
Mládež je sice velmi milou a rozumnou veličinou, na hokeji PPM ale bude vládnout zkušenost (!!!), tohle asi mohu zveřejnit, protože je to natolik zřetelné, až to bolí.
Ergo, zkušený šmudla to natře nezkušenému (super) šoumenovi s prstem v nose a tohle se (dlouho, předlouho) nezmění, dokud někdo nesáhne do engine hry (jakože asi jednou sáhne, ale zatím ne, nebo jen postupně...).
P.S. No a co z toho plyne? Co jen, Rade, co jen z toho plyne...?
P.P.S. Jít, stále jít a nepřestat jít, pokud se chvíli zastavíme, jen na malou chvilku, už se nám může stát, že prostě příští krok neuděláme, a to klidně i objektivně, přestože plně zdraví (třeba jen lehounce dehydratovaní).
A přestože víme, že jít stále dál na tomto maratonu je tou naší nejzákladnější povinností (když jiní dokonce stále běží, nemálo z nich dokonce s úsměvem sprintuje - jasně infarkt to zde bude jednou řešit taky), musíme tedy i logikou a rozumem cítit, že pokud zastavíme, vše ostatní nám prostě ve mžiku unikne, přičemž ve srovnání s našimi silami budoucími,
...už dokonale nezadržitelně...