opoxem se dost dobře bavili. Kdo zaplatí milion kreditů, dostane přístup k videu a fotkám... Na videu je vidět, jak se hraje stolní tenis, když vám v krvi koluje čistý alkohol. A taky jak to vypadá, když Robčus svým hlasitým projevem při vracení zkonzumované stravy plaší divokou zvěř na kilometry daleko. Klobouček před Pájou. Ten se na dvacetiny nejdřív připos*ral z mišulových vajec po cestě do obchodu a odpoledne vyblil mišulovy špagety. Že on proti Mišákovi něco má?

Před chvílí na mě volal mišula s Luckou z jejich pokoje, ať hned přijdu, že mají problém?! Oh my god, ne, co se mohlo stát? Hoří? Míšovi ruplo v zádech? Postel je na třísky? Ne! Přišel jsem se zavřenýma očima a míša mě poprosil, jestli bych nemohl vypnout televizi. Nechtělo se jim vstávat! To je teda zábava! Že se nestydí... Jak si můžou střízliví dělat srandu z opilých. Smutné!

Ale jak se bavím teď, tomu bys, deníčku, nevěřil! Než jsem šel spát, povolil jsem ventil na Pájově nafukovačce. Vzduch krásně unikal, až se najednou Pája objevil na zemi. A teď slyším, jak chudák dole pumpuje. Ve dvě ráno! No jo, ale za to může Vítek, on byl střízlivý a přesto mě navedl!

Tak milý deníčku, zítra už budu psát ze své postýlky a naprosto střízlivý!

Středa:

Milý deníčku,

Po cestě domů mě přepadla hrozná nostalgie. Kluci ráno vstali, pomohli uklidit, sbalili se a jsou fuč. Byly to opět krásné čtyři dny. A už se těším na příští prázdniny!

Doma byli rádi, že chata stojí a taky, že jsem to přežil já. I když o tu chatu se báli očividně víc! Tak milý deníčku, sladké sny!

Poprosil jsem zúčastněné, ať se k chatě vyjádří. Tady máte jejich postřehy!

PavelUngr: Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit druhého ročníku tohoto výjimečného srazu. Na Kubajssově chatě sice nepotkávám nové manažery, ale opět se po delší době vídám s většinou těch, ke kterým mám na ppm nejblíže, i když na diskuzích na sebe většinou útočíme. Tento ročník byl opět výborný, možná až moc, ale aspoň kluci poznali, že nejsem taková alpa, a jak moc se dokážu po chlastu zničit. Chci poděkovat Kubajssovi za pozvání, misulovi s Luckou za péči a akceptování toho, že jsem se na chatu přijel jen flákat a pít. Robčusovi pak složit hold za výrazně lepší „chlastací formu" než loni, zato co detoxe pokárat za významnou stagnaci. (smích)

PS: Česnečka na nádraží Ostrava-Svinov nejhorší na světě!

RaDeK94: Jsem nesmírně rád, že jsem se mohl dostat mezi tuhle skvělou partu lidí. Minule mi to nevyšlo, jelikož jsem plnil funkci řidiče na oslavě svojí mamky, ale teď už k těm super čtyř dnům, které proběhly v Těrlicku. V první řadě bych poděkoval všem, co se podíleli na tomhle jedinečném čundru, Kubajssovi za chatu a Mišulovi a Lucce za to, jak se o nás starali, jako bychom byli delegace z jiné země. A vlastně všem za skvělou atmosféru. Myslím, že naše „osmička" povýšila karetní hry (tedy hru prší) na celkem jinou úroveň, o které asi hodně lidí ani neví, že může existovat. Tolik alkoholu asi nikdo při karetní hře nevypil (smích). Dále bych rád poděkoval Pájovi, který nám dal skvělý tip, jak se za necelých 100 Kč a asi 100 minut ožrat do němoty (smích), ale o tom už psal Kuba v článku. Jinak na připomenutí takový jeden krátký těrlický vesnický vtípek z chalupy: Dědeček na poli oral - a babička doma kanál (smích) (zde lehce cenzurováno - pozn. red.) . Však vy už víte... A touto lehce humornou tečkou bych ukončil svoje shrnutí letošního srazu PPM závisláků na chatě v Těrlicku.

Robcus: Téměř po roce, na den přesně, na stejném místě se sešla stará známá parta doplněna o nové členy. Složení slibovalo velmi zajímavou dovolenou. Avšak jak hluboce se člověk může mýlit....

NĚJAKÝ ČAS PŘED CHATOU

Po vyzvednutí dua L&M a nalezení problémového Lorda Vítka jedeme do Makra. Detaily přeskočme .... Míša hrdě hlásí: "Kucííí, snížil jsem nám limity, i tak toho bude dost", nj, jak se ukázalo, po prvních pěti hodinách chaty, Robča neměl nechat nikoho kecat do jeho limitů, pět hodin pití a ví se, že 140 piv je žalostně málo... opět Míša v Makru v čase před chatou: " kucí, nekupujte to tvrdé, loni toho bylo zbytečně moc, 4 flašky vám bohatě stačí a Pája říkal, že doveze ještě něco", opět životní chyba, nechat Míšu kecat do limitů. Po prvním dni je jasné, že tvrdého je také málo a co hůře, Pája nic nepřivezl, čeho však bylo moc, což se opět ukázalo jako smrtelná chyba, bylo moc jídla a tak měl Míša dostatek munice k hromadné naší otravě....

CO STOJÍ ZA ŘEČ

Pájův nápad panákovat piva. Co region, to asi jiné zvyklosti, ale Robča se nebrání ničemu a jako služebně druhý nejstarší cítil potřebu mladým bažantům ukázat, jak se pořádně pije. 105 panáků za 105 minut je myslím docela slušný výkon, nebýt otravy ze špaget, byl by výkon jistě dokonalý...

Vítek se nám opil, dodnes tento detail popírá, ale jak jinak si vysvětlit, že v noci bezdůvodně napadne spícího člověka polštářem, no a jak se dalo čekat, začala polštářová válka a chudák Pája se nevyspal... Časem se však ukázalo, že je velmi trpělivý a přichystal si pomstu... Pája se nám v noci mstí pumpičkou... Robča klukům říkal, nevypouštějte mu to lehátko, ale oni né, tak proč si nenapumpovat lehátko ve dvě v noci a probrat celou chatu i celé okolí, no zabít málo....
 
I přes otravu a Vítkovo napadení povedená dovolená, již nyní se těším na další setkání, které se prý uskuteční v Chorvatsku :D Vítek Vás všechny zve :D

misula + Lucka:

opox: Osobně jsem letos patřil mezi nováčky chaty, a přestože jsem většinu osazenstva chaty znal osobně z mnoha jiných akcí (kromě Kuby, Radka a Lucky), šel jsem i tak trochu do neznáma. S Pájou jsme jako jediní cestovali až v neděli, rozhodli jsme se tedy jet stejným vlakem, já jsem přistoupil v Pardubicích a cesta až do Havířova nám tak rychle utekla. Když vlak projížděl Ostravou, dorazila k nám zpráva z chaty, že kluci jedou ještě dokoupit dvě basy piv. Trochu jsme se tomu podivili, že už po prvním dni jim ubylo tolik ze zásob. Robča s Vítkem nás vyzvedli v Havířově a jeli jsme tedy ještě do Ostravy za účelem doplnění zásoby piv. Pájovi dělalo problém ovládání vozíku, a tak prodavačka s obavami o pokladnu mu raději vyjela.

Ačkoliv jsem před chatou důrazně upozorňoval, že se budu vyhýbat tvrdému alkoholu, tak úplně to nešlo. Jelikož de facto celé dva dny propršelo, a tak cesta na přehradu byla nemyslitelná (což mě jediný zklamalo, příště musíme najít někoho, kdo umí poroučet větru a dešti), hrálo se Prší, když už teda lilo jak z konve. Poslední dva poražení pili panáka. A bohužel právě v neděli se mi nějak moc extra ze začátku nedařilo, několikrát jsem měl nutkání si přesednout, protože sehrané sparťanské duo "LM" mě velmi účinně likvidovalo neustálým přísunem karet. K večeru se to trochu zklidnilo, já jsem dělal mojita. Předem se totiž dohodlo, že se tentokrát využije trochu z mých barmanských schopností a složení nabídky nápojů bude obohaceno o míchané drinky. K večeru se spíš už jen diskutovalo, nezapomenutelná je hlavně debata Pája vs. Robča a Vítek na téma USA x Rusko.

Na druhý den pochmurné počasí, následované opět karetními hrami, způsobilo vyčerpání zásob tvrdého alkoholu (poslední lahev key rumu jsme nechávali na míchačky). Asi dvě hodiny se řešilo, kdo půjde do obchodu, než nám zavřou. Nakonec jsme se obětovali já s mišulou, a jelikož pršelo, oblékli jsme se do mikin - já do slávistické, Míša do sparťanské. A přežili jsme to, nikdo nás nezastřelil ani nepřejel autem. Výběr jsem měl na starosti já a na chatu jsme dotáhli dvě lahve borovičky. Robča s Vítkem se bránili, že nic takového pít nebudou, ale nakonec museli. Jak mě se do té doby dařilo neprohrávat, s nástupem borovičky jakoby se obrátilo vše proti mě a bylo mi asi souzeno vypít výraznou část tohoto alkoholu. Naštěstí pak přišla večeře, já tentokrát připravoval pro všechny Cuba Libre.

Třetího dne mé účasti se dopoledne už pilo při kartách jen pivo, já jsem se z této hry omluvil, abych se trochu zotavil z předešlého dne. A tak to tentokrát musel odnést někdo jiný a byl to Míša. Ten se pak již další aktivity na několik hodin neúčastnil a v průběhu odpoledne se po chatě pohyboval stále s jakýmsi záhadným modrým kbelíkem. Pája vymyslel novou hru - panákování piva, cílem bylo 100 panáků za 100 minut, tedy v překladu 10 piv za 1h 40 min. Z počátku jsem nevěřil, že to někdo zvládne, ale Pája s Robčou to nakonec dotáhli až do vítězného konce, i když je to stálo opravdu hodně, včetně úterního oběda.  Za zmínku ten den ještě stojí pokus o otravu celého osazenstva chaty za pomoci míchaných vajíček. Pája si šel dopoledne v klidu pro zmrzlinu a snídani musel zanechat po cestě u lesíčka, aby neměl takzvaně bláto na hřišti, než dojde zpět na chatu. Večer už byla znát celkově únava, střídmě se dopíjely poslední piva a nakonec kolem půl jedenácté už celá chata spala.

Ráno se uklidilo, všichni si sbalili své věci a rozjeli se opět do svých domovů v různých koutech republiky. Já opět cestoval vlakem s Pájou, kterého napadlo zkrátit si čekání na vlak česnečkou a bylo to pro něj největší zklamání v životě, co se gastronomických zážitků týče. Polévka chutnala jak z pytlíku a studená byla jak psí čumák. Domů jsem dorazil plný zážitků a nezapomenutelných momentů a hlášek. A již se těším na další podobné setkání!

Jediný, kdo se nevyjádřil, je detox3, který hned druhý den odjel na další dovolenou do Chorvatska. Příště prý uděláme sraz klidně tam, tak uvidíme, jak to dopadne. Na závěr tu máte ještě pár fotek, u každé z nich je popis. Bohužel jich moc není, protože za 1) na focení nebyl čas a za 2) některé musely projít cenzurou.

Fotogalerie ZDE.

A aby toho nebylo málo, máme tu ještě jedno amatérské video v podání dua LM. :-)
Video bylo natočeno bezprostředně po skončení hry "100 panáků piva za 100 minut".

Přátelé, „PPM spojuje napříč republikou" není jen název na přilákání čtenářů. Upřímně, může nám být jedno, kolik lidí si tento „sranda článek" přečte, jaké bude hodnocení a reakce. Jde o to, že jsme se poznali díky této hře a že jsme parta lidí, která spolu ráda alespoň na pár dní ročně prožije menší úlet a dobrodružství. A o to přeci jde, ne? Žijte v míru!