PowerPlay Magazín

Jako čtení na víkend jsem si připravil článek, v kterém se pokusím zmapovat historii československé házené. Ačkoliv tento sport je v Čechách i na Slovensku často opomíjen a je až 7.-9. nejnavštěvovanějším sportem (po fotbale, hokeji, basketbale, florbale, atletice - díky memoriálům, tenise - díky Davis cupu a soupeří s futsalem a volejbalem) má na našem území velkou tradici. Právě čeští učitelé dali vzniknout tomuto sportu a spolu s Němci, Dány či Švédy jsou považováni za "vynálezce" sportu jehož vznik se datuje na přelom 19. a 20. století.

Před 2. světovou válkou však házená neměla jednotná pravidla. V Čechách byla nejoblíbenější tzv. národní házená, která se hraje i dnes. Za okupace se stala národní házená jedním ze znaků českého vlastenectví a roku 1944 ČHS sdružoval 22156 sportovců a sportovkyň. V poválečných letech se bouřlivý vývin národní házené zastavil i v rámci ČSR. Národní házená neměla možnost mezinárodního styku a musela postupně opouštět své pozice v žebříčcích. V zahraničí byla naopak populární takzvaná velká házená, která se hrála s jedenáctičlennými týmy na fotbalovém hřišti opatřenými ale menšími brankami. Ta se v roce 1936 dostala poprvé na olympijské hry v Německu, s kterých si Adolf Hitler udělal propagandistické hry své říše.

V roce 1946 v Kodani vznikla Mezinárodní federace házené (IHF) a definitivně tak byla sjednocena pravidla házené a v Československu tak došlo k rozdělení národní a mezinárodní házené. Národní házená však nadále byla líhní mnoha skvělých hráčů a mnoho házenkářů tyto dva sporty kombinuje dodnes.

Československá házená sklízela jeden úspěch za druhým. V roce 1954 se naši házenkáři umístili na světovém šampionátu na třetím místě, o čtyři roky později (v roce 1958) byli naši reprezentanti stříbrní kdy prohráli až poslední utkání turnaje se Švédy. Na následujícím šampionátu (1961) jsme v semifinálové skupině Švédům porážku oplatili a však ve finále jsme před zaplněnou halou v Dortmundu (14 000 diváků) nakonec po prodloužení podlehli Rumunsku. To ženám se povedlo přivést zlato hned z prvního mistrovství světa v Jugoslávii (1957). Ze šampionátu z roku 1962 si pak naše děvčata odvezla bronz. Dukla Praha rovněž v kategorii mužů třikrát (1957, 1963, 1984) vyhrála Pohár mistrů evropský zemí a dvakrát v něm byla druhá (1967,1968).

Největšího úspěchu se však naše házená měla teprve dočkat. V roce 1972 se konaly olympijské hry znovu v Mnichově. Ze začátku to však na žádný velký úspěch nevypadalo. V první utkání turnaje v házené naši borci sice rozdrtili outsidera turnaje Tunisko 25:2, následně ale reprezentace jen remizovala s Rumuny a dokonce prohrála s NDR. Do semifinálové skupiny šel tedy náš výběr bez bodu a však v ní se nám podařilo porazit jak favorizované Švédy tak v neuvěřitelně vypjatém utkání i Sovětský svaz, který se tak musel spokojit jen s bojem o 5. místo zatímco naši muži si tímto vítězstvím zajistili účast ve finále. V něm nám však již příliš šancí nedala Jugoslávii a tak naši borci odjeli z turnaje se stříbrnými medailemi.

V roce 1986 naše ženská házená zkompletovala svou sbírku stříbrem z mistrovství světa v Nizozemsku. Obrovského úspěch však též dosáhla česká házená vcelku nedávno. Házenkářky Mostu totiž v květnu letošního roku vyhrály Vyzývací pohár. Most se tak stal historicky prvním českým klubem, který v kategorii žen vyhrál některou z evropských soutěží.

Česká republika se také může chlubit nejlepším házenkářem na světě. V roce 2010 jim byl vyhlášen Filip Jícha. S týmem THW Kiel rovněž vyhrál v roce 2010 a 2012 Ligu mistrů. V roce 2008 a 2009 byl s tentýž týmem v stejné soutěži druhý.