PowerPlay Magazín

Zdravím všechny příznivce ppm fotbalu.  V úvodních 3 článcích jsme položili základní kameny, nyní se tedy můžeme posunout malinko dále, dnes tedy rozebereme již dříve slibovaná jednotlivá rozestavení. Opět se k nim vrátíme při probírání jednotlivých taktických nastavení, protože to spolu úzce souvisí.

4-4-2

Klasika. Dle mě základní rozestavení a naprosto každý tým by měl mít v základu hráče, kteří toto rozestavení pokryjí. Vhodným posouváním hráčů v rámci jednotlivých sektorů jsme schopni pokrýt poměrně širokou paletu nastavení, od defenzivněji laděných po ofenzivně laděné, stejně od hry středem po křídelní hru. 

Na obrázku vidíme základní klasiku. Křídelníci (beci i záložníci) obsazují svoje nejsilnější možné pozice a tak mají na svůj sektor největší vliv. Naopak hráči ve středu-a to ani jeden- neobsazují nejsilnější střední pole a naopak maximálně ovlivňují krajní sektory. To platí i pro útočníky, kdy mně osobně je toto rozestavení značně nesympatické. To proto, že mně přijde, že síla útočníků se velmi tříští na všechny sektory. Od všeho něco, ale ve výsledu je lepší, když někde přitlačíme. Hlavně u záložníků nezapomínejte na velký rozdíl mezi poměrem atributů na středu a na kraji. Na středu je rychlost téměř nepotřebná, ale na kraji naopak jedním ze základních atributů. Pokud tedy hráváte v tomto rozestavení, vyplatí se určitě rychlost trochu přitrénovat. Na ratingu to sice nepoznáte, ale ve hře určitě ano. Samozřejmě, všeho s mírou a určitě nemá smysl trénovat rychlost u středních nad 50% zálohy.

 Naopak na dalším obrázku je opět 4-4-2, ale maximálně zahuštěný střed.  Žádný hráč nezměnil sektor, ratingy budou totožné, i síla týmu, ale výsledek a hra bude naprosto odlišná od předchozího nastavení. A právě pomocí taktických nastavení  musíme zvolit vhodnou taktiku tak, abychom nastavení využili. Prakticky se to projeví tak, že nám poklesne % držení na krajích, naopak výrazně vzroste na středním poli. Nemá tak valného smyslu tahat útoky jinudy, než středem. Silným zhuštěním středu jsme za jistých okolností schopni na středním poli přehrát i soupeře, kteří hrají na 3 záložníky, např. 3-5-2, což může být pro zápas naprosto klíčové, protože právě na tomto poli tento systém má svoji největší devizu, ale k tomu se ještě dostaneme. Analogicky tak můžeme nastavit relativně defenzivní, či naopak ofenzivní rozestavení. Ale dávejte pozor na polovičatá řešení. Toho trochu dopředu, toho trochu dozadu, jednoho ke středu a jednoho na kraj.. To vám valné úspěchy nepřinese. Podívejte se kde je vaše síla, případně soupeřova slabina, podle toho postavte hráče a veďte útoky tudy.

3-5-2

Toto je poměrně ofenzivní rozestavení. Stejně jako pro 3-4-3 platí, že hra na 3 obránce je velmi riziková. V případě vyloučení jednoho z nich to znamená prakticky jistou ztrátu zápasu. 3-5-2 je také z mého pohledu nejvíc nepředvídatelné rozestavení a nejvíc labilní. Jednak většinou v takovýchto zápasech padá více střel, druhou stránkou věci jsou pak právě oni 3 obránci. Někdy je opravdu těžké předpovědět, zda našich 5 záložníků soupeře dostatečně přidusí. Pokud ne, naši 3 beci budou mít vážný problém, zvlášť  pokud má soupeř silné útočníky. Právě hranice mezi naší výraznou převahou a naopak výraznou převahou soupeře je poměrně tenká. Hrát 3-5-2 venku proti silnějšímu soupeři je manažerská sebevražda. Samozřejmě, stejně jako u 4-4-2, i zde máme poměrně široký prostor k manévrování s hráči, zvláště postavení středních záložníků je pak poměrně variabilní. Poměrně často je používáno 2x CDM a 1x CAM, naopak na pořádnou útočnou smršť  můžete dát třeba CM + 2x CAM.  Při volbě tohoto rozestavení dobře zvažujte, co hraje soupeř, zda-li hrajete doma a také jaké má soupeř útočníky. V domácím prostředí je to poměrně silné rozestavení.  

  Co tedy hrát proti 3-5-2? Možností je spousta. Pokud máte vyrovnané týmy a hrajete doma, metodou volby je pak také 3-5-2. Domácí prostředí udělá své a zápas byste měli zvládnout. Můžete nasadit také 4-4-2 na, ale tady by to chtělo alespoň jednoho krajního útočníka, pokud máte silné střední záložníky, zahustěte střed a v zápase budete mít jasnou převahu. Typ přihrávek zvolte podle předpokládané převahy v záložní řadě.

Horší to je, jak čelit silné ofenzivě soupeře, když hrajete venku. Můžete samozřejmě použít defenzivní 4-5-1, kdy eliminujete soupeřovu sílu ve středu zálohy a pokud máte opravdu dobrého útočníka, může se proti jen 3 bekům prosadit. Další možností je 4-4-2, spíše na dlouhé náhry, nedá se asi počítat s tím, že v záloze budete silnější než soupeř. Opět, jeden krajní útočník a vedení útoků tudy je výhodou. 

http://soccer.powerplaymanager.com/cs/zapasovy-report.html?data=2013029886

Tady se můžeme podívat na souboj dvou týmů, které v podstatě za žádnou cenu nemění své rozestavení a tak jak to bude vypadat na hřišti, bylo dopředu předvídatelné. Domácí 3-5-2 proti soupeřovým 4-4-2 s poměrně dost zhuštěným středem. Jimbik získal převahu ve středu, díky daleko vyšší kvalitě obou středních záložníků, ale taky vzhledem ke zvolenému rozestavení. Domácí dlouhodobě hrají takto. Na středu mají 3 CM, ale vesměs v krajních pozicích a tak vliv na střední pole není zdaleka takový, jaký by mohl být. Naproti tomu jimbik trvale hraje s velkým důrazem na střední rozestavení. Celková kvalita kádru samozřejmě hraje pro hosty, domácí se při tomto rozestavení mohli jen modlit k NF, který jim byl sice nakloněn, ale ne dostatečně. Měli dostat daleko větší příděl. Snažil jsem se najít nějaké pěkné exemplární utkání, kde by se střetly zajímavé taktiky, ale bohužel v horních ligách snad nic takového není. Příště tedy dojedem zbylá rozestavení a snad se podaří najít i nějaké zajímavé příklady.

Autor článku: JTB

Předchozí díly:

Využití taktických možností ve fotbale - 3. díl: Jak Funguje přepočet
Využití taktických možností ve fotbale - 2. díl: Rozestavení hráčů na hřišti a jeho vliv na hru
Využití taktických možností ve fotbale - 1. díl: Atributy hráčů