Předmět: Pokec s přáteli nejen o PPM

do teďs byla poloviční? co ti chybělo

spíš přebývalo. Měla jsem péro

hned jsem si to myslel, ale nechtěl jsem být tak ostrý..

kdepak ho teď máš?

U přítele...jiné už nemám

tvůj přítel má teď tvoje péro jo? takže tys byla kluk a jsi teď holka. on(a) byl(a) holka a teď je kluk?

vy jste snad divnější dvojka než ti chlapi z USA co čekají dítě.

nejdřív to byly dvě ženské, měly rodiny. pak zjistily, že se v ženském těle necítí dobře, přešily se na chlápky a pak se potkaly/i, zamilovaly/i se do sebe a teď spolu žijí.

takže původně ženy, teďka gayové. a čekají spolu dítě ze sperma od dárce

p.s. když jsou přeoperované dvě ženské na chlapa a žijí pak opět s "chlapem", neznamená to, že správně to bylo v původním stavu? stejně jedou po chlapech... nebo jsou zkrátka dva "gayové" ve špatném těle?

Pane jo, opravdu jsem rád, že mě tyto potíže v životě minuly a že minuly i moje děti a nejbližší přátele (pokud vím).

P.S. Umím se do nich vžít, ale jistě nechápu dokonale tu bouři, co se v (nejméně) čtyřprocentních děje...
P.P.S. A už vůbec nechápu, jak nás takto mohl Bůh odfláknout.

dokonalost je nejspíš v tom, že dokonalost není)

a všude vznikají odchylky...

opravdu příběh těchhle dvou lidí je naprostý extrém, skoro se mi nechce ani věřit

Dokonalost není nikdy spojena se svojí negací. Nikdy a nikde, ani v souvislostech.

Dokonalost je absolutno v konkrétním stavu, ergo relativně stav, který se objektivně nedostižnému velmi blíží. Dokonalost není pozitivní ani negativní, je vždy současně od obojího.

Nic a nikdo není dokonalý, protože přeci nemůže být, protože vše co můžeme posuzovat je pouze relativní.

P.S. Pochopit dokonale bouři v jiných je naprosto nemožné, protože tím pouze chápeme maximálně sebe samotné (odraz našego ega od problému jiných), a to v žádném případě nikdy dokonale.
P.P.S. Snaha o jakoukoli dokonalost je sama o sobě obdivuhodná a pokud jde o snahu absolutní, pak je každopádně blízká dokonalosti...

a právě pro to všechno, co píšeš, já tvrdím, že v tom je ta dokonalost.

čím se sama sebe neguje

Ale přeci dokonalostí nemyslíš něco, jako dokonalost průměrnosti? Nebo dokonalost neúplnosti, nedokončenosti, nahodilosti. Pak bys mohl mít pravdu. Otázkou zůstává, co dokonalého je ve skutečnosti na průměrnosti...

Uznávám však, že mohou být i spojitosti, kde průměrnost je dokonalým ukazatelem. Třeba u Zlaté střední cesty...

Mluvím však výše o dokonalosti obecně, ta pokud by byla negována sama sebou, ztratila by svoji podstatu a o dokonalost by už nešlo...

P.S. Myšleno ve smyslu nedokonalé dokonalosti...

ještě trošku jinak:

myslím to tak, že dokonalost je absolutně nedosažitelná. a v tom je ta dokonalost

na první pohled se může zdát, že se neguje, ale de facto se právě naopak potvrzuje

Rozumím tomu, ale negací dokonalost nepotvrdíš, pouze negací negace, a i to bude velmi podivné, přestože přísně logické.

Podle mě dokonalost, ať už absolutní, nebo relativní existuje všude kolem nás.

Co může být na OH dokonalejší, než vyhrát jedinečnou disiplínu? Zisk zlaté medajle je právě oním absolutnem v dokonalosti. Vyhrát ji jakkoli je dokonalé, nic už nemůže být dokonalejšího...

Ovšem dokonalost člověka je relativní, protože záleží na tom, kdo ji posuzuje. Jak to dělá. Jak moc je objektivní jeho soud.

P.S. Splnění každého cíle, který měl smysl a pevné vymezení je vždy dokonalostí. Podle hesla: Dokonáno jest.

tady je to teda nějaká filozofická univerzita Karlova

Podle mě je dokonalost sama o sobě taky vadou. Kdo chce mít za kamaráda někoho, kdo vše umí, vše zná, všude byl a na vše má správnou odpověď, vlastně vás vůbec nepotřebuje. No to je na odstřel.
Z čehož tedy vyplývá, že dokonalost je nedokonalá...

Nevyplývá to z toho. Pouze to vyplývá z toho příkladu, takže dokonalost je relativní tím více, čím více je spojena s jevy a tvory, jejichž chování je nevyzpytatelné...

A platí to též opačně, dokonalost je relativně i chápána. Je-li dokonalost vadou pro jednoho, nemusí být pro jiného.